27. duben
Svátek má Jaroslav.
2008 – zemřel Štefan Babjak, slovenský operní pěvec – barytonista (narodil se 7. října 1931). Vynikl jako představitel postav Verdiho oper (Posa v Donu Carlosovi, Luna v Trubadúrovi, Jago v Otellovi). Výrazný byl takké jako Oněgin Petra Iljiče Čajkovského nebo Escamillo v Bizetově Carmen. Působil také v operetě, muzikálu a věnoval se i koncertní činnosti. Vystudoval bratislavskou konzervatoř a byl členem Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici. Opernímu zpěvu se věnují i tři z jeho pěti dětí, Martin Babjak, Ján Babjak a Terézia Kružliaková.
2007 – zemřel Mstislav Rostropovič, ruský violoncellista a dirigent (narodil se 27. března 1927). V rodném Sovětském svazu čelil umělecké perzekuci, protože otevřeným dopisem podpořil disidenty v čele se spisovatelem Alexandrem Solženicynem. Nakonec byl zbaven sovětského občanství a žil v emigraci v západní Evropě a ve Spojených státech. Hrál violoncellové suity Johanna Sebastiana Bacha na troskách stržené Berlínské zdi. Do Ruska se poprvé vrátil až v roce 1990. Měl blízký vztah k Praze a Československu, posléze Česku. Absolvoval moskevskou konzervatoř, kde studoval např. i u Šostakoviče a Prokofjeva. Ještě během studia byl přijat na místo sólisty Moskevské filharmonie. Díky úspěchům v mezinárodních soutěžích (m.j. V roce 1950 se v Praze stal vítězem prvního ročníku violoncellové soutěže Pražského jara o cenu Hanuše Wihana) si brzy vybudoval výjimečné renomé violoncellisty. V roce 1967 prorazil i jako dirigent, když s velkým ohlasem řídil Čajkovského operu Evžen Oněgin v moskevském Velkém divadle. Byl znám i svými dobročinnými aktivitami. Stal se prezidenten Dobročinného fondu Višněvské-Rostropoviče a jedním z členů opatrovnické rady školy A. M. Gorčakova. Hrál na nástroj „Duport“ od Stradivariho, na kterém zanechal nedopatřením šrám Napoleon Bonaparte, když si ho prohlížel po koncertu violoncellisty J. L. Duporta. V roce 1998 mu Univerzita Karlova udělila čestný doktorát. Pohřben je na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.
2005 – zemřel Marian Sawa, polský skladatel, varhaník, muzikolog a pedagog (narodil se 12. ledna 1937), hudební pedagog varšavských škol na střední i vyšší úrovni. Je známý především jako autor varhanní hudby a vokálně-instrumentálních duchovních děl. Navazoval na gregoriánský chorál, polské kostelní písně a folklór své země.
1992 – zemřel Olivier Messiaen, francouzský skladatel (narodil se 10. prosince 1908). Většina jeho díla je zasvěcena křesťanské tematice. Stal se průkopníkem serialismu, ovlivnila ho dvanáctitónová hudba, bývá řazen mezi poválečnou avantgardu. Jeho styl je nezvykle pestrý, od tonální a harmonické hudby až po vyhraněnou rytmiku a strukturu. Často používal elektronický nástroj Martenotovy vlny, některé sbory jsou psány pro umělý jazyk, který vytvořil. Významné jsou jeho sbory, varhanní, klavírní i orchestrální skladby, napsal také operu Svatý František z Assisi. Na pařížské konzervatoři byli jeho učiteli Marcel Dupré a Paul Dukas. Působil jako varhaník v pařížském kostele Svaté Trojice, stal se profesorem harmonie akompozice na pařížské konzervatoři. Mezi jeho žáky patří Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen a Iannis Xenakis.Jeho druhá žena Yvonne Loriodovou se stala hlavní klavírní interpretkou jeho skladeb.
1986 – narodila se Ester Pavlů, pěvkyně – mezzosopranistka, sólistka Národního divadla v Praze. Absolvovala Pražskou konzervatoř a Hudební fakultu AMU, jejími pedagožkami byly Helena Kaupová, Eva Randová a Gabriela Beňačková, hlasovým koučem se jí pak stal barytonista Vladimír Chmelo. Její hlas objevil tenorista José Cura, který ji obsadil do jím režírované opery a pozval jako pěveckého hosta na několik svých koncertů. K jejím významným operním úspěchům patří role v opeře Šárka, Sedlák kavalír a Nabucco v Národním divadle a ve Státní opeře, Carmen, Rusalka a Sedlák kavalír ve Slovenském národním divadle, účinkování v opeře Švanda dudák v Theater an der Wien a ve Štýrském Hradci, úlohy v Donu Carlosovi, Carmen a Aidě v Lotyšské národní opeře v Rize, v Aidě v Litevské národní opeře ve Vilniusu, v opeře Popelka v Národním divadle v Sofii nebo v opeře Sedlák kavalír v Basileji. V roce 2021 podnikla s Pražskými symfoniky turné po Velké Británii a USA, v roce 2026 na sebe upozornila v Praze jako Kundry v Parsifalovi, ve svém wagnerovském debutu.
1973 – zemřel Vojtech Adamec, slovenský dirigent, sbormistr a skladatel (narodil se 12. července 1926). Studoval m.j. dirigování u Václava Talicha na VŠMU v Bratislavě. Působil jako pedagog a sbormistr sboru SLUK, Československého rozhlasu v Košicích, tamního sboru učitelů, Spišského učitelského zpěváckého sboru, byl profesorem dirigování na Státní konzervatoři v Košicích. Intenzivně se věnoval slovenskému sborovému zpěvu. Komponoval skladby pro rozhlasové, televizní a divadelní potřeby, byl organizátorem hudebního života.
1954 – zemřel Torsten Ralf, švédský operní pěvec – tenor (narodil se 2. ledna 1901). Byl spojovaný hlavně s wagnerovskými rolemi, jeden z předních dramatických tenorů meziválečného období .Debutoval v roce 1930 jako Cavaradossi ve Štětíně. Po angažmá v Chemnitzu (1931–1933) a Frankfurtu (1933–1935) účinkoval v Staatsoper Dresden (1935). Pravidelně se také objevoval v mnichovské Státní opeře a Vídeňské opeře v rolích Florestana, Tannhäusera, Lohengrina, Stolzinga, Siegmunda, Tristana, Parsifala, Bacchuse, Radamese a Otella. Byl prvním Apollonem v opeře Daphne roce 1938. V roce 1952 obdržel titul Dvorního švédského operního zpěváka. Jeho hlas se zachoval na několika nahrávkách.
1950 – zemřel Karl Straube, německý varhaník a dirigent (narodil se 6. ledna 1873). Od roku 1902 byl varhaníkem Thomaskirche – Tomášského kostela v Lipsku, kde působil J. S. Bach. V letech 1918 až 1939 byl kantora Thomasschule a ředitelem chlapeckého sboru Thomanerchor. Propagoval a vydával také dílo Maxe Regera.
1937 – premiéru měl balet Jeu de cartes (Hra v karty) Igora Stravinského. Uskutečnila se v původní budově Metropolitní opery v New Yorku v podání souboru Americký balet pod taktovkou skladatele a v choreografií George Balanchina. Evropská premiéra následovala 13. října 1937 v Semperoper v Drážďanech; tam Karl Böhm dirigoval Staatskapelle Dresden. Hudebně jde o dílo z neoklasického období autora. Skladatelovo libreto ukazuje, jak i nejvyšší karty, tedy nejdůležitější osoby, mohou být někdy poraženy malými kartami. Jde o morální ponaučení z bajky Vlci a ovce od Jeana de La Fontaina.
1928 – premiéru měl balet Apollo (plným názvem Apollon musagète, Apollo, vůdce múz), neoklasické dílo Igora Stravinského na vlastní libreto z let 1927 až 1928. Choreografie byla dílem čtyřiadvacetiletého Georgese Balanchina. Balet objednala roku 1927 americká mecenáška umění Elizabeth Sprague Coolidge pro festival soudobé hudby, který se měl konat následující rok v Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Jako téma má antiku – soustřeďuje se na Apollóna, řeckého boha hudby, kterého navštěvují tři múzy: Terpsichora, múza tance a zpěvu, Polyhymnia, múza pantomimy, a Kaliopa, múza poezie – ale děj naznačuje současnou situaci.
1927 – v Národním divadle v Praze měla premiéru opera Švanda dudák od Jaromíra Weinbergera na české libreto Miloše Kareše. Dirigoval Otakar Ostrčil. Děj je založen na příběhu Švandy dudáka z dramatu Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Další velmi úspěšnou premiéru, a to v německém jazyce v překladu Maxe Broda, měla opera ve Vratislavi 16. prosince 1928. Další produkce rychle následovaly: Lublaň 5. října 1929 ve slovinském překladu, Riga 6. prosince 1930 v lotyšském překladu, Sofie 6. listopadu 1931 v bulharském překladu a New York, Metropolitní opera 7. listopadu 1931 v německém překladu, tam zpívali Friedrich Schorr v roli Švandy a Maria Müller, narozená v Terezíně, v roli Dorotky. Ve své době zažívala opera značný úspěch a byla přeložena do sedmnácti jazyků.
1916 – narodil se Jan Rychlík, hudební skladatel (zemřel 20. ledna 1964). Komponoval klasickou komorní i symfonickou hudbu a volně přecházel k populární i filmové, kterou napsal pro více než šedesát snímků. Mezi nejpopulárnější patří Limonádový Joe aneb koňská opera, Hudba z Marsu, Stvoření světa či Kavárna na hlavní třídě. V klasice komponoval v duchu neoklasicismu, později se přiklonil k tzv. nové hudbě, v některých skladbách využíval Obuchovovu notaci. Nejznámějším z těchto děl je jeho Africký cyklus. Významné je i jeho literární dílo, napsal první část významné učebnice instrumentace nazvané Moderní instrumentace, po jeho smrti ji pak dokončil Jarmil Burghauser. Tato kniha je dodnes ve skladatelských kruzích ceněna jako první moderní učebnice instrumentace. Jeho syn Jan Rychlík mladší je český historik.
1915 – zemřel Alexandr Nikolajevič Skrjabin, ruský klavírista a skladatel (narodil se 6. ledna 1872). Prosadil se jako autor děl pro klavír i jako brilantní pianista, často vystupující v západní Evropě. Od konvenčního pozdně romantického stylu dospěl až k atonalitě. Je typickým představitelem mentality ruské inteligence z doby těsně před nástupem bolševické revoluce. Jeho východiskem byla filozofie vycházející z krajně individualistických a okultních pozic.
1911 – narodil se Pavel Eckstein, muzikolog, hudební kritik a dramaturg (zemřel 20. července 2000). Byl dramaturgem festivalu Pražské jaro a opery Národního divadla. Je autorem řady hudebních kritik a studií a několika rozhlasových pořadů. Přispíval do hudebních časopisů a do odborných publikací.
1910 – narodil se Karel Urbánek, sbormistr a skladatel (zemřel 28. června 1995). Od mládí se aktivně účastnil hudebního života ve Znojmě, jako houslista, pak řídil orchestr YMCA a chrámový sbor, vyučoval hru na klavír a sólový i sborový zpěv na Městské hudební škole ve Znojmě, vedl soukromou Hudební školu manželů Urbánkových, kterou založil spolu se svou ženou Aloisií, nadanou zpěvačkou a klavíristkou. Po okupaci Sudet odešel přechodně do Moravských Budějovic, kde se stal učitelem zpěvu na gymnáziu, řídil mužský sbor Foerster, vedl studentské soubory a založil ženský a smíšený sbor. Po válce se ve Znojmě podílel na obnově divadelního spolku Tyl a byl dirigentem jeho zpěvoherního souboru. Jako pedagog působil na více školách, později se na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích stal vedoucím katedry a proděkanem. Byl autorem dvou mší (Missa d-moll, Česká mše vánoční) a dětské zpěvohry Šumavská princezna. Kromě toho psal drobné klavírní skladby, sbory a scénickou hudbu. Též přispíval hudebními referáty do znojemského tisku. Spolu s Bohuslavem Pernicou sbíral lidové písně ze Znojemska.
1907 – premiéru měla v Petrohradě Symfonie č. 1 Es dur Igora Stravinského. Hrál Petrohradský dvorní orchestr pod vedením kapelníka H. Wahrlicha. Stravinskij ji psal v době, kdy byl žákem Nikolaje Rimského-Korsakova, kterému symfonii také věnoval. První veřejné provedení se konalo později, 22. ledna 1908, také v Petrohradě, pod taktovkou Felixe Blumenfelda.
1904 – narodil se Miloslav Disman, divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog (zemřel 21. dubna 1981). V roce 1931 založil rozhlasový dětský soubor a spisovatel Vladislav Vančura ho pojmenoval Dismanův rozhlasový dětský soubor. Stal se stálým externím spolupracovníkem rozhlasu. Členy DRDS byli během let např. herci Josef Vinklář, Jiří Vala, Jana Hlaváčová, Alena Vránová, Václav Postránecký, Eva Klepáčová, Zdeněk Borovec, Pavel Kohout a další. Během druhé světové války byl Disman členem ilegálního Národního výboru Čs. rozhlasu a byl napojen na spisovatelskou sekci Výboru inteligence, stal se uměleckým šéfem Dětské scény Intimního divadla a inscenoval tam hry pro děti a mládež, např. Karafiátovy Broučky, a při květnovém povstání 1945 působil jako jeden z rozhlasových hlasatelů a komentátorů. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok! Stal se vedoucím režisérem vysílání pro děti a mládež, reportérem spartakiád, učil na pražské AMU a byl také aktivní v Mezinárodní organizaci divadel pro děti a mládež. V rozhlase pracoval až do roku 1971, kdy musel odejít kvůli zapojení do protiokupačního vysílání v roce 1968.
1886 – narodil se Josef Klement Zástěra, skladatel, pedagog a spisovatel (zemřel 19. ledna 1966). Po válce byl vyslán na Slovensko pomoci při vytváření středního školství. Proslavil se v nově zřízeném Gymnáziu Antonína Dvořáka v Kralupech nad Vltavou, kde se stal i správcem Dvořákova muzea. Byl průkopníkem výuky hudební výchovy s využíváním gramofonových desek. Skladbou se vážněji začal zabývat až v době okupace. Pro svá díla používal pseudonym Josef Klement.
1867 – premiéru měla opera Roméo et Juliette francouzského skladatele Charlese Gounoda, a to v Théâtre-Lyrique Impérial du Châtelet v Paříži. Je zkomponována na francouzské libreto Julese Barbiera a Michela Carrého, založené na hře Williama Shakespeara. Do repertoáru Opéra-Comique vstoupila opera 20. ledna 1873 a během 14 let se tam dočkala 391 uvedení. V Londýně se hrála poprvé už 11. července 1867 a v New Yorku 15. listopadu téhož roku.
1784 – v Comédie-Française měla premiéru Beumarchaisova hra Figarova svatba, po čtyřech letech cenzurních odkladů. Na jejím základě vznikla stejnojmenná komická opera Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786. Její premiéra se konala 1. května ve Vídni. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte.
1762 – zemřel Jan Josef Brixi, skladatel a varhaník (narodil se 1. března 1711). Někdy bývá chybně uváděno, že se narodil 19. května 1719 v Plzni. Působil jako kantor v Manětíně, později přesídlil do Mělníka, kde byl varhaníkem. Z jeho díla se dochovalo jen málo. Mše pocházející z Mělníka svědčí o jeho vyspělé technice. Ve své době byly jeho skladby patrně dost rozšířené. Zachoval také cennou sbírku skladeb svého strýce Šimona Brixi.
1749 – premiéru měla Music for the Royal Fireworks (Hudba k ohňostroji) George Friderica Handela (Georga Friedricha Händela). Partitura vznikla na základě smlouvy s britským králem Jiřím II. pro ohňostroj v londýnském Green Parku. Oslavuje konec války o rakouské dědictví a podepsání míru v roce 1748. Proti Händelově vůli se konala zkouška 21. dubna 1749 jinde, ve Vauxhall Gardens. Přišlo tam přes dvanáct tisíc lidí, kteří způsobili tříhodinovou dopravní zácpu kočárů na London Bridge.