3. květen
Svátek má Alexej.
2001 – zemřel Karel Kalaš, operní pěvec – bas (narodil se 9. října 1910). Sólista opery Národního divadla v Praze. Ztvárnil tam řadu rolí (Vodník v Rusalce, Gremin v Evženu Oněginovi, Kecal v Prodané nevěstě, Leporello v Donu Giovannim nebo hrabě Vilém z Harasova v Jakobínovi). V roce 1942 zpíval v Národním divadle ve světové premiéře opery Františka Škroupa Columbus z roku 1855. V roce 1978 ho režisér Ladislav Smoljak obsadil ve filmu Kulový blesk do role vysloužilého operního pěvce pana Bílka. V režii Václava Kašlíka také účinkoval ve filmech Bohéma, Hoffmannovy povídky nebo Julietta . V roce 1995 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
1990 – zemřela Věra Řepková, klavíristka (narodila se 21. července 1910). Byla významnou propagátorku klavírního díla Bedřicha Smetany, stala se první českou klavíristkou, která toto dílo nastudovala kompletně. Společně s Mirko Očadlíkem pořádala po celém Československu klavírní recitály Smetanovy hudby. Působila jako sólistka v Československém rozhlasu.
1959 – narodila se Hana Jarolímková, hudební publicistka (zemřela 21. ledna 2022), od roku 2004 šéfredaktorka tištěného časopisu Hudební rozhledy, který vycházel bez přerušení v letech 1948 až 2021. Studovala hru na klavír na teplické konzervatoři a v letech 1984-1987 hudební vědu na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1989-1995 působila jako odborná redaktorka ve vydavatelství Supraphon a ve vydavatelství Lupulus, v roce 1995 nastoupila do redakce měsíčníku Hudební rozhledy, původně subvencovaného měsíčníku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, které tehdy už jako samostatný časopis existující pod křídly Asociace hudebních umělců a vědců vedl Jan Šmolík. Byla autorkou recenzí a rozhovorů, ale také textů do bookletů CD a do programů koncertů i autorkou rozhlasových pořadů.
1957 – zemřela Marie Ondříčková, houslistka, klavíristka a učitelka hudby (narodila se 1. prosince 1870). Dcera kapelníka Jana Ondříčka a sestra houslisty Františka Ondříčka. Vypomáhala otci v jeho škole a vedla ji pak po jeho smrti. Byla korepetitorkou Ševčíkovy „cizinecké kolonie“ v Praze a Prachaticích. V roce 1906 odjela za bratrem Karlem do USA a působila v New Yorku jako vyhlášená učitelka, zvláště klavíru a houslí. Byla horlivou propagátorkou české hudby. V roce 1907 se podruhé provdala za pianistu a novináře Karla Leitnera. Po druhé světové válce se vrátila s manželem do vlasti, kde dále učila klavír až do své náhlé smrti.
1929 – premiéru měl Concert champêtre (Venkovský koncert) pro cembalo a orchestr Francise Poulenca. Provedení se uskutečnilo v Salle Pleyel v Paříži. Za doprovodu Pařížského symfonického orchestru s dirigentem Pierrem Monteuxem byla sólistkou Wanda Landowska, pro kterou dílo mezi lety 1927 a 1928 vzniklo. Jde o typicky neoklasickou skladbu odkazující k barokní hudbě. V řadě nahrávek tohoto díla existuje i jedna, na které sám autor hraje sólový part na klavír, doprovázen Newyorskou filharmonií pod taktovkou Dimitrije Mitropoulose. Je ze 14. listopadu 1948.
1917 – premiéru měla skladba s názvem Schelomo: Rhapsodie Hébraïque od Ernesta Blocha. V síni Carnegie Hall hrála Newyorská filharmonie, dirigoval Artur Bodanzky, sólistou byl violoncellista Hans Kindler. Jde o poslední dílo, které Bloch dokončil před příchodem do Ameriky v roce 1916. Schelomo je hebrejská forma jména Šalomoun; právě k vyjádření hlasu izraelského krále stejného jména používá autor violoncello… Ve stejném programu zazněla také Blochova Izraelská symfonie, jejíž provedení dirigoval skladatel.
1912 – narodila se Marie Hlouňová, houslistka a hudební pedagožka (zemřela 4. prosince 2006). Známá pod pseudonymem Maria Lonova. Vystudovala Pražskou konzervatoř u Jana Mařáka na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Jaroslava Kociana. Hrála v mnoha významných koncertních sálech, sólově vystoupila s Londýnskou filharmonií a natáčela pro rozhlasové vysílání BBC. Jako první uvedla v Londýně a po válce v Praze a ve Varšavě trojvětou Sonátu č. 3 pro housle a klavír Bohuslava Martinů, kterou ji poslal ze Spojených států. Byla angažována do České filharmonie jako sólistka. Od roku 1948 začala souběžně s koncertováním vyučovat na HAMU v Praze, kde vychovala řadu vynikajících houslistů, z českých jsou to např. Jana a Dana Vlachová, Pavel Hůla nebo Jiří Tomášek, ze zahraničních Japonka Shizuka Ishikawa.
1886 – narodil se Marcel Dupré, francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 30. května 1971). Jeho otec byl varhaníkem a přítelem varhanáře Aristida Cavaillé-Colla, který v jejich rodinném domě postavil varhany. Od malička byl považován za zázračné dítě. Na pařížské konzervatoři byli jeho učiteli m.j. Louis Vierne (varhany) a Charles-Marie Widor (kontrapunkt a skladba). Uskutečnil více než dva tisíce varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech, Kanadě i Austrálii. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá provedení úplného varhanního díla Johanna Sebastiana Bacha, které uskutečnil na deseti koncertech v roce 1920 v sále Pařížské konzervatoře a zopakoval o rok později v Palais du Trocadéro. Všechny koncerty hrál zpaměti. V roce 1934 vystřídal Charlese-Mariu Widora ve funkci titulárního varhaníka chrámu sv. Sulpicia v Paříži, kde působil až do své smrti. Kromě toho byl ředitelem tzv. Americké konzervatoře, která sídlila na královském zámku ve Fontainebleau, a Pařížské konzervatoře. Zkomponoval skoro sedm desítek skladeb, varhanní se vyznačovaly mimořádnou obtížností a některé z nich byl schopen zahrát pouze on sám. Jako pedagog vychoval dvě generace znamenitých varhaníků, byli jimi např. Jehan Alain, Marie-Claire Alain, Jean-Marie Beaudet nebo Olivier Messiaen. Kromě vlastních skladeb připravoval i studijní edice varhanních skladeb Bacha, Händela, Mozarta, Liszta, Mendelssohna-Bartholdyho, Schumanna, Francka a Glazunova. Také publikoval několik učebnic. Je pohřben v Meudonu nedaleko Paříže.
1861 – zemřel Antonín Filip Heinrich, americký skladatel narozený v Čechách a žijící převážně ve Spojených státech (narodil se 11. března 1781). Byl prvním skladatelem v USA, který se živil výhradně hudbou. Ve Filadelfii se stal ředitelem v divadle Southwark. Později přesídlil do Lexingtonu, kde řídil mimo jiné nejstarší známé provedení 1. Beethovenovy symfonie v USA. V roce 1814 mu zemřela žena a Heinrich se vydal na 700 mil dlouhou pěší pouť napříč divočinou Pensylvánie a podél řeky Ohio do Kentucky. Tato cesta se stala zážitkem, který zformoval jeho budoucí hudební vyjadřování. Příroda a její zvuky ho natolik okouzlily, že začal psát programní hudbu dříve než evropští skladatelé. Přesídlil do Bostonu a do Londýna, se svými skladbami vystupoval v Drážďanech, Praze, Budapešti, Štýrském Hradci a dalších městech, ale bez většího úspěchu. V roce 1837 se usadil v New Yorku, komponoval, učil a v krátké době získal proslulost jako mírně excentrický génius, ale současníky byl uctíván jako „Otec Heinrich“. Konaly se Heinrichův hudební festival v New Yorku a v Bostonu. V roce 1842 předsedal ustavující schůzi Newyorské filharmonické společnosti, dnešní Newyorská filharmonie. V roce 1857 vykonal novou cestu do Evropy, tentokrát se už dočkal vřelého přijetí, které vrcholilo koncertem v Praze na Žofíně 3. března 1857. Je považován za prvního skladatele, který chtěl vytvořit původní americkou hudbu. Jako první skladatel vůbec použil indiánské motivy. Jeho dílo upadlo na čas v zapomenutí, ale později zažilo renesanci a je uváděno na koncertech po celém světě. V ČR mělo v dubnu 2011 na zámku v Příchovicích premiéru několik jeho klavírních skladeb v provedení Pavla Farského, který se dlouhodobě studiu Henrichova díla věnuje a s úspěchem ho uvádí na českých i zahraničních pódiích.
1704 – zemřel Heinrich Biber, česko-rakouský skladatel a houslista (narodil se 12. srpna 1644). Jeho skladatelským oborem byla jak duchovní, tak světská hudba. Přední místo mezi jeho skladbami zaujímá cyklus zvaný Růžencové sonáty. Byl prvním houslistou zámecké kapely v Kroměříži, v níž hrál na trubku Pavel Josef Vejvanovský, a od roku 1684 kapelníkem salcburského dvorního orchestru. Za jeho skladby ho císař Leopold I. roku 1690 povýšil do šlechtického stavu. Jeho rozsáhlé dílo a obliba specifických harmonických postupů do jisté míry předznamenaly pozdější směry v barokní hudbě, které došly plného uplatnění v dílech Johanna Pachelbela či Johanna Sebastiana Bacha. Byl znám též jako houslový virtuos, což se projevilo i v jeho skladbách pro tento nástroj, často používá nekonvenční ladění (skordaturu – přeladění strun). Jeho technika levé ruky a smyčce byla mnohem vyspělejší než u soudobých italských skladatelů. Vynikal také v kontrapunktu, často psal plně polyfonní textury s velkým využitím vícehlasů. Jeho syn Carl Heinrich (1681–1749) se také stal kapelníkem ve službách salcburského biskupa a starší Anton Heinrich (1679–1742) tamtéž působil jako houslista.
1561 – zemřel Nikolaus Herman, německý kantor a skladatel žijící v Čechách (narodil se 1480 nebo 1500). Osobně se znal s Lutherem a na jeho radu zůstal v Jáchymově. Spřátelil se s místním farářem a ředitelem školy Johannem Mathesiem a často psal písně doprovázející jeho kázání. V protestantských kostelech jsou dodnes živé a mnohé přejala i církev katolická. V dnešním evangelickém kancionálu je patnáct jeho písní a i katolická modlitební kniha z roku 1975 obsahuje několik jeho písní.