28. duben
Svátek má Vlastislav.
2013 – zemřel János Starker, maďarsko-americký violoncellista (narodil se 5. července 1924), považovaný za jednoho z největších violoncellistů všech dob. Od roku 1958 až do smrti učil na Jacobs School of Music na Indiana University. Byl zázračným dítětem, první veřejná vystoupení měl v šesti a sedmi letech, v osmi dával lekce hry na violoncello mladším dětem. Studoval na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti, kde ve 13 letech zahrál Konzertstück pro violoncello skladatele Ernő Dohnányiho, který byl tehdy ředitelem školy a který ho doprovázel na klavír. Debutoval jako profesionál ve 14 letech, když zahrál Dvořákův Koncert h moll. Pronásledování Židů v Maďarsku během druhé světové války přežil s pomocí švédského lektora Valdemara Langleta; jeho dva starší bratři, oba nadaní houslisté, byli jako Židé odvedeni na nucené práce a zahynuli. V roce 1946 opustil Maďarsko, žil v Paříži. V roce 1948 emigroval do Spojených států a stal se prvním violoncellistou Dallas Symphony Orchestra vedeného Antalem Dorátim. V roce 1949 se stal prvním violoncellistou Metropolitní opery vedené tehdy Fritzem Reinerem. Když se Reiner stal hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru, stal se Starker hlavním violoncellistou tam. V roce 1958 se stěhoval naposledy, do Bloomingtonu v Indianě. Pořídil za život přes 150 nahrávek. Například Bachovy sólové suity pro violoncello nahrál pětkrát, naposledy pro RCA Victor Red Seal v roce 1997; za tuto nahrávku získal cenu Grammy. V letech 1950 až 1965 hrál a nahrával na violoncello Lord Aylesford Stradivarius, největší nástroj, který Antonio Stradivari vyrobil. V roce 1965 získal nástroj postavený Matteem Goffrillerem v Benátkách v roce 1705, dříve známý jako violoncello Ivor James Goffriller. Patřil k nejvýznamnějším virtuózům 20. století. Hrál také v klavírním triu, které s ním tvořili houslista Josef Suk a klavírista Julius Katchen.
1999 – zemřel Zdeněk Jílek, pianista a hudební pedagog (narodil se 7. června 1919). V českém koncertním životě se uplatňoval od roku 1941. Zaměřoval se na interpretaci hudby 20. století. Byl žákem Jaroslava Kvapila, Viléma Kurze a Ilony Štěpánové-Kurzové a od roku 1951 dlouholetým pedagogem Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze. Mezi jeho žáky byli mimo jiné Antonín Kubálek nebo Tomáš Víšek.
1995 – zemřela Hana Svobodová-Janků, česká operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 25. října 1940), v letech 1959–1973 členka opery Janáčkova divadla v Brně. Působila i na scénách operních domů v Miláně, Drážďanech a Bratislavě a po emigraci ve Vídni, Düsseldorfu, v Západním Berlíně, Bruselu, Florencii, Stuttgartu, Mnichově, Londýně a San Francisku. Zářila především v mladodramatických sopránových rolích a v italském belcantu, ale od počátku její kariéry bylo zřejmé, že zasáhne významně také do dramatického oboru. Ve Vídeňské státní opeře zpívala Miladu ve Smetanově Daliborovi. Jednou z jejích životních rolí byla Pucciniho Turandot, kterou zpívala i v milánské La Scale.
1987 – zemřel Åke Olof Sebastian Uddén, švédský violista a skladatel (narodil se 18. srpna 1903). Pracoval jako orchestrální hudebník ve Švédském rozhlasovém symfonickém orchestru a v letech 1950 až 1970 jako učitel harmonie a kontrapunktu na Stockholmské hudební akademii. V letech 1955 až 1985 byl dirigentem Stockholmské akademické orchestrální asociace a v letech 1944 až 1971 hudebním ředitelem mužského řádu Par Bricole, jehož členy spojuje zájem o umění řeči, hudby a divadla.
1966 – premiéru měla 5. symfonie amerického autora Davida Diamonda. Newyorskou filharmonii dirigoval Leonard Bernstein, jemuž skladatel dílo dedikoval.
1965 – debut v milánské La Scale měl tenorista Luciano Pavarotti. Zpíval Rudolfa v Zeffirelliho inscenaci Pucciniho Bohémy; Mimi zpívala sopranistka Mirella Freni, jeho kamarádka z dětství. Dirigoval Herbert von Karajan.
1962 – zemřel Josef Stelibský, klavírista, kapelník, aranžér a skladatel (narodil se 5. prosince 1909). Byl spoluautorem čtrnácti operet a autorem hudby k více než padesáti českým filmům. Složil také mnoho dobových šlágrů a tanečních písní. Na Pražské konzervatoři byl žákem Jaroslava Křičky, ale studium nedokončil, odešel za rodiči na Slovensko a stal se ředitelem kůru v Turčianském sv. Martinu. V roce 1932 se vrátil do Prahy, po roce 1948 emigroval do Západního Německa, kde v rozhlasové stanici Svobodná Evropa připravoval hudební pořady. V roce 1954 přesídlil do USA.
1955 – zemřel Otakar Zítek, operní režisér, hudební skladatel a spisovatel (narodil se 5. listopadu 1892). V roce 1921 se stal režisérem brněnského divadla, v letech 1926–1929 jeho dramaturgem a pak ředitelem. Kromě toho vyučoval na konzervatoři, přednášel v Brněnské besedě a přispíval do denního tisku. V letech 1931–1939 byl ředitelem Městského divadla v Plzni, po válce režisérem v Opeře 5. května v Praze a v Mahenově divadle v Brně. Později byl profesorem na Janáčkově akademii múzických umění a řídil její Operní studio a od roku 1953 vyučoval na Vysoké škola múzických umění v Bratislavě. V roce 1943 instrumentoval a na jevišti uvedl Janáčkův Zápisník zmizelého. Komponoval orchestrální i jevištní díla a četné písně, písňové cykly a sbory.
1948 – premiéru měl balet Orpheus, který ve výrazně neoklasickém stylu v Kalifornii v roce 1947 napsal Igor Stravinskij ve spolupráci s choreografem Georgem Balanchinem. Dílo objednala Ballet Society, kterou Balanchine založil společně s Lincolnem Kirsteinem a jejímž byl uměleckým ředitelem. Premiéra se konala v New Yorku. Ze souboru se nedlouho poté stal New York City Ballet.
1943 – narodila se Jana Jonášová, operní pěvkyně–sopranistka. Na AMU studovala zpěv u Teodora Šrubaře. Akademii opouštěla již jako renomovaná umělkyně s řadou úspěchů v Hudebním divadle v Karlíně, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Pražské komorní opeře i v Národním divadle, kde pak získala v roce 1973 trvalé angažmá. Ztvárnila tam všechny významné úlohy svého koloraturního oboru a přesvědčivě vytvořila i party lyrické a dramatičtější. V českém repertoáru vynikla jako Smetanova Karolina, Janáčkova Liška nebo Martinů Ariadna. Jako sólistka souboru Ars rediviva se podílela na řadě československých premiér z vokální tvorby barokních mistrů. Později se stala stálým hostem Nizozemské opery v Amsterdamu a dalších zahraničních scén. Mezinárodního uznání vyvrcholilo udělením ceny Wiener Flötenuhr za interpretaci Mozartových koloraturních árií a jejich gramofonovou nahrávku. V ND působila do roku 2011. V letech samostatné Státní opery Praha 1992–2011 vystupovala i tam, stejně jako její dcera Hana Jonášová.
1933 – narodil se Karl Heinz Wahren, německý skladatel a klavírista (zemřel 14. prosince 2021), v roce 1965 spoluzakladatel skupiny Gruppe Neue Musik Berlin. Jeho dílo zahrnuje na šedesát komorních skladeb, dvacet orchestrálních děl, několik filmových partitur a tři opery. Dotkl se i populární hudby a jazzu. V letech 1990 až 2004 byl prezidentem Německého svazu skladatelů.
1932 – narodil se Marek Kopelent, hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor (zemřel 12. března 2023). Byl klíčovým představitelem generace zabývající se v Československu v druhé polovině dvacátého století takzvanou Novou hudbou. Byl jejím neúnavným propagátorem i uznávaným autorem. V šedesátých letech na sebe výrazně upozornil jako skladatel v mezinárodním kontextu, jeho skladby se hrály na festivalech soudobé hudby, jako jsou Varšavský podzim nebo přehlídka v Donaueschingen. S Petrem Kotíkem byl spoluzakladatelem souboru Musica viva Pragensis, interpretujícího tvorbu skladatelů Nové hudby. Soubor sehrál významnou roli v pražském hudebním životě 60. let a hostováním na evropských festivalech soudobé hudby napomáhal šířit českou soudobou tvorbu v zahraničí. S přáteli obdobného uměleckého kréda – Rudolfem Komorousem, Zbyňkem Vostřákem, Janem Klusákem a dalšími – založili v polovině šedesátých let Pražskou skupinu Nové hudby. V době normalizace upadl Kopelent do nemilosti režimu, byl vyloučen ze Svazu skladatelů, dostal výpověď ze zaměstnání v nakladatelství a nebyl hrán. Posléze získal místo korepetitora na tanečním oddělení Lidové školy umění v Praze-Radotíně, kde působil až do roku 1991. V té době vznikla řada jeho významných děl, často na zakázky ze zahraničí, aniž by skladatel měl možnost vycestovat na jejich premiéry. Po listopadu 1989 učil skladbu na Hudební fakultě pražské AMU, založil skladatelské sdružení Ateliér 90 a vedl mezinárodní letní skladatelské kurzy v Českém Krumlově. V 90. letech zaujal svou svatovojtěšskou Legendou „De passione st. Adalberti martyris“, velký úspěch mělo v roce 2001 dvojnásobné provedení jeho prostorového oratoria Lux mirandae sanctitatis zkomponovaného ke svatořečení Anežky České.
1926 – narodil se Francis Burt, britský skladatel a akademický pedagog (zemřel 3. října 2012), který většinu života strávil v Rakousku. Byl profesorem skladby na Musikhochschule Wien. V roce 1987 byl organizátorem 1. Dlouhé noci nových zvuků ve vídeňském Konzerthausu. Skladbu studoval nejen v Anglii, ale také na Musikhochschule Berlin u Borise Blachera. Do Vídně se přestěhoval v roce 1956… V letech 1946 až 1947 sloužil jako nadporučík v Nigérii. Mnohé jeho skladby byly pak inspirovány africkými tradicemi. Na taneční prvky s rytmickými gesty se zaměřil i ve svém baletu Golem z roku 1963, který měl premiéru v Hannoveru 31. ledna 1965 a který byl v roce 1983 uveden i ve Vídeňské státní opeře.
1915 – narodil se Jiří Kozderka, operní pěvec (zemřel 25. července 2010), basbarytonista, představitel menších rolí v Národním divadle Brno. Za čtyřicetiletou kariéru měl na svém kontě na čtyři tisíce přestavení.
1911 – narodila se Maria Tauberová, operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 16. ledna 2003), manželka dirigenta Jaroslava Krombholce, v letech 1936 až 1973 sólistka Národního divadla v Praze. Její doménou byly koloraturní role, vynikla jako Zuzanka ve Figarově svatbě, jako Violeta v Traviatě a Gilda v Rigolettovi, jako Rosina v Lazebníku sevillském, Karolína ve Dvou vdovách, Barče v Hubičce nebo Markéta ve Faustovi a Markétě i jako Janáčkova Bystrouška. V roce 1994 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře.
1906 – narodil se Paul Sacher, švýcarský dirigent a mecenáš (zemřel 26. května 1999). Založil a v letech 1926 až 1987 dirigoval Basler Kammerorchester (Basilejský komorní orchestr), pro který objednával významná díla skladatelů 20. století a premiéroval je. Byli mezi nimi Igor Stravinskij, Béla Bartók, Arthur Honegger, Frank Martin, Paul Hindemith, Hans Werner Henze, Richard Strauss, Elliott Carter, Witold Lutosławski, Henri Dutilleux, Harrison Birtwistle nebo Pierre Boulez a řadou děl i Bohuslav Martinů, kterého Sacher výrazně podporoval; Martinů navíc využíval na konci života několik let jeho pohostinnosti na Schönenbergu u Basileje. Sacher v roce 1941 s Walterem Schulthessem a Stefi Geyer založil také Collegium Musicum Zürich, které dirigoval až do jeho rozpuštění v roce 1992. Věnoval se rovněž hudbě barokního a klasického období. V roce 1933 založil institut pro starou hudbu Schola Cantorum Basiliensis… V době smrti byl považován za třetího nejbohatšího člověka na světě – poté, co se stal majoritním akcionářem farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche, když zdědil jmění po své zesnulé manželce Maji (1896–1989), která byla vdovou po Emanuelu Hoffmannovi (1896–1932), dědičkou farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche… Nadace Paula Sachera v Basileji uchovává jednu z nejvýznamnějších sbírek hudebních rukopisů na světě. Většinu z nich Sacher koupil. Jde mimo jiné o komplety děl Lutosławského, Ligetiho, Bouleze a Reicha. Významnou položkou jsou i díla Bohuslava Martinů.
1897 – narodil se Miloš Vignati, právník, hudební skladatel a pedagog (zemřel 9. listopadu 1966). Významně se podílel na hudebním životě Přeerova. Založil pěvecké sdružení Tyrš a podílel se na vzniku Volného pěveckého sdružení ve Vyškově. V Přerově nastudoval několik českých oper a organizoval pravidelné hudební besedy za účasti předních umělců. Po válce učil na tamní Pedagogické škole a později i na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži.
1893 – narodil se Ferdinand Greinecker, skladatel (zemřel 15. července 1952). Stal se učitelem a většinu života prožil v Bystřici pod Hostýnem. Zasloužil se o hudební život v kraji, byl sbormistrem a od roku 1933 také členem smyčcového kvarteta. Komponoval převážně komorní hudbu, písně a sbory.
1892 – premiéru měla skladba Kullervo, op. 7 Jeana Sibelia, pětivěté symfonické dílo pro soprán, baryton, mužský sbor a orchestr z let 1891 až 1892. Kullervo je tragická postava z finského národního eposu Kalevala. Premiéra, při které autor sám dirigoval Helsinskou orchestrální asociaci a amatérský sbor, byla úspěchem a definitivním průlomem v Sibeliově začínající kariéře. Skladatel dal současně hlas politickému boji za nezávislost Finska na carském Rusku… Po čtyřech dalších provedeních Sibelius v březnu 1893 Kullerva stáhl, ale plánovanou revizi neuskutečnil. Dalšího kompletního provedení se skladba dočkala až 12. června 1958.
1892 – premiéru měl Karneval, koncertní předehra Antonína Dvořáka. Autor dirigoval v pražském Rudolfinu Orchestr Národního divadla. Jde o střední v trojici myšlenkově provázaných skladeb: V přírodě, op. 91, Karneval, op. 92 a Othello, op. 93., které bývají vykládány jako přemítání nad kladnými a zápornými stránkami života. Mimohudební obsah těchto děl je však jen všeobecný. A skladatel – až na několik ojedinělých poznámek v partituře a korespondenci – žádný bližší výklad nezanechal.
1887 – zemřel Carl Ferdinand Pohl, německo-rakouský hudební historik, varhaník a skladatel (narodil se 6. září 1819). V letech 1849 až 1855 pracoval jako varhaník v protestantském kostele ve vídeňské čtvrti Gumpendorf, poté cestoval a v roce 1866 převzal funkci archiváře Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni. Publikoval knihy o Mozartovi a Haydnovi. Mezi jeho přátele patřil Johannes Brahms, kterého povzbudil ke složení variací na Haydnovo téma.
1867 – zemřel František Doubravský, hudební skladatel, sbormistr a varhaník (narodil se 7. února 1790). Jeho otec Ferdinand působil v Lomnici nad Popelkou jako učitel, varhaník, skladatel a regenschori. Byl známým tvůrcem pastorel, které jsou dodnes součástí programů vánočních koncertů. František byl ustanoven varhaníkem a později ředitelem kůru v kostele sv. Mikuláše tamtéž. V roce 1862 založil pěvecký sbor Bořivoj, který působí bez přerušení činnosti dodnes, a stal se jeho prvním sbormistrem. Jeho dílo je rozsáhlé a nedoceněné, přestože má hlavně duchovní ráz, hýří hudebními nápady i českou melodikou, je dobře přístupné širokému okruhu posluchačů. Současně je dokladem o silně rozvité hudebnosti i na malých českých městech té doby. Zvláštní je, že ač byl fundovaným varhaníkem, nesložil žádnou skladbu pro sólové varhany. O odkaz skladatele se stará Společnost Františka Doubravského, která byla založena v září roku 2004. V roce 1996 byly objeveny v soukromé sbírce neznámé rukopisy autorových skladeb. Syn Františka Doubravského Petr byl sólistou (basbaryton) opery Prozatímního divadla a zpíval pod taktovkou Bedřicha Smetany sólové role, mj. při premiérách jeho oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta.
1865 – posmrtnou premiéru měla opera Afričanka (L’Africaine), poslední dílo Giacoma Meyerbeera (1791–1864). Libreto napsal Eugène Scribe. Jde o fiktivní události, které měl prožít portugalský mořeplavec Vasco da Gama. Meyerbeer na díle pracoval s přestávkami od roku 1837. Pro první uvedení operu upravil François-Joseph Fétis. Dosáhl přijatelného kompromisu mezi předpokládanými uměleckými přáními Meyerbeera a praktickými potřebami provedení, ale zachování historické postavy Vasca, stejně jako hinduistického náboženství zobrazeného ve 4. dějství, vedlo podle dobového svědectví „k téměř nenapravitelné absurditě děje kvůli změně míst“.
1848 – narodil se Ludvig Schytte, dánský pianista, skladatel, pedagog a lékárník (zemřel 10. listopadu 1909), v hudebním studiu mimo jiné žák Franze Liszta. Střídavě žil ve Vídni a v Berlíně. Jeho dcera Anna Schytte byla také skladatelkou a klavíristkou.