29. duben
Svátek má Robert.
1988 – zemřel Jan Kapr, skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog (narodil se 12. března 1914). Působil jako hudební režisér v Československém rozhlase, jako šéfredaktor vydavatelství Orbis, byl prominentním skladatelem a protežovaným členem KSČ. V roce 1948 byl členem akčního výboru strany, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení některých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu druhého stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo. O dva roky později mu president Antonín Zápotocký udělil Státní cenu druhého stupně „za bohatou tvorbu v oblasti budovatelských písní z roku 1952”. K padesátým narozeninám byl oceněn čestným titulem zasloužilý umělec za „významné úspěchy v komorní a symfonické tvorbě”. V letech 1961–1972 vyučoval skladbu na JAMU v Brně (studenti mj. František Gregor Emmert, Milan Slavický). Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V 60. letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby a v pozdějším díle je osobitě syntetizoval. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty. Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest vrátil Stalinovu cenu i legitimaci komunistické strany. Jeho díla pak nebyla uváděna a také nemohl dál vyučovat. Po vzniku tzv. Anticharty uvedlo Rudé právo, že k ní připojil svůj podpis. V roce 1981 byl přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.
1959 – narodil se Craig Armstrong, skotský hudební skladatel, důstojník Řádu britského impéria. Je celosvětově známý hlavně komponováním filmové hudby. Získal mnohá ocenění, mimo jiné i cenu BAFTA, Zlatý glóbus nebo cenu Grammy. Jeho hudba zní třeba ve filmech Láska nebeská, Moulin Rouge!, Romeo a Julie, World Trade Center, Královna Alžběta: Zlatý věk a v dalších. Vystudoval kompozici a klavír na anglické Royal Academy of Music. po studiích pracoval jako specialista na hudbu a tanec ve Strathclyde Regional Council a pro Královskou Shakespearovskou společnost, která mu zadala práci napsat hudbu pro krátký film Broken Heart. V roce 2001 obdržel ocenění BAFTA, Zlatý glóbus, Cenu Amerického filmového institutu, World Soundtrack Award a Golden Satellite Award za hudbu k muzikálu Moulin Rouge!. Stal se velmi populárním a pracoval s umělci jako Madonna, U2, Luciano Pavarotti nebo Massive Attack.
1954 – narodil se Masaaki Suzuki, japonský dirigent a hráč na klávesové nástroje, zakladatel a umělecký vedoucí souboru Bach Collegium Japan (1990). Studoval varhany a skladbu v Tokiu, pokračoval v Amsterdamu. V roce 1983 začal učit hudbu v Kóbe. Nahrál velkou část Bachova varhanního a cembalového díla. Stal se profesorem cembala a varhan v Tokiu a od roku 2009 je zároveň hostujícím profesorem v Yale. Roku 2012 získal Bachovskou cenu Královské hudební akademie.
1939 – narodil se František Xaver Thuri, skladatel, cembalista, varhaník, hobojista, hudební vědec a pedagog, rytíř orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara (zemřel 22. dubna 2019). Na Pražské konzervatoři studoval varhany a pak hoboj na JAMU v Brně. Působil jako hobojista v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu a v Pražském komorním orchestru. Od roku 1965 byl uměleckým šéfem komorního souboru Čeští madrigalisté, kde hrál také na anglický roh a na cembalo. Celý svůj život působil jako profesor hobojové hry na Pražské konzervatoři, kde vychoval celou řadu významných žáků. Byl považován za experta na raně barokní až raně klasicistní hudbu, a tento styl využíval také jako soudobý hudební skladatel. Napsal dvě opery, řadu chrámových, koncertních, orchestrálních a tematických skladeb, třeba Vodní hudbu pro Český Krumlov, Hudbu pro zpívající fontánu v Mariánských Lázních, Poctu Janu Dismasi Zelenkovi nebo hudbu k filmům Zdrženlivý Vlám a Pražský hrad.
1936 – narodil se Zubin Mehta, dirigent indického původu. Roku 1958 vyhrál mezinárodní dirigentskou soutěž v Liverpoolu a stal se tam zástupcem šéfdirigenta. Už v 60. letech dirigoval Vídeňskou i Berlínskou filharmonii a byl hostem Pražského jara. V letech 1962–1966 byl šéfem montréalského symfonického orchestru, v letech 1962–1978 hudebním ředitelem filharmonie v Los Angeles, v letech 1977–2019 šéfdirigentem a hudebním ředitelem Izraelské filharmonie, která ho v roce 1981 jmenovala svým doživotním hudebním ředitelem. V letech 1978–1991 byl také šéfdirigentem Newyorské filharmonie a v letech 1998–2006 Bavorské státní opery v Mnichově. Mezi roky 1985–2017 působil jako hudební ředitel festivalu Maggio Musicale ve Florencii. V roce 1990 dirigoval v Římě první koncert Tří tenorů, Luciana Pavarottiho, Plácida Dominga a José Carrerase, u příležitosti Mistrovství světa ve fotbale. Řídil přitom dvě spojená tělesa, Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino a orchestr římského operního divadla. Druhý takový koncert dirigoval v roce 1994 při vystoupení tenorů v Los Angeles. V letech 1990, 1995, 1998, 2007 a 2015 řídil slavnostní Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků. Jako operní dirigent působil na světových scénách, mj. v newyorské Metropolitní opeře, Vídeňské státní opeře, milánské La Scale, v Berlíně, Londýně či na Salcburském festivalu. V rceu 2005 zorganizoval v indickém Čennaí koncert na památku obětí tsunami z 26. prosince 2004. Je nositelem řady prestižních a státních ocenění. Jeho otec byl houslista a dirigent, zakladatel Bombajského symfonického orchestru. Chodil do jezuitské školy v Bombaji, od dětství hrál na housle a klavír a už v 16 letech dirigoval bombajský orchestr. Ve Vídni studoval klavír, kompozici a kontrabas, dirigovat se učil u Hanse Swarowského. Jeho bratranec Dady je pianista, syn Mervon se stal viceprezidentem Kimmelova centra ve Filadelfii, syn Bejun operním pěvecem. Jako kontratenor vystoupil m.j. v hlavní roli zfilmované Gluckově opeře Orfeus a Eurydika, která byla natočena v roce 2013 v barokním zámeckém divadle v Českém Krumlově.
1929 – narodil se Peter Sculthorpe, australský skladatel (zemřel 8. srpna 2014). Stal se pedagogem na University of Sydney, kde s krátkými přestávkami přednášel trvale a byl tam jmenován emeritním profesorem. V polovině šedesátých let působil na Yaleově univerzitě v New Havenu v americkém státě Connecticut. Postupně se stal hlavním reprezentantem australské hudby. V jeho díle je rozpoznatelný silný vliv asijské a zejména australské původní hudby. Dočkal se mnoha významných ocenění a na čtyřech významných univerzitách získal čestný doktorát. V roce 1999 publikoval svou autobiografii: Sun Music: Journeys and Reflections From a Composer’s Life.
1929 – narodil se Václav Kučera, skladatel, muzikolog a pedagog (zemřel 22. dubna 2017). Skladbu a hudební vědu vystudoval na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. V Praze pracoval jako redaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu, od roku 1959 jako vědecký tajemník Kabinetu pro studium soudobé hudby při Svazu československých skladatelů, pak jako vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu při Československé akademii věd. Jeho muzikologické dílo je zaměřeno na ruskou a sovětskou hudbu. V letech 1969–1983 byl vedoucím tajemníkem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Od roku 1973 vyučoval na katedře skladby Hudební fakulty AMU novodobé kompoziční principy. Napsal více než 150 děl rozličných druhů a žánrů. Stylově se zprvu pohyboval v tehdy obvyklých polohách s využíváním podnětů z Janáčkovy, Bartókovy, Stravinského a Prokofjevovy tvorby a inspirací z domácího folklóru, později výrazněji uplatňoval novější kompoziční techniky, včetně hudby elektroakustické, a to se snahou o výraznou emocionalitu a komunikativnost.
1923 – narodil se Radim Drejsl, skladatel, klavírista a dirigent (zemřel 20. dubna 1953). Jeho odkaz obsahuje na 150 skladeb od tanečních a sborových písní přes scénickou hudbu, balety až po koncertní a orchestrální skladby. Společně s Vítem Nejedlým a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z klasiků socialistického realismu z počátku 50. let, zejména budovatelských písní. V roce 1942 nastoupil na Pražskou konzervatoř, v roce 1946 se dostal na AMU do kompoziční třídy Pavla Bořkovce. V roce 1947 vstoupil do KSČ a v roce 1948 se stal členem Syndikátu českých skladatelů. V prosinci roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru. Zemřel za ne zcela jasných okolností, dva dny po návratu ze studijního zájezdu se Svazem československých skladatelů do Moskvy a Leningradu. Oficiální verze vyšetřování konstatovala sebevraždu, rodina a přátelé byli přesvědčeni, že šlo o vraždu zinscenovanou agenty sovětské KGB. Drejsl však platil za přesvědčeného, nadšeného a navíc prominentního komunistu, který režimu upřímně sloužil a pomáhal, takže tato teorie nevyznívá příliš logicky.
1920 – narodil se Václav Neumann, dirigent a violista (zemřel 2. září 1995). V letech 1968–1990 byl šéfdirigentem České filharmonie, poté byl jmenován jejím čestným šéfdirigentem. Jeho doménou byla hudba 20. století, proslul interpretací symfonického díla Bohuslava Martinů a snahou prosadit i za totalitního režimu provádění děl Miloslava Kabeláče. Nahrál kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera. K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu, známé je jeho vídeňské nastudování Rusalky nebo inscenace Prodané nevěsty. Od roku 1945 byl členem České filharmonie jako violista. Patřil k zakládajícím členům Smetanova kvarteta, nejprve jako primárius, později jako violista. Jako dirigent příležitostně vystupoval s rozhlasovým orchestrem a 7. března 1948 zaskočil za Rafaela Kubelíka v České filharmonii. Po Kubelíkově emigraci v červenci 1948 sdílel ve dvouletém období jako dirigent vedení České filharmonie s druhým dirigentem Karlem Šejnou. Pod jeho taktovkou odehrálo těleso zahajovací koncert Pražského jara 1949. V letech 1951–1954 byl uměleckým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru, pak brněnského a v letech 1956–1963 pražského symfonického orchestru FOK. Současně od roku 1955 hostoval v berlínské Komické opeře, kde získal jako spolupracovník renomovaného německého operního režiséra Waltera Felsensteina mezinárodní ocenění. Jím dirigovaná Janáčkova Liška Bystrouška se ve Felsensteinově úpravě dočkala neobvyklého počtu repríz, úspěšného hostování v Paříži a dalších úspěchů. Jeho stoupající kredit v zemích německého jazyka vedl v roce 1964 k Neumannovu jmenování uměleckým ředitelem lipského Gewandhausorchestru. Tuto vysoce prestižní funkci Neumann složil po srpnu 1968 a vrátil se do Prahy, kde emigrace Karla Ančerla uvolnila místo šéfa České filharmonie. V sezóně 1985–1986 hostoval na scéně Metropolitní opery v New Yorku, kde dirigoval Janáčkovu operu Její pastorkyňa.
1908 – narodila se Ludmila Červinková, operní pěvkyně – sopranistka a pedagožka (zemřela 16. září 1980). Vystudovala na Pražské a vídeňské konzervatoři, působila ,v Olomouci, v Ostravě a na doporučení Václava Talicha jko sólistka opery Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1966. Kromě spolupráce s rozhlasem a rozsáhlé koncertní činnosti vyučovala operní zpěv na pražské HAMU a na Pražské konzervatoři. Jejím prvním manželem byl divadelní režisér Oldřich Stibor, druhým manželem byl Ing. Adolf Říha.
1907 – narodil se Rudolf Macudzinski, klavírista a skladatel (zemřel 2. února 1986). Ve skladbě byl žákem Leoše Janáčka a Františka Neumanna, ve hře na klavír Viléma Kurze. Svou dráhu začal jako klavírní virtuóz. Za druhé světové války působil jako klavírista a hudební referent bratislavského rozhlasu, po válce se stal korepetitorem opery Slovenského národního divadla a pokračoval v koncertní činnosti. Od roku 1953 vyučoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Napsal řadu komorních a klavírních děl, symfonické skladby a tři opery.
1907 – narodil se Antonín Žváček, skladatel a dirigent dechové hudby (zemřel 4. září 1981). Byl koncertním mistrem Německého divadla v Brně a členem Brněnského smyčcového kvarteta (Brünner Streichquartett). Studoval v Brně na německém gymnáziu, hru na klavír u Viléma Kurze, sklabu u Leoše Janáčka a Františka Neumanna. SJako klavírista koncertoval po celé Evropě a s houslistou Henrim Marteau vystupoval v Egyptě a Palestině. Ve válečných letech 1939–1945 působil jako klavírista a hudební referent bratislavského rozhlasu. V roce 1945 se stal korepetitorem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a dál koncertoval. Oženil se s klavíristkou Silvií Halmošovou a společně uspořádali řadu koncertů ze skladeb pro dva klavíry. V roce 1953 se stal učitelem na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Za celoživotní dílo a za zásluhy o slovenskou hudbu byl spolu se svou ženou v roce 2011 posmrtně vyznamenán cenou Jána Cikkera. Napsal tři opery, melodram, orchestrální, komorní, varhanní, klavírní, vokální i sborové skladby.
1884 – zemřel František Bedřich Kott, skladatel, varhaník a pěvec – tenorista (narodil se 15. dubna 1808). Byl autorem mnoha chrámových skladeb a kantát, psal i skladby pro klavír, ouvertury pro orchestr, sbory (známé jsou Kýžba a Hlas z Blaníka) a dvě opery, Žižkův dub (1841, pohádková komedie na námět V. K. Klicpery s loupežnickou zápletkou), později přepracována pod názvem Poklad, a Dalibor (1846, nedokončena). Psal v duchu romantismu a ve své době byl dost oblíbený. Aktivně se účastnil hnutí za národní obrození. Studoval na Pražské konzervatoři u Bedřicha Diviše Webra. V Brně pak působil jako učitel hudby, varhaník v chrámu sv. Petra a Pavla, pěvec a člen orchestru brněnského divadla, dnešního Divadla Reduta.
1880 – narodil se Jan Löwenbach, advokát, hudební kritik, básník, libretista (zemřel 13. srpna 1972). Po soukromém studiu hudby působil Löwenbach také jako hudební kritik a hudební spisovatel. Psal texty k operám Jaroslava Křičky a Bohuslava Martinů. Přeložil díla Rainer Maria Rilkeho do češtiny a písně Antonína Dvořáka do němčiny. Pro Heinricha Manna zastupoval jeho autorská práva k novele Liliane und Paul. Byl také organizátorem Společnosti pro soudobou hudbu a zakladatelem československé národní skupiny ALAI (Association Littéraire et Artistique Internationale). V roce 1938 Löwenbach emigroval do USA. V letech 1941 až 1945 byl tiskovým atašé na československém konzulátu v New Yorku. Byl také redaktorem novin N.Y. Listy. V roce 1945 se Löwenbach vrátil do Československa, kde dva roky vedl hudební odbor československého ministerstva školství. Po komunistickém uchopení moci v roce 1948 republiku opět opustil a vrátil se znovu do USA. Jako právník stál mimo jiné u vzniku československého autorského práva.
1859 – narodil se Václav Štech, divadelní ředitel a spisovatel (zemřel 27. února 1947). Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie, byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech, v letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek, stal se viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy.
1857 – narodil se František Ondříček, houslista a skladatel (zemřel 12. dubna 1922), mezinárodně slavný virtuos, přezdívaný Král houslistů nebo také Český Paganini. Podnikal koncertní cesty po celém světě, včetně evropského i asijského Ruska a Spojených států. Byl zázračným dítětem. Po absolvování pražské konzervatoře u Antonína Bennewitze v roce 1876 se jeho talentu ujal pražský mecenáš Alois Oliva a poslal ho k dalšímu studiu do Paříže k Josephu Lambertu Massartovi. V roce 1881 Paříž opustil, aby se věnoval sólové dráze. O rok později už dobyl Vídeň. Po tamním uvedení Mendelssohnova koncertu opěvoval jeho hru i Eduard Hanslick, který mu otevřel cestu do vídeňského prostředí, českému umění jinak málo přejícího. Vrcholným obdobím jeho umělecké aktivity byla devadesátá léta 19. století. Roku 1909 se stal profesorem a roku 1912 i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře.Po vzniku Československa se vrátil do Prahy a stal se profesorem mistrovské školy na pražské konzervatoři. Stěžejním dílem Ondříčkova repertoáru se stal Dvořákův Houslový koncert a moll. Přestože byl dedikován Josephu Joachimovi, s nadšením se díla ujal a po premiéře ve Vídni položil základ jeho světové proslulosti. Dvořák mu věnoval Romanci f moll a byl svědkem na jeho svatbě. Pod dojmem Ondříčkovy hry svěřil českému umělci svůj houslový koncert i Johannes Brahms. Osou jeho repertoáru byly zejména sólové skladby J. S. Bacha, houslové sonáty klasicismu, zejména Beethovenovy, a nejslavnější koncerty klasické a romantické éry – Beethovenův, Paganiniho, Mendelssohnův a Bruchův. Často hrál na závěr svých koncertů vlastní úpravu písně Kde domov můj.
1784 – premiéru měla Sonáta pro housle a klavír č. 32 B dur, K 454 Wolfganga Amadea Mozarta. V divadelním sále Kärntnerthor Theater ve Vídni ji zahrála Regina Strinasacchi s autorem u klavíru. Italská houslová virtuoska a kytaristka vynikala v evropských metropolích v době, kdy ženy jen zřídka koncertovaly na veřejnosti. Traduje se, že Mozart nestihl klavírní part zapsat a celý ho při této příležitosti za přítomnosti panovníka zahrál či zaimprovizoval zpaměti, s prázdným notovým papírem na klavíru.