PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Inscenace je dokladem toho, že není třeba vymýšlet kostrbaté cesty snažící se o nové výklady, o aktualizaci.“

„V Denysi Pivnickém, čtyřiatřicetiletém Ukrajinci, našli inscenátoři pěvecky i herecky dobře vybaveného představitele titulní role.“

„Velkou sólovou scénu moldavské sopranistky Olgy Busuioc ve třetím dějství sledovalo publikum bez dechu.“

V Praze se po celém desetiletí hraje opět Verdiho Otello. Za novým projektem premiérovaným ve čtvrtek ve Státní opeře stojí dirigent Andrij Jurkevyč a režisér Martin Čičvák. V titulní roli debutoval Denys Pivnickij, Jagem byl Mikołaj Zalasiński a Desdemonou Olga Busuioc. Inscenace je umělecky výrazná a působivá a bez zaváhání snese mezinárodní srovnání.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Vavříny ověnčený soubor Quartetto di Cremona je mimochodem všeobecně známý z vysílání rozhlasových stanic po celém světě.“

„Spojená kvarteta, a obě zaslouží nejvyšší pocty, hrála jako jeden stabilní ansámbl.“

„Poslední skladbou koncertu byla živě legendární Serenáda Es dur Antonína Dvořáka.“

V roce 2022 zahájil festival Dvořákova Praha ve své komorní řadě velkolepé provedení kompletu smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Po třech letech pod kurátorským vedením souboru Pavel Haas Quartet se cyklus uzavřel galakoncertem za účasti šesti smyčcových kvartet. Program tvořily skladby Petra Iljiče Čajkovského, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antonína Dvořáka v instrumentálně gradovaném obsazení od sextetu přes oktet k serenádovému komorním ansámblu. Stalo se tak ve Dvořákově síni Rudolfina 23. září a večer přinesl mimořádný hudební zážitek.

„Výtečným nápadem bylo pozvání talentovaného basisty Jana Hnyka, byl zjevnou dominantou večera.“

„Šéfdirigent David Švec imponoval od počátku dirigentským přehledem, temperamentem, touhou interpretačně vykřesat z hudebního večera maximum možného.“

„Mile působilo uvedení dnes skoro zapomenutého Viléma Blodka.“

Pro zahájení sezóny 2024/25 zvolilo vedení Opery Jihočeského divadla 23. září v sále Metropolu koncertní program. V duchu pokračování Roku české hudby zazněly operní ouvertury, sbory z tvorby českých klasiků i drobné orchestrální skladby. Podstatným hostem večera byl talentovaný mladý basista Jan Hnyk, orchestr opery vedl šéfdirigent David Švec, operní sbor připravil Martin Veselý.

„Nebylo to zkrátka klavírní trio, které umí společně dýchat, pouze se hudebníci vzájemně dokázali dohodnout, kdo koho právě pouští do dveří.“

„Orchestr doprovázel spíš decentně a v mnoha pasážích to působilo, že ho dirigent tlumí až moc.“

„Celkově ovšem Dvořákova Praha ukázala, že umí postavit řadu svébytných koncertních programů a pozvat ty nejlepší hosty.“

Dvořákova Praha se rozhodla angažovat pro závěrečný koncert Českou studentskou filharmonii a povolala k ní dirigenta Inga Metzmachera. S trojicí mladých zahraničních sólistů 24. září provedla Beethovenův Trojkoncert a pak Dvořákovu Osmou symfonii. Mladí hráli s maximálním nasazením a radostí, ale v dirigentově pojetí jí mohlo být víc.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Se Šubrtem bylo v Miláně už před očekávanou premiérou zacházeno více než nadstandardně.“

„Představa, že se krátce před premiérou Otella Verdi s Boitem toulali českými luhy a háji, je rozhodně půvabná.“

„Opravdu uvedlo Národní divadlo žhavou novinku dříve než operní mekky celého světa?“

Byl začátek února 1887 a do světa se právě rozletěla zpráva, že opera Giuseppa Verdiho na libreto Arriga Boita s názvem Otello je skutečným uměleckým triumfem… Před uvedením nové inscenace tohoto výjimečného díla v pražské Státní opeře 26. září letošního roku určitě neuškodí podívat se do historie a zaměřit se na některé pozoruhodné kapitoly dobrodružství, které bychom mohli zjednodušeně nazvat Otello a Praha. Kupodivu je to příběh, který se začal psát už velmi dávno.

„Starosta města Vídně Michael Ludwig dal najevo, jak si Petra Popelky váží.“

„Petr Popelka dával od počátku koncertu znát, že se hodlá za prokázanou důvěru vrchovatě odvděčit.“

„Anna Vinnitskaya zahájila majestátně, mohutným fortissimem a od počátku s mírným rubatem, které zvýraznilo emotivní přístup k výrazu.“

Petr Popelka je progresivním českým dirigentem se zahraničními zkušenostmi. S Vídeňskými symfoniky již několikrát vystupoval a jeho angažování do jejich čela bylo proto logickým vyústěním spolupráce. Inauguračním koncertem 18. září ve vídeňském Konzerthausu potvrdil svoji erudovanost. Na programu byl ikonický Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského, ve kterém zazářila Anna Vinnitskaja, a barvami a rytmy posluchače zahrnul Béla Bartók Koncertem pro orchestr.

„Potřebuji zkrátka i čas bez klavíru, abych si nechal hudbu trochu rozležet.“

„Formanova Amadea jsem viděl. Některé části mám rád, jiné, ty fiktivní, už méně.“

„Dvořákův koncert jsem studoval skoro půl roku.“

Rozhovor s Maem Fujitou vznikl dopoledne v den jeho recitálu na festivalu Dvořákova Praha. Přestože s každou další minutou obětoval svůj čas zkoušky v sále, klidně by hovořil i dál. Má veselou povahu a ve věcech hledá drobné radosti. Zároveň už však ve svých pětadvaceti letech načerpal obdivuhodné množství znalostí a s nadhledem se vyrovnává se svou uměleckou zodpovědností.

„Cítili jsme, jak si každé soutěžní kolo vybralo svou daň, jako by nám vzalo padesát procent energie.

„Když se na pódiu cokoli stane, všichni zaostří antény a toho slabšího v danou chvíli podrží.“

„Když bylo nejhůř, zapli jsme vířivku. To byla naše tajná zbraň!“

Flétnistka Anna Talácková, hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetista David Šimeček, fagotista Petr Sedlák a hornista Kryštof Koska jsou výraznými členy předních pražských orchestrů – České filharmonie, Pražských symfoniků, Rozhlasových symfoniků i orchestru Národního divadla. To hudebně nejzajímavější však tvoří tato pětice společně. Jejich komorní soubor Alinde Quintet získal loni třetí cenu na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Kodani a před týdnem v bavorském Mnichově zvítězil na ARD, jedné z nejprestižnějších hudebních soutěží vůbec.

„Hráči Mendelssohnovu dílu propůjčili dynamicky precizně vymodelovaný a strukturně vybroušený tvar.“

„Velké pochvaly si zde v první řadě zasloužila smyčcová část orchestrálního tělesa.“

„Každá z těchto jepičím životem postižených frází vnášela do dynamiky skladby nový modulační předěl, který zněl přirozeně a stylově autenticky.“

Vídeňští filharmonici v čele s věhlasným dirigentem Christianem Thielemannem představili 18. září na rudolfinských parketách hráčsky obtížný a ambivalentními emocemi prostoupený repertoár, jenž byl složen ze dvou gigantů německého romantismu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Richarda Strausse. Dualita kompozičně vybroušené, skotskou krajinou inspirované Mendelssohnovy Třetí symfonie a heroicky podbarvené Straussovy symfonické básně Život hrdinův působila v podání orchestru navýsost synteticky a harmonicky. Do dlouhé tradice festivalu Dvořákova Praha se tak otiskl další klenot interpretačního umění, na nějž bude po právu ještě dlouho vzpomínáno.

„Praha v podstatě nedisponuje místem, kam by se podobná věc vešla.“

„Nenápadným hrdinou večera byl sbormistr Jan Pirner.“

„Není možné odročit podobná obří symfonická díla kamsi do mlhavé budoucnosti na holešovických březích v příští dekádě.“

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zvolil pro zahájení sezóny 18. září ambiciózní program o jediném kusu: Symfonii č. 8 Gustava Mahlera, tak řečenou „Symfonii tisíců“. 309členné těleso muzikantů vedl šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Brauner, zpívala osmice sólistů.

„Oslovení skladatele Lukáše Hurníka se ukázalo jako velmi šťastný počin, autor ke svému úkolu přistoupil s patřičnou zodpovědností a tvůrčí invencí.“ 

„Sólistům se po jejich výstupech uprostřed skladby tleskalo a nevzbudilo to žádné pohoršení, naopak.“

„Ivan Klánský nemusel přidávat. Ovace publika byly dlouhé a upřímné.“ 

Neobvykle i tradičně, roztomile a současně s grácií a důstojně vstoupila v tomto týdnu do své 56. sezony Komorní filharmonie Pardubice. Trojice zahajovacích večerů v Domě hudby pod vedením šéfdirigenta Stanislava Vavřínka lákala na premiéru skladby Lukáše Hurníka Gingerbread zkomponované autorem na objednávku orchestru, ale i na Mozartův Klavírní koncert c moll se sólistou Ivanem Klánským.

„Jeho umělecká ‚teze‘ je dotažená, je z ní cítit porozumění a moudrost.“

„V předposlední variaci už bylo naprosto jasné, že nejde o žádného objektivního soutěžního hráče ‚se studeným čumákem‘.“

„Většina skladatelů nepříliš známé hudby by si přála takovou úroveň interpretace.“

Pátek třináctého festivalu Dvořákova Praha žádnou smůlu nepřinesl. Japonský klavírista Mao Fujita v Rudolfinu zahrál ambiciózní program se silným názorem a osobitou prezentací. Podařil se mu navíc efektní kousek, který už se v jeho životě nejspíš nebude opakovat.

„Mou vlast jsem již dříve dirigoval, ale když jsme hráli klavírní verzi skladby, tak jsem v ní cítil určitou speciální intimitu.“

„Uazní také Šostakovičova Čtvrtá symfonie, takříkajíc má srdcová záležitost.“

„Mimochodem v České republice máte velmi dobré baseballové týmy.“

V neděli 15. září začíná slavnostním zahajovacím koncertem nazvaným Smetana 200 & Bruckner 200 již 69. sezóna Filharmonie Brno. V Janáčkově divadle orchestr představí symfonické básně Hakon Jarl a Richard III. Bedřicha Smetany a Symfonii č. 7 E dur Antona Brucknera. Nedlouho před koncertem jsme se v brněnském Besedním domě setkali k rozhovoru se šéfdirigentem filharmonie Dennisem Russellem Daviesem.

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

„Porpora jako proslulý pedagog a představitel tzv. neapolské školy nikdy neslevil z požadavků na pěveckou virtuozitu.“

„V inscenaci se opět objevili zpěváci známí již z předešlých festivalových ročníků.“

„Pravou oporou strhujících pěveckých výkonu byl letošní rezidenční orchestr festivalu Les Talens Lyriques řízený Christophem Roussetem.“

Pěvec, režisér a organizátor hudebního života Max Emanuel Cenčić se jako nepostradatelný „spiritus agens“ bayreutského festivalu barokní opery letos opět obrátil k jednomu z děl tzv. neapolské školy. Je jím Ifigenia in Aulide Nicoly Antonia Porpory, poprvé uvedená v Londýně roku 1735. Z archivních materiálů ji zpřístupnil a pro novodobé uvedení na festivalu připravil muzikolog Dragan Karolic. Svého vzkříšení se tak dočkala další Porporova opera.

„Wagner se dostal hudebně i psychologicky na samu dřeň postav, které nejsou nijak jednoduché; upřímně řečeno jsou i trochu divné.“

„Do Verdiho je možné se ponořit tak, že se hudbou stanete vy. Na jevišti je to pak konfrontace toho, co máte v hrdle a co se hraje v orchestřišti. Dvě hudby splynou v jednu.“

„Don Giovanni sváděl celý svůj život, v každém věku jinak. A hudebně je ta role stavěná stejně: dá se zpívat v každém věku, protože pokaždé ji lze uchopit jinak.“

Ludovic Tézier je uznáván jako nejlepší verdiovský barytonista. Studoval na Centre National d’Artistes Lyriques v Marseille a na École d’Art lyrique při Pařížské opeře a v roce 1998 vyhrál Operalii Plácida Dominga. Kariéru zahájil v operních domech v Lucernu a Lyonu, kde se věnoval především mozartovskému a belcantovému repertoáru, od roku 2010 postupně buduje pověst vynikajícího verdiovského pěvce. Jako Rigoletto, Simon Boccanegra, Macbeth, Don Carlo di Vargas, Amonasro, Posa či Luna hostuje ve všech světových operních domech a 30. zaří debutuje v Praze. Koncert bude průřezem jeho dosavadní kariérou a vystoupí na něm se svou uměleckou i životní partnerkou, sopranistkou Cassandre Berthon.

„O Sedmé symfonii se říkává, že je Písní noci.“

„Noční hudba Mahlerovy Sedmé je lyrickým dopisem manželce Almě.“

„Vizionářské koncepce a zvukové novátorství jeho partitur nenechávají na pochybách, že své představy zaznamenával v Alpách zcela výjimečný umělec.“

Sedmá z devíti dokončených symfonií Gustava Mahlera,  osmdesátiminutový pětivětý monument, bývá nazývána Písní noci. S jednou charakteristikou se však nevystačí, protože její hudební příběh někam směřuje, a to od dramatu k vítězství. Jako jediná z Mahlerových symfonií měla světovou premiéru v Praze. Stalo se tak 19. září roku 1908 a za autorova řízení. V Roce české hudby 2024 se tehdejší spojení česky a německy hovořících hudebníků do jednoho tělesa opakuje. Koncert festivalu Dvořákova Praha pod taktovkou Jakuba Hrůši propojuje v Mahlerově Sedmé 11. září Českou filharmonii a Bamberské symfoniky.

„V nedávném rozhovoru Hrůša naznačil, že provedení obou Dvořákových děl nebude rutinní. Slib splnil na sto procent.“

„Nebojí se jít místy až do krajností, ať už v kontrastech temp či dynamiky, nebo v nově promyšlených a prožitých nápadech, ale nikdy nepřesáhne hranice rozumné uvážlivosti a vkusu.“

„Vše bylo zajímavé a vzrušující, nic neběželo samospádem a ´zadarmo´, nic nebylo laciné nebo naopak zběžné.“

Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou a Julianem Steckelem se první zářijový pátek postarali v Rudolfinu o zahájení festivalu Dvořákova Praha, které bylo důstojné, ale nejen to. Bylo nové, svěží, umělecky živé a mimořádně vzrušující. Přesto, že zněly dvě bezkonkurenčně nejhranější skladby Antonína Dvořáka, Violoncellový koncert a Novosvětská symfonie.

„Zažít, že Janáčka poslouchá nadšeně na šest tisíc lidí pohromadě, je naprosto jedinečné.“ 

„V budoucnu se asi jednou dostanu i k Věci Makropulos, ale myslím, že to je ještě cesta na více let.“

„Když jsem začala zpívat české role, nikdy nepadlo rozhodnutí, že budu chtít být specialistkou na český repertoár.“

Američanka Corinne Winters se v poslední době výrazně profiluje v českém repertoáru. Zpívá Rusalku, ale hlavně Jenůfu a Káťu Kabanovou. V sobotu s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, s dalšími sólisty a s dirigentem Jakubem Hrůšou na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v Janáčkově Glagolské mši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na letošní srpnové koncerty na festivalu BBC Proms i na Káťu na Salcburském festivalu před dvěma roky, uvažuje o hudbě Leoše Janáčka i o češtině, kterou se intenzivně učí, a vypočítává výhody, které jí přináší její nevelká postava.

„Program Finale končí. Prostě se majitelům přestal vyplácet.“

„Přeučování bude bolestné, pro mnohé nestory téměř nemyslitelné.“

„Skladatelé, přestaňte skládat sonatinky a rychle převádějte své důležité partitury do xml.“

Většina hudby, i té klasické, vzniká s pomocí počítače. Ten za skladatele odvede spoustu písařské práce a vytvoří tištěný výstup jako z nakladatelství. Teď ale udeřil do kompoziční praxe blesk z čistého nebe. Někoho nechal bez zranění, jiné sežehl.

„Bamberští se hlásí ke svému českému původu. Kdyby tomu tak nebylo, tak by uvedení Mahlerovy Sedmé dávalo těžko smysl.“

„Při pohledu z dvacátého století je vizionář Mahler romantik non plus ultra. Stačí ho srovnat s Janáčkem…“

„Jsem nadopován antirutinním vitamínem; vadilo by mi, kdyby interpretace probíhala jenom samospádem.“

Na festivalu Dvořákova Praha diriguje Jakub Hrůša celkem čtyři koncerty. Zahajovací 6. září s Bamberskými symfoniky, další den s Českou filharmonií, 9. září opět Bamberské symfoniky a pak ještě jeden, pod otevřeným nebem, pro který se obě tělesa bezprecedentně spojí. Ve středu 11. září tak na Výstavišti zazní Mahlerova Sedmá symfonie, která tam ve společném podání česky a německy hovořících pražských hudebníků měla v roce 1908 světovou premiéru. Jakub Hrůša se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tehdejším soužitím obou kultur a v porovnání se současníky i nad moderností v Mahlerově hudbě. Hovoří však i o Janáčkovi a o Dvořákovi.

„Soutěže mohou pomoci, mohou toho ale také mnohem více zničit.“

„Často se špatně chápou Dvořákova tempová označení.“

„Je důležité, abychom se jako interpreti nestavěli příliš do popředí. Já jsem třeba hodně temperamentní. Jako malý jsem byl extrémně divoký a později jako teenager jsem měl tendence se tím temperamentem nechat unést.“

Julian Steckel letos spolu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou zahájí Dvořákovu Prahu. Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který je již tradičně součástí zahajovacího koncertu, má na svém repertoáru už více než čtvrtstoletí a vyhrál s ním také například slavnou mnichovskou soutěž ARD. Jak přistupuje k jeho interpretaci, co všechno s ním už zažil, jak přemýšlí o hudbě a jak vypadala jeho dosavadní hudební dráha, to jsou jen některá z témat, která Julian Steckel odkryl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Letos se po několika letech všechny koncerty odehrají v chrámu svatého Mořice.“

„Rok české hudby se vine jako červená nit celým letošním ročníkem.“

„Jsem přesvědčen, že varhanní festival, který má v Olomouci tradici více než půl století, bude mít v zájmu zachovat i nově vznikající instituce.“

Už za tři dny v Olomouci začíná 56. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. Mezi 2. a 16. zářím rozezní Englerovy varhany svatomořický chrám celkem pětkrát a tradičně tak zahájí novou sezonu Moravské filharmonie Olomouc. Dramaturg festivalu Karel Martínek letošní ročník zároveň hráčsky otevírá. Pro portál KlasikaPlus.cz prozradil, na co se posluchači mohou těšit, jaké dárky od něj dostane Bedřich Smetana k narozeninám nebo jak se festival zabydluje zpátky v domovském prostředí kostela sv. Mořice.

„Tentýž orchestr dva dny po sobě a máte pocit, jako když den střídá noc.“

„Opouští nadpřirozené elementy světa kouzel a oproti výkladu Gottfrieda von Straβburga zde absentuje prvek čarovného nápoje jakožto prostředku k zamilování.“

„Těleso promlouvalo jako freudovské podvědomí, zachycovalo hloubku bolesti lidské duše a boj o vlastní bytí tak niterně, jak je to jenom možné.“

Bayreuther Festspiele 26. srpna uvedly nové nastudování Wagnerovy opery Tristan a Isolda. V kontextu bayreuthských poměrů lze novou produkci pod hudebním vedením šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova řadit do ranku konzervativních.