„Skladba současného brněnského skladatele Miloše Štědroně Canum Amicus, tedy přítel psů, líčí radostnost a hry jeho tří psích miláčků.“

„V Boccheriniho Introduzione e Fandango cembalo nahradilo původní smyčcové kvarteto a společně s kytarou předneslo zajímavou a nápaditou skladbu.“

„Večer, který nešetřil pohodou a dobrou náladou, se vydařil a umělcům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru.“

Ve středu 22. června se v Brně odehrál další z koncertů cyklu „Komorní kytara ve Vile Löw-Beer“, který přilákal asi stovku návštěvníků. Kytarista Vladislav Bláha spolu s cembalistkou Barbarou Marií Willi pro ně připravili jak hudbu skladatelů barokních, tak současných. A bylo zajímavé porovnávat a zjišťovat, jak zní barokní hudba moderně a současná barokně.

Komorní kytara ve Vile Löw-Beer, to je cyklus koncertů, které zde pořádá Česká kytarová společnost. Nápad je to výborný, protože atrium domu je příjemný prostor a ke koncertování přímo vybízí. Do prostoru se vejde asi padesát posluchačů, ale je tu přidaná hodnota v podobě schodiště a ochozu v prvním patře, kam se vejde přibližně dalších padesát lidí. Útulné secesní prostředí a provedení stěn ve dřevě zajišťuje dobrou akustiku a možnost otevřít atrium do zahrady je další příjemná možnost, jak vtáhnout „do hry“ i návštěvníky nádherné zahrady.

Koncert zahájilo dílo skladatele, který se proslavil zejména svým působením v Benátkách a kterému se říkalo „rudý abbé“, pro jeho ryšavé vlasy. Antonio Vivaldi napsal Koncert D dur původně pro loutnu a cembalo a skladba má tři věty, Allegro, Largo a Allegro, kde se potkává rychlá věta s houpavou až relaxační částí, aby se opět dostala do žhavého rytmu. Další skladbou bylo dílo moravského skladatele Karla Kohouta, který se usadil v Paříži a svůj Koncert F dur napsal rovněž pro loutnu a cembalo. Allegro, Adagio a Tempo di minuetto zaujaly posluchače souhrou a lehkým espritem. Pak se dostalo ke slovu sólové cembalo a Barbara Maria Willi přednesla L´entretien des muses (Rozhovor múz) od pařížského skladatele Jeana Philippa Rameaua. Meditativní a zdobná skladba navodila slavnostní a pohodovou náladu.

Následovala skladba současného brněnského skladatele Miloše Štědroně, kterou napsal už před dvaceti léty. Canum Amicus, tedy přítel psů, líčí radostnost a hry jeho tří psích miláčků. Dílo má části Perpetuo, Kánony, Menuet-Ländler a opět Perpetuo, které uzavírá radostnou a veselou skladbu. Protože měl autor původně skladbu uvádět, ale zabránily mu v tom jiné pracovní povinnosti, poslal hlasovou nahrávku, která byla rovněž přepsána do programu. Skladba opravdu překypuje dobrou náladou, která je vlastní psům, a nejsou zde žádné psí rozmíšky, ale jen čistá radost ze společných her a štěkání, které je slyšet i v kytarovém partu a kytaristu to svedlo k závěrečnému „haf“.

Poté se kytarista obrátil k vážnému tématu a uvedl skladbu Milana Tesaře, kytaristy a přítele, který před pár léty zemřel. Reflexe I, Reflexe II, Aria a Jumble, to byl soubor krátkých skladeb, které věnoval autor kytaristovi, který je zahrál s profesionálním nadhledem i s emočním nábojem. Na závěr zazněla skladba Luigiho Boccheriniho Introduzione e Fandango, z cyklu pěti skladeb psaných pro smyčcové kvarteto a kytaru. Tady nahradilo smyčcové kvarteto cembalo a společně s kytarou předneslo zajímavou a nápaditou skladbu. Obecenstvo, které nešetřilo projevy nadšení, si ještě jako přídavek vyslechlo na dobrou noc znovu Adagio z Koncertu F dur Karla Kohouta.

Večer, který nešetřil pohodou a dobrou náladou, se vydařil a umělcům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru, která byla umocněna interiérem vily, která patřila kdysi židovským textilním podnikatelům, rodičům Grety Tugendhat, tedy rodině, která v Brně zanechala tu nejkrásnější architekturu, ve které se jistě provozovala krásná komorní hudba, stejně jako dnes. Tak se tu propojuje historie se současností.

Foto: Zbyněk Maděryč

Facebook X E-mail WhatsApp