„Léta budování repertoáru a dobrého jména souboru vynesla Sedláčkovu kvartetu velmi slušné renomé.“

„Ve shodě se svým zaměřením na hudbu nedávné a přítomné současnosti zahájilo Sedláčkovo kvarteto svůj program Smyčcovým kvartetem č. 6 Rafaela Kubelíka.“

„Sedláčkovo kvarteto předvedlo plnokrevné hraní s přesvědčivým nasazením a filigránsky vyvedenou partiturou.“

Zahájení nedělního koncertu festivalu Dvořákova Praha v klášteře svaté Anežky v Praze na Starém Městě – psalo se 18. září – doprovázela průtrž mračen. Pěší návštěvníci dostali tedy nejprve sprchu, ale poté rozhodně velmi dobrý zážitek. Sedláčkovo kvarteto zvolilo skladby Rafaela Kubelíka a Martina Wiesnera, jehož Jubilace zazněla ve světové premiéře, a do kolekce souhrnného provedení Dvořákových kvartetů přispělo jeho Smyčcovým kvartetem a moll, op. 12.

Léta budování repertoáru a dobrého jména souboru vynesla Sedláčkovu kvartetu velmi slušné renomé. Čtveřice spolužáků se dala dohromady při studiu Akademie múzických umění v roce 2007 a přijala do svého názvu jméno svého primária Michala Sedláčka. Potomek hudební rodiny zprostředkoval nový život bývalého plzeňského Sedláčkova kvarteta, jehož primáriem byl jeho děd Jan Sedláček. Nový soubor tak navazuje na tradici, která naplnila léta 1974 až 1994. Michal Sedláček, doposud koncertní mistr Plzeňské filharmonie, se od letošní sezóny stal novým koncertním mistrem pražského orchestru PKF – Prague Philharmonia. V Plzeňském orchestru působil od roku 2016, v předchozím angažmá působil jako koncertní mistr Karlovarského symfonického orchestru. Je také houslovým pedagogem, vyučuje na Konzervatoři v Plzni od roku 2018. Pražskou konzervatoř studoval u Ivana Ženatého, na Akademii múzických umění ho vedl Jindřich Pazdera. Má za sebou mnohé soutěžní úspěchy, studijní pobyty v zahraničí u světových houslistů. Jeho studiové nahrávky zahrnují kompletní dílo pro housle a klavír. Hraje na nástroj svého otce, houslaře Petra Sedláčka.

Sestavu Sedláčkova kvarteta tvoří Michal Sedláček – první housle, Jan Maceček – druhé housle, Tomáš Krejbich – viola a Karel Chudý – violoncello. Soubor natočil v roce 2011 Smyčcový kvartet d moll, op. 34 Antonína Dvořáka, za jehož interpretaci obdržel Zvláštní cenu ISA 11´. Ve spolupráci s Nadací Bohuslava Martinů natočil CD s kvartety českých autorů – Klementa Slavického, Slavomíra Hořínky, Bohuslava Martinů, Jiřího Temla. V diskografii má také titul s hobojovými kvartety Františka Antonína Míči a Wolfganga Amadea Mozarta s Lukášem Pavlíčkem a smyčcovým kvartetem č. 13 G dur Antonína Dvořáka. Sedláčkovo kvarteto natočilo smyčcové kvartety Rafaela Kubelíka a pro Český rozhlas pořídilo skladby Karla Boleslava Jiráka nebo Václava Jindřicha Veita. Kvarteto podporuje vznik nových děl mladé generace českých autorů a stojí tak u četných premiér, kupříkladu Petra Hory, Lukáše Sommera a dalších.

Ve shodě se svým zaměřením na hudbu nedávné a přítomné současnosti zahájilo Sedláčkovo kvarteto svůj program Smyčcovým kvartetem č. 6 Rafaela Kubelíka. Dvouvětá skladba, kterou autor psal z vnitřní potřeby komponovat, vznikla v jeho pozdním tvůrčím období. Dílo, inspirované dodekafonickou kompoziční technikou, rytmicky komplikované, hrálo kvarteto s pozoruhodnou výrazovostí. Mnohotvárným dynamickým provedením a akcentováním atraktivních technik včetně glissanda, pizzicata nebo akordických ataků zprostředkoval soubor posluchačsky náročnou skladbu v příznivém světle. Originální, zvukově složité, zdrsněné a zahuštěné pasáže dokázal soubor kompenzovat překvapivě jemnými až lyrickými a vlídnými okamžiky.

Podobně plasticky si vedlo kvarteto i v druhé skladbě svého programu. Byl to Smyčcový kvartet č. 4 s titulem Jubilace od Martina Wiesnera, který zazněl ve světové premiéře. Programová brožura přibližuje inspirační zdroj skladby, která je prý pokusem o vyjádření radosti z nového života. Je věnován dceři Julii. Kryptogram jejího jména, tvořený pěti tóny použil autor jako motiv, který je zdrojem dění v hudbě prostřednictví mjeho transformování. Jubilace, melismaticky proměněný závěr slova „alleluia“ vokálního gregoriánského chorálu transformovaný do instrumentální podoby, je tedy skutečné jásání či plesání, myšleno převodem z anglického pravopisu slova „jubilation“. I v tomto případě bylo jen na souboru, aby se mnohomluvně podaná podoba díla stala tím, čím byla zamýšlena. Pregnantní vstup byl podán náležitě heroicky, kvapnému pohybu v rychlé proměně motivů dodával soubor účinnou katarzi dlouze drženými tóny narušovanými sázením ojedinělých zvuků. Stejně vkusné provedení vytvořilo klidný závěr s finální jubilací.

Po přestávce koncertu hrálo Sedláčkovo kvarteto Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 12 Antonína Dvořáka, podle Burghausera č. 40. I tato skladba vznikla v pohnutém okamžiku života skladatele. Bylo to krátce po svatbě s Annou Čermákovou, kdy rodinka čekala příchod prvního potomka. I tento kvartet je tedy jistou „jubilací“. Historie jeho vzniku je podivuhodná tím, že po jistých peripetiích zůstal kvartet Dvořákem nedokončen. Jeho finální verzi zrekonstruoval hudební skladatel Jarmil Burghauser, který nakonec také vytvořil nové, badatelsky podložené číslování všech Dvořákových kompozic. Díky tomu se také Smyčcový kvartet č. 6 a moll dočkal v roce 1982 svého prvního vydání tiskem – vznikl koncem roku 1873. Sedláčkovo kvarteto prokázalo svým provedením velmi důvěrný vztah k hudbě Antonína Dvořáka. Devátý a třináctý kvartet natočilo na CD a pro koncert na festivalu Dvořákova Praha, v jehož plánu je počítáno s provedením kompletu autorových smyčcových kvartetů, si vybralo právě tento unikátní kus.

Sedláčkovo kvarteto předvedlo plnokrevné hraní s přesvědčivým nasazením a filigránsky vyvedenou partiturou. Velmi stylově se vypořádalo se zpěvnými momenty a celkovým dynamickým průběhem s krásně odstíněnými kontrasty, a to jak mezi větami, tak v detailní práci vnitřního průběhu jednotlivých vět a frází. Pravda, nebyla to hudba v celku veskrze atraktivní, ale pěkné momenty, včetně veselí, se dostavovaly poměrně často. Mnohomluvný závěr finále, v němž se zdánlivě nic poutavého nedělo, přesto zaujal, byl případnou ukázkou ztotožnění se souboru s Dvořákovou hudbou.

Foto: MHF Dvořákova Praha