PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„William Lang svůj extrémně náročný part zvládl s grácií a jakousi nenuceností.“

„Holger Falk přivedl rozeklaný part plný náročných skoků a intonačních výzev k životu s velkou bravurou.“

„Posvátně antickou náladu podtrhl výkon perkusionisty Tamáse Schlangera.“

Iannis Xenakis, klasik druhé poloviny 20. století, má stále pověst nesmlouvavého modernisty, který vytváří chladné, seriózní a vykalkulované kompozice bez špetky humoru, emocí a krásy. Nezkušené ucho posluchačovo má tendenci hudbu řeckého umělce neakceptovat, protože masa zdánlivě chaotického zvuku ze sluchátek či z reproduktorů působí poněkud nevlídně. Kolik bouřlivých nálad a vzruchů v sobě Xenakisova hudba obsahuje, je třeba slyšet naživo, což se v Praze, potažmo v České republice a vůbec ve světě nestává tak často. V úterý jsme však tuto příležitost dostali.

„Chytlavý, vděčný muzikál.“

„Skvělá souhra a sezpívání, také skvělé ozvučení.“

„Krásná pohádka, která vzbuzuje jakousi až vánoční náladu.“

Desátý ročník divadelní přehlídky Ostrava v Praze završilo úterní hostování Národního divadla moravskoslezského v Hudebním divadle Karlín. Přivezli svou inscenaci muzikálu Kočky. Bylo to od loňské premiéry osmatřicáté představení. Dřystali o tym. Aji nas bantovali… Tuž sem se tam stavil. Povim vam, že to něbylo špatne. Bo to ani trochu nešolichali. Fajna partyja!

„Režim se pokusil využít Otvírání studánek jako pobídku skladateli, aby se vrátil do Československa. Proto bylo také Miloslavu Burešovi umožněno za ním v roce 1957 vycestovat do Itálie.“

„Obliba Otvírání studánek byla, je, a dost pravděpodobně bude nezměrná, bez nadsázky lze říci, že básník z úspěchu této spolupráce profitoval po zbytek života.“

„V dopise Burešovi se Martinů podivuje nad nezájmem o trojici pozdějších kantát.“

Před rovnými 110 lety, 6. listopadu 1909, se v Poličce narodil Miloslav Bureš, často označovaný za „básníka Vysočiny“. Je znám zejména jako autor veršů, které zhudebnil Bohuslav Martinů ve svých „vysočinských kantátách“, ostatní jeho tvorba zůstává pozapomenuta. Kdo vlastně Miloslav Bureš byl a jaké byly jeho profesní osudy?

„Kromě klasického zvuku jednotlivých nástrojů využívám i některé atypické zvukové barvy a rozšířené techniky.“

„Soubory, se kterými funguje konstruktivní vazba hráčů s autorem už při čtení a nácviku, existují u nás i v zahraničí.“

„Vedu dětské sbory Rezekvítek a Cvrkot a smíšený sbor La Folia. Vedle dirigování pro ně také píšu a aranžuji písně.“

Jedna z nejvýraznějších českých skladatelek současnosti Jana Vöröšová se v těchto dnech připravuje na čtvrteční koncert v Rudolfinu, kde zazní světová premiéra její nové skladby Písně Vrbovýho proutku pro soprán a orchestr. Interprety jsou Česká filharmonie, sopranistka Vanda Šípová a dirigent Keith Lockhart…

„Mimořádný zájem o soutěž předčil všechna očekávání.“

„Výkony soutěžících byly ohromné, bylo obtížné vybrat pouze jednoho vítěze.“

„Povedlo se započít nový úspěšný projekt pro mladé violisty.“

První tři místa v Mezinárodní violové soutěži Oskara Nedbala obsadili zahraniční účastníci – MinGwan Kim z Jižní Koreje, který studuje na Umělecké univerzitě v Berlíně, Yuri Yoon, jihokorejská studentka Vysoké hudební školy v Mnichově, a Evgeny Shchegolev z Ruska. Do Prahy se v minulých dnech sjelo 65 soutěžících z 25 zemí. První ročník zaznamenal velký mezinárodní zájem a úroveň byla podle ředitelky a zakladatelky soutěže Kristiny Fialové mimořádná.

„Soutěž je nyní jasně multiinstrumentální s tím, že se hledá největší talent, snoubící v sobě nadání a umělecké vlohy spojené s dovedností.“

„Nejzásadnější novinkou je, že se ve třetím kole finalisté utkají na veřejném koncertě v rámci Dvořákovy Prahy, budou hrát s orchestrem v pražském Rudolfinu před publikem a opravdu prestižní porotou.“

„Domlouváme se s různými tuzemskými i zahraničními partnery na dalších možných prezentacích laureátů soutěže.“

Mezinárodní klání pro mladé talenty Concertino Praga se mění. Od nadcházejícího 54. ročníku nese v podtitulu název Dvořákova rozhlasová soutěž pro mladé hudebníky, což naznačuje nové spojení a také dimenzi, kterou tento projekt získává. Zakladatel soutěže a její dosavadní pořadatel Český rozhlas se totiž dohodl na spolupráci s Akademií klasické hudby…

„Ne, prostředí vážné hudby opravdu není podivné, klasika skutečně není nic divného…“

„Úprava je z pera Otomara Kvěcha. Viléma ani Kateřinu nijak nešetřil.“

„V první, kratší části skladby pokus hoboje a harfy vyměnit si role a způsob hry, opuštěný však brzy jako neproveditelný.“

Servírka roznáší mátové čaje a číše vína, zvukař dolaďuje na klikách úroveň, harfistka si chystá noty a hobojista naposledy zkoumá strojky. Nová kavárna Českého rozhlasu zažívá první přímý koncertní přenos. Venku je modrá tma, začíná pršet. Občas někdo z kolemjdoucích nahlédne velkou rozzářenou výlohou dovnitř, do prostoru plného žlutavého světla. Je neděle, osm hodin, po Vinohradské právě projíždí třináctka a Lukáš Hurník bere do ruky mikrofon: Dobrý večer, vážení posluchači…

„Z odlišného financování vychází i naprosto rozdílný přístup k účasti na chodu tělesa. Všichni členové mají pocit zodpovědnosti za to, jak bude jejich soubor fungovat.“

„Jediná organizace, kde jsem se v Česku setkala s podobným přístupem, byl skautský oddíl, nikdy ale ne kulturní instituce.“

„Pro členy jde o klíčovou součást jejich životů, často nejdůležitější věc hned po rodině a zaměstnání.“

Mají slova o univerzálnosti hudební řeči skutečně pravdivý základ? Co může být pro Evropana velkým kulturním šokem? Jaká díla velí uvádět v Americe tradice? – Markéta Milerová se dostala na delší dobu do Seattlu. Zapojila se tam do aktivit a práce pěveckého tělesa Seattle Chamber Singers a v přestávkách mezi opakovanými návraty k notám – mezi osvojováním svého partu ve skladbě, kterou budou zpívat ve světové premiéře – popisuje teď pro KlasikuPlus rozdíly ve sborovém životě u nás a v USA.

„Hrstka muzikantů, které režisér dokázal přesvědčit, aby si s vážnou tváří dělali legraci nejen z hudby, z opery, z hudebního divadla, ale i ze sebe a z diváků.“

„Šikovné balancování na tenoučké hraně mezi zábavou a průšvihem, mezi spádem a neúnosným natahováním, mezi absurdní groteskou a trapasem.“

„Je to hlína, řekne někdo.“

Čtyři tóny a kolik hudby z nich jde udělat a kolik legrace s nimi natropit…! A, B, D, E. To je veškerý materiál, se kterým americký skladatel Tom Johnson utáhne celou komorní „operu“ a opera Národního divadla moravskoslezského v sedmi lidech na pódiu s pomocí zábavného českého překladu více než hodinové představení. V Divadle Ypsilon byla v pátek Čtyřnotová opera jako podařená inscenace jednou z desítky položek přehlídky Ostrava v Praze.

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.

„Klišé? Ano, ale hezké, ne?“

„Psaní pro harfu je nevyzpytatelné a skláním se před všemi, kteří se do toho pustí.“

„Když hudbu, tak preferuji živou. Ten zážitek se nedá ničím nahradit.“

V nové Kavárně Českého rozhlasu pořádají KlasikaPlus.cz a stanice Český rozhlas D-dur jako blízcí partneři v neděli 3. listopadu od 20 hodin společný koncert, po roce v pořadí už druhý. V přímém přenosu zahrají harfistka Kateřina Englichová a hobojista Vilém Veverka skladby Maurice Ravela, Luboše Sluky, Lukáše Hurníka a Clauda Debussyho. A určitě také o sobě a o hudbě, kterou hrají, promluví…