PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„U Donalda Weilersteina studuju už osm let a mám pocit, že bych mohl pokračovat klidně po zbytek života.“

„Jsme tři houslisté v rodině, kde žádný z rodičů není muzikant.“

„Hudba mi dává možnost vstoupit do psychiky osobností, které byly úplně jiné.“

Vyvrcholením právě probíhajícího 10. ročníku mezinárodního Lednicko-valtického hudebního festivalu s dramaturgickou linkou Nový svět – Amerika bude v sobotu 18. října hostování Slovenské filharmonie s dirigentem Tomášem Braunerem. Tím americkým naplněním programu bude také Koncert pro housle a orchestr D dur Ericha Wolfganga Korngolda, s kterým se představí americký houslista Joshua Brown. Než zazní dílo ve Valticích, po dva večery potěší také posluchače Slovenské filharmonie na domácí půdě. První z koncertů bude zároveň zahájením 77. sezony orchestru.

„Mezinárodní soutěž musí vygenerovat osobnost s potenciálem, ne pouze dokonalého hráče.“

„Já si myslím, že v Asiatech chápání evropské hudby je, akorát ho dřív neuměli tak prezentovat.“

„Kladu si za úspěch, že jsme před dvěma roky nově zařadili do pražskojarních soutěží violu.“

První prosincový den končí uzávěrka přihlášek do 77. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro pro mladé hudebníky do třiceti let. Uskuteční se od 6. do 14. května 2026, a to v oborech příčná flétna a klavír. Violoncellista Michal Kaňka, pedagog AMU, sólista a kvartetní hráč, má za sebou už čtrnáctý rok ve funkci předsedy stálé soutěžní komise Pražského jara. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ještě vrací k té letošní, která se počátkem května v oborech hry na hoboj a na violoncello konala za opětovně většího zájmu mladých interpretů z celého světa, hojně z asijských zemí.

„V Bergu totiž nechceme stagnovať a príliš starnúť.“

„Nie sme zameraní na jeden typ súčasnej hudby, nebránime sa skúšať rôzne jej podoby.“

„Čím dlhší čas dá partitúre autor, tým dlhšie ju študujem ja.“

Orchestr Berg a jeho dirigent Peter Vrábel stoja v tomto týždni medzi dvoma pozoruhodnými, veľkými projektmi. Minulú sobotu 4. októbra sa predstavili trochu netradične mimo Prahy, v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu s celovečerným multimediálnym dielom Philipa Glasse. Pred domácim publikom ich v pondelok 14. októbra čaká koncert so skladbou Haštala Hapku a rozsiahlym dielom jedného z najvýraznejších súčasných autorov, Georga Friedricha Haasa. Zároveň je Berg v jubilejnej, dvadsiatej piatej sezóne – a aj to, ako táto sezóna prebieha, popisuje Peter Vrábel v rozhovore.

„Přátelství ve sboru uzavřená bývají silná a trvalá.“

„Sbor má zhruba pětatřicet stálých členů. Překvapivě je věkový průměr odhadem mezi třiceti a čtyřiceti lety věku.“

„Jsme historicky nejstarší hudební institucí ve městě, z našeho sboru vlastně vznikla dnešní filharmonie i opera. Třicet let dělám vše pro to, aby jméno našeho sboru bylo zárukou kvality.“

Jméno Žerotín je v Olomouci pojmem. A nejen historickým. Dodnes je na budově Základní umělecké školy erb tohoto slavného šlechtického rodu. A dodnes působí v Olomouci pěvecký sbor Žerotín, který letos slaví výročí 145 let působení. Roku 1880 se stal zárodkem kulturního života a své důležité postavení mezi organizátory hudební kultury má dodnes. Sbormistrem je již třicet let Pavel Koňárek, kterého jsme se na činnost a poslání sboru ptali v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Moje oborová realita je taková, že jsem v letech, kdy mě potkávají ty nejhezčí role.“

„Diváci se určitě mohou těšit na krásnou poetiku a věrné vyprávění příběhu. Žádné otočené vztahy či hloupé výmysly.“

„Čím jsem starší, tím více oceňuju i dobře připravenou a pracující nápovědu.“

Basista František Zahradníček je stálicí souboru pražského Národního divadla, kde se kromě repertoárových titulů věnuje i těm spíše raritním. Po objevném provedení Fibichovy Šárky se umělec svědomitě pustil do dalšího zapomenutého díla dnes spíše přehlíženého autora, ztvární totiž part Kormaka v Ostrčilově opeře Legenda z Erinu, která se na prknech Zlaté kapličky hrála naposledy před více než sto lety. Produkce vznikající u příležitosti 90. výročí úmrtí skladatele, s chystanou premiérou 16. října, je hlavní náplní rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Vše se točí kolem tajemství, nedostatku či nepřítomnosti lásky, proměnlivosti duše a řekl bych i proměny identity.“

„Co se týče rodinného tria, umělecký vztah se v okamžiku, kdy položíme smyčec na struny, nijak neliší.“

„Vždycky mě okouzloval půvab a emocionální síla, která z hudby českých skladatelů vyzařuje.“

Ve čtvrtek se Hradec Králové opět stane epicentrem soudobé hudby. V Sále Soni Červené začíná již 21. ročník festivalu soudobé orchestrální světové hudby Hudební fórum Hradec Králové. Linkou, která propojí čtyři koncerty a zároveň také hudbu s diváky v auditoriu i posluchači stanice D-dur a dalších evropských veřejnoprávních stanic, je sto let od narození pětice hudebních velikánů: Luciana Beria, Hanse Wernera Henzeho, György Kurtága, Pierre Bouleze a Friedricha Cerhy. Na čtvrtečním zahajovacím koncertě vystoupí za doprovodu Filharmonie Hradec Králové také francouzský violoncellista Aurélien Pascal s koncertem Henriho Dutilleuxe Tout un monde lointain (Celý vzdálený svět).

„V Německu se od pěvce očekává, že na první zkoušku přijde takzvaně hotový, tedy že bude připraven hudebně, výrazově i jazykově, přičemž standardem je mít perfektní italštinu.“

„Celý prostor inscenace diváka dokonale vtáhne do Annina světa: sedí přímo uprostřed příběhu, cítí autentické dobové vůně a prostor evokuje úkryt, kde Anna žila.“

„V současném operním světě hrají sociální sítě velikou roli už proto, že mladší publikum přes ně tento svět objevuje.“

Sopranistka Lada Bočková patří k nejvýraznějším talentům české pěvecké generace. Vystupuje v Národním divadle v Praze či v Ostravě nebo Magdeburgu, pravidelně účinkuje na koncertech předních českých orchestrů a do loňského roku byla v angažmá v opeře v Bonnu. Vystupuje i v dalších operních domech v Německu a v Itálii a je laureátkou řady prestižních pěveckých soutěží. Pro Operu Jihočeského divadla nyní připravuje operní monodrama Deník Anny Frankové Grigorije Samujloviče Frida, které bude mít premiéru 17. a 18. října.

„Talichův Beroun spojuje profesionalitu s lidskostí. Festival děláme srdcem.“

„Chceme, aby česká hudba měla svůj hlas ve světě – stejně jako ho měl Václav Talich.“

„Václav Talich byl znám svou pokorou a perfekcionismem. Věřil, že hudba má kultivovat společnost.“

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun letos vstupuje do nové éry. Dramaturgie s podtitulem Václav Talich světový rozšiřuje působnost festivalu do zahraničí a přináší spojení s partnerskými městy i mezinárodními interprety. Vedle světových premiér zazní skladby inspirované odkazem slavného dirigenta, který podle organizátorů zůstává symbolem poctivosti, pokory a propojení hudby napříč generacemi. Talichův Beroun dnes vstupuje do 43. ročníku. O jeho programu a směřování v dvojrozhovoru hovořili jeho ředitelka Karolina Froňková a dramaturg Ladislav Horák. Přehlídka potrvá do 23. listopadu.

„Pražské jaro svěřilo provedení Mše h moll souboru, který tehdy vlastně ještě neexistoval, a to čistě na základě důvěry v mou kompetenci, co tehdy ale ještě nebyla ničím prokázaná.“

„V člověku to vyvolává určitou pokoru, když si uvědomí, jak málo toho vlastně víme.“

„Našemu pražskému publiku v Rudolfinu můžeme nabídnout prakticky cokoliv a posluchači přijdou.“

Vybudoval mezinárodně respektovaný soubor specializující se na interpretaci staré hudby; do Prahy přinesl Bacha a Zelenku. Dnes již ikona českého starohudebního světa Václav Luks letos slaví dvacáté výročí existence svých souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Jak se z hrstky nadšených hudebníků stal renomovaný soubor, jak nakládá s dramaturgií koncertů a co nás čeká v nadcházející jubilejní sezoně Luks prozradil při posezení po jedné ze zkoušek na zahajovací koncert sezony, který se uskuteční 8. října v drážďanském Annenkirche a o den později v pražském Rudolfinu.

„Děj i partitura v sobě nesou chaos, my se snažíme do toho vnést pořádek.“

„Neúprosný puls je v Procesu zároveň propojen s vyššími pravidly, s něčím božským.“

„Mám tendenci mít Josefa K. rád.“

Takřka beznadějně vyprodanou sérii představení Glassovy opery Proces na motivy Kafkova románu má před sebou Opera Národního divadla moravskoslezského. Hudebního nastudování se ujal Bruno Ferrandis, z jehož vyprávění je zřejmé skutečné pohlcení a fascinace tímto dílem. A to navzdory tomu, že ho podle jeho slov Kafka zprvu příliš nepřesvědčil.

„Jako mladý se Charles Mackerras ujal vedení londýnského BBC Concert Orchestra, se kterým v Brně vystoupím.“

„Po studiích jsem vystupovala v orchestrech u prvních houslí, od kterých člověk své spoluhráče do jisté míry koordinuje. A zatoužila jsem se vydat na neprošlapanou dráhu dirigentky.“

„Na koncert spojený s památkou na Mackerrase se těším a jsem už teď rozechvělá“.

Jako by nám byl blízký už svým datem narození. Vždyť Charles Mackerras přišel na svět 17. listopadu. Pravda, už roku 1925 a ještě ve vzdálené Austrálii. Přilnul k nám ovšem díky své hudební lásce Leoši Janáčkovi, kterého propagoval po celém světě. Je proto namístě, že Mistrovo kulaté jubileum připomene brněnský festival Moravský podzim svým zahajovacím koncertem. A že při něm 12. října pozdvihne taktovku Finka Anna-Maria Helsing, není náhodou.

„Nikdy neupřednostňuji jednu složku, snažím se všechny podpořit k maximální spolupráci, jen tak může vzniknout něco mimořádného. Pokud takový koncept neprosadím, mohu rovnou poslat diváky na koncert, a ne do divadla.“

„Mým největším přáním je, aby diváci odcházeli z představení proměnění.“

„Příběh největšího irského hrdiny Finna je dobrým základem pro velkou tragédii.“

Jiří Heřman patří k nejvýraznějším českým operním režisérům současnosti. Absolvent konzervatoře v Plzni a operní režie na pražské AMU si renomé vybudoval jak originálními komorními projekty v netradičních prostorách, tak inscenacemi na velkých operních scénách. Od roku 2015 působí jako umělecký šéf opery Národního divadla v Brně.

„Varhany jsou živý organismus.“

„Záleží na tom, co varhaník chce slyšet.“

„Kdyby havarijní situace nastala, tak ji budu muset řešit. Ale v této chvíli počítám s tím, že další ročník festivalu bude.“ 

Mezinárodní varhanní festival pořádaný v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě je atraktivní nejen zajímavým výběrem účinkujících a repertoárem, ale i nástrojem – největšími varhanami v Praze i v republice. Katolická církev a Audite Organum, společenství organizující tamní koncerty varhanní hudby, však stojí před jejich nezbytnou rekonstrukcí. Titulární varhanice chrámu Irena Chřibková, iniciátorka a po celou dobu ředitelka festivalu, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, v jakém stavu varhany jsou a kolik peněz je potřeba, a vypočítává, co vše se bude opravovat. Vrací se však i k programu festivalu, který se v srpnu a září uskutečnil už potřicáté.

„V Dvořákově hudbě je tolik emocí a navíc jsou podané tak srozumitelně, že i puberťák jim porozumí…“

„Do budoucna si dávám předsevzetí ve stylu ne kam, ale spíš jak. Co dělám, chci dělat pečlivě a zodpovědně a s perspektivou toho, že moc nevíme, kam nás vítr zavane.“

„Zpívala jsem pár skladeb od Saint-Saënse a ten miloval sopranistky, u Dvořáka si říkám, že miloval lidi.“

Oprávněné očekávání budí dosavadní profesní úspěchy držitelky druhé ceny v dospělé ženské kategorii Opera z loňské Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. „Nechci na sebe klást zbytečný tlak,“ však říká sopranistka Eliška Marianna Minářová, která loni debutovala na prknech pražského Národního divadla. Pěvkyně, kterou čeká i jiná úloha ve Zlaté kapličce, se aktuálně intenzivně připravuje především na slavnostní zahájení sezony Plzeňské filharmonie, kdy v Měšťanské besedě 9. října ztvární sopránový part v Dvořákově Te Deum. Studentka pražské HAMU u této příležitosti poskytla rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Žádný poslech sebelepší nahrávky nenahradí koncertní zážitek. Je to pro sbor obrovský impuls do dalšího snažení.“

„Na pódiu vidíte andílky, vejdete do zákulisí a tam hejno ďáblíků.“

„Jako mužské plémě neradi dáváte najevo, že jsme vám byli užiteční. Až po dlouhé době a jen někdo dokáže nahlas vyslovit, že je za tu zkušenost rád.“

Téměř synonymem chlapeckého sborového zpívání je v České republice jméno Zdena Součková. Stovky hudbymilovných kluků, například včetně známého herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, jí prošly pod rukama až k dnešnímu dni, kdy jsou na stole půlkulatiny Pueri Gaudentes. Součkovou založený sbor „radostných chlapců“ své narozeniny oslaví koncertně 4. října v Dvořákově síni Rudolfina a právě tato příležitost je motivací historicky prvního rozhovoru sbormistryně a pedagožky Zdeny Součkové pro portál KlasikaPlus.cz.

„Šostakovičovy skladby nikdy nebudou jenom nějakou ´pěknou hudbou´. Pokud by se tak hrály, budou ploché.“

„Když hovoříme o Ostravě a Šostakovičovi, v případě jeho Čtvrté, Páté, Osmé… by myslím skutečně v kinu Vesmír toho zvuku bylo až příliš moc.“

„Když bude Daniel Raiskin v natáčení Šostakovičových symfonií chtít pokračovat, mohli bychom se u toho zase sejít.“ 

Producent a hudební režisér, který provází a umělecky vede nahrávání a postprodukci a stojí už za stovkami CD a dalších nahrávek, koncertních přenosů a televizních vysílání. To je Holger Urbach, dříve pracující pro japonskou firmu Denon a pro Západoněmecký rozhlas v Kolíně nad Rýnem. Od roku 2000 má vlastní produkční firmu a působí nezávisle. Je podepsaný pod snímky řady světových orchestrů včetně České filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Nyní natáčí i s Janáčkovou filharmonií Ostrava a jejím designovaným šéfdirigentem Danielem Raiskinem Šostakoviče. A právě o tom je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Podporovat současné skladatele je pro nás velmi důležité.“

„Hudba skladatelek se kvalitou ani významem nijak neliší od skladeb mužů.“

„Vedle Stingových písní zařazujeme i skladby z jiných hudebních epoch, která mají podobné téma nebo jinou vazbu.“

Singer Pur, evropský vokální ansámbl s kořeny v proslulém chlapeckém sboru Regensburger Domspatzen, od svého debutu v roce 1992 oslňuje publikum i kritiku po celém světě. Jeho repertoár je fascinující směsicí středověké a renesanční polyfonie, duchovní i lidové hudby, děl současných autorů i nečekaných výletů do populární hudby. Za své nahrávky získává prestižní ocenění a inspiruje mladé posluchače skrze vzdělávací projekty i vlastní festival. V současném složení – Cordula Kraetzl (soprán), Christian Meister, Marcel Hubner a Manuel Warwitz (tenor), Jakob Steiner (baryton) a Silas Bredemeier (bas) – se ansámbl představí na festivalu Lípa Musica s aranžemi Stingových písní. U té příležitosti jsme požádali prvního tenoristu souboru o rozhovor.

„Nejsem si vědom, že by někde jinde existoval festival pravoslavné hudby, který má jako nedílnou součást dramaturgie zvukové instalace, elektroakustickou hudbu nebo světové premiéry současných autorů.“

„Zájem o byzantskou hudbu ve světě roste, a to nejen v pravoslavných zemích.“

„Co je však pro mě důležité – vždy hledat spojitosti s českým kulturním děním a hudební tradicí.“

V říjnu se na několika místech v Praze opět rozezní pravoslavná duchovní hudba a stane se tak v rámci šestnáctého ročníku festivalu Archaion Kallos. Název v sobě ukrývá velkou duchovní hloubku. Odkazuje na východní křesťanskou teologii, která vyzývá člověka k návratu k „původní kráse“. Co je tím myšleno, prozradí ředitel festivalu Marios Christou. Jak ale zdůrazňuje, festival zdaleka není jen pro věřící. Vlastně spíše naopak…

„Mahler je rozhodně někdo, s kým se nehodlám minout.“

„Vždyť právě v tom spočívá magie hudby – v jednou neopakovatelném momentu.“

„Naší prací je zživotnit ty neuvěřitelné věci, které nám skladatelé zanechali, a umožnit publiku, aby je prožili.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu bude od jeho sté sezóny, od podzimu 2026, německo-japonský umělec Elias Grandy. Setkali se zatím jen jednou, v březnu 2025 při jeho záskoku na pražském abonentním koncertě… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Grandy své hudební zázemí, uvažuje o umělecké práci a o hudbě Gustava Mahlera a odpovídá také na otázku, zda a jak dobře se zná s Petrem Popelkou, jehož čtyřleté období ve funkci se uzavírá příští rok v létě a na něhož bude navazovat.

„Interpretace nikdy nesmí být pasivní! Velcí skladatelé toho do své hudby tolik vložili!“

„Od roku 2028 mám v plánu si mezi sezónami brát dva měsíce volna.“

„Občas mi mladí pianisté chodí zahrát i soukromě. Ale nestává se to tak často.“

Rozhovor s Jevgenijem Kissinem se uskutečnil 12. srpna u něj doma v Praze, v době jeho desetidenního volna po návratu z koncertního turné. Kissin je rezidenčním umělcem 130. sezóny České filharmonie: vystoupí v rámci klavírního tria, třikrát po sobě zahraje s orchestrem Prokofjevův První klavírní koncert a nabídne i sólový recitál.

„Smetanova hudba ve Vídni vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět.“

„Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn; je svůj, originální…“

„Mojí poslední inscenací v Cardiffu bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera.“

Tomáš Hanus patří k našim dirigentům, kteří mají velké úspěchy v zahraničí a do České republiky zavítají dirigovat jen svátečně. Přesto nedá na Českou republiku, a zejména na českou hudbu dopustit a diriguje ji vždy velmi rád. V létě se ukázal na skok ve svém rodném v Brně a bylo tedy možné si s ním promluvit o jeho nejbližších plánech.

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.

„Pocit svobody a neustálého objevování při interpretaci staré hudby je doslova opojný.“

„Massenetova pozdější mistrovská díla Evu bohužel trochu zastínila.“

„Myslím, že sociální sítě se staly součástí ekosystému klasické hudby.“

Francouzská lyrická sopranistka Claire Antoine patří k nejvýraznějším mladým hlasům současné operní scény. Studovala na konzervatořích v Toulouse a Lyonu a už během studií získala prestižní ocenění Talent Adami Classique (2021). Od roku 2021 působila v operním studiu Národní opery v Amsterdamu, v roce 2023 byla vybrána do programu Génération Opéra. Letos v srpnu se představila na Salcburském festivalu a v nadcházející sezóně ji čeká mimo jiné Čajkovského Jolanta v Bordeaux či Paní Lidoine v Poulencových Dialozích karmelitek v Opéra national de Nancy. Českému publiku se pěvkyně poprvé představí 28. září, kdy na závěrečném koncertu Svatováclavského hudebního festivalu zazpívá titulní roli v Massenetově oratoriu Eva.

„Tréma nikdy tak úplně neodejde, patří prostě ke skvělému výkonu.“

„V hudební výchově nám hoboj představili jako ‚ten nástroj s lízátkem‘.“

„V prostoru orchestru je hoboj vlastně takový středobod. Může ze všech stran krásně poslouchat všechny skupiny a zase posílat jejich energii dál.“

S Barborou Trnčíkovou, novou první hobojistkou České Filharmonie, jsem se poprvé setkala ještě na HAMU, kdy jsme v pauzách mezi cvičením zjistily, že se obě chystáme na stejnou soutěž. Byla tehdy teprve v prvním ročníku, čerstvě po maturitě na pražském hudebním gymnáziu a kromě hudby studovala ještě žurnalistiku. Soutěž v italském Chieri tenkrát ve své kategorii vyhrála a jak mi sama prozradila, byl to jeden ze zlomových okamžiků v její hudební cestě; byl potvrzením, že její úsilí má smysl. Úspěchů a zkušeností od té doby nasbírala nespočet a své úsilí teď přetavila v jednu z nejprestižnějších hudebních pozic, jakých u nás mohou instrumentalisté dosáhnout.

„Fantastické představení může trvat pětadvacet minut, devadesát minut nebo tři hodiny a všechny tyto délky jsou stejně platné či relevantní.“

„Při našich představeních se snažíme vyhýbat konvenčnímu uspořádání sedadel a pódia.“

„Spousta skladeb, které byly napsány například teprve před dvaceti lety, nyní zaujímá podivné místo, protože nejsou dost staré na to, aby se staly repertoárem, a nejsou dost nové na to, aby přitahovaly svou novotou.“

Nově vzniklá platforma Klangfield uvádí první řadu koncertní série mezinárodního souboru Klang Systematiek. Od září do prosince v Praze nabídne tři koncerty moderní či soudobé vážné hudby s důrazem na elektronickou složku – první koncert se koná 26. září v Centru současného umění. Celou záležitost v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje umělecký ředitel zmíněného ansámblu a hráč na hlubší klarinety Gareth Davis.

„Šest capriccií je dílo skutečně na hranici hratelnosti.“

„U Sciarrina je právě mix znějícího a neznějícího tím, co vytváří napětí.“

„Neberu hudbu jen jako konejšení, které mě má zavést do bezproblémového světa.“

Houslistka Hana Kotková sice dlouhodobě žije ve Švýcarsku, v České republice je však pořád častým hostem. Pravidelně se objevuje také na festivalu Ostravské dny, kde letos kromě jiného potvrdila svojí pozici výjimečné interpretky děl Salvatoreho Sciarrina. S někdejší vítězkou Pražského jara, která dnes úspěšně lavíruje mezi soudobou a „tradičnější“ hudbou jsme si tak povídaly i o tom, jak se Sciarrinovy flažolety hrají uprostřed noci.

„Aida je skutečně ikonickým titulem. Od premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě.“

„Jsem moc rád za opětovnou spolupráci s režisérkou Magdalenou Švecovou.“

„Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross.“

První premiérou sezóny Janáčkovy opery bude Verdiho Aida. Dirigentem představení režírovaného Magdalenou Švecovou je Jakub Klecker, který působí v Janáčkově opeře už osmnáct let. Patří ke stálicím souboru a formuje jeho umělecké směřování. Jak vnímá novou sezónu a co nového je možné v Aidě čekat, jsme diskutovali v rozhovoru.

„V dnešní době je vůbec s podivem, že se mladí lidé věnují hudbě. Já jsem šťastný za každého, kdo se učí na nějaký hudební nástroj.“

„Rusalka mě vždycky dostane asi nejvíc, od prvního taktu až do konce mi běží mráz po zádech.“

„U Vídeňské filharmonie jsem pětatřicet let. Je to povolání snů.“

Hudba stojí a padá se zvukem tělesa, říká Milan Šetena, hráč skupiny prvních houslí Vídeňských filharmoniků. Na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha vede v těchto dnech mistrovské kurzy pro mladé interprety, kterým radí nebát se, ale zároveň přistupovat k hudbě a životu s pokorou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o výzvách mladé generace, svém vztahu k Dvořákovi, působení v jednom z nejslavnějších orchestrů na světě a také o tom, proč se z Vídně nevrátil zpět do Čech.

„Když se hodně soustředíte na jednoho autora, pochopíte jeho hudební řeč.”

„Citové prožívání skladby přirozeně vytlačí trému.”

„Často mívám dojem, že skvělý student bez kariéry mi dává víc než světová hvězda.”

Jan Jiraský nepůsobí jen jako koncertní klavírista, ale též se stará o nastupující generaci umělců jako pedagog a jako předseda akademického senátu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.  V rámci Dvořákovy Prahy proběhne 18. září v Artiu na Bořislavce Klavírní podvečer s Janem Jiraským, po jehož boku se představí i vynikající studenti Matej Šabík, Jan Kmenta a Kento Satsuma z JAMU a brněnské konzervatoře. Zazní nejen skladby od Leoše Janáčka, ale také od skladatelských velikánů romantismu Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna, a diváci uslyší i díla dvacátého století od George Gershwina, Maurice Ravela a Alexandra Skrjabina.

„Každý pěvec musí hledat rovnováhu mezi tím, co by rád zpíval, a tím, co skutečně zpívat může.“

„Idomeneo není příběhem o lásce, což je pro mě nezvyklé – obvykle totiž ztvárňuju postavy zamilované do sopranistky.“

„Cítím, že s věkem se do opery zamilovávám stále více, protože stále je co objevovat.“

Americký tenorista Evan LeRoy Johnson si vydobyl místo na předních evropských scénách – vystupuje ve Frankfurtu, Curychu i v Mnichově. Jeho repertoár zdobí velké tenorové role jako třeba Don José v Carmen, Rodolfo v Bohémě, Pinkerton v Madama Butterfly či Lenský v Evženu Oněginovi. V blízké budoucnosti jej čekají debuty v newyorské Metropolitní opeře i v chicagské Lyrické opeře. Pražskému publiku se poprvé představil v roce 2023 jako Princ v Rusalce a následně jako Giasone v Médee. Nyní se na scénu Národního divadla vrací coby Idomeneo v nové inscenaci tohoto Mozartova mistrovského díla – hudebně ji připraví Konrad Junghänel, režijně Calixto Bieito. První premiéra sezony je naplánována do budovy Státní opery na 25. září.