30. duben

Svátek má Blahoslav.

2021 – zemřel Anthony Payne, britský skladatel, muzikolog a kritik (narodil se 2. srpna 1936), proslavený dokončením Třetí symfonie Edwarda Elgara. Rekonstrukce byla poprvé provedena v únoru 1998 v Royal Festival Hall v Londýně; Andrew Davis dirigoval BBC Symphony Orchestra. Dílo se okamžitě setkalo s velkým uznáním… Jeho vlastní komorní tvorba vznikla z větší části pro manželku, sopranistku Jane Manningovou, a pro soubor Jane’s Minstrels. Zpočátku byl neúnavným zastáncem modernistické hudby, ale v 80. letech se víc přiklonil k prvkům pozdního anglického romantismu, k modernizované nostalgii.

2015 – zemřel Ronald Senator, britský skladatel (narodil se 17. dubna 1926). Jeho nejznámějším dílem je Holocaust Requiem, za které byl nominován na Pulitzerovu cenu. Byl profesorem skladby na Guildhall School of Music v Londýně a působil také jako hostující profesor na univerzitách v Austrálii, USA a Kanadě. S manželkou zemřeli při požáru ve svém domě v Yonkers ve státě New York.

2014 – zemřel Leo Kraft, americký skladatel (narodil se 24. července 1922). Přispěl do hudebního života stejně důležitě jako skladatel, pedagog a autor hudebních učebnic a dalších vzdělávacích materiálů. V roce 1954 mu Fulbrightovo stipendium umožnilo studovat u Nadií Boulangerové v Paříži. Snažil se pak spojovat aspekty mezinárodní neoklasicistní školy s prvky vnímanými jako americké intonace, idiomy a vlivy – zejména s těmi, které se odrážely ve velké části hudby Aarona Coplanda a jeho následovníků. V polovině 60. let ho zaujalo médium elektronické hudby. Několik let působil na hudební fakultě Židovského teologického semináře v New Yorku.

1995 – zemřel Jiří Šust, skladatel, autor filmové hudby (narodil se 29. srpna 1919). Během tří desetiletí napsal hudbu k dvanácti filmům režiséra Jiřího Menzela a k desítkám dalších celovečerních filmů, k šedesáti filmům dokumentárním a k televizním filmům. Byl autorem písně šansonového typu, ale i symfonických, komorních a vokálních skladeb. Zkomponoval rovněž mnoho písní pro pionýrské a mládežnické soubory a hudbu pro spartakiádní cvičení.

1983 – zemřel George Balanchine, rusko-americký choreograf gruzínského původu (narodil se 22. ledna 1904), původním jménem Giorgi Melitonovič Balančivadze. Byl absolventem Imperiální baletní školy v Mariinském divadle v Petrohradě, po bolševické revoluci přejmenované na Sovětskou státní baletní školu. V Americe mezi válkami spolupracoval se souborem Ballets russes impresária Sergeje Ďagileva, pro kterého vytvořil desítku baletních představení, včetně některých děl Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva a Maurice Ravela. Pracoval i pro Ruský balet Monte Carlo. V roce 1934 založil slavnou baletní školu School of American Ballet, v roce 1948 pak spolu s americkým mecenášem a filantropem Lincolnem Kirsteinem legendární soubor New York City Ballet. Pro něj vytvořil na 150 choreografií. Byl však i autorem choreografií pro film a broadwayskou muzikálovou scénu.

1939 – narodila se Ellen Taaffe Zwilich, americká skladatelka, první žena, která se stala nositelkou Pulitzerovy ceny. Získala ji v roce 1983 za Symfonii č. 1 (Tři věty pro orchestr), premiérovanou v roce 1982 tělesem American Composers Orchestra pod taktovkou Gunthera Schullera. Její kompoziční styl bývá charakterizován jako postmodernistický, neoromantický. Na konci 90. let během několikaleté rezidence v newyorské Carnegie Hall založila tamní koncertní cyklus Making Music zaměřený na žijící skladatele. Působila jako významná profesorka na Floridské státní univerzitě a v roce 1994 byla uvedena do Síně slávy floridských umělců.

1916 – narodil se Robert Shaw, americký sbormistr (zemřel 25. ledna 1999), proslulý díky svému sboru Robert Shaw Chorale, existujícímu mezi roky 1948 až 1965 a požívajícímu tehdy pověsti nejuznávanější profesionální sborové organizace v USA. Shaw s ním spolupracoval na vokálně-symfonických programech s Arturem Toscaninim a dalšími umělci. Jako asistent George Szella vytvořil za jedenáct sezón ze sboru Clevelandského orchestru, založeného v roce 1952, jeden z nejlepších dobrovolnických vokálních souborů sponzorovaných americkým symfonickým orchestrem. Když byl v letech 1967 až 1988 hudebním ředitelem a dirigentem Atlantského symfonického orchestru, dosáhl podobných výsledků i s tamním sborem. Inspiroval tisíce zpěváků, s nimiž spolupracoval po celých Spojených státech; jeho dílo nastavilo v USA nové sborové standardy, mnoho jeho nahrávek je považováno za měřítka pro sborový zpěv. Prostřednictvím svého širokého vlivu a mentorování mladých dirigentů upozorňoval veřejnost na sborovou hudbu. Byl známý podporou moderní hudby a také podporou rasové integrace ve svých sborech.

1912 – zemřel František Kmoch, skladatel dechové hudby a kapelník (narodil se 1. srpna 1848). Byl od roku 1872 dirigentem kolínského Sokolského dechového orchestru, při městské kapele také založil hudební školu, která získala státní uznání roku 1882. Kmoch se svým orchestrem hostoval ve Vídni, Budapešti a Krakově a podnikl dokonce tříměsíční turné po Rusku. V reakci na styl rakousko-uherských vojenských pochodů skládal pochody hluboce zakořeněné v české lidové hudbě. Složil více než 500 skladeb.

1903 – narodil se Günter Raphael, německý skladatel (zemřel 19. října 1960). Zkomponoval pět symfonií, koncerty pro housle a varhany, šest smyčcových kvartetů, řadu komorních, varhanních, klavírních a sborových děl. Stal se autorem úpravy a koncertní verze neznámého Violoncellového koncertu A dur Antonína Dvořáka z roku 1865, když byla v roce 1918 objevena jeho partitura pro violoncello a klavír.

1902 – premiéru měla opera Pelléas et Mélisande, jediné operní dílo Clauda Debussyho. Soubor Opéra-Comique ji uvedl v pařížském Salle Favart, dirigoval André Messager. Libreto napsal Maurice Maeterlinck podle vlastní divadelní hry z roku 1892.

1889 – zemřel Carl Rosa, impresário, houslista a skladatel německého původu (narodil se 22. března 1842), v roce 1869 v New Yorku spolu se svou ženou zakladatel souboru Parepa Rosa English Opera Company. Tři roky cestovali po USA a přinášeli evropská operní díla na místa, kde ještě nikdy nezazněla. Navíc přístupně v angličtině. Později podnikli podobné turné po Anglii a Irsku. V Británii nakonec Carl Rosa Opera Company nastoupila úspěšnou cestu k tomu, aby se stala stálou institucí. Uvedla v průběhu let na 150 různých operních děl, podporovala místní skladatele a velké úsilí věnovala výchově mnoha zpěváků, kteří se pak vydali na mezinárodní dráhu. Soubor přežil zakladatelovu smrt a pokračoval v uvádění oper v angličtině až do roku 1960.

1886 – poprvé v českých zemích zazněla opera Tristan a Isolda, přelomové dílo Richarda Wagnera, které mělo premiéru 10. června 1865 v Mnichově. V Praze ji uvedl ve Stavovském divadle tamní německý operní soubor. První Isoldou byla Marie Edle von Moser–Steinitz. V Novém německém divadle (dnešní budova Státní opery), které bylo otevřeno 5. ledna 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští, byla pak opera Tristan a Isolda uvedena poprvé roku 1896.

1885 – poprvé se konala koncertní série Popular Music dirigenta Henryho Lee Higginsona s Boston Symphony Orchestra, která v roce 1900 vedla ke vzniku tělesa Boston Pops Orchestra.

1870 – narodil se Franz Lehár, rakouský skladatel po matce maďarského, po otci moravského původu; cítil se být Maďarem (zemřel 24. října 1948). Je známý hlavně svými operetami, jichž zkomponoval osmatřicet. Psal však i tance, pochody a hudbu k filmům a složil také dvě symfonické básně a dva houslové koncerty. Světovou slávu mu přinesla opereta Veselá vdova (Die lustige Witwe), která měla premiéru v roce 1905 a během následujících pěti let se hrála více než 20.000krát. V roce 1934 natočil režisér Karel Lamač hudební film Frasquita v hlavní roli se sopranistkou Jarmilou Novotnou; za dirigentským pultem tehdy stál sám skladatel. Pocházel z Komárna. Od roku 1882 studoval na Pražské konzervatoři housle u Antonína Bennewitze, teorii u Josefa Foerstera a poté, co se soukromě vzdělával u Zdenka Fibicha, rovněž skladbu, a to u Antonína Dvořáka.

1865 – narodil se Stanislav Suda, nevidomý skladatel, flétnista a pedagog (zemřel 1. září 1931), pořadu desetiletí jedna z nejvýznamnějších hudebních osobností Plzně. Tam měla v roce 1897 premiéru jeho lyricko-komická jednoaktová opera U Božích muk z prostředí slovenské vesnice. Měla úspěch, provedla ji postupně všechna profesionální česká divadla i řada amatérských souborů. Jeho další opery, dramatičtější Lešetínský kovář na námět Svatopluka Čecha a Bar Kochba na námět Jaroslava Vrchlického už takový úspěch nevyvolaly a Sudova poslední dokončená opera Il divino Boemo, zachycující poslední rok skladatele Josefa Myslivečka, musela na premiéru čekat až do roku 1927. Na rozdíl od konzervativnějšího hudebního jazyka jeho oper se Sudovy orchestrální skladby víc blíží soudobé moderně. Symfonii Život ve tmách mu premiérovala v Plzni roku 1927 Česká filharmonie.

1852 – premiéru měla opera Dmitrij Donskoj, dílo Antona Rubinsteina známé také jako Bitva u Kulikova. Poprvé zazněla v Sankt Petěrburgu a po čtyřech uvedeních už nebyla obnovena. Zachovala se pouze partitura předehry.

1850 – narodil se Richard Zeckwer, německo-americký varhaník, pedagog a skladatel (zemřel 31. prosince 1922). Studoval v Lipsku, pak přesídlil do USA. V letech 1876 až 1917 byl ředitelem Hudební akademie ve Filadelfii v Pensylvánii, později součásti tamní soukromé Univerzity umění existující v různých formách mezi lety 1870 až 2024. Mezi Zeckwerovými skladbami existuje předehra The Bride of Messina (Nevěsta messinská) – dílo podle Schillerova dramatu, se stejným námětem jako opera Zdeňka Fibicha z roku 1884.

1839 – narodil se Antonín Mölzer starší, stavitel varhan (zemřel 8. srpna 1916). Od roku 1866 měl vlastní varhanářskou dílnu v Kutné Hoře. Vyučil se ve Vídni a zkušenosti sbíral i v Berlíně. Tvořil v období, kdy se nástroje měnily nejen konstrukčně, ale i ve svém výrazu. Na výstavě v polské Čenstochové dostal stříbrnou medaili za varhany v kostele sv. Václava v Nové Vsi u Kolína… V jeho podniku pokračoval od roku 1905 syn Josef Mölzer (Melzer). Firma byla jednou z prvních, která začala stavět varhany s pneumatickou a později elektropneumatickou trakturou. Po skončení první světové války se firma inspirovala americkým varhanářstvím. První velké varhany tohoto typu byly postaveny v Jiráskově divadle v Hronově, dalšími významnými zakázkami byly varhany v katedrále sv. Víta v Praze, v kostele sv. Václava ve Vršovicích, v kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře, v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové a jiné. Po únorovém puči v roce 1948 Josef Melzer emigroval do Kanady.

1798 – první uvedení oratoria Stvoření (Die Schöpfung) Josepha Haydna. Dílo, které je považováno za milník ve vývoji německy psaného oratoria, zaznělo ve Vídni v dnes již neexistujícím Schwarzenberském paláci na náměstí Neuer Markt jako neveřejné představení pro pozvané hosty z aristokratických kruhů. První veřejné provedení se pak konalo ve Vídni ve starém Burgtheatru 19. března 1799. Za Haydnova života bylo ve městě provedeno ještě čtyřicetkrát. Mimo jiné se stalo oblíbeným dílem Tonkünstler-Societät, charitativní organizace na podporu vdov a sirotků hudebníků, pro kterou je často dirigoval i sám Haydn. Poslední představení, kterého se Haydn zúčastnil, se konalo 27. března 1808… Zcela vyloučena není ani soukromá premiéra pro Františka Josefa Maxmiliána, knížete z Lobkovic na zámku Jezeří ještě před dubnem 1798. Londýnskou premiéru mělo Stvoření, s použitím anglického textu, v roce 1800 v Covent Garden. Pařížská premiéra se konala 24. prosince 1800… Die Schöpfung vznikalo od října 1796 do dubna 1798 a je alegorií na téma stvoření světa, jak je popisováno v Bibli v 1. knize Mojžíšově. Ke vzniku díla přispělo několik faktorů: autorova touha, vycházející z jeho londýnských zážitků, vytvořit dílo podobné Händelovu Mesiáši; návrh londýnského hudebního přítele, aby si jako námět zvolil příběh stvoření světa; poskytnutí anglického libreta na toto téma londýnským koncertním promotérem Johannem Peterem Salomonem, který Haydna přivedl do Anglie a po úspěšných symfoniích a dalších dílech si nyní přál od něj obdržet oratorium pro Londýn; dlouhodobé a opakované naléhání barona Gottfrieda von Swietena, aby Haydn napsal pro Vídeň dílo ve stylu Händelových oratorií; Swietenův německý překlad a adaptace anglického libreta; financování projektu deseti členy vídeňské vysoké šlechty, kteří byli hudebně ovlivněni Swietenem a pro které Haydn, jak se vyjádřil v dopise z 9. července 1799, „musel stvoření světa zhudebnit…“

1793 – zemřel Lorenzo Fago, italský varhaník a skladatel (narodil se 13. srpna 1704). Roku 1731 se stal druhým varhaníkem v neapolské katedrále a ve stejném roce i pedagogem na konzervatoři. V roce 1737 byl jmenován druhým maestrem na konzervatoři a posléze v roce 1744, po smrti Leonarda Lea, byl jmenován prvním maestrem. Jeho syn, Pasquale Fago, se stal rovněž varhaníkem a skladatelem. Stejnou profesi měl i jeho otec Franceso Nicola Fago.