„Dotýkat se čistými tóny tak hluboké historie je ohromující.“

„Do následující varhanní improvizace se ozvala kolem chrámu svištící, houkající sanitka. Nerušila. Jako by sem patřila.“

„Ve zcela zaplněném chrámu, ponořeném do tajemného přítmí, zaburácel jásot i nadšená zvolání bravo.“

Komorní sbor studentů Filozofické fakulty v pondělí 27. května v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí Starého Brna uvedl Letniční koncert ze skladeb Františka Fialy, Terezy Opálkové, Petra Ebena, Ondřeje Kukala a Markéty Brothánkové. Soubor Ensemble Versus působí pod záštitou Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a založil jej roku 20O3 Vladimír Maňas; od roku 2023 jej řídí spolu s Patrikem Buchtou, který toto koncertní provedení také dirigoval.

Pěvecký sbor studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Ensemble Versus, část brněnského sdružení hudebníků Ensemble Opera Diversa, pod vedením Patrika Buchty uvedl výběr skladeb Františka Fialy, Terezy Opálkové, Petra Ebena, Ondřeje Kukala a Markéty Brothánkové. Liturgická díla vytvořená přímo na objednávku u příležitosti daného večera zněla s již známými skladbami Ondřeje Kukala a Petra Ebena. Dvě své premiéry Te Deum a Venite exultemus skladatel a varhaník František Fiala doprovodil varhanními improvizacemi. Dílo Spiritus Domini Terezy Opálkové mělo českou premiéru, světovou premiérou byla skladba Markéty Brothánkové Veni Sancte Spiritus.

V křesťanské liturgii jsou Letnice završením svátků velikonočních, kdy po sestoupení apoštolů z Olivové hory do Jeruzaléma je jim seslán Duch svatý a schopnost hovořit všemi jazyky pro šíření evangelia. Lidová tradice k těmto svátkům přiřadila i prvky folklóru, což by nemělo ubrat na síle poselství o nutnosti celosvětového porozumění. 

Za zmínku stojí i bazilika Nanebevzetí Panny Marie, chrám založený polskou a českou královnou Eliškou Rejčkou. Jako vdova po dvou významných českých králích si zde zvolila místo posledního odpočinku po boku svého ochránce Jindřicha z Lipé. O pár staletí později tu vyrostlo několik českých géniů světové proslulosti. Působil zde zakladatel genetiky, opat Gregor Mendel, varhaníci, skladatelé a zakladatelé dodnes působících pěveckých sborů Pavel Křížkovský a Leoš Janáček, ale také, coby dětský zpěváček, malíř Alfons Mucha. Nepochybně se i oni ve zdech tohoto chrámu setkávali se svatodušní liturgií. Dotýkat se čistými tóny tak hluboké historie je ohromující. 

Koncert začínal varhanní improvizací Františka Fialy v tajemném pianissimu. Postupně narůstalo do burácivého fortissima a opět se vrátilo do ztišení. Plynule navazovala Fialova premiérová skladba Venite exultemus Domino (Pojďme a jásejme Hospodinu). Po ní následovala premiérová antifona Spiritus Domini Terezy Opálkové s velkou rozsahovou diferencí jednotlivých hlasů – od mladistvě křišťálových sopránů po nejhlubší, jasný, mladý bas. Opět ji od další zpívané skladby oddělila varhanní improvizace Františka Fialy. Po tichém, uspořádaném a téměř nepozorovatelném odchodu mužské části sboru se rozprostřely do oblouku ženské hlasy ke skladbám Petra Ebena z kompozice Slavíček rajský: Zdrávas hvězdo mořská, Komuž se utéci máme a Ó přeslavná paní světa ve stále dokonalejším barevném sladění. Po nové varhanní improvizaci Františka Fialy zazněl hymnus Veni Creator Spiritus od Ondřeje Kukala. Mužská část sboru s výraznou dynamikou pronesla prosbu k Tvůrci, Stvořiteli a Těšiteli o nastolení míru a rozžehnutí lásky ve všech srdcích. Skladba dýchala jemnou harmonií, příjemnou dynamickou a barevnou vyvážeností. (Zaskvělo se v ní opět i krátké basové sólo.) Varhanní improvizace ji dělila od další části Ebenova Slavíčka Rajského: Vesel se, panno, Matičko boží, Maria, matko milosti. Stále vyrovnanější a pastelovější ženský sbor se neuvěřitelně zkoordinoval s akustikou a atmosférou mohutného chrámu až se stalo něco neuvěřitelného. Do následující varhanní improvizace se ozvala kolem chrámu svištící, houkající sanitka. Nerušila. Jako by sem patřila. Zněla i s pauzami poměrně dlouho. Nepohoršovala. Všichni jen nastražili uši k následujícímu Veni Sancte Spiritus – „Přijď, ó Duchu přesvatý“, přebásníme-li verše dávných modliteb do českého jazyka. Během této premiérové skladby Markéty Brothánkové se ozval zvenčí i ptáček, snad kos se svou večerní písní, a opět, ničemu nevadil, jako by šlo o záměr. To už vyloudilo laskavý a chápající úsměv znatelný i v tónech sboru. Skladba začínala unisono s postupným vystřídáním všech hlasových skupin. Nesly se s vyrovnanou harmonií i s dynamicky zjitřenou disonancí, ve výrazné rytmizaci podobné zvonům. Zazářilo krátké a jiskřivé sólo sopránu. A pak jen ševelilo do ztišení opakovaně pronášené „Veni Sancte Spiritus“. Koncert zakončila opět varhanní improvizace Františka Fialy.

Ve zcela zaplněném chrámu, ponořeném do tajemného přítmí, zaburácel jásot, i nadšená zvolání ‚bravo‘. Postupně se představily skladatelky i skladatelé, od mohutných varhan sestoupil varhaník František Fiala. Sbormistr Patrik Buchta děkovně ocenil sólisty i hlasové skupiny. Stál jen kousek od kachličky se stylizovaným E Elišky Rejčky. I hlasy zvenčí zde působily autenticky při vědomí tak dávné a stále tvořené historie.

Foto: ilustrační - Wikipedie / Lasy / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), Tokmak Photography, Elvis Maslić