„Nejmenovaný obyvatel Prahy se pod vlivem vypůjčené knihy, psané neznámým písmem, dostává do paralelního světa, kde vládnou podivné příšery.“

„Hudba je vždy vzdušná, srozumitelná a někdy překvapivě tvrdá.“

„Režie zvolila poloscénické provedení, koncertní vystupování sboru na scéně přesahuje do realizace náznakových akcí, které přinášejí kuriózní obrazy či bizarní, i když jen náznakové akce.“

Festival Janáček Brno dává příležitost mladým umělcům, aby uvedli své inovativní a zajímavé programy. V pátek 22. listopadu to byla opera Ondřeje Kyase Druhé město, kterou nabídl Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové a v režii Kateřiny Křivánkové v Divadle na Orlí. Premiéra byla přijata s obdivem a nadšením, mladí umělci mají v Brně velkou podporu publika.

Hudba i libreto je dílem brněnského skladatele Ondřeje Kyase (čerstvý rozhovor čtěte ZDE), spoluzakladatele Ensemble Opera Diversa, který založil společně s Pavlem Drábkem. Soubor se specializuje na produkce současných skladeb a píší pro něho nejen brněnští skladatelé. Dirigentka Gabriela Tardonová se od roku 1999, kdy soubor vznikl, vypracovala na špičkovou interpretku soudobých skladeb. 

Operu Druhé město napsal Ondřej Kyas jak hudebně, tak textově, když si podle románu Michala Ajvaze napsal libreto. Je to mystické a pohádkové, realita současného světa se prolíná s fikcí. Nejmenovaný obyvatel Prahy se pod vlivem knihy vypůjčené z knihovny a psané neznámým písmem dostává přes absurdní místa (hospodské záchodky, staré byty a nepoužívané staré knihovní prostory, prorůstající do džungle) do paralelního světa, kde vládnou podivné příšery, kde se spojuje nespojitelné s bizarním. Knihovna s džunglí, ulice, po které pluje zaoceánská loď, věž chrámu, kde přebývá obrovský papoušek, či velký žralok, který chce hlavního hrdinu zabít. Podivní lidé, oscilující mezi oběma světy, brání do druhého města proniknout. Pražan se nakonec doví, že to vlastně všechno jsou jen sny, ze kterých se probudí na toaletách kavárny Slavie… Lze totiž pochopit svět Druhého města a jeho mystiku jen tehdy, když jen tam bude naplno a doopravdy žít. 

Ondřej Kyas použil jen výtah z románu, ale i tak je opera neúnosně dlouhá, i když je podle autorova vyjádření v programu „(…) kratší, než první jednání Wagnerova Parsifala…“ Rozvláčné je zejména druhé jednání, kde se v podstatě již jen rozmělňují dříve popsané situace, ale bylo by škoda ho nehrát, neboť je hudba ve druhém jednání daleko hodnotnější a zajímavější. Obsazení menšího orchestru zahrnuje smyčce, dřevěné nástroje, lesní roh, trubku, trombon, klavír a velké množství různých druhů bicích, které tvoří základ barevnosti orchestru. Hudba je někdy impresionistická, někdy expresivní, vždy vzdušná, srozumitelná, a někdy překvapivě tvrdá a disharmonická, když přináší drama. 

Pěvecké party jsou náročné a recitativní, s intervalovými skoky a složitými rytmy, bez berliček harmonických orchestrálních celků. Part hlavního hrdiny, jménem pouze A, má dvě polohy, jednu zpívanou a druhou vyprávěcí, rozdělenou mezi dva účinkující. Oba protagonisté jsou si typově podobní, jsou stejně staří a stejně oblečení, a ústrojně vplouvají do děje v navazujících akcích. Ostatní účinkující jsou součástí sboru, pět mužů a tři dívky, kteří postupně organicky rovněž vstupují do děje. Zajímavostí produkce je postavení orchestru na scéně, který je otočený zády k publiku a naopak dirigentka je k publiku tváří. Zády k ní jsou tedy i sóloví účinkující, komunikaci umožňuje obrazovka, umístěná v první řadě sálu. Prostor divadla zůstává jako vždy syrový, černý a těsně propojuje oba prostory, jeviště i hlediště. Vypravěč je u stolu v levém portále, za ním je promítací plátno, kde se v projekci přibližují drobné akce s věcmi na stole. I to má svoji funkci při prolínání obou světů. 

Režie Kateřiny Křivánkové zvolila poloscénické provedení, koncertní vystupování sboru na scéně přesahuje do realizace náznakových akcí, které přinášejí kuriózní obrazy (papoušek na věži chrámu sv. Víta) či bizarní, i když jen náznakové akce (loď ztroskotaná v bouři na ulici Široké). Akce na sebe rychle navazují, představení má spád a vtahuje diváka do děje. 

Představitelé hlavního hrdiny, muže jménem A, jsou dva. Vypravěčem je Lukáš Rieger, s civilním projevem. Part zpívá Aleš Janiga příjemným barytonem a tvoří jednotnou entitu s Vypravěčem. Silovou postavou je Klára, v paralelním světě budoucí kněžka Alweyra, v reálném světě studentka a dcera majitele kavárny, ze které je možné se do paralelního světa dostat. Zpívá ji sopranistka Jana Vondrů, s jasným sopránem, v dramatických pasážích poněkud drsným. Druhý soprán, Dívku z lodi a Sudičku zpívala čistým a měkkým, líbezným hlasem Aneta Podracká Bendová. Altovou roli Číšníkovy ženy, Sudičky a Felixe podala barevným a hutným altem Alžběta Symerská. Z mužských rolí zaujal otevřeným a znělým tenorem Michael Robotka, zazpíval si role Knihovníka, Štamgasta a Muže s novinami, s přesvědčivým hereckým vyjádřením. Libor Skokan podal role Kněze, Číšníka a Štamgasta poněkud ostýchavě, přesto zněle, Tomáš Chloupek v roli Vrchního, Historika a Mladíka z lodi byl přesvědčivý, s příjemným tenorem. Nejdramatičtější části dostal k vyjádření Pavel Slivka jako Proklatec, Prodavač, Výčepní a Strážce chrámu, se silně znějícím, ostrým basem. Všichni tvořili prolínající se zvukovou jednotu a jejich herecké akce nesly pečeť mystičnosti, ale i černého humoru, který odkazoval diváka k pohádkovému základu celého příběhu. Představení po všech stránkách vyvážené, profesionálně provedené a divácky poutavé. Světová premiéra byla provedena před rokem, 16. prosince 2023 ve stejném obsazení.

Foto: Janáček Brno