„Během večera bylo vidět, že po zdravotní stránce není ve své kůži.“

„Marques se s přibývajícím sebevědomím postaral o větší variabilitu svého kytarového tónu a ukázal univerzální techniku.“

„Koncert slavného brazilského kytaristy měl sice pomalejší a ne úplně přesvědčivý rozjezd, ale postupně se z něj vyloupnul svěží a velmi příjemný zážitek.“

Hraje princeznám, královnám i publiku všech kontinentů. Daniel Marques je ztělesněnou esencí brazilské kytary a jeho vystoupení v Brně 1. srpna ukázalo, jak blízko má brazilská hudba k španělskému folkloru, improvizaci a jazzu. Marques vystoupil v Červeném kostele a jeho koncert byl dramaturgicky sestaven z jeho vlastních kompozic a skladeb zvučných jmen, jako jsou Paco de Lúcia a Baden Powell.

Daniel Marques je rodák z Ria de Janeira, kde také kytaru vystudoval. Jeho široce rozvětvená kariéra zahrnuje sólové koncerty, komorní projekty a nahrávací aktivity, za které získal řadu významných ocenění. Na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno Marques vystoupil poprvé také díky spolupráci s Brasil Fest Brno. Koncert byl přitom ohrožen, protože kytarista nedávno prodělal onemocnění, kvůli kterému byl dva dny hospitalizován. Během večera bylo vidět, že po zdravotní stránce není ve své kůži. Pokašlával a zpočátku se nemohl dostat do správného tempa. Ukázal se ovšem jako obrovský profesionál, postupně našel svou rovnováhu a postaral se o vzrušující hudební zážitek. 

Svůj koncert Marques odehrál na sedmistrunnou kytaru s přidanou basovou strunou. První dvě autorské kompozice ještě nepůsobily uvolněně, skladby působily spíše jako nesmělá improvizace, než jako svéprávná skladba. Situace se ve prospěch Marquese i publika zlomila během Lamentos no Morro, které vyzněly s patřičnou vehemencí a temperamentem. V podobném duchu se nesly také následující Granaina slavného mistra flamenca Paco de Lúcie a Marquesova skladba Sambalkan. Tradiční brazilské rytmy samba a bossa nova zde Marques zkombinoval s nepravidelným balkánským taktem. 

Během koncertu se kytarista uvolnil a podělil s publikem o své osobní vnímání hudby, jako univerzálního způsobu vyprávění, které se neomezuje na jednotlivé regiony či národy, ale dokáže propojit všechny cesty a přístupy k životu. Po přestávce Marques pokračoval ve svém programu, který vedle jeho vlastních děl provázely skladby Edua Loba či brazilského kytaristy Badena Powella. Na závěr Marques na přání publika zahrál jeden přídavek a rozloučil se velmi zdvořile s brněnským publikem.

Koncert slavného brazilského kytaristy měl sice pomalejší a ne úplně přesvědčivý rozjezd, ale postupně se z něj vyloupnul svěží a velmi příjemný zážitek, který Marques provázel podrobným a zajímavým komentářem. Někdy bylo mluveného slova sice až příliš, ale na druhou stranu je třeba uznat, že moderace Marquese měla hlavu a patu. Kytarista obšírně přiblížil nejen jednotlivé skladby a svou dramaturgii, ale hovořil o svém celostním přístupu k muzice, zdravotním stavu a několikrát také velmi zdvořile poděkoval brněnskému kytarovému festivalu a jmenovitě jeho šéfovi Vladislavu Bláhovi za pozvání. 

Po interpretační stránce byl výkon Marquese diametrálně odlišný od technicky dokonalého, místy až robotického výkonu Jorgeho Caballera, o kterém jsme psali v předešlé reflexi z festivalu. Brazilský kytarista sice nehrál čistě, občas mu nevyzněly jisté tóny, ale v jeho hře bylo něco, co klasickému kytaristovi z předešlého dne trochu chybělo: emoce, feeling, improvizační svoboda a především strhující rytmika, která se často proměňovala a podílela velkou měrou na dynamice a gradacích všech kompozic. Marques se s přibývajícím sebevědomím také postaral o větší variabilitu svého kytarového tónu a ukázal univerzální techniku: od typicky flamencového stylu přes klasický úhoz až po naprosto uvolněnou levou ruku a obdivuhodná arpeggia s melodií na první struně a doprovodem ve středních hlasech.

Co se naopak kytaristovi dařilo méně, bylo odstínění harmonie a melodické linky, v níž se občas ztrácely formulované basové tóny i střední pásmo. Nejednou jsem musel vyvinout značné úsilí, abych v kumulovaných shlucích not našel výraznější obrysy a precizní vedení jednotlivých linií.

Zmíněné postřehy se ovšem týkaly především první poloviny večera, Marquesův koncert měl vzestupnou tendenci a postupně převážily pozitivní stránky. K dobrému dojmu přispělo také solidní ozvučení, na reakcích publika bylo postupně víc a víc zřejmé, že brazilský kytarista zaujal. Zahrát koncert v nekomfortním zdravotním stavu, není nikdy jednoduché. Za své nasazení, upřímnost a skromné vystupování si Marques nepochybně zaslouží uznání. Zvolil těžší cestu, ale dokázal prolomit všechny bariéry a získat si srdce těch, kteří mu naslouchali.

Foto: Michal Růžička