PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Festival je každoročním vyvrcholením bohaté operní sezóny Bavorské státní opery.“

„Káťu Kabanovou dirigoval v Bavorské státní opeře debutující Petr Popelka.“

„Pochopili ti, kteří operu neznají, oč se v ní jedná?“

Všechno začalo v létě roku 1875. Tehdy mnichovská opera poprvé uvedla Slavnostní léto, ze kterého se postupně stal renomovaný a operními milovníky z celého světa vyhledávaný Mnichovský operní festival, který v letošním roce slaví 150. narozeniny. Festival je každoročním vyvrcholením bohaté operní sezóny Bavorské státní opery. Letos nese podtitul Mýty a jejich proměny v staletích a tomu je také podřízená operní dramaturgie festivalu. Jedním z uvedených děl je také Janáčkova Káťa Kabanová pod hudebním vedením Petra Popelky a s Pavlem Černochem v tenorové roli Borise.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Sólově občas vystupujeme také, to pořád platí.“

„Obleky na míru nám šije módní návrhář Peter George d’Angelino Tap.“

„Klasickou hudbu ve volném čase moc neposloucháme.“

Před koncertem 16. června, kdy v pražském Rudolfinu zazní Poulencův Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání bratrů Lucase a Arthura Jussenových a Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, portál KlasikaPlus.cz oběma předním světovým klavíristům položil několik otázek. Miláčci laického publika i velkých znalců v odpovědích popisují svoji interpretační filozofii, ve které je prostor pro hloubku i nadhled, disciplínu i radost ze hry.

„Spojením dobrej akustiky a skromnej priebojnosti orchestra jej hlas vynikal aj v tých najtichších chvíľach.“

„Petr Popelka dokázal zachovať vznešenosť a delikátnosť diela bez toho, aby sa opúšťal v burácajúcich pasážach.“

„Plechové dychy dokázali veľkou opatrnosťou podložiť najmä ironizujúce pasáže.“

Nedeľné dopoludnie 23. marca sa v Konzerthause rozozneli nástroje Viedenských symfonikov pod dôsledným vedením ich šéfdirigenta Petra Popelky. Úvodná krátka, no náročná Mozartova ária znela v podaní jedinečnej sopranistky Hera Hyesang Park ako oddychová skladba. Po nej Pražská symfónia ešte viac rozvinula spektrum Mozartovej hudobnej elegancie. Na záver koncertu odznela Mahlerova Štvrtá symfónia, v ktorej Petr Popelka dokonale spojil talent sopranistky s majstrovským umením symfonikov.

„Způsob, jakým dirigent vykládal celé dílo, byl opravdu poutavý. Aniž by přeháněl, balancoval mezi okázalostí a ztišeními, mezi naléhavým dramatismem a zbožností, mezi dychtivostí a výbušností emocí a výrazem pokory.“

„Ozdobou provedení byl nejen Pražský filharmonický sbor připravený do skutečně nejjemnějších detailů, ale i orchestr.“

„Nejvyrovnaněji a nejpřesvědčivěji působila mezzosopranistka Lucie Hilscherová.“

Abonentní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu ve Smetanově síni pražského Obecního domu měl 3. března na programu jediné veledílo. Verdiho Requiem. Sakrální vybočení z jeho oper, ale zároveň přece jen mezi duchovními skladbami všech dob tu, která se nejvíc a neodvratně blíží opeře. Šéfdirigent Petr Popelka nabídl nastudování s mnoha opravdu pěknými detaily, s velkolepou koncepcí a výborně hrajícím orchestrem a skvělým Pražským filharmonickým sborem.

„Na úvod večera zařadil a stručným průvodním slovem uvedl svoje vlastní kvartetní dílo.“

„Druhou skladbou večera je dílo Popelkova souputníka, tedy rovněž dirigenta a současně skladatele, jímž je finský umělec Esa-Pekka Salonen.“

„Závěr patřil Antonínu Dvořákovi.“

Český kontrabasista, dirigent a skladatel Petr Popelka se stal letošním kurátorem koncertního cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jsme měli možnost se s ním v této roli setkat již na podzim minulého roku, když tam 13. listopadu vystoupil jako skladatel a klavírista spolu se svými bývalými kolegy, členy Staatskapelle Dresden. Pokračováním jeho rudolfinského kurátorství se stal koncert 26. února letošního roku, v jehož průběhu se před pražským publikem představil opět spolu se svými přáteli z města na Labi. Tentokrát to ale již nebyly Drážďany, nacházejíc se jen nedaleko od českých hranic, ale Hamburk, město až při samém ústí Labe do Severního moře.

„Večer poslouchejte program Živě ze Studia 1 s inspirací lidovou písní, hrát bude Petr Popelka a Čarotaj, jehož členy jsou například basklarinetista Petr Valášek nebo fagotista Ondřej Roskovec.“

„Od 22:06 ve středu si nenechte ujít Mahlerovu Osmou se severoněmeckými sbory a Labskou filharmonií a Semjonem Byčkovem, mezi sólisty je Camilla Tilling a Adam Plachetka.“

„Víkend bude v dopoledních hodinách patřit nikoli hudebníkovi, ale hudebnímu nadšenci Michalu Bednářovi.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. února do 2. března?

„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby.

„Středeční večer vybírá Dagmar Henžlíková z nabídky EBU: Jakub Hrůša a Orchestrem Akademie sv. Cecílie, Petr Popelka s Vídeňskými symfoniky…“

„Ve čtvrtek nabídne stanice D-dur záznam koncertu Kateřiny Kněžíkové a Kateřiny Englichové s názvem ‚Kdo v zlaté struny zahrát zná‘.“

„V sobotu se vydáme na návštěvu do loňského Salcburku a Jana Vašatová představí díla znovuobjeveného skladatele Mieczyslawa Weinberga.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 10. do 16. února?