20. červenec
Svátek mají Eliáš, Ilja, Iljana a Eliana.
2005 – zemřel Pavel Čotek, skladatel a pedagog (narodil se 12. března 1922). Byl učitelem hudby ve Slaném, v Poličce, Litomyšli a v Chocni, od roku 1960 působil na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1991 byl na katedře hudební vědy jmenován docentem. Významně se podílel na organizaci hudebního života v Olomouci, zejména jako spolutvůrce Podzimního festivalu duchovní hudby a předseda programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc. Psal také odborné i popularizační články a hudební kritiky. Na JAMU v Brně, kde byl žákem Ctirada Kohoutka, dokončil v roce 1965 studium kompozice. Zejména v počátcích byl ovlivněn politickou realitou, tvořil ve stylu socialistického realismu. Jako dirigent a sbormistr různých mládežnických souborů získal dobová ocenění.
2000 – zemřel Pavel Eckstein, muzikolog, hudební kritik a dramaturg (narodil se 27. dubna 1911). Byl dramaturgem festivalu Pražské jaro a opery Národního divadla. Je autorem řady hudebních kritik a studií a několika rozhlasových pořadů. Přispíval do hudebních časopisů a do odborných publikací.
1968 – zemřel Joseph Keilberth, německý dirigent (narodil se 19. dubna 1908). Kariéru zahájil u Bádenského státního divadla v Karlsruhe. V roce 1935 se ucházel o místo šéfdirigenta Badische Staatskapelle a podařilo se mu prosadit proti kandidatuře Herberta von Karajana, stal se tak nejmladším šéfdirigentem v Německu. Od roku 1940 hudebně vedl Deutsche Philharmonie v Praze, která vznikla za Rakouska-Uherska a pokračovala i v Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1941 s ní obnovil hudební provoz v pražském Rudolfinu a podařilo se mu získat pro členy zařazení jako „u.k.“ (unabkömmlich, tedy nepostradatelní), což bránilo povolání hudebníků k vojsku, a proto orchestr přetrval až do posledních dní války. Po jejím skončení byl jmenován šéfdirigentem symfonického orchestru Sächsische Staatskapelle Dresden a zasloužil se o obnovu tamního operního a koncertního života. Mimojiné pořídil vůbec první kompletní nahrávku opery Rusalka od Antonína Dvořáka. Vedle toho byl v letech 1948 až 1951 vedoucím dirigentem Staatskapelle Berlin. Od roku 1950 až do své smrti byl pak šéfdirigentem Bamberger Symphoniker, kteří vznikli zejména z členů bývalého Keilberthova pražského orchestru, odsunutých z Československa. Současně zastával funkci šéfdirigenta Hamburské filharmonie a roku 1959 se stal nástupcem Ference Friscaye na posu šéfdirigenta Bavorské státní opery v Mnichově. Dirigoval mimo jiné i otevření rekonstruované budovy Státní opery v roce 1963, řadu rozhlasových operních představení a koncertů nebo skoro šest desítek představení na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. Je jediným dirigentem, který stál v čele dvou vůdčích orchestrů Bavorska současně. Zemřel za dirigentským pultem během slavnostního představení Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichovském národním divadle. Je pochován na lesním hřbitově v Grünwaldu u Mnichova. Joseph-Keilberth-Saal v „Konzerthalle Bamberg“ je od roku 1993 novým domovským působištěm Bamberských symfoniků.
1956 – narodil se Ivo Medek, skladatel, hudební publicista a organizátor, vysokoškolský pedagog, v letech 2010 až 2018 rektor brněnské Janáčkovy akademie múzických umění a předtím mezi roky 2002 až 2008 děkan její hudební fakulty. Je autorem orchestrálních, komorních a elektroakustických hudebních skladeb a unikátních multimediálních projektů. V roce 1984 byl spoluzakladatelem Art Inkognita – jednoho z prvních českých souborů pro soudobou hudbu – a v roce 1999 souboru Ensemble Marijan specializujícího se na improvizovanou hudbu a multimediální realizace. Vystudoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně a na škole působil jako odborný asistent. Mezitím však ještě vystudoval v roce 1989 n JAMU u Aloise Piňose kompozici a v roce 1997 v doktorském studiu teorii kompozice. Od roku 1990 na JAMU působí jako pedagog. Vede rovněž mezinárodní kurzy pro skladatele a perkusionisty v Trstěnicích, podílí se na Darmstadtských prázdninových skladatelských kurzech a stal se spoluorganizátorem pravidelné mezinárodní konference Musica Nova a ředitelem mezinárodního festivalu Meetings of New Music Brno.
1951 – zemřela Johanna Loisingerová (Johanna Maria Louise Loisinger, vdaná hraběnka z Hartnova), rakouská operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 18. dubna 1865), působící také jako klavírní virtuoska. Umělecky činná byla v Praze, Opavě, Linci a nakonec v darmstadtském Hoftheateru. Ve své době byla známa jako vynikající mozartovská interpretka. Po smrti manžela se v roce 1893 přestěhovala do Vídně, kde se věnovala podpoře hudebního života. Byla mj. předsedkyní Vídeňského koncertního spolku a Vídeňského symfonického orchestru. Angažovala se i při výstavbě akademie Mozarteum v Salcburku.
1913 – zemřel Jan Tuček, varhanář (narodil se 16. května 1842), zakladatel firmy na výrobu varhan „Jan Tuček, Kutná Hora“. Začal vyrábět harmonia, harmoniky a kolovrátky a brzy se stal první českou továrnou na výrobu harmonií. Varhany nejprve jen opravoval, ale od roku 1887 je začal i stavět a postupně se z firmy stala jedna z největších továren na výrobu varhan v Čechách. Za svou existenci firma vyrobila přes 8000 harmonií evropské i americké soustavy a varhanních nástrojů postavila přes čtyři stovky. Patří k nim i koncertní varhany ve Smetanově síni Obecního domu v Praze postavené roku 1912 ve spolupráci s firmou H. Voit z Karlsruhe. Ve firmě pokračoval Zdeněk Tuček a od rou 1935 jeho bratr Jan Tuček. Když vzniklo v rámci znárodňování po únoru 1948 z bývalé varhanářské firmy Josefa Melzera výrobní družstvo Organa, Tučkovi zaměstnanci tam přešli a firma Tuček zanikla.
1910 – narodil se Vilém Tauský, český dirigent a kladatel žijící v Británii (zemřel 16. března 2004). Před válkou pracoval v brněnské opeře jako korepetitor. V roce 1939 odešel před nacisty nejprve do Paříže, kde s československými dobrovolníky sestavil vojenský orchestr. Bohuslav Martinů pro Tauského a jeho plukovní kapelu složil Polní mši. Po pádu Francie v roce 1940 dorazil s dalšími vojáky na jugoslávské uhelné lodi do Británie. Do konce války řídil český armádní sbor, dirigoval také Smetanovu Mou vlast s liverpoolskými filharmoniky. Po válce byl odměněn Československým válečným křížem 1939 a nastoupil ve Spojeném království strmou dirigentskou dráhu: začínal u Carl Rosa Opera Company, v letech 1951 až 1956 byl hudebním ředitelem a dirigentem Velšské národní opery v Cardiffu, poté deset let řídil BBC Concert Orchestra, těleso věnující se nejen klasice, ale i lehčím žánrům. Pak až do roku 1992 vedl dirigentský kurz na Guildhall School of Music and Drama. V roce 1955 uvedl v Anglii jako první dirigent na světě koncertní cyklus všech šesti symfonií Bohuslava Martinů. Dirigoval během let první britské provedení Dvořákovy Rusalky, Smetanovy Hubičky a Janáčkova Osudu. Hudební fakulta Akademie múzických umění mu v říjnu 2000 udělila zlatou medaili za zásluhy o českou hudbu. Učiteli mu mezi válkami byli Leoš Janáček a Vilém Petrželka v Brně a Josef Suk s dirigentem Zdeňkem Chalabalou v Praze. Jeho strýc Leo Fall byl skladatel operet, matka zpívala Mozarta ve Vídeňské státní opeře pod vedením Gustava Mahlera.
1908 – narodil se Emerich Gabzdyl, tanečník a choreograf (zemřel 12. září 1993). Angažmá v baletním souboru v Ostravě získal už ve čtrnácti letech. Působil tam do roku 1928. Jednu sezónu pracoval ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V letech 1932–1938 působil jako baletní, operní a operetní choreograf brněnského divadla. Do Ostravy se vrátil v roce 1939 a působil tam až do roku 1970. V období 1970–1974 byl uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Praze. Jeho starší bratr Jan byl po léta korepetitorem ostravského divadla.
1908 – zemřel Federico Chueca, španělský skladatel (narodil se 5. května 1846). Proslavil se hlavně zarzuelami, z nichž nejznámější je La Gran Vía (1886), kterou složil ve spolupráci s Joaquínem Valverde. Jako osmiletý začal navštěvovat konzervatoř v Madridu, vynikal ve hře na klavír. V roce 1865 se zúčastnil studentské demonstrace, dostal se na tři dny do věznice San Francisco a zkomponoval tam valčík Lamentos de un preso (naříkání vězně), který později zinstrumentoval Francisco Barbieri a uvedl s velkým úspěchem. Díky tomu se Chueca proslavil jako skladatel a jeho odkaz je bohatý. Stal se také pianistou a vedl orchestr v Teatro Variedades.
1894 – českou premiéru měla Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa Antonína Dvořáka. Tehdy už slavné dílo v rámci lázeňské sezóny provedl Karlovarský lázeňský orchestr pod taktovkou dirigenta Augusta Labitzkeho. Prvnímu uvedení v rodné zemi autora předcházel obrovský úspěch díla za oceánem a v Anglii. Světová premiéra se konala 16. prosince 1893 v newyorské Carnegie Hall, provedla ji Newyorská filharmonie s dirigentem Antonem Seidlem. Evropská premiéra následovala 21. června 1894 v Londýně, London Philharmonic Society dirigoval Alexander Mackenzie. Americká i anglická veřejnost a kritika přijaly skladbu s velkým nadšením.
1868 – zemřel Jan Bedřich Kittl (Johann Friedrich Kittl), český skladatel, dirigent, klavírista, pedagog a organizátor hudebního dění (narodil se 8. května 1806), jeden z prvních českých romantiků. První autorský koncert uskutečnil s velkým úspěchem 8. května 1836. Skladatelsky se zaměřoval na písně a sbory a na opery, ale i na díla pro klavír a komorní a orchestrální tvorbu. Měl německé vzdělání, ale vokální skladby tvořil i na české texty s vlasteneckými náměty. Jeho opera Bianca und Giuseppe patřila mezi nejúspěšnější v předsmetanovském období. Roku 1843 nastoupil po Bedřichu Diviši Weberovi na místo ředitele pražské konzervatoře. Realizoval tam řadu reforem: zavedl výuku hry na klavír jako sólového nástroje, hry na pozoun a na harfu, výuku intonace a francouzského a italského jazyka. Neúspěšně prosazoval vyučování v českém jazyce. Koncerty školního orchestru, který řídil, patřily mezi nejpokrokovější v Praze. Mezi jeho žáky patřili například Vilém Blodek a Josef Richard Rozkošný. V roce 1865 odešel do polského Lešna, kde působil jako soukromý učitel.
1821 – narodil se Franz Vogl (Franz Arnold Vogel), skladatel a pedagog (zemřel 30. prosince 1891). Na konzervatoři v Praze, kde dříve sám studoval, se věnoval pedagogické činnosti. Od roku 1845 vyučoval sborový zpěv, v letech 1855 až 1883 sólový zpěv. Skládal písně a skladby pro mužské sbory, a to v líbivém liedertaflovém stylu, ve kterém se spojuje hudební estetika raného romantismu a biedermeieru. Ovlivněný vlasteneckým prostředím české manželky, skládal také hudbu na slova českých vlastenců.
1752 – zemřel Johann Christoph Pepusch (John Christopher Pepusch), anglický hudební skladatel německého původu (narodil se roku 1667), respektive německý barokní skladatel, který od roku 1704 strávil většinu svého pracovního života v Anglii. Zpočátku se živil hrou na violu, poté jako divadelní režisér, hudební teoretik, učitel a varhaník. V roce 1726 založil Akademii vokální hudby, o pět let později přejmenovanou na Akademii staré hudby. Založil také Madrigal Society. Po dobu dvaceti let řídil hudební instituci v Cannons, sídle v Edgware v panství Middlesex severozápadně od Londýna, kde byl zaměstnán Jamesem Brydgesem, vévodou z Chandosu. V letech 1717 a 1718 tam pracoval po boku Georga Friedricha Händela zastávajícího roli rezidenčního skladatele. Pepusch komponoval divadelní a chrámovou hudbu i koncerty a sonáty. Proslul svým aranžmá hudby k Žebrácké opeře na libreto Johna Gaye z roku 1728.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1885 – v horní části dnešního Václavského náměstí v Praze se začaly kopat základy novostavby Národního muzea. Stavba budovy podle projektu architekta Josefa Schulze trvala šest let.