„Pokud mám možnost přes svou hudbu a přístup k duchovním tématům oslovit i mladou generaci, považuji to za jakési požehnání. Vše, co předáme dál mladým lidem, se mnohonásobně zúročí.“

„Chtěl jsem v Kristově příběhu najít nové prvky, které by měly sílu zapůsobit na emoce.“

„Když Libuše Švormová začala číst text, viděl jsem od koncertního křídla, jak příběh zaujal všechny hudebníky a jak pečlivě poslouchali. V té chvíli se změnila energie mezi námi všemi na pódiu.“

Poslední dny Ježíše Krista představí poprvé v Praze skladba Pašije – Velikonoční příběh Richarda Pachmana. Zazní na dvou koncertech, v neděli 14. a v pondělí 15. dubna v kostele Sv. Šimona a Judy. Interprety budou Moravská filharmonie Olomouc a Pěvecký sbor Resonance, herečka Libuše Švormová, sólisté Martina Kociánová, Dita Hořínková a Andrej Beneš. Taktovky se ujme Petr Šumník. A u klavíru bude sedět samotný autor RICHARD PACHMAN – portálu KlasikaPlus.cz popsal, jak nad svojí novou skladbou přemýšlel a proč v ní použil mluvené slovo.

Jak v 21. století uvažuje skladatel, když chce zhudebnit a nějak nově uchopit téma Velikonoc?

Technicky jistě podobně, jako k tomuto tématu přistupoval kdokoliv v historii. Příběh Krista je jedním z největších příběhů lidstva. Stanovil jsem si, které části z evangelií budeme citovat a které použijeme jako námět pro zhudebněné texty. Nicméně si musíme uvědomit, že Kristův příběh a jeho myšlenky jsou velmi aktuální i v dnešní době a měli bychom k němu přistoupit z pozic současných vztahů a společnosti. Pokud jde o historii samotného díla, je to projekt, na kterém jsem pracoval dlouho. Pašije měly svou první komorní verzi zkomponovanou v roce 2002. Na ní jsem spolupracoval s farářkou CČSH Michaelou Procházkovou, prapravnučkou Boženy Němcové. Její duchovní pohled byl pro mě inspirující ve výběru těch částí příběhu, které zhudebním, a těch, které zůstanou jako čtené slovo z Písma. Ve spolupráci s Petrem Haničincem i s Michaelou Procházkovou jsme v letech 2002 a 2003 předvedli několik komorních představení. K této verzi Pašijí jsem se vrátil v létě 2015 po sérii představení scénického oratoria Mistr Jan Hus věnovaného 600. výročí jeho upálení. Obě dvě tato má díla spojuje jeden společný text. Jedná se o slova Ježíše Krista v písni Lide můj. Použil jsem tato slova i v závěru Husova příběhu, protože jistě odcházel na smrt s myšlenkou na Krista. Hudbu v Pašijích jsem ale zkomponoval nově. Nejen u písně Lide můj, ale i u všech částí jsem ponechal a dopsal původní libreto a složil jsem hudbu kompletně novou. Při práci jsem navíc už měl příslib spolupráce s Moravskou filharmonií Olomouc, takže jsem k dílu přistupoval od počátku komponování jako k hudbě pro filharmonii a čtyři sólo hlasy.  Děj představení začíná příchodem Krista do Jeruzaléma, pokračuje okolnostmi odsouzení a ukřižování až po zmrtvýchvstání.

Vaše skladba propojuje interprety z různých sfér umění – co jste tím chtěl docílit? Novou barvu? Zpřístupnění mladé generaci…?

Chtěl jsem v Kristově příběhu najít nové prvky, které by měly sílu zapůsobit na emoce. Všichni, kteří zpíváme sólové party, máme klasické pěvecké vzdělání. Souzvuk hlasů Martiny Kociánové a Dity Hořínkové velmi dobře funguje v již duchovním díle Missa Olomouccensis i během naší dlouholeté koncertní spolupráce. Takže jsem oslovil kolegy a kolegyně z předchozích, většinou duchovních projektů.. Andrej Beneš totiž zpíval spolu s Ditou Hořínkovou v oratoriu Mistr Jan Hus. Chtěl jsem spolu s nimi vytvořit příběh, který má připomínat křesťanskou podstatu Velikonoc. Tím, že sólové party mají jak operní, tak i písňový charakter, primárně neřeším zpřístupnění mladé generaci, ale spíše svůj přístup k barevnosti díla. Ale pokud mám možnost přes svou hudbu a svůj přístup k duchovním tématům oslovit i mladou generaci, považuji to za jakési požehnání. Vše, co předáme dál mladým lidem, se mnohonásobně zúročí. Práce se studenty a žáky v mém životě v poslední době narostla na významu a vedle soukromých lekcí kreativního malování často přijímám pozvání do základních a středních škol, kde prezentuji formou besedy, přednášky a koncertu osobnost Jana Husa. A pokud Pašije – Velikonončí příběh, ať už koncertně nebo z alba přivedou mladé lidi k Písmu a k zamyšlení nad křesťanskou podstatou Velikonoc, budu velmi rád.

Použil jste i lidský hlas, v tomto případě bude text přednášet herečka Libuše Švormová. Čím je pro Vás mluvené slovo v hudbě?

Mluvené slovo je pro mě neoddělitelnou součástí hudby. Stejně jako melodie má mluvené slovo svou intonaci. Je s ním jen zapotřebí pracovat více specificky. Střídání mluvených citací z Bible s hudebními filharmonickými a pěveckými vstupy vnáší do díla pestrost. Hlas Libuše Švormové čeští diváci milují a je zárukou, že se u Pašijí nebudou nudit! Vzpomínám na premiéru Pašijí v Olomouci v březnu 2016. Nastudování, zkoušky a nahrávání živého záznamu alba byl dost náročný proces a za jehož zvládnutí jsem velmi vděčný panu dirigentovi Petru Šumníkovi, který řídí každé provedení tohoto díla. Myslím, že jsme byli všichni ze zkoušek velmi vyčerpaní a před generálkou jsem se obával, aby únava a nervozita nepřevážily nad radostí z uvedení nového projektu. Těsně před generálkou nastoupila Libuše Švormová a když začala číst text, viděl jsem od koncertního křídla, jak příběh zaujal všechny hudebníky a jak pečlivě poslouchali. V té chvíli se změnila energie mezi námi všemi na pódiu. Všichni pochopili celé dílo v jeho komplexnosti a já měl intenzivní pocit z generálky, že díky mluveným vstupům je sdělení, o které mi šlo, ucelené.

Melodram je možná trochu opomíjený, ale přitom revoluční a pokrokový hudební formát, ne? Skýtá tolik možností…

Ano, to máte pravdu. Nicméně mně jako skladateli vyhovuje forma hudebně – dramatického pásma víc, než je melodram. Jako posluchač mám melodram velmi rád a možná se i k tomuto formátu někdy dostanu.

Už máte v představě (nebo třeba na papíře nebo v počítači) další téma, které chcete zpracovat?

Ano, mám, je ve fázi zrodu. A bude opět inspirováno historií. Ale nerad mluvím o projektech dřív, než je mám z osmdesáti procent hotové. Kromě rozepsané osmé knihy a práce na novém projektu se teď věnuju koncepci dalšího adventního turné. S kolegyní Ditou Hořínkovou se snažíme každým rokem našemu publiku přinést něco nového, ať už jde o hudební náplň nebo vizuální koncepci. Naše adventní koncerty mají jedno poslání s Pašijemi společné –  připomínat křesťanskou podstatu svátků velikonočních i vánočních.

Pro projekt Pašije – Velikonoční příběh propojil Richard Pachman osobnosti a tělesa z různých sfér umění. Martina Kociánová je moderátorka a operní zpěvačka, Dita Hořínková je muzikálová herečka a klasická zpěvačka, Andrej Beneš je operní bas. V představení se střídá hudba s mluveným slovem. „Kromě nádherné Pachmanovy hudby a dokonalých výkonů všech interpretů mají Pašije ještě jeden význam pro mne, která toto dílo doprovází slovem: pro mnoho lidí, kteří nedokážou číst Bibli, je tento její výsek velmi srozumitelný a poutavý. Proto mám svůj text moc ráda a těším se na představení už nyní,“ doplňuje herečka Libuše Švormová.

Skladatel Richard Pachman je autorem relaxační, duchovní, filmové, muzikálové i soudobé klasické hudby, vydal 35 alb a napsal 7 knih. Je laureátem ceny Olomouckého kraje za výjimečný počin v oblasti profesionálního umění – soudobé vážné hudby za rok 2009 a Ceny města Olomouc za přínos pro kulturu za rok 2014.

Foto: archiv Richarda Pachmana