PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Povahou jde o virtuózní dílo a přesně tak jej hudebníci i hráli.“

„V prostornějším vídeňském sále měla Vondráčkova interpretace podobnou intenzitu, ale zároveň i vyšší kulturu.“

„Provedení Valentina Uryupina a Janáčkovy filharmonie znělo reprezentativně i v tomto prostředí se silnou tradici.“

Janáčkova filharmonie Ostrava v čele s dirigentem Valentinem Uryupinem a sólistou Lukášem Vondráčkem vystoupila 24. a 25. června na koncertech v Opavě a ve Vídni. Na pódium Musikvereinu se orchestr vrátil po pěti letech a rakouské posluchače zaujal i v „jejich“ Beethovenově symfonii. Největší úspěch však mělo intenzivní provedení Chopinova klavírního koncertu.

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Soprán Slávky Zámečníkové se s mezzosopránem Markéty Cukrové dokonale barevně pojil.“

„Výběr z cyklu osmi menších skladeb Bedřicha Smetany s názvem Bagatelles et Impromtus byl vystavěný tak, že postupně gradovaly ve výrazu.“

„Zpěvačky s klavíristou připravili malé překvapení. Árii ‚Měsíčku na nebi hlubokém‘ pro dva ženské hlasy!“

Poslední týden Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě zahájily dvě půvabné zpěvačky s programem Pocta Antonínu Dvořákovi. Už to byl třetí koncert s tímto názvem, a to proto, že Leoš Janáček měl Antonína Dvořáka rád. Slávka Zámečníková a Markéta Cukrová přednesly Moravské dvojzpěvy za doprovodu klavíristy Miroslava Sekery, který přidal ještě klavírní skladby Bedřicha Smetany. Večer plný půvabu a krásného komorního zpěvu zaplnil v pondělí 24. června nový komorní sál Fakulty umění Ostravské univerzity.

„Šest koncertů v rámci cyklu Historických reflexí je výsledkem spolupráce historika Zdeňka Hazdry s plzeňským symfonickým tělesem.“

„Sólového partu se s technickým nadhledem, kultivovaným tónem a smyslem pro výrazové odstínění jednotlivých částí ujal Jakub Klögner.“ 

„Chuhei Iwasaki dirigoval Beethovenovu ‚Osudovou‘ s příznačným temperamentem dobře využívaje dynamických kontrastů.“

Zámek v proměnách času – tak se jmenoval závěrečný koncert Historických reflexí, mimořádné koncertní řady Plzeňské filharmonie. Uskutečnil se v sobotu 22. června v zámeckém parku v Křimicích u Plzně, sídle rodiny Lobkowiczů. Pod taktovkou šéfdirigenta Plzeňské filharmonie Chuheie Iwasakiho zazněla hudba Antonína Dvořáka, Alberta Franze Dopplera a Ludwiga van Beethovena.

„Po dlouhých letech se letos objevil na festivalové mapě Nový Jičín.“

„Jiří Bárta měl výborný den.“

„Česká suita zazněla sice přesně v detailech, uměřeně a v dokonalé souhře celého tělesa, ale ne vždy s potřebnou dvořákovskou spontánností, jiskrou a vnitřním nábojem.“

Dva špičkové komorní orchestry hostil v minulých dnech Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Jak známo, festival musí a ještě několik let bude muset s koncertními prostorami improvizovat. Ostravský Dům kultury je v rekonstrukci a stavba nového sálu pro filharmonii a festival je teprve na samém začátku. I když se snad slibně rozjíždí… Proto se například koncert orchestru Sinfonia Varsovia uskutečnil v Kulturním domě v Porubě (19. června) a o den později se Komorní filharmonie Pardubice (20. června) představila posluchačům v Novém Jičíně.

„Alexander Sitkovetsky přidal Johanna Sebastiana Bacha, snad jako vzpomínku na Yehudiho Menuhina.“

„Na počátku dramatické první věty se do naprostého ticha rozezněla teskná melodie klarinetu.“

„Hoboje a smyčce spolu s fagoty vnesly klid do rozlehlé, námi jen tušené, severské krajiny.“

Na čtvrtek 20. června i na den následující připravila Filharmonie Brno dvě významná díla českého a finského romantismu. Antonín Dvořák i Jean Sibelius čerpali z živé tradice svých zemí a jsou průkopníky, na jejichž základech vyrůstala evropská i světová kultura. Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53 je bez nadsázky vybroušeným drahokamem i prubířským kamenem každého dobrého houslisty. Jeho virtuosního partu se ujal v Moskvě narozený britský houslista Alexander Sitkovetsky. Sibeliova Symfonie č. 1 e moll zase přinesla mezinárodní věhlas severské hudbě a otevřela cestu dalším Sibeliovým symfoniím. Dirigent Michael Schønwandt dbá na jejich souhrnné provedení i s Filharmonií Brno.

„Klavírní výtahy, ať už sólové nebo pro dva hráče, se dají najít téměř ke všemu z hudby devatenáctého století.“

„Klavír byl mou první hudební láskou.“

„Je důležité, aby klavír zněl ve čtyřručních úpravách jako orchestr.“

Jihomoravský mezinárodní festival Concentus Moraviae prezentuje letos v několika programech dirigenty v jiné než obvyklé roli. Tomáš Netopil se představil jako houslista, Petr Popelka koncertuje se Zemlinského kvartetem v roli kontrabasisty… A Náměšť nad Oslavou je v pondělí 24. června dějištěm koncertu, při kterém je dirigent Jiří Rožeň pianistou. Do zámecké knihovny spolu s klavíristou Pavlem Voráčkem a sopranistkou Victorií Khoroshunovou připravil hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera, a to pro čtyřruční klavír, respektive pro zpěv a čtyřruční klavír.

„Se skladbami, které zkomponoval Bohuslav Martinů pro menší tělesa, si pardubičtí filharmonici dobře rozumějí.“ 

„Na Jiřím Bártovi by člověk marně hledal stopy únavy, i když jen pár dnů jej dělilo od letošního ročníku jeho kutnohorského festivalu.“

„Nestává se často, aby sólista před svým vystoupením vyprávěl posluchačům nějakou příhodu.“ 

Na závěr své 55. sezony přizvala Komorní filharmonie Pardubice jako sólistu violoncellistu Jiřího Bártu. Ten svým přednesem Koncertu C dur Josepha Haydna dokonale naplnil předem ohlášený název večera Brilantní cello. Další části programu, v němž zazněla díla Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka, byly věnovány Roku české hudby. Za zaznamenání stojí, jak skvěle dokáže Jiří Bárta komunikovat s publikem.

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Z několika příčin by byl skladatel spokojen s uvedením své kantáty na festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž.“

„Zahajovací večer patřil pod taktovkou Františka Macka Filharmonii Bohuslava Martinů, Českému filharmonickému sboru Brno a třem pěveckým sólistům.“

„Mária Porubčinová se cítí v českém repertoáru jako doma; Jiřího Brücklera a Aleše Brisceina není třeba blíže představovat.“

„Dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí,“ napsal Antonín Dvořák svému příteli Aloisi Göblovi koncem roku 1884. Poté, co od května do listopadu usilovně pracoval na kantátě Svatební košile podle Erbenovy balady z básníkovy sbírky Kytice. Jistěže skladatel srovnával jen s tím, co vykonal do té doby. Jeho tvůrčí potenciál se na Osmou či Devátou symfonii či na operu Rusalka teprve chystal…

„Houslový koncert Glazunova není jednoduché nastudovat a kvůli neustálým tempovým a agogickým změnám ani provést.“ 

„Sólista disponoval velmi rychlým, intenzivním vibratem, které uplatňoval i ve slabých dynamikách.“

„Chuhei Iwasaki dirigoval Dvořákovu symfonii zpaměti.“

Přestože orchestr Plzeňské filharmonie čeká do konce června ještě jeden projekt, to open-air koncert na zámku Křimice, oficiálně se se svými abonenty a posluchači rozloučil v rámci závěrečného koncertu řady Platina ve Velkém sále Měšťanské Besedy v Plzni. Přestože byl dlouhodobě naplánován jiný program a jiný sólista večera, program, který zazněl, nebyl  žádnou improvizací a posluchače zvedl ze židlí.