PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Brzy jsem pochopil, že klavír je napodobitelem jiných nástrojů.“

„Koncert pro levou ruku čerpá z hlubin země, z temných stránek Ravelovy osobnosti.“

„Na koncertování nejsou nejtěžší samotné koncerty, ale cestování, změny hotelů, časové posuny.

Brno oslaví březnové 150. výročí narození Maurice Ravela hned zkraje nového roku, a to naplno. Francouzský klavírista Alexandre Tharaud, který do České republiky nepřijíždí poprvé, tam totiž vystoupí celkem třikrát, a kromě obou klavírních koncertů nabídne i Ravelovy sólové skladby. Koncerty se uskuteční v po sobě následujících dnech 15. až 17. ledna. Pianista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o Ravelovi a dalších francouzských mistrech, ale i o přístupu k repertoáru a o své kariéře.

„Brněnská dramaturgie se zaměřila na vývoj valčíku a na souvislosti, které se nabízejí.“

„Valčík ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče má eleganci a sladkost melodie, ale čiší z něj smutek a zoufalství.

„Dirigent se dostal do euforie, komunikoval nadšeně jak s orchestrem, tak s publikem.“

Novoroční koncerty jsou v Brně tradicí už od založení filharmonie v roce 1956, nejstarší generace si ještě pamatuje každoroční Slovanské tance Antonína Dvořáka. Dramaturgie se postupně vyvíjela podle libosti dirigentů. Letos připomenula nadcházející narozeniny Johanna Strausse mladšího. Srovnávání koncertu Filharmonie Brno, který se uskutečnil večer 1. ledna v Janáčkově divadle, s novoročním koncertem Vídeňských filharmoniků, který se koná každoročně první den roku kolem poledne, bylo tedy přirozené.

„Sólového partu houslí, od kterých současně i dirigoval orchestr, se ujal italský houslista a dirigent Fabio Biondi.“ 

„Housle zářily a vznášely se v prostoru s jasnými trylky a hudebními ozdobami, které střídalo pevné, ale měkké legato a nechyběla ani virtuózní sólová část bez orchestru, v níž houslista předvedl své umění.“ 

„Publikum mělo možnost si vychutnat výsostné umění houslového sólisty Fabia Biondiho, který nejen, že dokázal mistrně zvládat svůj nástroj, ale výsostně souzněl s orchestrem, který viditelně hrál s nadšením a radostí.“

Druhým abonentním koncertem cyklu „Filharmonie doma” byl koncert v čase předvánočním. 19. a 20. prosince rozezněla sál Besedního domu hudba barokní i klasicistní, kterou spolu s filharmonickým orchestrem provedl italský dirigent Fabio Biondi a ke spolupráci byla přizvaná cembalistka Barbara Maria Willi. Byl to přesně koncert v duchu adventu a míru a do posledního místa vyprodaný sál Besedního domu potvrzoval dramaturgovu šťastnou volbu. Recenze je psána z druhého koncertu, z pátku 20. prosince.

„Pro mě není rozdíl mezi ‚barokním‘ a ‚moderním‘ orchestrem.“

„Krása Zelenkovy hudby spočívá ve velkém harmonickém bohatství a neustále se měnící a nečekané struktuře.“

„Nová generace interpretů se vzdělává spíše na základě poslechu záznamů než na základě studia pramenů.“

Pro závěrečnou dvojici abonentních koncertů v letošním roce angažovala Filharmonie Brno italského houslistu a dirigenta Fabia Biondiho. Legendární osobnost na poli dobově poučené interpretace staré hudby se v Česku poprvé představí v roli dirigenta symfonického tělesa. S brněnským orchestrem Biondi nastuduje díla tří italských skladatelů od baroka po raný klasicismus. K nim na vlastní přání,  jak sdělil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz realizovaném krátce před příjezdem do Brna, přidá i jednu ze symfonií Jana Dismase Zelenky. České publikum však neochudí ani o své houslové umění.

„Dirigent Dennis Russell Davies vedl orchestr k lehkému zvuku, který byl vycizelovaný, ve vypjatých částech dramatický, ale vždy mozartovský, soustředěný a kompaktní.“

„Ke spolupráci byl přizván Slovenský filharmonický sbor.“

„Christoph Prégardien byl prezentován jako hlavní hvězda večera. Bohužel se svému renomé zdaleka nepřiblížil.“

V adventním čase uvedení oratoria Georga Friedricha Händela Mesiáš nepřekvapí. Překvapit může uvedení podoby, kterou dílu dal Wolfgang Amadeus Mozart. V době, která spíš preferuje autentickou poučenou interpretaci, je návrat ke znění z roku 1789 ojedinělý. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese hrál orchestr Filharmonie Brno, zpíval Slovenský filharmonický sbor a sólisté.

„Korngoldova Bouře působila krotce, jako by dirigent hudebníky šetřil pro dramatičtější okamžiky.“

„Slavnostní ouvertura Josefa Bohuslava Foerstera dala naplno vyznít orchestru a byla náležitou přípravou na Mahlera po přestávce.“

„Rané dílo Gustava Mahlera Píseň žalobná je pohádka o třech větách.“

Pro svůj první abonentní koncert 69. koncertní sezóny si Filharmonie Brno vybrala ranou kantátu Gustava Mahlera, která určila název koncertního projektu Pohádkový Mahler. Na den přesně před devadesáti lety zazněla ve světové premiéře 28. listopadu 1934 v brněnském Blahoslavově domě, v dnešní Lidické ulici, pod vedením Mahlerova synovce Alfreda Rosé Mahlerova třívětá Píseň žalobná…

„Houslový part nechal Respighi v originální podobě a jeho skvělá interpretace Martinem Pavlíkem, jindy koncertním mistrem filharmonie, přinesla první obrovský aplaus.“

„Nezklamala ani Stravinského úprava Bachovy Chorální variace, která přinesla nový, modernizující pohled.“

„Součástí byl i dort à la Schnittke a čokoládový penízek s houslovým klíčem od hornisty Nikolase Pereze.“

Včetně přístavků a míst k stání. Ve zcela vyprodaném sále Besedního domu zahájila 21. listopadu Filharmonie Brno novou řadu abonentních koncertů s duchovním rozměrem. Koncert Schnittke & Bach se v počátku dramaturgicky vrátil k odkazu Johanna Sebastian Bacha. Náročná díla skvěle provedli houslista Martin Pavlík, mezzosopranistka Hana Kopřivová Šumpíková, tenorista Pavel Valenta, Pěvecký sbor Gaudeamus Brno se sbormistryněmi Dašou Karasovou a Martinou Kirovou a Filharmonie Brno s dirigentem Robertem Kružíkem…

„Píseň žalobná je především krásný příběh s důležitým poučením o lidské povaze.“

„O repertoáru se rozhoduji na základě jednotlivých skladeb a toho, co pro mě znamenají jako pro hudebníka, člověka a ženu.“

„Svým studentům vždycky říkám, aby nekopírovali nikoho jiného, ale aby šli svou vlastní cestou. A aby byli trpěliví a nespěchali!“

Filharmonie Brno se připravuje na jeden z vrcholů sezóny. Bude jím projekt, který mimo jiné připomene devadesáté výročí premiéry Mahlerovy skladby Píseň žalobná. Jeho mimořádnost podtrhuje uvedení ve vídeňském Musikvereinu, ale zejména sázka na mezinárodní pěvecké obsazení. Tomu dominuje osobnost původem izraelské sopranistky Chen Reiss, kterou kritika označuje za majitelku hlasu „stříbrného jasu a čistoty“. Životopis pětačtyřicetileté všestranné pěvkyně doslova přetéká výčtem vystoupení na předních scénách, včetně pražských. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Chen Reiss přibližuje svůj niterný vztah k Mahlerovi, ale i zalíbení pro Janáčka, vzpomíná na mezníky své dosavadní kariéry a také odhaluje svůj přístup ke studiu nových skladeb či názor na poslání hudby v dnešní době. Vstřícně, s pokorou a nadhledem…

„Některé židle již stály a podepíraly jiné, balancující v předem jim určeném prostoru.“

„Divoce se zrychlila mágova znaková řeč, až se celý jeho projev dvojitě zreplikoval do monitoru.“

„Jednou si mág nasadil tykadla a do týlu masku, při hledání vlastní identity.“

Ve středu 16. října, v rámci mezinárodního hudebního festivalu Expozice nové hudby, jejímž pořadatelem je Filharmonie Brno, se uskutečnila světová premiéra neobyčejného multimediálního projektu Cesty od uznávaného skladatele, sólového hráče na bicí nástroje a tvůrce experimentálních hudebních instrumentů Dana Dlouhého. Projekt vznikl přímo na objednávku festivalu a u příležitosti Roku české hudby. Patří do pestré škály soudobé české hudební produkce.

„Šárka parafrázovaná Milošem Štědroněm byla nejtvárnější a nejbarevnější skladbou celé první části.“

„Bortila se do chaosu bublání, hukotu a praskání. Těžce se prodírala každá harmonie.“

„Koncert uzavírala Smetanova Naše píseň, neuvěřitelně radostná a plná naděje.“

Velkolepý program připravila pořádající Filharmonie Brno šestatřicátému ročníku Expozice nové hudby. Zahajovací den 13. října byl ve všech prostorách Besedního domu věnován Bedřichu Smetanovi. Osu dne tvořily tři koncerty Smetanova cyklu Má vlast. První byl proveden v tradičním, druhý v inspirativně novém a třetí v badatelském duchu.