Odtajnění dramaturgie nastávající 131. sezóny České filharmonie nahrálo rozhovoru s Davidem Marečkem, jejím generálním ředitelem. Mareček vede instituci, která je pilířem české kultury, a tedy její činnost kromě působení v Praze směřuje významně i do zahraničí, kde buduje pozici České republiky v mezinárodním kontextu. O plánech orchestru vznikl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Zdá se vám, že stojíte v čele naší nejvýznamnější hudební instituce už dlouho? 

Nastoupil jsem 1. února 2011, ale mám pocit, jako by to bylo před rokem. Když se ohlédnu, událo se toho opravdu mnoho, takže na nějaké delší bilancování zatím nebyl příliš prostor. Vedení takové instituce ale člověka učí hlavně dívat se dopředu. Nestačí udržovat to, co už funguje. Pokud chceme Českou filharmonii dál rozvíjet, hledat nové formy spolupráce a oslovovat publikum novými způsoby, musíme pro to vytvářet i odpovídající podmínky. Vedle podpory Ministerstva kultury je proto důležité hledat i další finanční zdroje. To je velká část mé práce.

Ale vy jste přece vystudovaný klavírista, dokonce výkonný umělec, jak se to shoduje? 

Shoduje se to velmi přirozeně. Díky vlastní zkušenosti interpreta znám hudební provoz zblízka a vím, s jakými nároky i limity se umělci setkávají. Součástí toho je samozřejmě i komunikace s partnery a podporovateli. Vedle stálých partnerů hledáme neustále další možnosti podpory, často také v zahraničí, kam pravidelně jezdíme. Ani vlastního koncertování se ale nevzdávám. Mám několik komorních projektů s výbornými hudebníky, například s Jiřím Vodičkou, Václavem Petrem nebo Janem Martiníkem. Je ale pravda, že vedení České filharmonie přirozeně zabírá většinu mého času.

Vašich patnáct let působení jistě znamenalo mnohé milníky…

Jedním z nejdůležitějších období byla bezpochyby spolupráce s Jiřím Bělohlávkem. Původně jsme ji plánovali na deset let, ale bohužel se naplnila jen z poloviny. I za tu dobu ale Jiří Bělohlávek posunul Českou filharmonii neuvěřitelným způsobem dopředu. Pomohl orchestru vrátit se do významných koncertních sálů a upevnit tak jeho postavení na mezinárodní scéně. Navíc orchestr navázal spolupráci s nahrávací společností Decca. To všechno byl mimořádně důležitý posun. Jiří věděl, že těch deset let s Českou filharmonií mu dopřáno nebude, a tak se orchestru věnoval opravdu nadstandardním způsobem. Jeho odchod pro nás byl velkou lidskou i profesní ztrátou.

Nicméně orchestr poté získal neméně zapáleného a kvalitního dirigenta. 

Po Jiřím Bělohlávkovi převzal orchestr Semjon Byčkov. I s ním jsme od počátku počítali v delším horizontu deseti let, protože právě takový čas dává podobné spolupráci skutečný smysl. Pod jeho vedením Česká filharmonie dále posílila své mezinárodní postavení, otevřela si cestu do dalších významných destinací a rozvinula také nahrávací činnost, mimo jiné ve spolupráci se společností Pentatone. Před sebou má nyní předposlední sezónu a už připravujeme i tu následující, která bude určitou retrospektivou jeho desetiletého působení u orchestru.

Sídlem i koncertním sálem je pro Českou filharmonii Rudolfinum. Je to stále prostor dostačující? 

Rudolfinum je pro Českou filharmonii přirozeným domovem a jeho význam je pro nás zásadní. Je to historický sál s výjimečnou atmosférou a výbornou akustikou. Zároveň ale platí, že od konce 19. století se proměnily jak nároky na koncertní provoz, tak očekávání publika i samotné parametry symfonického repertoáru. V době otevření Rudolfina v roce 1885 se hrála hudba Dvořáka nebo Smetany a nikdo si tehdy nedokázal představit orchestrální obsazení tak velké, že se na pódium Dvořákovy síně ani nevejde. Jako třeba v případě symfonií Gustava Mahlera. V takových případech samozřejmě hledáme jiné prostory, kde tato díla hrát.

Jaké jsou vlastně další možnosti provozování koncertů klasické hudby v Praze?

Praha má k dispozici také Obecní dům, který byl v roce 1912 postaven jako víceúčelový prostor. Pro koncertní provoz se ale dlouhodobě osvědčil. Má dobrou akustiku a větší pódium než Rudolfinum, což je pro některé programy důležité. Sídlí tam Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, vystupuje tam také SOČR a tradičně je spojen i s festivalem Pražské jaro. Zároveň je ale v Praze už delší dobu nastolena myšlenka postavit nový koncertní sál, který by odpovídal současným potřebám hudebního života.

A vypadá to, že bude realizovaná… Je už nějaký termín? Bude se tam Česká filharmonie stěhovat?

Konkrétní termín zatím stanoven není, ale zdá se, že na stanici Vltavská skutečně vyroste impozantní budova pro provozování klasické hudby. V této chvíli je připravena dokumentace pro stavební povolení a záměr má podporu města i lidí, kteří se mu dlouhodobě věnují. Je to důležitý projekt nejen pro Prahu, ale pro celý český hudební život. Česká filharmonie se tam ale stěhovat nebude. Naším domovem zůstává Rudolfinum. Nový sál vnímáme jako významné rozšíření možností koncertního života v Praze. Budeme tam hrát, stejně jako další orchestry, a budeme tam mít potřebné zázemí pro koncertní činnost, ale institucionálně zůstaneme v Rudolfinu.

Můžete čtenářům přiblížit, jaká bude nadcházející sezóna České filharmonie? 

V nadcházející sezóně bude pro Českou filharmonii opět zásadní osobností Semjon Byčkov, který dlouhodobě formuje směřování orchestru i jeho dramaturgii. Bude dirigovat například Beethovenovu Devátou a Dvořákovu Sedmou symfonii a významné místo bude mít v sezóně také Rachmaninov – zazní jeho Zvony, Symfonické tance i Druhá symfonie. To je ovšem jen část programu.

Perlou sezóny je rezidence Janine Jansen, jedné z nejvýraznějších houslových osobností současnosti. Společně s ní se vydáme také do Stockholmu a Helsinek, kam se Česká filharmonie vrátí po padesáti letech. Významným hostem sezóny bude i Thomas Adès, který se představí jako skladatel, klavírista i dirigent. Jakub Hrůša, designovaný šéfdirigent České filharmonie, uvede mimo jiné premiéru skladby Martina Smolky Melancholie sedí a kouká jinam. Mimořádnou událostí bude také hostování Herberta Blomstedta. V červenci 2027 oslaví sté narozeniny, a přitom je stále v plné síle a diriguje. S Českou filharmonií nastuduje Třetí symfonii Franze Berwalda a Osmou symfonii Antonína Dvořáka. Vedle nich se v sezóně představí také další výrazní dirigenti, například Daniel Harding, Maxim Jemeljanyčev nebo Vasilij Petrenko, který bude řídit Novoroční koncert.

Říkal jste, že Česká filharmonie rozšířila působnost v dalších zahraničních destinacích. Kde to bude tentokrát? 

Čeká nás především zájezd do Stockholmu a Helsinek, kde vystoupíme s korejským klavíristou Yunchanem Limem. Je to naprostý fenomén, je mu teprve čtyřiadvacet let a už v osmnácti se stal nejmladším vítězem Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburna. Jeho kariéra se vyvíjí velmi rychle a jsem rád, že se s ním Česká filharmonie představí právě na tomto turné. Chybět nebudeme ani na Bratislavských hudebních slavnostech. Na podzim zamíříme také do Švýcarska, Belgie, Francie a Španělska a na jaře 2027 budeme koncertovat v londýnském Barbican Centre, amsterodamském Concertgebouw, hamburské Elbphilharmonie a vídeňském Musikvereinu.

A jistě budete také reflektovat významná výročí…

Jedním z hlavních tematických bodů bude připomínka Ludwiga van Beethovena, který zemřel v březnu roku 1827. Semjon Byčkov připraví s Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem Beethovenovu Devátou symfonii. V rámci Českého spolku pro komorní hudbu uvede Kirill Gerstein všechny jeho klavírní koncerty a Jan Fišer s Martinem Kasíkem provedou kompletní sonáty pro housle a klavír.

Ještě se vrátím k dárcovské podpoře České filharmonie. Je to podpora v naší zemi obvyklá? A není dostatečná podpora státu? 

Ministerstvo kultury Českou filharmonii podporuje velmi dobře a my si toho vážíme. Zároveň ale existuje řada aktivit, které přesahují rámec běžného koncertního provozu a které by bez další podpory nebylo možné rozvíjet v potřebné kvalitě. Týká se to například zahraničních zájezdů, kde jsou náklady na dopravu, ubytování a celkové zajištění orchestru velmi vysoké. Máme-li obstát v mezinárodním prostředí, musíme hudebníkům vytvářet odpovídající podmínky. Vedle veřejné podpory je proto pro nás velmi důležitá i pomoc partnerů a dárců.

Stejně důležitá je tato podpora i pro mimořádné projekty, zejména v oblasti vzdělávání a práce s mladou generací. To se týká například České studentské filharmonie a dalších aktivit, které mají širší kulturní a společenský význam. Velmi nám pomáhá především Nadace pro rozvoj České filharmonie našich dlouhodobých partnerů i individuálních mecenášů. Díky nim může Česká filharmonie rozvíjet projekty, které přesahují její každodenní činnost a pomáhají posilovat její uměleckou úroveň i mezinárodní renomé.

Foto: archiv České filharmonie, Petr Chodura, Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp