„Od 13. dubna bylo realizováno devět koncertů, z nichž nejromantičtější byly nesporně tři temné hodinky ve vodojemech na Žlutém kopci.“

„Josef Špaček má zářivý, něžný, pevný a nosný tón a dokáže jím rozechvívat nejhlubší záhyby lidské duše.“

„Krásnou skladbu dovedli pod cizelérským a nekompromisním, přesto citlivým vedením dirigentky Anny-Marii Helsing k dokonalosti.“

Velikonoční festival duchovní hudby skončil v neděli 27. dubna v brněnském kostele sv. Janů u minoritů. V podání domácí Filharmonie Brno a houslisty Josefa Špačka zazněla skladba anglického skladatele Ralpha Vaughana Williamse Vzlet skřivana a v druhé části Symfonie č. 7 „Angel of Light“ finského skladatele Einojuhaniho Rautavaary, obojí pod taktovkou finsko-švédské dirigentky Anny-Marii Helsing.

Velikonoční festival završil letošní 32. ročník, který se těšil velkému zájmu publika. Od 13. dubna bylo realizováno devět koncertů, z nichž nejromantičtější byla nesporně trojice temných hodinek ve vodojemech na Žlutém kopci. Poslední koncert se vyznačoval silným duchovním poselstvím, hledáním krásy, klidu a smíření. 

Nejprve před orchestr předstoupil houslista Josef Špaček, sólový hráč s oslnivou kariérou. Jeho tón je zářivý, něžný, pevný a nosný a dokáže jím rozechvívat nejhlubší záhyby lidské duše. Má sugestivní přednes a jeho technické možnosti jsou snad neomezené. Ve skladbě Ralpha Vaughana Williamse The Lark Ascending (Vzlet skřivana) uplatnil lehounký, vznášející se měkký tón, perlivé trylky, subtilní výraz i energické forte v pevných částech skladby. Orchestr byl jen v komorním obsazení a dokázal poskytnout houslím oporu barevného doprovodu, s bezpečnými přihrávkami jednotlivých sólových nástrojů i kompaktní sazbu společné kantilény. Ke konci si houslista užil sólovou kadenci, která melodii hnala do nebeských výšek. Po potlesku umělec dlouho nečekal a poděkoval přídavkem. Zahrál část Aurora ze Sonáty č. 5 Eugèna Ysaÿe, ve které ještě důrazněji stvrdil své mistrovství. 

Ve druhé části koncertu zazněla Symfonie č. 7 „Angel of Light“ (Anděl světla), skladba o čtyřech částech. Orchestr posílil sekci dechových nástrojů, zejména žesťových, a rozšířil se i posaz bicích. 1. Tranquillo zahájily lehounké smyčce, téměř v neznatelném pianissimu, aby se postupně hudební proud rozvíjel v impresivním oparu. Nastupující melodie gradovala v napětí a v legatovém tahu a postupně přibírala další nástroje, aby fortissimo vyvrcholilo žesti spolu s bicími. V nastalém tichu opět tenze ve smyčcích a vznášející se hornovou melodii v podání Nicolase Peréze převzal hoboj Anikó Hegedűs Kovarikné a později také flétna Martiny Venc Matušínské. Nástroje si odpovídaly na barevném polštáři pléna, vysoko zářily první housle Marie Petříkové. 2. Molto allegro vytrysklo svižně a ostře, s rychlou rytmikou a směsicí řízných zvuků s převahou žestů. Zvolnění vystřídalo opět crescendo spěchajících vstupů syrového témbru s činely, tympány a vibrafonem. 3. Come un sogno zahájily snové housle v pianissimu, v pomalém tahu melodie, kterou přinesl nejprve Matěj Veselka na klarinet, posléze Nicolas Peréz, jehož sóla zaujímala svou náročností, jakož i nonšalancí provedení, a poté také Jozef Makarovič na svůj fagot. Nostalgii ještě zvýraznily první housle Marie Petříkové spolu s klarinetem. Navázala horna a spolu se smyčci část přivedla ke ztišení. 4. Pesante – Cantabile zahájily hrozivě pevné a hluboké plechy, nastoupily smyčce a následně se tutti orchestru proměnilo ve větrný vír. Vítr se zvedal klidně, výraznou roli měly přirozeně dechy, a vše spělo do majestátnosti veškerého zvuku včetně mohutných tympánů a toužebných houslí. Pak už jen zpět do něžného pianissima… 

Krásná skladba. Hudebníci filharmonie se s ní mazlili a dovedli ji pod cizelérským a nekompromisním, přesto citlivým vedením dirigentky Anny-Marii Helsing k dokonalosti. Nadšení publika bylo hudebníkům odměnou a Velikonoční festival tak napsal dokonalou tečku, která pečetila projekt naplněný duchovním poselstvím.

Foto/zdroj: Jakub Joch / Filharmonie Brno

Facebook X E-mail WhatsApp