20. duben
Svátek má Marcela.
2015 – zemřel Václav Rabas, varhaník, pedagog a politik (narodil se 14. srpna 1933). Koncertní činnost zahájil v roce 1956. V letech 1962–1971 byl ředitelem kůru krematoria v Pardubicích, v roce 1972 ředitelem Lidové školy umění v Pardubicích, v letech 1977–1991 působil jako docent varhanní hry na AMU v Praze. Byl zakládajícím ředitelem Konzervatoře v Pardubicích. Premiéroval některé skladby Petra Ebena, Otmara Máchy, Luboše Sluky či Miloslava Kabeláče. Patřil k žákům Jiřího Reinbergera.
2008 – zemřel Jiří Kalach, český skladatel (narodil se 9. března 1934). Jeho působení na poli české hudby započalo na přelomu 50. a 60 let 20. století, po absolutoriu konzervatoře a AMU. Komponoval hudbu filmovou, scénickou, vokální, symfonickou (mimo jiné pět symfonií) i komorní (mimo jiné šest smyčcových kvartetů a dvě klavírní sonáty). Od 90. let působil coby dramaturg Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Pocházel z hudebnické rodiny, jeho otec Josef Kalach byl také hudebním skladatelem.
1973 – zemřela Elisabeth Hauptmann, německá spisovatelka spolupracující s dramatikem a režisérem Bertoltem Brechtem (narodila se 20. června 1897). Je uváděna jako spoluautorka Třígrošové opery z roku 1928. Napsala zřejmě většinu textu a poskytla německý překlad Žebrácké opery Johna Gaye, na níž je hudební hra založena, jako pracovní materiál pro Brechta a skladatele Kurta Weilla. Roku 1934 odešla do exilu do USA, kde se provdala za německého skladatele a dirigenta Paula Dessaua.
1972 – premiéru měla opera Lord Byron, třetí a poslední operní dílo amerického skladatele a hudebního kritika Virgila Thomsona (1896–1989). Stalo se tak v The Julliard Theater v newyorském Lincoln Center. Text napsal herec a scenárista Jack Larson (1928–2015). Zakázku zadala skladateli roku 1966 Metropolitní opera v New Yorku, dílo mělo být uvedeno v souvislosti s otevřením její nové budovy v Lincolnově centru. I když opera byla dokončena včas, Met se zdráhala ji uvést. Provedla jen jedno dějství roku 1967 na letním festivalu ve Rhode Island a roku 1969 uspořádala částečné koncertní provedení, na repertoár ji však nezařadila. Proto ji Thomson stáhl a nakonec ji uvedla roku 1972 newyorská hudební univerzita Juilliard School. Jako baletní vložku do ní Thomson zařadil celou svou 3. symfonii.
1961 – narodil se Jaromír Klepáč, klavírista, sólista a vyhledávaný komorní partner v tuzemsku i po světě. Od roku 2002 vyučoval na Vysoké hudební škole v Drážďanech. Je profesorem hry na klavír na Mezinárodní konzervatoři Praha, vede mistrovské kurzy v Salcburku, Telči, Reykjavíku, Edmontonu, Rio de Janeiru i v Praze. Natočil desítky CD. Na pražské AMU studoval ve třídě Pavla Štěpána.
1961 – narodila se Eva Urbanová, operní pěvkyně, od roku 1990 sólistka Národního divadla v Praze. Mezi její stěžejní roli patří vedle Smetanovy Libuše postava Kostelničky v Její pastorkyni Leoše Janáčka, za kterou získala v letech 1997 a 2005 cenu Thálie. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří hlavní role ve Smetanově Libuši a Daliborovi a ve Dvořákově Rusalce. Světová premiéra nahrávky Janáčkovy Šárky s Pražským filharmonickým sborem a Českou filharmonií pod taktovkou Charlese Mackerrase byla nominována na cenu Grammy. Zpěv studovala u Ludmily Kotnauerové v Plzni. Profesionální operní debut absolvovala 18. dubna 1987 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Praze debutovala 16. března 1990 jako Milada ve Smetanově Daliborovi pod taktovkou dirigenta Zdeňka Košlera. V roce 1994 debutovala ve Spojených státech v Connecticut Grand Opera ve svém prvním ztvárnění Pucciniho Tosky. Ve stejné roli debutovala také v La Scale v roce 1997. V Metropolitní opeře poprvé vystoupila 17. března 1998 jako Ortrud ve druhém a třetím jednání Wagnerovy opery Lohengrin pod taktovkou Jamese Levina, kdy zaskočila za Deborah Polaski, kterou postihla během prvního dějství nevolnost. Později tam vystoupila jako Tosca, jako Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi a v sezóně 2003/2004 v rolích Turandot, Cizí kněžny ve Dvořákově Rusalce a opět v roli Santuzzy. V roce 2017 jí byla udělena Medaile za zásluhy o stát v oblasti umění… Původně obsluhovala počítač u Českých drah a zpívala v rockové kapele RH+.
1953 – zemřel Radim Drejsl, skladatel, klavírista a dirigent (narodil se 29. dubna 1923). Jeho odkaz obsahuje na 150 skladeb od tanečních a sborových písní přes scénickou hudbu, balety až po koncertní a orchestrální skladby. Společně s Vítem Nejedlým a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z klasiků socialistického realismu z počátku 50. let, zejména budovatelských písní. V roce 1942 nastoupil na Pražskou konzervatoř, v roce 1946 se dostal na AMU do kompoziční třídy Pavla Bořkovce. V roce 1947 vstoupil do KSČ a v roce 1948 se stal členem Syndikátu českých skladatelů. V prosinci roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru. Zemřel za ne zcela jasných okolností, dva dny po návratu ze studijního zájezdu se Svazem československých skladatelů do Moskvy a Leningradu. Oficiální verze vyšetřování konstatovala sebevraždu, rodina a přátelé byli přesvědčeni, že šlo o vraždu zinscenovanou agenty sovětské KGB. Drejsl však platil za přesvědčeného, nadšeného a navíc prominentního komunistu, který režimu upřímně sloužil a pomáhal, takže tato teorie nevyznívá příliš logicky.
1943 – narodil se John Eliot Gardiner, britský dirigent, vůdčí osobnost historicky poučené interpretace staré hudby. Dirigentskou kariéru zahájil provedením Monteverdiho Mariánských nešpor (Vespro della Beata Vergine) v kapli King’s College v Cambridge 5. března 1964. Vedlo ho to k založení Monteverdiho sboru, se kterým pak v roce 1966 debutoval jako dirigent v Londýně ve Wigmore Hall. V roce 1968 založil Monteverdiho orchestr. Poté, co v roce 1977 přešli z moderních na dobové nástroje, změnil orchestr v roce 1978 název na English Baroque Soloists. V roce 1969 debutoval Gardiner v Anglické národní opeře provedením Mozartovy Kouzelné flétny. V roce 1973 dirigoval poprvé v Covent Garden, a to Gluckovu Ifigénii v Tauridě. English Baroque Soloists s ním debutovali v opeře na Festivalu staré hudby v Innsbrucku v roce 1977, kde na dobové nástroje provedli Händelovu operu Acis a Galatea. V roce 1989 založil Gardiner Orchestre Révolutionnaire et Romantique, hrající hudbu klasicismu a romantismu s využitím principů historicky poučené interpretace a dobových nástrojů. Gardiner začínal jako samouk. Studoval historii na King’s College v Cambridge, po promoci pokračoval na King’s College London ve studiu hudby. Byl také v Paříži žákem Nadie Boulangerové. V letech 1980 až 1983 stal hlavním dirigentem kanadského orchestru CBC Vancouver, v letech 1983 až 1988 byl hudebním ředitelem Opéra National de Lyon a v letech 1981 až 1990 současně také uměleckým ředitelem Händelova festivalu v Göttingenu. V letech 1991 až 1995 byl šéfdirigentem Severoněmeckého rozhlasového symfonického orchestru. V roce 2013 vydal knihu Bach: Hudba v nebeském zámku. V roce 2014 zahájil pětileté funkční období jako prezident Lipského Bachova archivu, kde ho v roce 2019 vystřídal Ton Koopman. Nahrál na 250 alb, z nichž většina byla vydána u Deutsche Grammophon a Philips Classics, případně na labelu Soli Deo Gloria, specializovaném na nahrávky jeho souborů. V roce 200 podnikl pouť s Bachovými duchovním kantátami, které uváděl a natáčel v pořadí odpovídajícím liturgickému roku v kostelech po celé Evropě a v New Yorku. Jako host dirigoval ve standardním symfonickém repertoáru nejslavnější moderní orchestry, opakovaně se tak vracel i k České filharmonii. Se svými tělesy hostoval v roce 2010 na Pražském jaru s Bachovou Mší h moll. Gardiner se během let stal objektem obvinění z hrubostí vůči kolegům. Po podobném incidentu v srpnu 2023 se stáhl z dalších angažmá a o rok později odstoupil z funkce uměleckého ředitele svého sboru a orchestrů. V září 2024 založil sbor a orchestr Constellation Choir and Orchestra.
1869 – zemřel Carl Loewe, německý skladatel, zpěvák a dirigent (narodil se 30. listopadu 1796), přezdívaný Schubert severního Německa. Napsal přes 400 písní a balad. Jako dirigent Loewe v roce 1827 řídil první provedení předehry ke Snu noci svatojánské Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Už v roce 1820 se přestěhoval z Halle do tehdy pruského Štětína, kde pracoval jako varhaník a hudební ředitel školy. Právě tam se věnoval skladatelské práci. Je mimo jiné autorem několika velkých vokálně-instrumentálních kompozic, duchovních skladeb, v současném koncertním provozu již neznámých. Mezi tato díla patří oratorium Jan Hus, jehož libreto zpracovává romantickým způsobem reformní odkaz českého kněze, nařčeného z kacířství a v roce 1415 na církevním koncilu v Kostnici upáleného. Loewe byl luterán nejen s hudebním, ale i s teologickým vzděláním.
1867 – královna Viktorie položila základní kámen Royal Albert Hall v Londýně, síně otevřené pak 29. března 1871. Hala měla kapacitu 8000 návštěvníků, současné bezpečnostní předpisy však dovolují maximální počet 5200 lidí. Problémy s akustikou – které byly zdrojem vtipu, že jde o jediné místo, kde si může být britský skladatel jistý, že své dílo uslyší dvakrát – byly eliminovány až roku 1969 montáží řady velkých sklolaminátových rozptylových disků pod střechu sálu. V Royal Albet Hall, proslulé zejména festivalem BBC Proms, vystupovaly různé významné osobnosti a konají se tam rozmanité akce, rockovými koncerty, konferencemi, bály a vzdělávacími programy počínaje a baletními a cirkusovými představeními i sportovními utkáními konče.
1865 – začal divadelní provoz v Crosby Opera House (Crosbyho opeře) v Chicagu. Budova byla však roku 1871 zničena požárem a nebyla už obnovena. Hlavní operní budovou v Chicagu je budova Městské opery z roku 1929, jejímž rezidenčním souborem je od roku 1954 Lyric Opera of Chicago.
1849 – premiéru měla Slavnostní předehra D dur, op. 4 Bedřicha Smetany, jeho první orchestrální dílo. Zkomponoval je ten rok v Obříství. V Praze v sále na Žofíně při prvním provedení Orchestr Stavovského divadla dirigoval František Škroup.
1759 – pohřben byl v anglikánském kostele ve Westminsterském opatství v Londýně skladatel George Frideric Handel, jehož život se uzavřel 14. dubna. Jde o tradiční místo korunovací a svateb anglických panovníků a místo jejich posledního odpočinku. Je tam pohřbeno více než 400 osobností spojených s historií Anglie.
1748 – narodil se Georg Michael Telemann, skladatel a varhaník (zemřel 4. března 1831), syn evangelického pastora, vnuk skladatele Georga Philippa Telemanna. Po nějakou dobu žil v Hamburku, po jeho smrti rok zastával přechodně do příchodu Carla Philippa Emanuela Bacha jeho funkce, ale po studiích v Kielu se v roce 1773 přestěhoval do Rigy. Byl tam až do konce života varhaníkem, hudebním ředitelem městských kostelů, kantorem v katedrále a učitelem na katedrální škole.
1707 – zemřel Johann Christoph Denner, německý výrobce hudebních nástrojů a vynálezce klarinetu (narodil se 16. srpna 1655). První klarinet sestrojil okolo roku 1700 na základě podkladů německého matematika Johanna Gabriela Doppelmayra. Klarinety se v orchestrech plně prosadily přibližně od roku 1740.
1695 – zemřel Georg Caspar Wecker, německý barokní varhaník a skladatel (narodil se 2. dubna 1632). Od šestnácti let hrál na varhany v norimberských kostelech. Od roku 1651 oficiálně v kostele sv. Walburgy a od roku 1658 jako nástupce Paula Hainleina v kostele sv. Jiljí. Když Hainlein v roce 1686 zemřel, Wecker se po něm ujal funkce varhaníka ve významném farním kostele sv. Sebalda. Tuto pozici zastával až do smrti, jeho nástupcem se tam stal jeho žák Johann Pachelbel.
1643 – zemřel Christoph Demantius, německý skladatel (narodil se 15. prosince 1567), autor prvního slovníku hudebních pojmů v němčině. Narodil se v Reichenbergu (Liberci), v Budyšíně sepsal školní učebnici, roku 1593 získal titul na univerzitě ve Wittenbergu, pak žil v Lipsku a roku 1597 se stal kantorem v Žitavě, kde patrně učil mladého Melchiora Francka. Zbytek života potom strávil jako kantor katedrály v saském Freibergu, městě na úpatí Krušných hor.