PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Bregenzer Festspiele staví svou pověst na letní open air scéně na Bodamském jezeře. Operní představení méně známých titulů v přilehlém sále Festspielhausu však nejsou ani v programu festivalu, ani umělecky ničím druhořadým. Výlety páně Broučkovy, jak je letos inscenovali režisér Yuval Sharon, scénograf Jon Bausor a dirigent Robert Jindra, musí být pro většinové publikum, vnímající Leoše Janáčka hlavně prostřednictvím Jenůfy, možná až šokujícím příjemným překvapením a určitě i silnou pobídkou. Při čtvrteční premiéře se od více než jednoho a půl tisíce diváků inscenaci právem dostalo bouřlivě nadšeného přijetí.

Dirigenta Roberta Jindru čeká v příštích dnech prestižní debut: na proslulém festivalu v rakouském Bregenz uvede Janáčkovy Výlety páně Broučkovy. Specifická opera, která je i podle Jindry metaforou české mentality, zazní u Bodamského jezera poprvé už 23. července, s několika domácími sólisty a za účasti Pražského filharmonického sboru. Stávající hudební ředitel pražského Národního divadla v rozhovoru prozrazuje, co ho na Janáčkově hudbě baví nejvíce a proč se na Broučka dá dívat jako na film. Také ale mluví o své zálibě v hudebních raritách, které se mu podařilo zařadit i do následující sezony.

Kdybych se mohl zúčastnit nějaké ankety o nejlepší knihy, které u nás v posledních letech vyšly, bez váhání bych jmenoval dvě knihy o operách Leoše Janáčka z pera Jiřího Zahrádky, které vydalo Moravské zemské muzeum v roce 2021 (Její pastorkyňa) a v roce 2023, již ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Host (Osud a Výlety páně Broučkovy), píše autor rozhovoru a pokračuje: Nominaci bych zdůvodnil nejen velice fundovaným textem, ale i obrazovou a grafickou podobou zmíněných knih. Před vydáním třetí publikace o Janáčkových operách, věnované operám Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky, položil doktoru Zahrádkovi několik otázek.