Komorní sestava pražského barokního souboru Collegium Marianum nabídla tentokrát program sestavený ze skladeb a písní vonících severem. Koncert s podtitulem Upon a Ground se uskutečnil 12. října ve Strahovském klášteře v Praze. Pod uměleckým vedením Jany Semerádové a v úpravách Jiřího Sychy se rozehrály emocemi nabité a delikátně zdobené pestrobarevné písně a skladby původem z Walesu, Anglie, Irska, Skotska a Švédska. Některé beze slov, jiné citlivým zpěvem podložil Vojtěch Semerád.

Byl již chladnoucí a tmavnoucí večer, když se posluchači dalšího z řady koncertů souboru Collegium Marianum usazovali do nádherného Letního refektáře Strahovského kláštera, aby vyslechli barokní koncert s podtitulem Upon a Ground. Název těm znalejším v publiku napovídal, že se bude jednat o rozmanité variace vybraných písní a skladeb. Ostatní se o tom mohli dočíst v kvalitně zpracované brožuře k programu koncertu.

V sále bylo vyvýšené pódium, na kterém už při příchodu diváků čekaly nástroje na své hráče. Byli to zpěvák a houslista Vojtěch Semerád, kytarista a houslista Jiří Sycha, cimbalista Marcel Comendant a hráč na violon a kontrabas Ján Prievoznik. Všichni jsme nedočkavě očekávali ještě příchod flétnistky a umělecké vedoucí souboru Jany Semerádové, která si dávala načas. Po chvíli ticha a našeho vyhlížení přišla s rámovým bubínkem, kterým prorazila napjatou atmosféru. Zaplavila nás hudba z Walesu, nejprve March, poté Morva Rhuddlan, dále Merch Megan a Presto. Myslím, že jsem nebyla sama, koho v ten okamžik zalila radost. Začala se na nás valit hudba, jejíž melodie mi byly jaksi vzdálené i blízké. Bylo to svým způsobem velmi prosté, a zároveň tak rafinované.

Je několik věcí, kterých si na tomto koncertu zvláštně cením a které se týkají zážitku jako celku. Začnu samotným konceptem koncertu, který si uložil mimo jiné za cíl mazat hranice mezi artificiální a „populární“, v tomto případě lidovou hudbou. Dělo se to s mistrovskou elegancí. Jako příklad si vezmu starou anglickou píseň Greensleeves, jejíž melodie mě okamžitě v myšlenkách dovedla k cudné verzi textu (na rozdíl od originálu), jíž je koleda What Child Is This (Kdo zná to dítě), a která zazněla v obou částech koncertu. Architektura aranží obalující známou píseň byla báječná, rovněž gradace byla vystavěna pečlivě a s citem. Mrazilo mě. Melodie traversa byla podložena naprosto excelentním a citlivým doprovodem. Drobná sóla různých nástrojů přicházela naprosto nenuceně. Všechna díla byla také náležitě zdobena rozličnými způsoby.

Tím už jsem se vlastně dostala k tématu samotných aranží a úprav, které, jak nám na konci koncertu prozradila umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, obstaral Jiří Sycha. Nejenže všechny písně a skladby byly zpracovány s opravdovým citem; široká paleta nápadů se propojila v úchvatný, jednolitý celek. Role hráčů se střídaly, míra jejich zapojení také. Dramaturgie koncertu byla dokonalá.

Abych svou fascinaci trochu přiblížila, popíšu zde několik skladeb z druhé půle programu. Začnu dílem Niela Gowa Lament for the Death of his Second Wife, která pro mne měla zvláštní kouzlo. Jednalo se o duo dvou houslí – Jiřího Sychu doprovázel Vojtěch Semerád. Po této skladbě následovala Variace na skotskou píseň „Roslin Castle“ Jamese Oswalda, která se nesla v intimní náladě v sólu flétny. Jana Semerádová však nedošla do očekávaného konce, nýbrž skončila v melodii o něco dříve, čímž způsobila zvláštní napětí, které se přelilo v začátek dalšího kusu. Tentokrát to byla píseň On Ettrick banks od neznámého autora. Interpretace této písně byla slavnostní a s účastí zpěvu. Po ní následovala druhá variace na Greensleeves, která začala pizzicaty kontrabasu, nesla se na melodiích flétny a sólové uplatnění v ní měla jak gamba, tak cimbál.

Jak už jsem naznačila v předchozím odstavci, posluchačskému zážitku napomáhalo také to, jak byly jednotlivé skladby na sebe napojeny. Všechny spoje mezi skladbami byly pečlivě promyšleny a naservírovány. Potlesk jednolitý proud protrhl jen na několika místech, kdy už napětí vytvořené gradacemi nešlo udržet, jako tomu bylo po druhém provedení Greensleeves s dodatkem to a Ground (The Division Flute) a pak v Assaggio g moll (Comodo – Bourée) od švédského skladatele Johana Helmicha Romana pár písní před samotných závěrem koncertu. Tuto taneční, veselou a virtuózní skladbu provedl na housle Jiří Sycha za doprovodu Marcela Comendanta na cimbál.

Potleskem vyvrcholila také závěrečná skladba první poloviny Turlougha O’Carolana Sackow’s Jig, která skončila mistrovsky naservírovanou gradací. Musím zde ještě dodat, že tato skladba mne naprosto dostala. Všechny tři smyčcové nástroje, které skladbu zahájily, se k sobě pojily s úžasnou lehkostí, která není pro kombinaci pražcových a bezpražcových nástrojů samozřejmostí. Intonace byla interprety pečlivě hlídána, barva tónů delikátně balancována.

Chtěla bych ocenit také všestrannost hudebníků, která je mi v oblasti staré hudby velmi sympatická. Jana Semerádová elegantně a s grácií střídala svých několik fléten s naprostou samozřejmostí a bravurou. Její sólové party se vznášely s lehkostí.

Vojtěch Semerád jako všestranný hudebník se ukázal ten večer jako houslista s precizní, citlivou a jiskřivou hrou. Jako zpěvák odezpíval všechny písně počínajíce velšskou písní Y gwŷdd přes například Song of Fionnuala z Irska až k závěrečnému velšskému přídavku Ar Hyd y Nos s původními slovy i v hravé české verzi. Jeho prostý, ale zvučný projev byl pro písně naprosto padnoucí. Jeho zpěv byl plný emocí, pohlcoval a vyprávěl. Nutno ještě dodat, že Vojtěch Semerád obstarával čas od času i perkusivní prvek, ať už různou hrou na rámový bubínek nebo podupáváním.

Jiří Sycha střídal kytaru, guitalele a housle bez jakýchkoli rozpaků a veškerá jeho hra byla naplněna mistrovskou zručností podávaná s nonšalancí. Marcel Comendant s Jánem Prievozníkem se povětšinou nacházeli v roli doprovázejících. A zde musím zmínit, že všechny doprovody byly realizovány s obdivuhodnou disciplinovaností, citlivostí a vybraným vkusem. Komunikace mezi hráči byla bezvadná.

Bylo to zkrátka hvězdné hráčské obsazení, které naplnilo písně nádhernými barvami, životem, citem i něhou. Komorní sestava Collegia Marianum si nás diváky naprosto podmanila. Bravi!

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp