24. duben

Svátek má Jiří.

2014 – zemřela Blanka Vítková, operní pěvkyně, mezzosopranistka (narodil se 14. listopadu 1948). Z Hudebního divadla Karlín, kde vystupovala už během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři, přišla roku 1972 jako sólistka opery do Národního divadla v Praze. Působila tam do roku 1992, do roku 1994 pak byla sólistkou Státní opery Praha.

1998 – zemřel Milan Šlechta, varhaník a pedagog (narodil se 18. října 1923). K jeho hudebním láskám patřila francouzská hudba romantického období, především varhanní dílo Césara Francka, které dvakrát provedl souborně, ale také díla autorů symfonického stylu – Ch.-M. Widora, L. Vierna a M. Duprého, u kterých mohl jako jeden z mála uplatnit pověstnou brilantní techniku. Intenzivně se věnoval rovněž české soudobé varhanní tvorbě. V premiérách uvedl Nedělní hudbu, Laudes a Okna Petra Ebena, díla Jana Hanuše, Miloše Sokoly, Jiřího Dvořáčka, Jiřího Pauera a dalších. Jako koncertní varhaník procestoval celou Evropu, zvlášť četné byly jeho koncerty v Itálii. Napsal knihy Dějiny varhan a varhanní hudby a Metodika varhanní hry. Spolupracoval při návrzích dispozic nových varhan, například do pražského Paláce kultury nebo do kostela sv. Kláry v Chebu. Od roku 1964 byl, společně s Jiřím Reinbergerem, pedagogem na Hudební fakultě AMU. K jeho žákům patřili Jaroslav Tůma, Irena Chřibková, Kamila Klugarová, Václav Uhlíř, Josef Kšica nebo Tomáš Thon. V 70. a 80. letech vedl v Praze Letní mezinárodní mistrovské interpretační kurzy. Sám byl předtím na AMU jedním z posledních žáků Bedřicha Antonína Wiedermanna.

1996 – zemřela Jarmila Hassan Abdel Wahab, operní zpěvačka – mezzosopranistka (narodila se 17. dubna 1917). Přijala umělecké jméno Jarmila Kristenová, v dětských rolích předtím užívala své jméno Miluška Krzywá. První jevištní vystoupení měla v roce 1922 jako pětiletá v roli dítěte Čo-Čo-San v Pucciniho Madame Butterfly. Studovala na Pražské konzervatoři a na pražské německé Akademii, zpívala v opeře v Ostravě, Olomouci a Plzni. Za války získala stipendium ke studiu na Mozarteu v Salcburku. Pak byla angažována v klagenfurtské Opeře, kde byla ve spojení se slovinskými partyzány v Karavanke; zásobovala je léky a obvazy z Prahy. Po válce byla sólistkou v Divadle 5. května v Praze a ve Státním divadle v Brně. V roce 1950 se provdala do Rakouska, v roce 1952 za pašu Muhammada Hassana Abdel Wahab do Egypta – byla jednou z jeho čtyř žen. Roku 1956 uprchla do Československa. Působila na škole v Náchodě a v letech 1978 až 1996 na Lidové škole umění v Novém Městě nad Metují. Pořádala také koncerty v kostelech a přednášela.

1961 – premiéru měla skladba Fonogrammi polského skladatele Krzysztofa Pendereckého. Na Benátském bienále zazněla pod taktovkou Andrzeje Markowského v provedení Krakovského komorního orchestru a flétnisty Stanislawa Marona.

1940 – premiéru měl balet The Wise Virgins (Moudré panny), příběh podle biblického podobenství o moudrých pošetilých pannách, dílo s hudbou J. S. Bacha v orchestraci Williama Waltona. Představení se uskutečnilo v podání souboru Vic Wells Company (The Royal Ballet) v divadle Sadler’s Wells Theatre v Londýně.

1931 – premiéru měla varhanní skladba Commotio, op. 58, jedno z posledních děl Carla Nielsena (1865–1931). Privátní provedení se uskutečnilo v kapli paláce Christiansborg v Kodani. První veřejné představení se pak konalo v katedrále v Aarhusu 14. srpna 1931, varhaníkem byl Emilius Bangert.

1928 – narodil se Gustav Křivinka, skladatel (zemřel 17. února 1990). Studoval na Státní konzervatoři v Brně hru na housle u Františka Kudláčka a skladbu u Václava Kaprála a Viléma Petrželky. Ve studiu kompozice pak pokračoval na JAMU u Jaroslava Kvapila. První smyčcový kvartet, kterým absolvoval, hrálo Janáčkovo kvarteto a už za studií se na koncertech uváděly jeho skladby. V roce 1961 se stal režisérem hudebních pořadů v Československé televizi. Připravoval přímé přenosy koncertů, divadelních představení vážné i populární hudby, režíroval operní cykly i pořady o interpretech a nástrojích. Pro rozhlasové a televizní pořady komponoval i hudbu. Přispíval do odborného a denního tisku a pracoval také v tehdejším Svazu československých skladatelů a koncertních umělců. Úspěšná byla jeho kantáta-oratorium Motýli tady nežijí z roku 1963, komponovaná na básně dětí z koncentračního tábora v Terezíně.

1926 – premiéru měla opera Turandot, poslední dílo Giacoma Pucciniho. Poslední dvě scény díla po jeho smrti dokončil na žádost Pucciniho syna podle skladatelových náčrtků a poznámek jeho žák Franco Alfano. Premiéra se uskutečnila v milánské La Scale, dirigentem byl Arturo Toscanini. První provedení uzavřel tam, kde „Mistr zemřel“. Teprve při druhém a dalším provedení byla opera realizována celá. V roce 2001 se opera dočkala nového dokončení, které realizoval skladatel Luciano Berio. Libreto napsali Giuseppe Adami a Renato Simoni, základem jim byla pohádková divadelní hra Turandot od Carla Gozziho. Krutá princezna Turandot klade nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt. Uhodne je až princ Kalaf, jehož láska nakonec přemůže i princeznin chlad… Mimořádně proslulá je Kalafova árie Nessun dorma (Ať nikdo nespí) z posledního aktu opery. Árie končící zvoláním Vincerò! Vincerò! (Zvítězím!) se stala hitem v roce 1990, když ji zpíval Luciano Pavarotti jako hudební téma mistrovství světa ve fotbale konaného v Itálii. Zůstala pak jeho nepřekonatelným erbovním číslem a nadále je výzvou pro každého tenoristu.

1926 – narodil se Jiří Kosina, hudební skladatel a sbormistr (zemřel 5. července 2000). Po absolvování konzervatoře u Pavla Dědečka se stal sbormistrem opery ústeckého divadla. Jako sbormistr působil i v Českých Budějovicích a Opavě. Byl mimo jiné autorem oper Dřevaři a Spartacus a baletů Salambo a Šťastný návrat. Komponoval také estrádní písně.

1925 – narodil se Jiří Jirmal, kytarista, skladatel a publicista (zemřel 11. prosince 2019), vlastním jménem Jiří Novák. Věnoval se vážné i jazzové hudbě. Spolupracoval s Orchestrem Karla Vlacha, s orchestrem Karla Krautgartnera, s klarinetistou Ferdinandem Havlíkem a dalšími, studoval však i renesanční a barokní kytarovou a loutnovou literaturu. Koncertoval rovněž s kytaristou Miloslavem Klausem. Byl autorem řady skladeb vycházejících z brazilské a latinskoamerické hudební tradice. Ve finále největší světové kytarové soutěže, pořádané Francouzským rozhlasem v Paříži, se umístilo 11 jeho žáků z celého světa. Tři získali první ceny (Vladimír Mikulka, Kerstin Eisenbarth, Khaled Arman), dva druhé a šest třetí ceny. Tím se stal Jirmal nejúspěšnějším pedagogem této soutěže. Na Pražské konzervatoři učil vedle Vladimíra Mikulky například také Stanislava Barka nebo Rudolfa Daška. Na stejné škole byl předtím sám žákem Štěpána Urbana.

1924 – narodil se Franco Mannino, italský filmový skladatel, klavírista, operní režisér, dramatik a romanopisec (zemřel 1. února 2005). Složil hudbu k více než stovce filmů od některých z nejznámějších režisérů své doby, mimo jiné k filmu Smrt v Benátkách. Byl ženatý se sestrou filmového a divadelního režiséra Luchina Viscontiho. Na Viscontiho libreto zkomponoval v roce 1963 operu Il diavolo in giardino založenou na povídce Thomase Manna a uvedenou v palermském divadle Teatro Massimo. Dalším z jeho děl, které Visconti režíroval, byl balet Mario e il Mago z roku 1956.

1919 – narodil se Heinz Wunderlich, německý varhaník, akademik a skladatel (zemřel 10. března 2012). Pracoval jako chrámový hudebník a pedagog na Evangelische Hochschule für Kirchenmusik v Halle v NDR, a to do roku 1957, kdy emigroval do tehdejšího Západního Německa; tam se stal chrámovým hudebníkem Hauptkirche Sankt Jacobi v Hamburku a do roku 1989 profesorem hry na varhany a improvizace na Musikhochschule Hamburg. Cestoval po celém světě a přitahoval studenty z mnoha zemí ke studiu v Hamburku. V roce 1950 zahrál všechna varhanní díla Johanna Sebastiana Bacha v Bachově maratonu o 21 koncertech. Proslavil se zejména hrou děl Maxe Regera. V Lipsku v mládí studoval u Karla Straubeho, Regerova přítele, který premiéroval mnoho jeho varhanních děl.

1918 – narodila se Astrid Varnay, americká dramatická sopranistka maďarského původu narozená ve Švédsku (zemřela 4. září 2006). Většinu kariéry strávila v USA, jako sólistka Metropolitní opery v letech 1941 až 1956, a Německu. Patřila mezi přední interprety wagnerovských postav. Senzační debut v Met absolvovala 6. prosince 1941, když téměř bez zkoušek zastoupila indisponovanou Lotte Lehmann v roli Sieglinde ve Wagnerově Valkýře. O šest dní později nahradila v téže opeře nemocnou Helen Traubel v roli Brünnhilde. V roce 1948 debutovala v Covent Garden a v roce 1951 v Bayreuthu, kde zpívala dalších sedmnáct let. Po roce 1969 zahájila novou část kariéry v mezzosopránových rolích. Její nejčastěji hranou rolí se stala Herodias ve Straussově Salome. V polovině 80. let se přeorientovala na charakterní role. Naposledy se na jevišti objevila v Mnichově v roce 1995.

1914 – narodil se Jiří Strniště, dirigent a hudební skladatel (zemřel 30. července 1991). Byl dirigentem divadelních orchestrů v Kladně, Hradci Králové, Olomouci, Liberci a Teplicích. V roce 1945 se stal šéfem operety v Ostravě, od roku 1960 byl tajemníkem a dramaturgem opery Národního divadla v Praze. Byl autorem operet Divotvorný klobouk a Hrdinové na zámečku a řady orchestrálních a komorních děl… Když v roce 1932 přišel na Pražskou konzervatoř, studoval dirigování u Pavla Dědečka a skladbu u Rudolfa Karla a Otakara Šína a na mistrovské škole u Vítězslava Nováka.

1907 – narodil se Václav Trojan, skladatel (zemřel 5. července 1983), který v animovaném filmu úzce spolupracoval s režisérem Jiřím Trnkou. Tíhl k dramatickým žánrům. Pro Národní divadlo zkomponoval hudbu k Tylovu Strakonickému dudákovi a ke Klicperovu Zlému jelenu a pro Lidové divadlo Uranie hudbu k Shakespearově hře Sen noci svatojánské. Oblíbená byla hra se zpěvy Paní Marjánka, matka pluku. Zkušenosti se scénickou hudbou využil v baletní pantomimě Sen noci svatojánské. Zlatá brána, jeho hudební báseň na lidové motivy, se stala podkladem pro jevištní zpracovávání folklórních scén… V letech 1918 až 1919 byl vokalistou v Křižovnickém klášteře v Praze. Souběžně studoval varhanní hru u B. A. Wiedermanna, dirigování u Otakara Ostrčila a skladbu u Jaroslava Křičky, na mistrovské škole později u Vítězslava Nováka. Stal se umělcem všestranného uplatnění: učil hudbu, instrumentoval skladby druhých, hrál k tanci i poslechu, komponoval jazzovou hudbu a získával zkušenosti praktického hudebníka. Práce s dětmi v Pražském dětském divadle Míly Mellanové ho inspirovala ke vzniku dětské opery Kolotoč. Osvědčil v ní bohatý tvůrčí fond i smysl pro modernost hudby při zachovávání její srozumitelnosti. V roce 1937 přijal místo hudebního režiséra v Československém rozhlasu a pro potřeby vysílání komponoval kantáty a pásma lidových písní, které za okupace posilovaly národní vědomí.

1866 – premiéru měl Houslový koncert č. 1 g moll, op. 26 Maxe Brucha, jeden z nejoblíbenějších v mezinárodním houslovém repertoáru a spolu se Skotskou fantazií nejslavnějším dílem skladatele. První provedení se uskutečnilo pod autorovou taktovkou se sólistou Ottem von Königslowem. Skladba byla pak, s pomocí slavného houslisty Josepha Joachima, značně přepracována. Premiéru měla v Brémách 7. ledna 1868 pod taktovkou Karla Martina Rheinthalera a s Joachimem jako sólistou.

1864 – narodil se Vojtěch Blatný, sbormistr a varhaník (zemřel 16. února 1954). Působil jako choralista brněnské katedrály svatých Petra a Pavla, byl varhaníkem kostela svatých Janů a později kostela svatého Tomáše. Jako sbormistr vedl v Brně sbor Cyrilské jednoty a další tělesa. V letech 1886 až 1888 studoval na varhanické škole u Leoše Janáčka. Absolvoval ji spolu s prvním dirigentem Janáčkovy Její pastorkyně Cyrilem Metodějem Hrazdírou v roce 1888. Jeho syny byli skladatel Josef Blatný (1891–1980) a spisovatel Lev Blatný (1894–1930), jeho vnukem skladatel Pavel Blatný (1931–2021).

1841 – narodila se Pauline Lucca, rakouská pěvkyně – dramatická sopranistka (zemřela 28. února 1908). V roce 1859 debutovala v Olomouci jako Elvira v opeře Ernani. Nějakou dobu zpívala v Praze a v roce 1861 získala angažmá v berlínské Státní opeře, kde byl její úspěch po léta absolutní. Často navštěvovala Anglii, Francii a Rusko. Skladatelé Giacomo Meyerbeer a Daniel Auber ji považovali za nepřekonatelnou. V letech 1874 až 1889 byla členkou Vídeňské státní opery.

1811 – zahájena byla výuka na Pražské konzervatoři, nejstarší škole svého druhu ve střední Evropě. Podnět k jejímu zřízení vzešel od představitelů zemské šlechty – roku 1810 založili Jednotu pro povznesení hudby v Čechách, která pak školu více než sto let řídila a financovala. První vyučování se odehrávalo v bytech učitelů, než konzervatoř získala prostory v dominikánském klášteře na Starém Městě. V roce 1884 se přestěhovala do nově vystavěného Rudolfina. Po vzniku Československé republiky byla konzervatoř postátněna a stala se jak školou střední, tak mistrovskou, tedy vysokou. Protože Rudolfinum připadlo parlamentu, stěhovala se škola do Emauzského klášteraře Na Slovanech, odkud se roku 1936 do Trojanovy ulice. Od rou 1945 je pouze střední školou, vysokoškolské hudební a dramatické vzdělávání přešlo na nově ustanovenou Akademii múzických umění. Sídlem konzervatoře se stala budova Na Rejdišti, kterou obývá dodnes.

1801 – premiéru mělo oratorium Roční doby (Die Jahreszeiten) Josepha Haydna. První provedení se uskutečnilo ve Schwarzenberském městském paláci ve Vídni; bylo úspěšné, ale nebyl to úspěch srovnatelný s premiérou Stvoření, které zaznělo tamtéž poprvé o tři roky dříve. I následujících letech se Roční doby hrály a hrají méně často než Stvoření. Má se za to, že důvodem může být obsah díla, který neodpovídá ani nábožensky ovlivněnému oratoriu, většinou s texty souvisejícími s Biblí, ani ideálu uměleckého díla v duchu osvícenství: veselé a dojemné popisy přírody a idealizace venkovského života ukazují spíše na vliv Rousseauovy filozofie… Haydna inspiroval velký úspěch Stvoření, které se v té době uvádělo po celé Evropě. I k Ročním dobám napsal libreto baron Gottfried van Swieten. Šlo o jeho vlastní německou adaptací úryvku ze stejnojmenného anglického veršovaného eposu Jamese Thomsona.