PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Touha některých režisérů k aktualizacím a novým výkladům klasických operních děl je dána především akutním nedostatkem soudobých oper, která by reflektovala témata naší doby.“

„Režisérka Loulová obecenstvu servíruje jiný příběh, něž na jaký je zvyklý, který nicméně i přes nelogičnosti v libretu funguje.“

„Divadlo na divadle je možná klišé, nicméně kde jinde ho použít nežli v právě v Komediantech, kde si o to děj vyloženě říká.“

Šestnáctý ročník Festivalu hudebního divadla Opera, který byl zahájen 29. ledna tohoto roku ve Stavovském divadle Janáčkovou Káťou Kabanovou v produkci Slezského divadla z Opavy, byl zakončen na stejném místě 18. dubna, a to populárním dvojtitulem Sedlák kavalír / Komedianti Moravského divadla Olomouc. Jde o inscenaci režisérky Veroniky Kos Loulové v hudebním nastudování Petra Šumníka. 

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Richard Strauss posunul Wildovo symbolistické drama do podoby expresionistické opery a příběhu dal daleko více syrovosti, explozí a erotického napětí.“

„Brněnská Salome se může opřít o tři základní pilíře: téměř bezchybné hudební nastudování Marko Ivanoviće, režijní vedení a skvělé herectví.“

„Salome osobně považuji za jednu z nejnáročnějších operních rolí vůbec.“

Jednou z posledních inscenací letošního ročníku festivalu Opera se stala Straussova Salome v podání Národního divadla Brno. O tom, že půjde o mimořádnou událost, svědčilo hned několik indicií – především bylo představení dlouho dopředu beznadějně vyprodané, budova Státní opery doslova praskala ve švech. A na představení se přišlo podívat spolu s ministrem kultury i mnoho osobností z kulturního života včetně sólistů Národního divadla v Praze.

„Tvůrčí přístup režisérky zjevně zúročuje její dlouholeté hudebně dramatické zkušenosti.“

„Velký důraz je kladen na vizuální složku představení, kdy scéna je v neustálém pohybu.“

„Hudba pro děti tvoří podstatnou část Křičkovy tvorby. Oblíbené jsou zejména jeho písňové cykly.“

O tlustém pradědečkovi je jedna z pohádek Josefa Čapka. Jaroslav Křička podle ní zkomponoval zpěvohru pro děti s názvem Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové. Toto Křičkovo činoherně-pěvecké dílo o dvou dějstvích s opusovým číslem 56 mělo premiéru v Národním divadle již v roce 1932. Provedl je činoherní soubor, role byly obsazeny dospělými herci. Pro rok 2024, Rok české hudby, je pod názvem Tlustý pradědeček a loupežníci v režii Jiřiny Markové Krystlíkové nastudovala Dětská opera Praha a nyní se toto zdařilé nastudování dostalo na program Festivalu hudebního divadla Opera 2025. Představení se uskutečnilo v sobotu 5. dubna v prostorách pražské Městské knihovny.

„Opera nie je dejová a ani presná významovosť textov tu nehrá tak podstatnú rolu. Ide skôr o pocit, atmosféru, prežitok.“

„Zmeny pozorujeme postupne, predovšetkým na základe diania v hudobnej zložke.“

„Že je dielo nedramatické v tomto prípade neznamená, že by rezignovalo na gradácie či napätie.“

Hranice opery ako hudobno-dramatického žánru skúma festival Opera 2025 systematicky. Vďaka inscenácii I-ME, za ktorou stoja Vít Zouhar, David Ryan a Rocc však toto skúmanie ešte zintenzívnelo. 29. marca sme tak v Studiu Hrdinů mali možnosť prehodnotiť témy (anti)dramatickosti, roli textovej zložky či formovania operného diela.

„Ďalším zásadným ťahom bolo prijatie dobovej scénickej estetiky a zvyklostí divadelnej (obzvlášť ochotníckej) praxe.“

„Najzlomenejšie, najvýraznejšie a najvirtuóznejšie smúti v kantáte Polyhymnia. Túto neľahkú, hlavne z hľadiska tessitury exponovanú rolu stvárnila Veronika Kaiserová.“

„Takto úprimné výbuchy smiechu od obecenstva sa na operných festivaloch zas tak často nepočujú.“

Olomoucký Ensemble Damian doviezol 9. marca na festival Opera dve „rarity“ spojené do zdanlivo nesúrodého dvojtitulu. V žánrovo, námetovo a napokon aj hudobne odlišných poloviciach programu uviedli jednak Kantátu o Mozartově smrti Jana Josefa Röslera, jednak spevohru Jana Branžovského Holoprtské posvícení. Podľa tvorcov sa dá medzi dielami nájsť viacero paralel…

„Objevovat v hudbě totiž neznamená vždy jen jít vývojově stále kupředu. Mnohé poklady lze nalézat i při pohledu proti směru času.“

„Režisérka nastudování vykládá námět prostřednictvím svého přidaného scénického ztvárnění z pohledu dneška.“

„Z manýry orchestrálních hráčů, zejména ve smyčcové skupině, dirigent vyloučil hru vibrato a důsledně požadoval barokní frázování.“

Myslivečkovo oratorium Adam a Eva je z roku 1771, dnes je to však dílo prakticky neznámé. Do hledáčku dramaturgie operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy se dostalo vlastně náhodou, jako náhradní titul za připravovanou, ještě nedopsanou operní novinku. Lze ale dodat, že to byla volba neobyčejně přínosná. Možná, svým způsobem, i přínosnější než to dílo nové, o kterém zatím nevíme, jak dopadne. Objevovat v hudbě totiž neznamená vždy jen jít vývojově stále kupředu. Mnohé vzácné poklady lze nalézat i při pohledu proti směru času. Adama a Evu vidělo 18. února v rámci Festivalu Opera publikum ve Stavovském divadle.

„Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka.“

„Životní příběh osobnosti rozehrál neobyčejně dramaticky.“

„Obvykle primární tvůrčí dvojice skladatel s libretistou nemá v tomto představení výlučné postavení.“

Dramaturgie Festivalu hudebního divadla Opera nabízí pokaždé pestrou paletu představení operních domů nejen domácích, ale i zahraničních. Ta obvykle spočívá v různorodosti interpretačního uchopení tradičního repertoáru, nejednou však nabídla i podněty k úvahám o současném směřování opery, tohoto specifického hudebního žánru. Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka. Současné trendy, zejména díky nabízejícím se novým výrazovým prostředkům a scénickým technologiím, nelze s tvorbou minulosti ve všem srovnávat. Právě na tomto se 10. února shodla vzrušená debata, následující po pražském uvedení opery Komenský od Jana Jiráska. Do Státní opery s tímto titulem přijel operní soubor Jihočeského divadla.

„Spíše než o klasickou operu se totiž jedná o důmyslnou performanci.“

„Za největší přínos inscenace považuji celkové koncepční řešení se součinností mnoha složek souboru.“

„O autenticitu by mělo v umění jít především.“

Dva dny po masopustním úterý uvedl Festival Opera „komickou operu o třech dějstvích a dvou chodech“ Zabijačka. Tu napsal Ivan Acher a Martin Konvička na libreto Marty Ljubkové, Jiřího Havelky a Veroniky Kos Loulové. Poslední dva jmenovaní se ujali i režie a hudebně představení nastudoval Petr Šumník. Opera měla svou neveřejnou premiéru v prosinci 2022 v Národním muzeu u příležitosti předsednictví České republiky v Radě EU a veřejnou premiéru následujícího jara již v „domácím“ vršovickém Vzletu. Reflektované představení 6. února bylo derniérou.

„Závěr opery podle Szymanowského staví neřešitelné hádanky nejen pro diváky a posluchače, ale i režiséra a inscenátora.“

„Orchestr je překvapivě umístěn na pódiu a toto řešení přináší několik kontroverzí.“

„Jednoznačnou devizou představení je polský barytonista Michał Partyka v titulní roli.“

Festival hudebního divadla Opera přivezl 4. února na prkna Stavovského divadla operu Král Roger. Dílo jednoho z nejznámějších polských skladatelů Karola Szymanowského (1982–1937) v nastudování Opery Národního divadla Košice režíroval Anton Korenči a hudebně vedl Peter Valentovič. Inscenaci lze označit za problematickou.

„Kultura formuje, kdo jsme. Ti, kdo stojí v čele našeho státu, to, zdá se, nechápou. A to je průšvih. Od pondělka tedy opět nucená pauza – kdo z nás věří, že jen na čtrnáct dní?“

„Přirozené je chtít se sejít s přáteli, nechat se obejmout, společně něco prožívat. Covid-19 se stal zbraní, jak omezovat a děsit společnost.“

„V kulturní oblasti pracují statisíce lidí, stejně jako v dalších oblastech, které pan plukovník s despektem označuje za pouhou volnočasovou aktivitu. Sice se teď mluví o tom, že stát ztráty nějak bude kompenzovat, ale uvěřím, až se to opravdu stane…“

Volnočasová aktivita? V kulturní oblasti pracují statisíce lidí, říká v RozhovoruPlus Lenka Šaldová. Téměř dvacet let stojí v čele Festivalu hudebního divadla Opera, vystudovala bohemistiku a divadelní vědu a pracovní dobu tráví v divadelním oddělení Národního muzea v Praze. Publikuje, angažuje se v Jednotě hudebního divadla, v Divadelním ústavu a v dalších institucích. Dost kvalifikace na to, aby mohla hodnotit současná omezení a jejich dopad na kulturu. A nešetří obavami.