3. květen
Svátek má Alexej.
2012 – zemřel Felix Werder, v Německu narozený australský skladatel (narodil se 24. února 1922). Jeho otec byl skladatel Boaz Bischofswerder. V roce 1940 s ohledem na svůj židovský původ uprchli oba před nacisty do Austrálie. Až do konce II. světové války byl internován v táboře v Tatuře a zkomponoval velké množství skladeb a také imitací hudby 17. a 18. století, v roce 1943 napsal svou první symfonii. Po válce žil v Melbourne a přednášel hudbu v kurzech pro vzdělávání dospělých, působil jako hudební kritik a v rozhlase uváděl pořady o soudobé hudbě. Vedl kurzy elektronické hudby a zvukové syntézy. Zkomponoval více než 230 skladeb, mezi nimi sedm oper.
2002 – zemřel Jevgenij Světlanov (Evgeny Svetlanov), ruský a sovětský dirigent, skladatel a pianista (narodil se 6. září 1928). Od roku 1955 dirigoval ve Velkém divadle v Moskvě, kde se v roce 1962 stal šéfdirigentem. Od roku 1965 do roku 2000 byl šéfdirigentem Státního symfonického orchestru SSSR (nyní Ruský státní symfonický orchestr). V roce 1979 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Byl také v letech 1992 až 2000 hudebním ředitelem Residentie Orchestra v Haagu a v 90. letech působil i ve Švédském rozhlasovém symfonickém orchestru. Dirigoval celou škálu ruské hudby od Glinky až po současnost. Byl však i jedním z mála ruských dirigentů, kteří dirigovali kompletní tvorbu Gustava Mahlera.
2001 – zemřel Karel Kalaš, operní pěvec – bas (narodil se 9. října 1910). Sólista opery Národního divadla v Praze. Ztvárnil tam řadu rolí (Vodník v Rusalce, Gremin v Evženu Oněginovi, Kecal v Prodané nevěstě, Leporello v Donu Giovannim nebo hrabě Vilém z Harasova v Jakobínovi). V roce 1942 zpíval v Národním divadle ve světové premiéře opery Františka Škroupa Columbus z roku 1855. V roce 1978 ho režisér Ladislav Smoljak obsadil ve filmu Kulový blesk do role vysloužilého operního pěvce pana Bílka. V režii Václava Kašlíka také účinkoval ve filmech Bohéma, Hoffmannovy povídky nebo Julietta . V roce 1995 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
1997 – zemřel Narciso Yepes, španělský klasický kytarista (narodil se 14. listopadu 1927). Patřil mezi nejvýznamnější kytaristy 20. století, během své úspěšné umělecké dráhy získal mnoho ocenění. Jednalo se o mimořádně technicky zdatného hráče s naprosto brilantní a unikátní technikou. 16. prosince 1947 odstartoval svoji profesionální kariéru Rodrigovým Concierto de Aranjuez za doprovodu Španělského národního orchestru. V roce 1964 začal používat kytaru s deseti strunami, která usnadňuje interpretaci barokních skladeb původně psaných pro loutnu. Jeho poslední koncert se uskutečnil v Santanderu 1. března 1996.
1990 – zemřela Věra Řepková, klavíristka (narodila se 21. července 1910). Byla významnou propagátorku klavírního díla Bedřicha Smetany, stala se první českou klavíristkou, která toto dílo nastudovala kompletně. Společně s Mirko Očadlíkem pořádala po celém Československu klavírní recitály Smetanovy hudby. Působila jako sólistka v Československém rozhlasu.
1973 – premiéru měla hra Divadla Járy Cimrmana s názvem Cimrman v říši hudby. Uskutečnila se pražském divadle Reduta. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, hudbu k opeře Úspěch českého inženýra v Indii s jejich textem, tvořící druhou část představení, zkomponoval Jan Klusák. Dostal za úkol napsat „hloupou hudbu“. Podařilo se mu to za pomoci nejrůznějších motivů lidové i klasické hudby takovým způsobem, že opera působí humorně jak na publikum hudebně vzdělané, tak na diváky hudebně nevzdělané. Příběh začíná vypjatou situací na haciendě indického plantážníka Krišny, který se rozhodl, že nechá ušlapat slony německého inženýra Wagnera, který tam pracuje na instalaci zařízení pro rafinaci cukru a s jehož výsledky není Krišna spokojen. Situaci se snaží zachránit britský koloniální plukovník Colonel, definitivně se však vše vyřeší až s příchodem českého inženýra Vaňka. Ten Krišnovi navrhne, aby místo rafinace cukru raději vařil pivo… Jde o dlouhodobě třetí nejhranější představení Divadla Járy Cimrmana. Dne 27. května 1998 se celé představení dostalo do Rudolfina na festival Pražské jaro a 20. června 2000 bylo uvedeno v rámci festivalu Smetanova Litomyšl.
1959 – narodila se Hana Jarolímková, hudební publicistka (zemřela 21. ledna 2022), od roku 2004 šéfredaktorka tištěného časopisu Hudební rozhledy, který vycházel bez přerušení v letech 1948 až 2021. Studovala hru na klavír na teplické konzervatoři a v letech 1984-1987 hudební vědu na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1989-1995 působila jako odborná redaktorka ve vydavatelství Supraphon a ve vydavatelství Lupulus, v roce 1995 nastoupila do redakce měsíčníku Hudební rozhledy, původně subvencovaného měsíčníku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, které tehdy už jako samostatný časopis existující pod křídly Asociace hudebních umělců a vědců vedl Jan Šmolík. Byla autorkou recenzí a rozhovorů, ale také textů do bookletů CD a do programů koncertů i autorkou rozhlasových pořadů.
1957 – zemřela Marie Ondříčková, houslistka, klavíristka a učitelka hudby (narodila se 1. prosince 1870). Dcera kapelníka Jana Ondříčka a sestra houslisty Františka Ondříčka. Vypomáhala otci v jeho škole a vedla ji pak po jeho smrti. Byla korepetitorkou Ševčíkovy „cizinecké kolonie“ v Praze a Prachaticích. V roce 1906 odjela za bratrem Karlem do USA a působila v New Yorku jako vyhlášená učitelka, zvláště klavíru a houslí. Byla horlivou propagátorkou české hudby. V roce 1907 se podruhé provdala za pianistu a novináře Karla Leitnera. Po druhé světové válce se vrátila s manželem do vlasti, kde dále učila klavír až do své náhlé smrti.
1929 – premiéru měl Concert champêtre (Venkovský koncert) pro cembalo a orchestr Francise Poulenca. Provedení se uskutečnilo v Salle Pleyel v Paříži. Za doprovodu Pařížského symfonického orchestru s dirigentem Pierrem Monteuxem byla sólistkou Wanda Landowska, pro kterou dílo mezi lety 1927 a 1928 vzniklo. Jde o typicky neoklasickou skladbu odkazující k barokní hudbě. V řadě nahrávek tohoto díla existuje i jedna, na které sám autor hraje sólový part na klavír, doprovázen Newyorskou filharmonií pod taktovkou Dimitrije Mitropoulose. Je ze 14. listopadu 1948.
1917 – premiéru měla skladba s názvem Schelomo: Rhapsodie Hébraïque od Ernesta Blocha. V síni Carnegie Hall hrála Newyorská filharmonie, dirigoval Artur Bodanzky, sólistou byl violoncellista Hans Kindler. Jde o poslední dílo, které Bloch dokončil před příchodem do Ameriky v roce 1916. Schelomo je hebrejská forma jména Šalomoun; právě k vyjádření hlasu izraelského krále stejného jména používá autor violoncello… Ve stejném programu zazněla také Blochova Izraelská symfonie, jejíž provedení dirigoval skladatel.
1912 – narodila se Marie Hlouňová, houslistka a hudební pedagožka (zemřela 4. prosince 2006). Známá pod pseudonymem Maria Lonova. Vystudovala Pražskou konzervatoř u Jana Mařáka na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Jaroslava Kociana. Hrála v mnoha významných koncertních sálech, sólově vystoupila s Londýnskou filharmonií a natáčela pro rozhlasové vysílání BBC. Jako první uvedla v Londýně a po válce v Praze a ve Varšavě trojvětou Sonátu č. 3 pro housle a klavír Bohuslava Martinů, kterou ji poslal ze Spojených států. Byla angažována do České filharmonie jako sólistka. Od roku 1948 začala souběžně s koncertováním vyučovat na HAMU v Praze, kde vychovala řadu vynikajících houslistů, z českých jsou to např. Jana a Dana Vlachová, Pavel Hůla nebo Jiří Tomášek, ze zahraničních Japonka Shizuka Ishikawa.
1886 – narodil se Marcel Dupré, francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 30. května 1971). Jeho otec byl varhaníkem a přítelem varhanáře Aristida Cavaillé-Colla, který v jejich rodinném domě postavil varhany. Od malička byl považován za zázračné dítě. Na pařížské konzervatoři byli jeho učiteli m.j. Louis Vierne (varhany) a Charles-Marie Widor (kontrapunkt a skladba). Uskutečnil více než dva tisíce varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech, Kanadě i Austrálii. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá provedení úplného varhanního díla Johanna Sebastiana Bacha, které uskutečnil na deseti koncertech v roce 1920 v sále Pařížské konzervatoře a zopakoval o rok později v Palais du Trocadéro. Všechny koncerty hrál zpaměti. V roce 1934 vystřídal Charlese-Mariu Widora ve funkci titulárního varhaníka chrámu sv. Sulpicia v Paříži, kde působil až do své smrti. Kromě toho byl ředitelem tzv. Americké konzervatoře, která sídlila na královském zámku ve Fontainebleau, a Pařížské konzervatoře. Zkomponoval skoro sedm desítek skladeb, varhanní se vyznačovaly mimořádnou obtížností a některé z nich byl schopen zahrát pouze on sám. Jako pedagog vychoval dvě generace znamenitých varhaníků, byli jimi např. Jehan Alain, Marie-Claire Alain, Jean-Marie Beaudet nebo Olivier Messiaen. Kromě vlastních skladeb připravoval i studijní edice varhanních skladeb Bacha, Händela, Mozarta, Liszta, Mendelssohna-Bartholdyho, Schumanna, Francka a Glazunova. Také publikoval několik učebnic. Je pohřben v Meudonu nedaleko Paříže.
1861 – zemřel Antonín Filip Heinrich, americký skladatel narozený v Čechách a žijící převážně ve Spojených státech (narodil se 11. března 1781). Byl prvním skladatelem v USA, který se živil výhradně hudbou. Ve Filadelfii se stal ředitelem v divadle Southwark. Později přesídlil do Lexingtonu, kde řídil mimo jiné nejstarší známé provedení 1. Beethovenovy symfonie v USA. V roce 1814 mu zemřela žena a Heinrich se vydal na 700 mil dlouhou pěší pouť napříč divočinou Pensylvánie a podél řeky Ohio do Kentucky. Tato cesta se stala zážitkem, který zformoval jeho budoucí hudební vyjadřování. Příroda a její zvuky ho natolik okouzlily, že začal psát programní hudbu dříve než evropští skladatelé. Přesídlil do Bostonu a do Londýna, se svými skladbami vystupoval v Drážďanech, Praze, Budapešti, Štýrském Hradci a dalších městech, ale bez většího úspěchu. V roce 1837 se usadil v New Yorku, komponoval, učil a v krátké době získal proslulost jako mírně excentrický génius, ale současníky byl uctíván jako „Otec Heinrich“. Konaly se Heinrichův hudební festival v New Yorku a v Bostonu. V roce 1842 předsedal ustavující schůzi Newyorské filharmonické společnosti, dnešní Newyorská filharmonie. V roce 1857 vykonal novou cestu do Evropy, tentokrát se už dočkal vřelého přijetí, které vrcholilo koncertem v Praze na Žofíně 3. března 1857. Je považován za prvního skladatele, který chtěl vytvořit původní americkou hudbu. Jako první skladatel vůbec použil indiánské motivy. Jeho dílo upadlo na čas v zapomenutí, ale později zažilo renesanci a je uváděno na koncertech po celém světě. V ČR mělo v dubnu 2011 na zámku v Příchovicích premiéru několik jeho klavírních skladeb v provedení Pavla Farského, který se dlouhodobě studiu Henrichova díla věnuje a s úspěchem ho uvádí na českých i zahraničních pódiích.
1856 – zemřel Adolphe Adam, francouzský skladatel a kritik (narodil se 24. července 1803). Jeho oborem byla hlavně opéra comique a balet. Nejznámějšími díly jsou balety Giselle a Korzár a opery Postilion z Lonjumeau a Kdybych byl králem. Působil taky jako hudební pedagog, mezi jeho žáky patřil např. Léo Delibes.
1784 – narodil se Henri François Berton, francouzský skladatel (zemřel 19. července 1832). Byl třetí z dynastie francouzských skladatelů Bertonů. Přestože jeho opery byly hrány v pařížské Opéra-Comique stejně jako díla jeho předků, nedosáhl jejich proslulosti. Možná i proto, že zemřel poměrně mlád na choleru. Otec ho přežil o 12 let. Jeho poslední opera, Le Château d’Urtuby, byla uvedena až po jeho smrti.
1704 – zemřel Heinrich Ignaz Franz Biber, česko-rakouský skladatel a houslista (narodil se 12. srpna 1644). Jeho skladatelským oborem byla jak duchovní, tak světská hudba. Přední místo mezi jeho skladbami zaujímají cyklus pro sólové housle zvaný Růžencové sonáty a pak Missa Salisburgensis à 53 voci, kolosální, pravděpodobně vůbec největší dochované dílo duchovní barokní hudby; rukopisná partitura mše byla znovuobjevena v 70. letech 19. století v domě zelináře v Salcburku… Byl prvním houslistou zámecké kapely v Kroměříži, v níž hrál tehdy na trubku Pavel Josef Vejvanovský, a od roku 1684 kapelníkem dvorního orchestru salcburského arcibiskupa. Za jeho skladby ho císař Leopold I. roku 1690 povýšil do šlechtického stavu. Jeho rozsáhlé dílo a obliba specifických harmonických postupů do jisté míry předznamenaly pozdější směry v barokní hudbě, které došly plného uplatnění v dílech Johanna Pachelbela či Johanna Sebastiana Bacha. Byl znám též jako houslový virtuos, což se projevilo i v jeho skladbách pro tento nástroj, často používá nekonvenční ladění (skordaturu – přeladění strun). Jeho technika levé ruky a smyčce byla mnohem vyspělejší než u soudobých italských skladatelů. Vynikal také v kontrapunktu, často psal plně polyfonní textury s velkým využitím vícehlasů. Jeho syn Carl Heinrich (1681–1749) se také stal kapelníkem ve službách salcburského biskupa a starší Anton Heinrich (1679–1742) tamtéž působil jako houslista.
1561 – zemřel Nikolaus Herman, německý kantor a skladatel žijící v Čechách (narodil se 1480 nebo 1500). Osobně se znal s Lutherem a na jeho radu zůstal v Jáchymově. Spřátelil se s místním farářem a ředitelem školy Johannem Mathesiem a často psal písně doprovázející jeho kázání. V protestantských kostelech jsou dodnes živé a mnohé přejala i církev katolická. V dnešním evangelickém kancionálu je patnáct jeho písní a i katolická modlitební kniha z roku 1975 obsahuje několik jeho písní.