Koncertní cyklus ve Strahovském klášteře pokračoval ve svém druhém ročníku třetím večerem. V bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově bylo ve středu 23. září téma nadepsáno Z historického notového archivu Strahovského kláštera, odkud byly vyňaty a spartovány dva hudební poklady z odkazu Františka Ignáce Antonína Tůmy a Jana Lohelia Öhlschlägela. V chrámu účinkovali varhaník Vladimír Roubal, vokální soubor Schola Strahoviensis, Čeští madrigalisté s dirigentkou Veronikou Hádkovou, instrumentální soubor Hipocondria ensemble, umělecký vedoucí Jan Hádek a sólisté.

Výjimečný večer v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově přinesl obnovené premiéry dvou skladeb, které staletí ležely v notovém archivu Strahovského kláštera. A zároveň, a to především, se v chrámu konala demonstrace hudební složky katolické mešní liturgie v chorální a figurální podobě. Dramaturg koncertního cyklu Christian M. Pšenička uvedl koncert z kazatelny a po slovech upozorňujících na unikátnost novodobých premiér z archivu kláštera mimo jiné poznamenal, že varhanní improvizace, které zazní, byly vždy součástí katolické liturgie. 

První z novodobých premiér byla Missa in F No. 3 Františka Ignáce Tůmy, jedna z jeho zatím známých třiceti mší, bez dobového vročení, nicméně zjevně barokního slohu. Mše vychází z tradičního textu latinského mešního ordinária a byla doprovázena prvkem v koncertní podobě neprovozované. Byly to odchody a návraty sboru v průběhu skladby doprovázející proměnlivé části mešního propria. Úvodní zvonění následovala varhanní improvizace Vladimíra Roubala, ředitele chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově, který hrál na nově postavený nástroj v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Následovala část Introitus – Gaudeamus omnes, pak dvě stálé části Kyrie a Gloria a poté proměnlivé Graduale – Audi filia, které následovaly Ad Evangelium – varhanní improvizace. Po Credu bylo do mše vloženo Offertorium a byla přidána Sonáta in F Grave – alla breve od vídeňského dvorního císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe. Následovaly části Sanctus – Agnus Dei a část mešního propria Communio.

Vokální části Mše Františka Ignáce Antonína Tůmy provedla dvě sborová tělesa. 

Jedním z nich, který přednesl většinu zpívaných textů, byl starodávný sbor Čeští madrigalisté, který zpívá od roku 1929 s původním názvem Pražské pěvecké sdružení. V roce 1935 obdržel sbor čestný titul Litterati cantores Univesitatis Carolinae Pragensis, v překladu „Učení pěvci pražské Univerzity Karlovy“. Dnes vede sbor Veronika Hádková. V Tůmově Mši zpívali výtečně školení Čeští madrigalisté liturgický text s přirozenou vážnosti a pietou. Hádková bezpečně prováděla ženskou a mužskou sekci v dělených projevech, zejména pak vytvářela v celosborovém projevu působivou klenutost vokálního chóru. Sóla spolehlivě zpívali tenorista Ondřej Holub a basista Martin Vacula. Tenorový part, jemuž Tůma poskytl větší prostor, zněl kantorsky vznešeně, pevně a v rámci liturgie poutavě. Vaculův spolehlivý bas temné barvy dotvářel a stmeloval celkový výraz sborového znění. 

Ve vybraných částech Tůmovy Mše F dur zpíval sbor složený ze členů premonstrátského kláštera Schola Strahoviensis, který provozuje gregoriánský zpěv. Po roce 1990 ho založil varhaník Vladimír Roubal, od roku 2019 vede jeho osmičlenné sdružení kantora P. Gorazd Krušina. Ve zpěvu Scholy Strahoviensis jsme se ocitli v jiném světě hudby, jehož přenádherná melismata povyšovala velebnost přísně vedeného a ukázněného zpěvu. Soustředěnost sboru vtahovala posluchače do niterného prožívání zpěvem zjevených textů a cílila k prodlužování jejich prožitku. Gregoriánský chorál je zpěvem chrámů a těží z prostoru, které skýtají jejich klenby. 

Program koncertu s názvem Z historického notového archivu Strahovského kláštera pokračoval skladbou Josefa Antonína Plánického. Byla duchovní kantáta Opella secunda De communione ze sbírky dvanácti duchovních kantát s názvem Opella ecclesiastica seu Ariae duodecim nova idea excornatae. Tato sbírka z roku 1723 obsahuje sedm sopránových, tři altové a dvě basové vokální árie, které jsou doprovázeny varhanami nebo cembalem, dvojími houslemi, violonem a sólovým hobojem nebo sólovými houslemi. Sólo měla sopranistka Veronika Hajičová, hráli Jan Hádek (housle), Jiří Sychra (housle), Libor Mašek (violoncello) a Filip Dvořák (varhany). Plánického kantáta vytvořila v koncertním programu oázu čisté komorní hudby se skvostným a vroucně neseným sopránem a ladně znějícím komorním zvukem. 

Instrumentální část programu realizoval soubor s názvem Hipocondria Ensemble, jehož uměleckým vedoucím je Jan Hádek. Soubor se věnuje interpretaci staré hudby na dobové nástroje nebo jejich kopie a na hudební scéně působí od rou 2000. Patří mezi domácí renomované soubory dobové hudby a František Ignác Antonín Tůma a Josef Antonín Plánický patří mezi stálé autory jeho repertoáru. Hipocondria Ensemble zaujal erudicí a oddaností k repertoáru všech autorů koncertu ve strahovské bazilice. Hádek, mimo jiné absolvent stáže u legendární profesorky Chiary Banchini na prestižní Schole Cantorum Basiliensis, vedl orchestr ve výtečném, stylově věrném a liturgicky důstojném výrazu.

Koncertní program pokračoval druhou obnovenou premiérou z historického notového archivu Strahovského kláštera. Bylo to Salve Regina No. 2 in B od Jana Lohelia Öhlschlägela, vedle Tůmy dalšího ze členů premonstrátského řádu. Dramaturgicky spolehlivě zařazený mariánský hymnus ve výrazově pěkném provedení byl logickým závěrem koncertu, který pak stvrdila varhanní improvizace Vladimíra Roubala ve vítězném forte. 

Třetí koncert druhého ročníku koncertního cyklu ve Strahovském klášteře v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově přinesl dvě novodobé premiéry, skvělý zvuk nových varhan a důstojnou i umělecky výraznou interpretační kvalitu všech účinkujících. A zážitek z poznání autentické liturgické praxe 18. století v prostoru, kde tato hudba zaznívala. Tak bylo také přáním pořadatele, premonstrátů ze Strahovského kláštera. 

Foto: Člověk a víra / Jakub Hrňák

Facebook X E-mail WhatsApp