PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Festival si vzal za úkol představit celou šíři Rybova talentu.“

„L´Armoria Terrena hraje prakticky ve stejném složení, v jakém hrával orchestr na starorožmitálském kůru.“

„Poetický text Aramejského Otčenáše umocnila Krčkova hudba.“

Asi by se těžko našel v České republice někdo, kdo neslyšel Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby. Zaznívá pravidelně z kůrů venkovských kostelíků v provedení amatérských hudebníků i zpěváků, asi tak jako za Rybových dob, i v koncertních síních v provedeních symfonických orchestrů a profesionálních sborů i pěvců, což Ryba za svého života nikdy neslyšel. Ano, Jakub Jan Ryba je pro většinu z nás spojen s jedním jediným dílem. Přitom to byl skladatel obrovské šíře. Objevit jeho dílo pro hudbymilovnou veřejnost si dal za úkol festival, jehož druhý ročník právě probíhá.

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

„Jsem přesvědčen, že takový zábavný, kouzelný a magický večer, jaký chystáme, lidé rádi přijmou.“

„Čeká mě můj první operní Wagner, měl jsem své první dirigentské setkání s Brucknerovými symfoniemi…“

„Musel jsem se naučit, že způsoby komunikace jsou v Německu odlišné od těch britských.“

V pražském Národním divadle vrcholí přípravy na čtvrteční premiéru Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům. Uskuteční se v rámci festivalu Pražské jaro. Inscenaci připravili režisér Radim Vizváry, scénograf Boris Kudlička a dirigent Christopher Ward. Osmatřicetiletý umělec s evropskou působností, generální hudební ředitel německého města Cáchy a šéf tamního symfonického orchestru byl v Praze na stejné scéně už loni v lednu podepsán pod premiérou Brittenovy opery Billy Budd…

„Kdokoli z flétnistů, kteří se letos v Praze představili, má šanci v hudebním světě uspět bez ohledu na výsledek pražského klání.“

„Tvorba Jaroslava Pelikána, autora letošní skvělé novinky pro soutěž, bude do značné míry objevem i pro české publikum.“

„Nabízí se otázka, zda jsou v hraní jednotlivých účastníků patrné nějaké národnostní rozdíly.“

Debaty o smyslu hudebních soutěží se vedou léta, snad od počátku, co tato klání vznikla. Podle mnohých je diskutabilní, nakolik má smysl srovnávat něco tak individuálního a neuchopitelného, jako je hudební interpretace. Je přece žádoucí, aby každý hudebník přinášel svým vystoupením něco osobitého, něco, co nás může oslovit, zasáhnout. To ovšem nelze nijak porovnat…

„Skoro bychom mohli mluvit o nějaké spiritualitě tohoto města. Praha je velmi výjimečné soutěžní místo.“

„Akustika sálu je až příliš dobrá. Ten zvuk se nese tak dobře, že je občas trochu obtížné vysledovat rozdíly ve zvuku každého soutěžícího.“

„Tento most mezi vzděláváním, studiem a pracovním životem mi připadá geniální a přála bych si ho pro celé Německo.“

„Hůlka si vybírá kouzelníka,“ připomněl mu Ollivander. „To je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hůlkovou magii.“ Citát z Harryho Pottera, který mě vždy fascinoval, by se dal jistě použít i pro vztah hudebníka a jeho nástroje: „Flétna si vybírá hudebníka, to je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hru na flétnu.“ Podobně o vztahu flétny a flétnisty mluví Christina Fassbender, předsedkyně flétnové poroty na soutěži Pražské jaro…

„Pokud bych měl tedy první kolo přirovnat ke gurmánskému zážitku, řekl bych, že šlo o velmi chutný první chod…“

„Teprve ve finále přijdou ty nejtěžší chvíle pro porotu, v momentech, v kterých se budeme přibližovat ke konečnému rozhodnutí o vítězi.“

„Když jsem si na začátku soutěže ještě čistě ze zvědavosti procházel seznam soutěžících, napočítal jsem něco přes polovinu jmen, která jsem znal.“

Sólista Berlínských filharmoniků na anglický roh, člen souboru Ensemble Berlin Prag, vyučující na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně, otec šestí dětí a předseda poroty oboru hoboj na letošní soutěži Pražské jaro. Pokud by se přeložilo jeho německé jméno, byl by to Dominik Tkadlec. Ve své profesi ale používá místo tkalcovského stavu spíše svůj hudební nástroj, pomocí kterého neprodukuje textilie, ale hudbu. V originále se jmenuje Dominik Wollenweber. Setkávám se s ním v kavárně HAMU, kde si pochvaluje vydatný oběd se členy poroty a vedením soutěže, který má právě za sebou.

“Na hobojistech z asijských zemí bylo znát, že přes jejich nesporné hráčské kvality jim přeci jen francouzské baroko není výrazově vlastní.”

“Osobně dávám přednost „ženevskému“ modelu soutěže.”

“Rozměrná Slavického partitura byla zásadní skladbou 2. kola soutěže.”

Až v pozdních večerních hodinách skončilo v sobotu 11. května 2. kolo soutěže Pražského jara v oboru hoboj. Představili se v něm kandidáti z České republiky, Francie, Španělska, Jižní Koreje, Japonska a Čínské republiky Tchaj-wan (uvádím záměrně oficiální název, aby se v odvetném opatření nemusela Česká filharmonie předčasně vracet ze svého turné v Čínské lidové republice)…

„Skladba vedle klasické hry hledá také nové zvukové možnosti – bisbiglianda, frulata, různé netypické artikulace, glissanda a i velmi vysoké tóny nad rozsahy.“

„Soutěžící nesmí konzultovat kompozici se skladatelem. Mají všechno napsané v partituře a je na nich, jak přistoupí k interpretaci.“

„Snažím se vyhmátnout danost nástroje a hledám vždy nějaký mimohudební nápad, kterým by skladba ožila.“

Sobota byla pro mladé hobojisty měřící síly v mezinárodní soutěži Pražské jaro zásadní. Šlo o postup do finále. Repertoár druhého kola plně prověřil schopnosti: soutěžící se museli vypořádat s technikou barokní hry v Koncertu Francoise Couperina, kde jejich výkony doprovázelo cembalo a viola da gamba. Museli ale zvládnout i repertoár 20. století – Suitu pro hoboj a klavír Klementa Slavického. Za největší výzvu je asi možné považovat nutnost naučit se úplně novou kompozici, přímo zkomponovanou pro tuto příležitost…

„V případě barokní sólové sonáty byla hlavní věcí výstavba frází a práce s prvkem překvapení.“

„U moderní skladby kladl důraz na kontrolu dechu.“

„U Mozarta je důležité umět si zazpívat i rychlé virtuózní pasáže.“

V porotě mezinárodní soutěže Pražské jaro zasedá letos flétnová legenda András Adorján. V sobotu odpoledne měl světově uznávaný flétnista na AMU masterclass. Na workhopu mohli vystoupit studenti akademií i konzervatoří, kteří se dopředu přihlásili, zaslali životopisy a ohlásili skladbu, kterou chtějí předvést. Účinkující vybral Mario Mesány, lektor flétny na AMU.

„Přípravou na soutěž se můžete skokově posunout.“

„Žijeme v době, kdy chtějí všichni porovnávat, chtějí vidět medaili, vítěze.“

„Možná ještě před třiceti lety se dalo mluvit o národních školách, ale to je dnes všechno pryč.“

Po uplynutí prvního kola oboru hoboj v 71. mezinárodní soutěži Pražské jaro už známe jména dvanácti soutěžících postoupivších do druhého kola. Členové poroty tak mohli před vypuknutím druhého kola využít volného pátku k odpočinku. Vilém Veverka, který v porotě představuje společně s Vladislavem Borovkou české křídlo, poskytl v té době rozhovor, ve kterém poodhalil taje, které skýtá členství v porotě na mezinárodní hudební soutěži. Rozhovor je veden v neformálním duchu – jeho autor se s Vilémem Veverkou osobně zná.

“Neřekla bych, že dnes existuje typická ´ruská škola´ na dechové nástroje.”

“Někteří lidé si myslí, že Rusové zvládnou zahrát cokoliv.”

„Nikdo nemůže čekat, že budete stejně velcí jako vaši předci.“

V pátek se konala druhá část prvního kola flétnové soutěže Pražského jara. Jako druhá v pořadí ten den hrála svůj program Ruska zvučného jména – Anna Kondrashina. Zahrála povinnou sonátu od Erwina Schullhofa, z Telemannových Fantasií pro sólovou flétnu si vybrala sedmou. Anna letos patří k několika nejstarším účastníkům soutěže. Je velmi energická a šarmantní a její hra pro mne byla strhujícím zážitkem…

„V roce 1959 uzrál čas k nové vzorové nahrávce. Inspirací k ní se stala tehdy probíhající skvělá inscenace, která byla hudebně v rukách Zdeňka Chalabaly.“

„Kecal Eduarda Hakena se stal přímo symbolem této role – směšně namyšlený, komicky vážný a důležitý strejda.“

„Nahrávka Zdeňka Košlera má vynikající Mařenku – na vstup Gabriely Beňačkové do mírně stárnoucí slavné pěvecké generace vzpomínáme jako na zjevení.“

Musel to být pro milovníky hudby první republiky radostný okamžik, když se ve třicátých letech objevila na trhu objemná krabice s 15 oboustranně vylisovanými standardními šelakovými deskami na 78 otáček za minutu, jejichž etikety s vyobrazením psíčka štěkajícího do gramofonové trouby (His Master´s Voice) prozrazovaly, že rozsáhlé album obsahuje celou Smetanovu Prodanou nevěstu! Do té doby se lidé u nás radovali pouze z jednotlivých operních scén a árií a s tichou závistí pokukovali po sousedních zemích v čele s Německem, kde se sběratelé mohli pochlubit prvními operními komplety… Operu, která měla premiéru v květnu 1866, zařazujeme dnes do rubriky NahrávkaPlus, protože se každoročně 12. května při zahájení Pražského jara připomíná výročí úmrtí Bedřicha Smetany.

„Některé výkony jsou jasné od prvních taktů. Ty skvělé i ty nepřijatelné. Ovšem nejvíc je bohužel těch ostatních.“

„Vítěz houslové soutěže může pomýšlet na sólovou kariéru, vítěz hobojové soutěže v uvozovkách ´jen´ na dobrý post komorního či orchestrálního hráče.“ 

„Pokud korejský muzikant vyhraje mezinárodní soutěž, je osvobozen z vojenské služby.“

Violoncellista Michal Kaňka byl na konzervatoři u založení Havlákovo kvarteta, později přejmenovaného na Kvarteto Martinů. Své místo však nakonec našel v Pražákově kvartetu, kde jeho aktivní členství přesáhlo už třicet let. Dva roky vystupuje také jako člen Wihanova kvarteta. Od roku 2011 je pedagogem AMU, potom začal učit rovněž na Pražské konzervatoři…