PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Do litomyšlského kostela nenásilně a citlivě, převážně ztišeně, vstoupil svět filmu. Nejen tématem skladby, ale i ryze hudebními prostředky.“

„Mezi sólisty v nejrozsáhlejším partu svými křišťálově jasnými tóny, zasahujícími až do nejvyšších poloh, vynikla sopranistka Jana Sibera.“

Rekviem za mého přítele od Zbigniewa Preisnera zaznělo v české premiéře na festivalu Smetanova Litomyšl jako skladba na pomezí koncertní a filmové hudby, na rozhraní umění a užitého umění, na hraně duchovní a komerční sféry. Jako skladba minimalisticky prostá a neméně prostě působivá.

„Premiéra oratoria Quo vadis v amsterdamském sále Concertgebouw v roce 1909 přinesla Nowowiejskému mezinárodní uznání, následovaly desítky provedení po Evropě i v Americe.“

„Úvahy, jestli avantgardu svým úkrokem k postmodernímu neoromantismu takzvaně zradil, nebo jasnozřivě opustil, můžeme nechat otevřené. Penderecki patří a bude v hudebních dějinách patřit do sousedství Beethovena a Mahlera.“

„Do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století, kteří respektovaným způsobem, výraznějším než většina ostatních autorů ze střední Evropy, spoluutvářeli charakter a stylový vývoj moderní hudby, patří vedle Pendereckého a Lutosławského ještě Górecki.“

Feliks Nowowiejski je dobrým příkladem toho, jak málo známe své severní sousedy. Polsko se svou kulturou nebylo a není pro Čechy tak zajímavé jako Západ, jako Německo, Rakousko. Říká se dokonce, že Poláky nemáme rádi. Ať už to má nějaké důvody, nebo nemá, ať už je to pravda, nebo ne, skutečností je, že toho o nich víme méně, než bychom mohli. A platí to i o polské hudbě…