„Když přijedou lidi a přijedou nástroje, tak je to v klidu,“ neslo se prvním večerem Českého týdne v Carnegie Hall. Byl zahájen v pondělí na domácí půdě – v České národní budově, která se od legendární koncertní stavby v centrální části Manhattanu nachází asi dvacet ulic severovýchodním směrem. Ve velkorysém sále, v němž krajané dříve hlavně plesali, vystoupili na pódiu, jemuž vévodí roztomilý nápis „Národ sobě“, velmi mladí hudebníci; reprezentovali tři smyčcová kvarteta: newyorské, londýnské a pražské. Ve Dvořákově Serenádě E dur se pak spojili se členy České filharmonie v jeden komorní orchestr. Energie a radost ze hry jen sršela; bodejť, když orchestr vedl Jiří Vodička alias „pan Jiskra“, jak na jeho adresu trefně zaznělo z publika.

Po oficiálním přivítání českým generálním konzulem v New Yorku Arnoštem Karešem a o poznání méně formálním projevem ze strany ředitele České filharmonie Davida Marečka zazněla skladba, kterou v Česku jen tak neuslyšíte. Absolventi Národního studentského orchestru Spojených států při Carnegie Hall zahájili večer Smyčcovým kvartetem č. 1 Wyntona Marsalise „At the Octoroon Balls“ a docela slušně jim to swingovalo. Studenti Královské hudební akademie z Londýna, daleko zkušenější smyčcové kvarteto, se prezentovali první větou ze Smyčcového kvartetu e moll op. 83 Edwarda Elgara. A do třetice zazněl Dvořákův Smyčcový kvartet č. 12 (škoda, že nic současnějšího) v podání členů Orchestrální akademie České filharmonie.

„Od první zkoušky to znělo usazeně, ujasnili jsme si jen pár drobností, aby se naplnila má představa, jak to má znít, abychom byli ‚united‘ (jednotní, pozn. red.), jak se tady říká. Ale jinak bylo znát, že Serenádu všichni znají,“ prozradil koncertní mistr Jiří Vodička. A skutečně – provedení to bylo svižné, svěží, plné jistoty a pod vedením Vodičky, který mimochodem s mládeží naprosto splynul, zněla Dvořákova hudba moderněji než oslavované dílo rodáka z New Orleansu.

A proč zrovna „omladina“ na úvod celého týdne? „Semjon Byčkov založil fond na podporu a provázanost studentů Královské hudební akademie v Londýně, aby spolupracovali s naší orchestrální akademií. A ti, které jste dnes slyšeli, budou s námi také vystupovat na všech třech koncertech v Carnegie Hall,“ objasnil účast hudebníků z Londýna v New Yorku Jiří Vodička. Takový komorní orchestr umělecky vedl sice poprvé, ale zkušenost má coby pedagog na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě velkou.

V New Yorku už Jiří Vodička hrál při poslední návštěvě České filharmonie v USA v roce 2018. V Carnegie Hall, a za pár dní i v Torontu, si na první židli sedne v Mahlerově Páté symfonii. Jeho kolegou „na střídačce“ bude koncertní mistr Jan Mráček. Slova Jiřího Vodičky potvrdila vedle stojící Nicola Mutton, ředitelka uměleckého plánování na londýnské Royal Academy of Music. Pochvalovala si reciproční návštěvy mladých hráčů z Velké Británie a Česka a vzpomínala na rok 2019, kdy byla tato unikátní spolupráce dohodnuta.

Před deseti lety se slavil Rok české hudby rovněž vystoupením v Carnegie Hall. Českou filharmonii tenkrát vedl Jiří Bělohlávek a jeho provedení Novosvětské symfonie bylo nezapomenutelné. S láskou a vděkem jsme si včera s Davidem Marečkem na bývalého šéfdirigenta České filharmonie – nejen v souvislosti s jeho hostováním v New Yorku – vzpomněli. Vyvrcholení Roku české hudby 2024 začne ve Spojených státech prvním ze tří filharmonických koncertů 3. prosince ve 20 hodin a část koncertu s hudbou Bedřicha Smetany můžete zhlédnout den poté od 20 hodin na webu České filharmonie.

Foto: Česká filharmonie / Petr Chodura