PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale je pravdou, že v něčem to byla i výhoda. Doteď se k věcem snažím přistupovat svébytně, z jiné perspektivy.“

„Kdybych měl něco začínajícímu sbormistrovi poradit, tak ať nejdřív ve sboru zpívá a pozoruje, jak pracuje sbormistr.“

„Já si myslím, a taky se o to snažím, že na každé zkoušce, už od začátku, by měla nějaká hudba zaznít.“

„Jediné, co jsem znal, byla hudba a po té jsem šel,“ ohlíží se za svými hudebními začátky ani ne třicetiletý sbormistr Michael Dvořák, rodák z Jeseníku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, při němž nezapřel svůj živelný temperament, vypráví mimo jiné o tom, jaké je vyjít z malé vesnice do kulturně bohatého města Brna, jaké obavy ho provázely během studií na Janáčkově akademii, ale i o tom, jak dlouho opera dobývala jeho srdce. Po čtyřech letech vylétá zpod křídel Petra Fialy a opouští pozici druhého sbormistra v Českém filharmonickém sboru Brno. Vyráží, jak sám říká, do nejistoty.

„Petr Popelka je šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru, se kterým se na koncertě v Ostravě loučil. To proto, že od sezóny 2024/25 je šéfdirigentem Vídeňských symfoniků.“

„Koncertu pro klavír a orchestr a moll op.16 norského skladatele Edvarda Hagerupa Griega se ujal mladý norský klavírista Christiaan Ihle Hadland, který s tímto orchestrem debutoval již ve svých patnácti letech.“

„Ze všech nástrojových skupin byla cítit vypjatá jedinečnost okamžiku, všichni viseli na dirigentovi a dávali do interpretace maximální dávku emocí a výrazu.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v Ostravě uvedl ve středu 21. června v Domě kultury v Ostravě-Porubě kompletně norský večer. S jednou výjimkou. Dirigoval Čech, Petr Popelka. Jeho rozloučení s orchestrem a večer celkově byly velmi emotivní. S Norským rozhlasovým orchestrem, se kterým hrál také klavírista Christian Ihle Hadland, přinesl díla Edvarda Hagerupa Griega.

„Kdo však v prvním díle zcela zazářil, byla mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, jejíž ztvárnění Lesní holubice bylo od prvních tónů dechberoucí a naprosto věrohodné.“

„Představitel krále Waldemara, tenorista Michael Weinius, jehož postava se objevuje na rozdíl od ostatních v celém díle, bohužel dle mého názoru nebyl úplně dobrou volbou.“

„Ve třetím dílu jednoznačně zaujal barytonista Yngve Søberg, který svým sytým hlasem bravurně ztvárnil bohužel velmi stručnou postavu Sedláka.“

Slavná celovečerní kantáta Arnolda Schönberga zazněla v pražské Státní opeře v úterý 20. června v rámci projektu Musica non grata. Obří obsazení zajistil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Norský rozhlasový orchestr, dále Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a Slovenský filharmonický sbor (sbormistr Jozef Chabroň). Sólových partů se ujali tenorista Michael Weinius, sopranistka Susanne Bernhard, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, barytonista Yngve Søberg, tenorista Kevin Conners a barytonista Dietrich Henschel. Dílo nastudoval a provedl dirigent Petr Popelka.

„Dílo hudebně nezapře, že vznikalo po Wagnerovi a Mahlerovi a v době, ve které tvořil Richard Strauss.“

„Petr Popelka neúnavně inicioval hudební vlny a proměny, modeloval a tvořil, budoval a stavěl velkolepou architekturu.“

„Téměř zjevením byl výstup barytonisty Yngveho Søberga v roli Sedláka.“

Schönbergovy Písně z Gurre nezklamaly. Grandiózní vokálně-instrumentální dílo přineslo už čtvrtý den festivalu Smetanova Litomyšl hned jeden z jeho absolutních vrcholů. Petr Popelka za dirigentským pultem mimořádně velkého interpretačního aparátu předestřel partituru z roku 1913 jako sled básnivé lyrických obrazů vyprávějících dramatický příběh, jako mimořádně emotivní baladu. K provedení díla, které zaznívá jen jednou za několik desetiletí, se v litomyšlské festivalové hale v neděli večer sešly dva orchestry, dva sbory a šestice sólistů. Proti nim seděla tisícovka posluchačů, podmanivou hudbou zcela pohlcených a zasažených.

„Přiznávám, že Schönbergovo dílo jsem znal doposud spíše okrajově. Teď se cítím povzbuzen, ba možná povinován se poněkud dovzdělat.“

„Druhá část předznamenala a třetí definitivně doslova odpálila ohňostroj nápadů a jasnozřivých hudebních myšlenek, z nichž i ta zdánlivě nejnepatrnější dokázala být neskutečně efektní i efektivní zároveň.“

„Toho nedělního večera se v Litomyšli pod vedením dirigenta Petra Popelky zrodil výkon naprosto hodný těch několika vteřin užaslého ticha po doznění posledních tónů i dlouhých minut trvajících standing ovations.“

Dramaturg Národního festivalu Smetanova Litomyšl pan Vojtěch Stříteský vyprávěl v rámci ouvertury k Písním z Gurre o tom, že když je poprvé slyšel živě, dobrou hodinu pak chodil a vstřebával, co vlastně vyslechl. My jsme bezprostředně po litomyšlském provedení Schönbergova monumentálního opusu hodinu času neměli, zážitky z vyslechnutého však vstřebáváme ještě teď, když píšu tyto řádky…

„Sedmadevadesátá sezóna, to je kulturní tradice České republiky a odkaz, který musí být zachován do budoucnosti – a to bez finančního zázemí a bez finanční vize není možné.“

„Písně z Gurre jsou oslavou orchestrů rozhlasových institucí.“

„Rozhodli jsme se do celého roku 2024, Roku české hudby, vstoupit s jubilantem Bedřichem Smetanou.“

Petr Popelka nastudoval pro dnešní koncert na Smetanově Litomyšli Písně z Gurre Arnolda Schönberga. K uvedení této grandiózní vokálně-instrumentální skladby s obrovským interpretačním aparátem je potřeba výdrž, ale také velký organizační um a finanční zázemí. I proto Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl se souhlasem festivalu dílo k druhému provedení ještě pražskému Národnímu divadlu. V úterý zazní ve Státní opeře v rámci projektu Musica non grata,…

„S každou další větou vzájemné hudební sepjetí gradovalo a hudebníci jako by stále více nacházeli ‚společnou řeč‘.“

„Říká se, že vynikající sóloví hráči nejsou příliš dobrými komorními partnery, Müller-Schott však potvrdil, že u těch skutečně nejlepších je pravdou pravý opak.“

„Finále pak už byla jen čirá radost, kdy si všichni muzikanti s úsměvem užívali každý jednotlivý takt a kouzlili tím zároveň úsměvy na tvářích všech přítomných posluchačů.“

Poslední koncert komorní řady S – Studio 1 Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) se uskutečnil 11. června. Nabídl posluchačům mimořádné komorní uskupení, v němž společně se členy SOČRu – koncertním mistrem Petrem Zdvihalem a zástupcem vedoucího violové skupiny Matoušem Hasoněm – vystoupil v klavírním kvintetu nejen jejich současný šéfdirigent Petr Popelka, ale také sólista světového renomé, německý violoncellista Daniel Müller-Schott. Ke klavíru usedl vynikající Miroslav Sekera, jeden z nejvyhledávanějších českých klavíristů. Na programu stálo Adagio a Allegro Roberta Schumanna a Klavírní kvintet A dur „Pstruh“ Franze Schuberta. Koncert zároveň přenášela rozhlasová stanice ČRo D-dur. Jak se dalo čekat, mimořádné uskupení přineslo i mimořádný zážitek.

„Viděli jsme šest necelých půlhodinových portrétů našich dirigentů.“

„Jednotlivé díly se od sebe nelišily příliš svým zpracováním, ale především tím, že každý z portrétovaných dirigentů je nezaměnitelnou osobností.“

„Nezbývá než doufat, že Česká televize na svůj šestidílný záslužný cyklus v budoucnu naváže a připraví další dirigentské profily.“

Od 25. ledna do 1. března odvysílala Česká televize šestidílný dokumentární cyklus o našich dirigentských osobnostech, a sice pod jednoduchým názvem Dirigenti. Viděli jsme portréty umělců různých zaměření: od specialisty na historicky poučenou interpretaci staré hudby přes dirigenty zabývající se operou až po dirigenty působící především v zahraničí. Režie byla svěřena šesti režisérům (Markéta Ekrt Vílková, Miroslav Janek, Jakub Sommer, Petra Všelichová, Šimon Šafránek, Slobodanka Radun), kteří vytvořili velice zdařilé portréty daných osobností, v nichž jsme mohli nahlédnout i do soukromí a podívat se na jejich dirigentskou práci u nás i v zahraničí.

„Petr Popelka se postavil za nápad uvést na pokračování Wagnerova Tristana a Isoldu s veškerou vehemencí, která k jeho projevu patří, i se zázemím zkušeností, které má z působení v Semperově opeře v Drážďanech.“

„Snad se s těmito pěvci počítá i pro další sezóny, ve kterých má podobně koncertně dojít i na druhé a pak na třetí dějství opery.“

„Tristana rozvrhl SOČR jako běh na dlouhou trať. Budou to tedy ve výsledku tři osamocené koncerty.“

První dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda jako koncertní program vypadá sice na první pohled nezvykle a ne zcela obvyklý takový projekt v našich končinách opravdu je, ale jde o osmdesátiminutovou hudební báseň, která upoutá a nepustí. Zvláště když ji za dirigentským pultem náruživě modeluje a posunuje někdo jako Petr Popelka. Pondělní večer rozhlasových symfoniků v pražském Rudolfinu vyzněl strhujícím způsobem.