PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Těleso reagovalo citlivě a pružně, zvuk byl kompaktní.“

„Peter Berger je ideálním představitelem Dalibora.“

„Eliška Weissová dala Miladě nejen vznosnost a démoničnost, ale především objemný a barevný dramatický soprán.“

Soubor opery Národního divadla Košice uvedl v sobotu 22. června na scéně historické budovy operu Dalibor Bedřicha Smetany. Uvedla ho jako exkluzivní projekt v koncertním provedení, a to nejen ke dvoustému výročí narození skladatele, ale i ke stému výročí založení košického divadla. Na provedení se podíleli jak hostující umělci, tak domácí pěvci, sbor i orchestr. Výjimečná událost získala pozornost nejen domácího publika, ale i návštěvníků ze zahraničí. Ti všichni účinkující odměnili nadšenými ovacemi.

„Amplifikace orchestru nebyla příliš zdařilá, homogenitu orchestru málo podpořila, svrchní alikvoty poněkud potlačila, barva nástrojů nebyla dosti diferencována.“

„Eliška Weissová se představila jako výrazná interpretka Libuše, jichž dnes máme jako onoho pověstného šafránu.“

„Barytonista Daniel Čapkovič zaujal, krom přirozené krásy svého hlasového fondu, dokonalou plynulostí italské kantilény ve Verdiho Donu Carlosovi, v árii Rodriga.“

Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna zakončil 15. července operní koncert na nádvoří Městského úřadu Třeboň, tradičně pod názvem Pocta Emě Destinnové. Protagonisty finále festivalu byli sopranistka Eliška Weissová a barytonista Daniel Čapkovič, Filharmonii Hradec Králové dirigoval Jan Chalupecký. Hudební festival sestával celkem ze sedmi koncertů s výbornou, kontrastní dramaturgií. Závěrečný koncert byl skvělou tečkou za jubilejním ročníkem skvělého festivalu na jihu Čech.

„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“

„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“

„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.

„Viry si nevybírají a Václava Krejčí Housková jim podlehla týden před koncertem a způsobila tím managementu zlínské filharmonie krušné hodiny.“

„Hvězdou večera se stala Eliška Weissová, dokázala překvapit schopností emočního i dynamického výrazu, krásným tónem při využití techniky mezza voce i niterných pian ve výškách, to vše v dychtivém napětí.“

„Nadšený potlesk publika byl zasloužený a patřil především skvělému výkonu domácí filharmonie.“

Projekt Vánoce s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně přináší zajímavé koncerty. Ve čtvrtek 8. prosince připravila dramaturgie program zdánlivě až příliš klasický, ze skladeb romantických skladatelů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena. Přesto koncert přinesl překvapení, a to hned dvojnásobné.

„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“

„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“

„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“

Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.

„Bylo to ukázkové provedení Janáčkovy hudby, které strhávalo publikum, které po představení vybuchovalo v nadšené emotivní ovace.“

„Hudební proud byl hutný a barevný a pečlivě propracovaný, hudební plochy reagovaly dynamicky na emocionální projevy pěvců a tvořily komplexní celek.“

„Do představení vstoupil náhle a neplánovaně záskok za onemocnělého Michaela Laurenze, který byl obsazen do role Števy. Teď si ji zazpíval slovenský pěvec Pavol Breslik.“

Janáčkova opera Její pastorkyňa se stává stále více uváděnou operou na všech světových scénách, kde ji ovšem nazývají Jenůfa. Ve Vídni poprvé slavila úspěch v roce 1918, a to i díky tomu, že byla uvedena v německém překladu Maxe Broda. Poslední inscenace ve Státní opeře měla premiéru v roce 2002 a opět se tehdy zpívalo německy. Nyní byla tatáž inscenace znovu uvedena na scénu v původní režii i výpravě, ale s novým pěveckým obsazením a s novým dirigentem. A konečně se na scéně Vídeňské státní opery zpívalo česky a u dirigentského pultu stál český dirigent Tomáš Hanus, který dal Janáčkově hudbě autentický náboj.

„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“

„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“

„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“

Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině…

„Wagner mě nasměroval k rozhodnutí, že změním obor, ovšem byl v tom ještě jeden rozhodující moment, a to, když mi Katharina Wagner nabídla, abych pro příští produkci v ND nastudovala roli Pucciniho Turandot.“

„Dlouho jsem čekala například na svůj debut v Kostelničce v Národním divadle.“

„Já jsem covidovou dobu využila a s mým korepetitorem Markem Pinzowem studovala role. Mark mě po celou dobu držel psychicky a umělecky nad vodou, věnoval se mi třikrát týdně!“

Eliška Weissová – dramatická sopranistka, která se pro tento obor rozhodla po létech kariéry coby mezzosopranistka, a to konkrétně před čtyřmi roky. O tomto rozhodnutí, o dalším posouvání hranic v novém oboru díky studiu nových rolí, o nedávném úspěchu v cardiffské opeře v Janáčkově Jenůfě, o úskalích a zvládání rolí a o dalších plánech jsme si povídali v příjemném prostředí na pražských Vinohradech.

„Co bylo na první pohled silně pozitivním jevem večera, byla vysoká míra návštěvnosti, pořadatelé museli přidávat improvizované řady až těsně pod pódium, aby uspokojili velký zájem publika.“

„Takže celkové resumé – dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila! V obdobně koncipovaných koncertech by bylo moc dobré pokračovat!“

Koncert 64. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl nabídl v sobotu večer program sestavený z operního díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.  V interpretaci sólistů a Orchestru Národního divadla a jeho šéfdirigenta Jaroslava Kyzlinka se konal pod poetickým názvem Ten lásky sen, coby ústředním motivem árie Mařenky ze Smetanovy světově proslulé Prodané nevěsty. Různá podobenství lásky se stala leitmotivem dramaturgie prvního z operních koncertů, které letos nahrazují obvyklá festivalová operní představení.

„Sopranistka s globálním renomé zvolila ukázky z díla čelných operních skladatelů 19. století, kteří byli zároveň současníky i soky.“

„Má v lásce i český operní repertoár. Ztvárnila Kateřinu v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a jejím snem je Milada ve Smetanově Daliborovi.“

„Byla přesvědčivá jako Verdiho Amélie či Abigail zrovna tak jako Wagnerova Alžběta či Isolda.“

Národní divadlo moravskoslezské připravilo svým posluchačům pod stromeček koncert z árií z oper Richarda Wagner a Giuseppe Verdiho. Hlavní role se ujala německá sopranistka Maida Hundeling a diváci se mohou na ni i na orchestr NDM těšit už na zlatou adventní neděli. Záznam bude po premiérovém streamování po 20. prosinci pak přístupný on line na YouTube NDM, a to do 2. ledna 2021.