PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“

Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.

„Do tohoto skvostu vložil skladatel náboj klidné a tiché zbožnosti.“

„Sbor s chlapeckými soprány a alty vnesl do zažitých představ o skladbě nové odstíny.“

„V Praze se objevilo těleso z nejlepších v Británii – Orchestra of the Age of Enlightenment.“

Lužanská mše je krásné komorní dílo. Na festivalu Dvořákova Praha bylo v britských rukou. A v sousedství Schubertovy a Elgarovy hudby. 

„Největší síla Martinů není v rytmu, v synkopách, ale v poetičnosti a v melodičnosti.“

„Myslím, že čeští interpreti mohou Bohuslavu Martinů i škodit.“

„Lidský přesah a přátelství v hudbě mi dává mnohem víc než slavná jména a rádoby pozlátka.“

Právě dotočil violoncellové sonáty Bohuslava Martinů s legendárním Gérardem Wyssem a předtím komplet jeho orchestrálních děl. Hudba rodáka z Poličky mu změnila život, přesto se občas ptá: Proč to proboha napsal právě takhle? Čeká ho podzim v synkopickém dozvuku a dnes večer vystoupí na Dvořákově Praze v Schönbergovi. PETR NOUZOVSKÝ ale přiznává, že v životě ty nejdůležitější momenty bývají úplně jinak, než by si člověk představoval.

„Když se odbourají manýry, tak se z Ludmily vykřeše něco úžasného.“

„Přesně to jsem chtěla do díla dostat – pokoru, cit, víru v Boha.“

„Občas třeba udělat pěvecky krok dopředu, do neznáma.“  

Vokálně-instrumentální dílo Antonína Dvořáka má v repertoáru sopranistky Kateřiny Kněžíkové výjimečné postavení. Aktuálně si to uvědomuje při letošním festivalu Dvořákova Praha, při němž se před týdnem podílela na provedení kantáty Svatební košile a na němž pro dnešní večer nastudovala titulní postavu oratoria Svatá Ludmila. „Je to moje srdcová záležitost,“ říká.

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.

„Boli sme svedkami nesmierne pestrého, podnetného a kvalitného vystúpenia.“

„Sharon Kam ukázala celkom nový level umenia hry na klarinet.“

„Bol to jeden z tých zážitkov, ktoré Dvořákovu Prahu približujú k úrovni svetových festivalov.“

Predposledný koncert komornej rady festivalu Dvořákova Praha patril celkom iste k najrozmanitejším večerom tohto ročníka. V nepríliš frekventovanom obsadení: klarinet, viola a klavír totiž interpreti previedli publikum od hudby klasicizmu až po inšpirácie jazzom. Punc výnimočnosti dodal opäť najmä skvelý výkon kurátorky rady, fenomenálnej SHARON KAM.

„Sharon Kam je na pódiu emotivní živel.“

„Potlesk mezi větami dokáže pěkně přetrhnout soustředění a napojení.“

„Academy of St Martin in the Fields patří právem mezi legendy.“

Uchvacují dodnes, přestože se ani jeden z nich nedožil čtyřicátých narozenin. Oba mají punc zázračného dítěte a oba znamenali milník v klasické hudbě. Wolfgang Amadeus Mozart a Felix Mendelssohn–Bartholdy se potkali na středečním pódiu Dvořákova Prahy. Do života je uvedli žijící legendy, Academy of St Martin in the Fields a klarinetistka Sharon Kam.

„Známá jména někdy nejsou zárukou skvělého koncertu.“

„Sharon Kam předvedla mistrovské ovládnutí klarinetové techniky.“

 „Zahrát mistrovsky průzračný klasicismus, zvlášť Mozarta, není vůbec žádná legrace.“

Není vždy zlato, co se třpytí, a tak někdy ani známá jména nejsou zárukou skvělého koncertu. S podobným pocitem asi odcházela řada lidí ze včerejšího zahajovacího večera komorní řady festivalu Dvořákova Praha. Program byl hodnotný a pestrý, ale zejména jeho první část se interpretačně až tak nepovedla.

„Houslového partu v Bernsteinovi se ujala Hilary Hahn. V žádném případě nelze mluvit o záskoku,

„Přestože interpretovaná s vřelostí, nutně to musela být trochu ´jiná´ serenáda, než jak ji máme v uchu.“ 

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha přivítal na svém druhém koncertu v sobotu 8. září výborný komorní ansámbl Camerata Salzburg s dirigentem Danielem Blendulfem a houslistkou Hilary Hahn. Večer přinesl zajímavou dramaturgii: Serenáda podle Platónova Symposia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí Leonarda Bernsteina byla postavena do kontrastu se dvěma skladbami Antonína Dvořáka – Nokturnem H dur a Serenádou E dur. 

„Hrůša dokázal Svatební košile nahlédnout v něčem opravdu neotřele, nově.“

„Na pódiu panovala vzácná shoda.“  

„Být to v opeře, měla by Kněžíková za takovou árii aplaus na otevřené scéně.“

Jedenáctý ročník Dvořákovy Prahy otevřel v pátek v Rudolfinu koncert České filharmonie, na němž Jakub Hrůša rozezněl kantátu Svatební košile. Začátek po všech stránkách odpovídající festivalu, který to myslí vážně a náročně a ví, jak na to.

„Po pěti minutách jsem se do díla nevratně zamiloval.“

„Hudba Vanessy je poměrně jednoznačně americká.“

„Režijní ztvárnění přímo vyzývá k opakovanému zhlédnutí.“

„Smekám před jejich hereckým projevem.“

„Glyndebourne je naše ideální verze toho, co pro jiné lidi představuje chalupa.“

Jsem tu šťasten, shrnuje v rozhovoru pro KlasikuPlus Jakub Hrůša uplynulé týdny na operním festivalu v Glyndebourne – studium, přípravy a zkoušky završené nedělní premiérou Vanessy Samuela Barbera. Se zápalem hovoří o díle, o režii a pěvcích i o hře Londýnských filharmoniků a stejně tak nadšeně i o tom, jak se v mezinárodně proslulém divadle ve venkovském rodinném sídle Guse Christieho pracuje a žije dirigentovi, který chystá novou inscenaci. A ohlasy v tisku? Hned druhý den jich byla desítka a jsou pozitivní. A asi ještě přibudou další.