14. únor
Svátek má Valentýn.
2026 – zemřel Pavel Klikar, kapelník, dirigent, muzikolog a pedagog (narodil se 26. ledna 1954), zakladatel Originálního pražského synkopického orchestru a souboru Musica Antiqua Praha. S oběma se stal jedním z průkopníků autentické interpretace. Věnoval se klasickému jazzu a swingu 20. a 30. let i hudbě baroka, kladl důraz na dobovou zvukovou věrnost. Oceňována zůstane jeho schopnost propojovat vědecký výzkum s radostí z hudby, obstát jako interpret i badatel. Musica Antiqua Praha, která působila v letech 1982 až 1997, se snažila hrát barokní hudbu jinak než tehdy obvyklým romantizujícím způsobem. Klikar studoval archivy, sháněl dobové nástroje a prošlapával cestu dalším generacím hudebníků. Originální pražský synkopický orchestr založil v roce 1974. Záhy do něj přišel Ondřej Havelka, který v něm zpíval do roku 1995, kdy založil vlastní orchestr – Melody Makers. Vliv Pavla Klikara na vývoj historicky poučené interpretace klasického jazzu a barokní hudby přesáhl hranice české scény.
2023 – zemřel Friedrich Cerha, rakouský skladatel a dirigent (narodil se 17. února 1926). Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů Evropy. Do povědomí vstoupil dokončením Bergovy opery Lulu. Na vídeňské Univerzitě hudebních a dramatických umění studoval housle, skladbu a pedagogiku a současně s tím na Vídeňské univerzitě germanistiku, hudební vědu a filozofii. V roce 1958 založil společně s Kurtem Schwertsikem Ensemble die reihe, z něhož se stal významný nástroj pro šíření současné klasické hudby v Rakousku.
1987 – zemřel Dmitrij Kabalevskij, ruský skladatel, klavírista, hudební teoretik a pedagog (narodil se 30. prosince 1904). V Sovětském svazu byly ceněny zejména jeho opery, na Západě spíše jeho koncertní skladby. Psal i hudbu pro děti a zajímal se o hudební výchovu, připravil speciální výukový program pro 25 moskevských škol. V roce 1948 patřil spolu s Šostakovičem, Prokofjevem a mnoha dalšími ke skladatelům obviněným ideologem Andrejem Ždanovem z formalismu, ale díky dobrým kontaktům byl z jeho seznamu vyškrtnut. Přijal poté principy socialistického realismu a dostal se mezi velmi preferované autory; mimo jiné získal tři Stalinovy ceny a zastával řadu funkcionářských postů. Komponoval hudbu k populárním sovětským filmům své doby.
1959 – narodila se Renée Fleming, americká operní pěvkyně, lyrický soprán. Její repertoár obsahuje i koloraturní a spinto role, ale také písně, mimo jiné od Richarda Strausse. Po léta byla hvězdou Metropolitní opery, účinkovala i ve velkých operních domech v Británii, Itálii, Německu a Rakousku. Zpívala několikrát i v České republice – 18. července 2009 na galakoncertu v Pivovarské zahradě v rámci 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov ji doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Johna Keenana. K jejím velkým rolím patřila Rusalka, hraběnka v Mozartově Figarově svatbě, Desdemona ve Verdiho Othellovi, Violetta ve Verdiho Traviatě, titulní role v Massenetových operách Manon a Thaïs i hlavní role ve Straussových operách Arabella, Capriccio a Růžový kavalír. Maršálku v této opeře zpívala i 13. května 2017 při oficiálním rozloučení s Metropolitní operou, kam se pak nicméně ještě vrátila v roce 2022 v opeře Hodiny od Kevina Putse… Její rodiče byli učitelé hudby, jedni z jejích praprarodičů se narodili v Praze a emigrovali do USA. Zpěv studovala na Crane School of Music ve městě Potsdam ve státě New York, na jejím hlasovém vývoji měla velmi významný podíl učitelka Patricia Misslin. Fulbrightovo stipendium jí umožnilo studium v Evropě u americké koloraturní sopranistky Arleen Augér a ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byla její profesorkou někdejší slavná německá pěvkyně Elisabeth Schwarzkopf. Později Flemingová pokračovala na newyorské Juilliard School. Během studia zpívala v New Yorku i s jazzovým triem.
1955 – narodil se Boris Monoszon, houslista a dirigent ukrajinského původu. Studoval v Moskvě, ale ve 24 letech se stal koncertním mistrem Symfonického orchestru hl. m. Prahy vedeného tehdy Jiřím Bělohlávkem. V roce 1983 se angažoval jako hostující primárius Slovenského kvarteta; pomohl zachovat kontinuitu souboru po smrti jeho proslulého prvního houslisty Aladára Móžiho. Od roku 1985 se vedle sólové dráhy nadále věnoval komorní hudbě, a to v pražském Doležalově kvartetu. V roce 1990 založil první soukromý komorní orchestr Solisti di Praga, který vedl do roku 2005. Pořádal také cykly klasických koncertů v historických objektech a založil firmu zabývající se nízkonákladovou maloformátovou reklamou.
1929 – narodil se Wyn Morris, velšský dirigent (zemřel 23. února 2010). Cení se hlavně jeho interpretace díla Gustava Mahlera, v 60. a 70. letech dvacátého století nahrál prakticky všechna jeho díla. Také byl mezi prvními, kdo nahrál nedokončenou Mahlerovu symfonii č. 10, kterou do finální podoby upravil Deryck Cooke. A jako úplně první nahrál symfonii č. 10, kterou dodělal Barry Cooper z útržků zanechaných Beethovenem.
1924 – narodil se Albert Rosen, český dirigent (zemřel 23. května 1997). Měl angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Praze, kde byl v letech 1965–1971 šéfdirigentem orchestru tehdejšího Smetanova divadla, jedné ze scén Národního divadla. Po roce 1970 působil trvale v zahraničí, především jako šéfdirigent Symfonického orchestru Irského rozhlasu a televize v Dublinu. Z operních děl uvedl například Káťu Kabanovou a Řecké pašije v Londýně, Jakobína ve Walesu, Prodanou nevěstu ve Skotsku, Příhody lišky Bystroušky ve Štrasburku, Její pastorkyni v San Francisku a Rusalku v San Diegu. Na festivalu v irském Wexfordu do roku 1994 inscenoval celkem 18 oper. Spolupracoval také s Národním orchestrem mládeže Irska. Po roce 1989 navázal při pravidelných návštěvách Prahy přerušenou spolupráci s Národním divadlem a Státní operou.
1910 – narodil se Jan Fadrhons, vojenský dirigent a hudebník (zemřel 7. července 1963). Před druhou světovou válkou byl dirigentem hudby pěšího pluku v Užhorodě a pěšího pluku v Bratislavě. V roce 1951 se stal velitelem pražské Hudby Hradní stráže. Po převelení k Ústřední hudbě Československé armády se stal hlavním dirigentem vojenských souborů a divadel při Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1957 působil jako hlavní inspektor vojenských hudeb při Ministerstvu národní obrany.
1894 – narodil se Karol Hławiczka, polský skladatel, muzikolog, pianista a varhaník (zemřel 22. července 1976), syn Andrzeje Hławiczky, jednoho z průkopníků hudební kultury Těšínského Slezska. Byl varhaníkem v evangelickém sboru v Těšíně a učitelem zpěvu na Mužském učitelském semináři. Během první světové války řídil v Těšíně dechovku polských legií a malý instrumentální soubor. Studoval ve Vídni, Varšavě, Paříži a Londýně. Vydal Śpiewnik szkolny a čtyřdílnou učebnici zpěvu Solfeż polski. V roce 1931 se usadil ve Varšavě, kde byl instruktorem hudby na Ministerstvu pro náboženské záležitosti a veřejnou osvětu a učitelem hudby na Státní pedagogické škole. Po válce žil v české části Těšínska, kde založil pěvecké sbory Harfa a Lutnia a zasloužil se o povznesení hudební kultury ve Slezské evangelické církvi. Publikoval řadu vědeckých prací a populárně vědeckých článků věnovaných hlavně lidové hudbě, hymnologii 16. a 17. století, Chopinovi a Bachovi.
1813 – narodil se Alexandr Sergejevič Dargomyžskij, ruský skladatel (zemřel 17. ledna 1869), státní úředník, který se profesionálně hudbou nezabýval. Ovlivnilo ho přátelství s Michailem Ivanovičem Glinkou. Zhudebnil libreto napsané podle Chrámu Matky Boží v Paříži od Viktora Huga, ale opera čekala na premiéru osm let a její styl blízký duchu francouzské hudby způsobil malý ohlas u publika. Daleko větší úspěchy sklízel jako učitel zpěvu a skladatel populárních romancí. Úspěch však měl v roce 1856 s operou Rusalka, zkomponovanou na vlastní libreto podle Puškinovy nedokončené tragédie ve verších. Rozpracovanou operu Kamenný host po jeho smrti dokončili César Kjui a Nikolaj Rimskij-Korsakov. V roce 1859 byla založena Ruská hudební společnost a Dargomyžskij se stal členem jejího vedení. Tam se seznámil se skupinou mladých skladatelů okolo Balakireva, která se později stala legendární Mocnou hrstkou.
1778 – narodil se Fernando Sor, španělský kytarista a skladatel (zemřel 10. července 1839), nazývaný ve své době „Beethovenem kytary“. Většina z šesti desítek jeho skladeb pro kytaru, zejména jeho 21 koncertních etud, je považována za základní literaturu, jejíž znalost je nezbytnou součást vzdělání a repertoáru každého špičkového interpreta.
1679 – narodil se Georg Friedrich Kauffmann, německý skladatel (zemřel 24. března 1735), autor duchovní hudby pro luterskou církev. Byl mezi několika uchazeči o prestižní hudební pozici v Lipsku, kterou nakonec v roce 1723 získal J. S. Bach.
1602 – narodil se Francesco Cavalli, italský varhaník a skladatel (zemřel 14. ledna 1676), známý dnes především díky svým operám. Giasone z roku 1649 se stala jednou z nejhranějších oper 17. století. Orione byla v roce 1653 hrána v Miláně na oslavu volby Ferdinanda IV. Habsburského římským králem; volba se konala v Praze. Při příležitosti svatby Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezií Habsburskou byla roku 1660 uvedena v pařížském Louvru Cavalliho opera Xerxes doplněná francouzskou předehrou a baletní hudbou Jeana-Baptiste Lullyho. V novém divadle v Palais des Tuileries byla o rok a půl později inscenována Cavalliho opera Ercole amante s několika Lullyho baletními sekvenci, v nichž jako tanečník vystoupil i sám král. V Benátkách byl Cavalli nejprve zpěvákem u sv. Marka, později varhaníkem a pak i ředitelem kůru – maestro di cappella San Marco.
1573 – zemřel Ján Silván, renesanční básník, hudebník a kazatel (narodil se v roce 1493), nejstarší slovenský duchovní lyrik, první slovenský literární autor, který se rozhodl pro básnické zpracování ucelené části starozákonních biblických žalmů. Žil na Slovensku, na jižní Moravě a v západních Čechách, vyznáním byl orientovaný na Jednotu bratrskou. Jeho vlastní duchovní písně mají výrazně subjektivní, osobní charakter, jsou individuální výpovědí o člověku, jeho vztahu k víře, k Bohu a k světu. Některé se dodnes ve slovenském evangelickém prostředí zpívají. Silvánův zpěvník Písně nové na sedm žalmů kajících a jiné žalmy, vydaný v Praze roku 1571, je díky zaznamenaným nápěvům i důležitou hudební památkou.