PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“

„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“

„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí…“

Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.

„Přijde mi skvělé, že dostaneme při této slavnostní příležitosti do světa Leoše Janáčka.“

„Óda na radost jako evropská hymna. Její společný zpěv jako sjednocující element, patos v parametrech přiměřených události.“

„Koncerty na Vltavě mají obrovský potenciál.“

Na Vltavě u Národního divadla vyrůstá plovoucí scéna pro 1200 sedících diváků a pro 170 účinkujících. V pátek 2. září se na ní uskuteční Koncert pro Evropu jako kulturní program k českému předsednictví v Radě Evropské unie. V přímém mezinárodním televizním a internetovém přenosu zazní v působivé kulise historické Prahy Dvořákův Karneval, Smetanova Vltava a Janáčkova Glagolská mše. S Pražským filharmonickým sborem a sólisty účinkuje pod taktovkou Semjona Byčkova Česká filharmonie…

„Nový hudební ředitel se rozhodl v sérii svých inauguračních představení Rusalky vsadit především na pěvecké obsazení, označované za exkluzívní.“

„Galapředstavení Rusalky s hvězdnými hosty a s novým hudebním ředitelem u dirigentského pultu diváci ocenili nadšenými ovacemi včetně aplausu vestoje.“

Nedělním představením Rusalky se ujal funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla Robert Jindra. Oblíbená inscenace v režii Jiřího Heřmana byla ozdobena řadou zvučných jmen a výjimečných výkonů: jako Rusalka vystoupila Kateřina Kněžíková, v roli Prince Pavol Bršlík, dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny přesvědčivě podala Jana Kurucová, Vodníka rakouský basista Günther Groissböck. V dalších úlohách se představili Ivan Kusnjer, Arnheiður Eiríksdóttir, Yukiko Kinjo, Irina Rurac a Stanislava Jirků.

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna? 

„Dvořákovo Rondo Adam Klánský přednesl s neomylnou intonační jistotou a vřelým, kultivovaným tónem.“

„Martin Kasík se svého partu ujal s přehledem technicky výtečně vybaveného a přizpůsobivého hráče. Jeho vystoupení vskutku patřilo k vrcholným festivalovým okamžikům.“

Slavnostní fanfáry v podání žesťové sekce Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně ukončily v sobotu 20. srpna Chopinův festival, jeden z našich nejstarších hudebních festivalů. Představuje svého druhu jedinečný souběh lázeňského života s každodenními kulturními událostmi. Dobrá propagace, ale zřejmě i touha po živé hudbě po covidové pauze přinesly stoprocentní návštěvnost všech koncertů i doprovodných akcí.

„Rokokově odění mladí pěvci navozovali před koncertem zpěvem Mozartových árií kouzelnou atmosféru.“

„V dobré náladě a s euforií skončila akce, která týden vnášela do zámku i do celého města Kroměříže radost z úspěšného mládí a z krásné hudby.“

Léto máme zafixované jako dobu odpočinku a relaxace, ale není tomu tak vždy a pro každého. Umělci jsou zvláštní lidé a hudebníci zejména. Když se jim naskytne příležitost hrát, zmocní se jich jakési nevysvětlitelné puzení a nadšení. A v případě Letní hudební akademie v Kroměříži tomu nebylo jinak. V období od 12. až 20. srpna se letos konal už její pátý ročník. Učebny Konzervatoře P. J. Vejvanovského a ZUŠ Kroměříž se naplnily mladými umělci, kteří s nadšením využili možnost absolvovat intenzivní výuku ve svém oboru u špičkových lektorů a poté se pochlubit svými výkony na koncertech, které se konaly pro veřejnost.  Jako ten závěrečný, Návrat Amadea. 

„Skladba Na starém hradě se vyvedla krásně: první část byla charakterizována dlouhým tahem a přilnavým legatem.“

„S každou takovou codou si přetáhnul posluchače na svoji stranu a nedivím se, že po bravurním konci Scherza b moll jich spontánně několik zatleskalo.“

Rusko-americká klavíristka Olga Kern, která měla původně sólově vystoupit na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních, byla nucena koncert zrušit ze závažných rodinných důvodů. Pořadatelé se tedy údajně čtrnáct dní před termínem koncertu obrátili na pianistu Iva Kahánka kvůli záskoku a přislíbili účast Olgy Kern na jednom z následujících ročníků. Pro svůj klavírní recitál si Kahánek zvolil skladby Beethovena, Dvořáka a Chopina, které hrává pravidelně.

„Letošní soutěž se odehrála ve dvou kategoriích – v první porovnalo své síly pět mladých klavíristů do devatenácti let, stejný počet se zúčastnil i v kategorii vyšší.“

„Bartoš nám svým excelentním výkonem znovu připomněl, jaké bohatství se skrývá ve Smetanově klavírní tvorbě.“

Chopinův festival v Mariánských Lázních, jeden z nejstarších hudebních festivalů v západních Čechách a v pořadí třetí hudební festival v naší republice, byl v posledních dvou letech jednou z mála kulturních událostí, která v důsledku covidu nepřerušila svoji kontinuitu. V roce 2020 se připomněl alespoň dvěma koncerty, o rok později se však jeho program uskutečnil už naplno a proběhl tak, aby uspokojil své pravidelné návštěvníky i příležitostné zahraniční hosty. O to více byl očekáván i letos, a to včetně klavírní soutěže pořádané vždy s dvouletou přestávkou. Mnozí někdejší laureáti Mezinárodní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních se dnes do tohoto kouzelného lázeňského města vracejí už jako zralí interpreti, aby se svým uměním podíleli na kulturním životě nejzápadnější výspy Čech.

„Po mém koncertě mne pozval na rande a místo kytice vzal noty. A místo do kavárny či do kina mne pozval ke klavíru. Tak jsem současně udělala konkurz na parťáka ke klavíru i na manželku.“

„Nastoupila jsem do budovy konzervatoře jako profesorka před pětasedmdesáti léty a chodím tam jako domů. Já tam zažila všechny ředitele, kromě Janáčka samozřejmě.“

„Jsem z Moravského Slovácka, tam je základem života optimismus, dobrá nálada a hezká písnička.“

Klavíristka Věra Lejsková je brněnským fenoménem. Přestože letos oslaví už třiadevadesáté narozeniny, překypuje elánem a stále vymýšlí projekty, které realizuje ve svých knížkách a v Českém rozhlase na stanici Vltava. Její vzpomínky na bývalé kolegy jsou plné laskavého humoru i relevantních a zajímavých informací. Na klavír už sice nehraje, ale stále se organizačně podílí na akcích, jako je například soutěž Franze Schuberta pro dva klavíry v Jeseníku.  Založila ji kdysi s manželem Vlastimilem Lejskem, se kterým léta koncertovala jako klavírní duo.

„Václav Hudeček je legendou, jeho hra není v ničem okázalá, je nesena vyrovnanou lidskostí.“

„Prechal s naprostou samozřejmostí hudbu modeloval a frázoval, ovládl sál znělým tónem a velmi přesně vystihl základní výrazové nastavení díla a jeho pointy i průběh.“

Prostor věnovaný loňským laureátům spojila Letní hudební akademie Kroměříž s pozorností Václavu Hudečkovi, který na začátku léta oslavil sedmdesátiny. Zahrál si v neděli večer společně se dvěma nejmladšími objevy. A také převzal od Tomáše Netopila symbolické poděkování za péči, kterou už celé čtvrtstoletí věnuje na své luhačovické Akademii začínajícím houslovým talentům. Obě akce mají obdobné cíle. Však také nejsou výjimkou případy, že se z jedné plynule přejíždí na tu druhou, právě začínající.

„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“

„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“

„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“

Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos…

„Dvořákovo trio patří mezi nejvýraznější na domácí hudební scéně.“

„Vrchol večera se nacházel v druhé skladbě, Triu c moll, op. 2 Josefa Suka.“

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově spěje pomalu do svého závěru. Jedním z interpretů, kteří před závěrem festivalu představili svoje hráčské kvality, bylo Dvořákovo trio. V parném středečním večeru představilo v zámeckém Maškarním sále hudbu Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Suka a Antonína Dvořáka.

„Caballero je kytarový fenomén, který popírá všechny pravidla a fyzikální zákonitosti o tom, co je možné na jednu kytaru zahrát.“

„Před koncertem jsem se trochu obával, že provedení Novosvětské na jednu kytaru bude převážně záležitostí technické exhibice.“

Peruánský kytarista Jorge Caballero se postaral o největší senzaci Mezinárodního kytarového festivalu a kurzů Brno. Jeho provedení kompletní Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll, op. 95 je nepochybně jedním z největších milníků v dosavadní festivalové historii. A to nejen proto, že Caballero je bez nadsázky v současnosti jediný na světě, kdo tuto kompozici dokáže na kytaru zahrát. Jeho sólový recitál byl reprezentativní ukázkou promyšlené dramaturgie, fascinující technické exkluzivity a muzikality ve vzácně vyváženém poměru.