19. duben
Svátek má Rostislav.
1947 – narodil se Murray Perahia, americký klavírista a dirigent. Na klavír začal ve čtyřech letech, velký vliv na jeho styl měla pozdější spolupráce i přátelství s Vladimirem Horowitzem. V roce 1972 se stal prvním Američanem, který vyhrál mezinárodní klavírní soutěž v Leedsu, což mu pomohlo nastartovat koncertní kariéru. Jeho prvním velkým nahrávacím projektem bylo Mozartových 27 klavírních koncertů s English Chamber Orchestra, dirigovaných od nástroje. Začal spolupracovat s Benjaminem Brittenem a Peterem Pearsem na pořádání hudebního festivalu v Aldeburghu a v letech 1981 – 1989 byl jedním z jeho uměleckých ředitelů. Pianista známý jako přední interpret Bacha, Händela, Scarlattiho, Mozarta, Beethovena a Schumanna, získal řadu ocenění, včetně tří cen Grammy z celkem 18 nominací. Od roku 2004 je také nositelem titulu Rytíř-komandér Řádu britského impéria. Několikrát musel na delší dobu přerušit veřejné vystupování kvůli problémům s rukou. Naposledy se vrátil k vystupování 16. dubna 2024 koncertem v londýnské Wigmore Hall po šestileté zdravotní pauze.
1936 – narodil se Bernhard Klee, německý dirigent a klavírista (zemřel 10. října 2025). Byl generálním hudebním ředitelem v divadle Theater Lübeck, šéfdirigent Radiophilharmonie Hannover, hudebním ředitelem v Düsseldorfu v letech 1977 až 1987 a pak šéfdirigentem rozhlasového orchestru NDR Radiophilharmonie a do roku 1997 Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz. Od 70. let úzce spolupracoval s BBC jako pravidelný hostující dirigent několika londýnských orchestrů. Často doprovázel na klavír v písňovém repertoáru svou první manželku, sopranistku Edith Mathis.
1936 – narodil se Csaba Szabó, rumunsko-maďarský skladatel (zemřel 24. května 2003). Studoval v Kluži, během následujících tří desetiletí působil v Marosvásárhely, kde byl dirigentem a skladatelem Národního seklerského folklórního souboru a učitelem v Divadelním institutu Istvána Szentgyörgyiho. V roce 1987 se přestěhoval do Maďarska a do roku 2003 učil na Vysoké škole Dániela Berzsenyiho v Szombathely.
1931 – narodil se Jiří Štrunc, sbormistr a pedagog (zemřel 15. června 2015). Za svůj celoživotní přínos českému sborovému zpěvu byl v roce 1993 vyznamenán Cenou Františka Lýska a v roce 2005 Cenou Bedřicha Smetany. V roce 2011 se stal laureátem ceny hejtmana Karlovarského kraje za celoživotní přínos v oblasti kultury a vzdělávání. Na Pedagogické škole v Sušici vedl dívčí pěvecký sbor, na Střední pedagogické škole v Karlových Varech založil Dívčí pěvecký sbor, dovedl ho na mimořádnou úroveň a sklidil s ním mnoho úspěchů doma i v zahraničí. Vedl Smyčcový orchestr Základní umělecké školy Antonína Dvořáka, pět let byl předsedou Západočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů a také sbormistrem Karlovarského pěveckého sboru.
1908 – narodil se Joseph Keilberth, německý dirigent (zemřel 20. července 1968). Kariéru zahájil u Bádenského státního divadla v Karlsruhe. V roce 1935 se ucházel o místo šéfdirigenta Badische Staatskapelle a podařilo se mu prosadit proti kandidatuře Herberta von Karajana, stal se tak nejmladším šéfdirigentem v Německu. Od roku 1940 hudebně vedl Deutsche Philharmonie v Praze, která vznikla za Rakouska-Uherska a pokračovala i v Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1941 s ní obnovil hudební provoz v pražském Rudolfinu a podařilo se mu získat pro členy zařazení jako „u.k.“ unabkömmlich, tedy nepostradatelní, což bránilo povolání hudebníků k vojsku, a proto orchestr přetrval až do posledních dní druhé světové války. Po jejím skončení byl jmenován šéfdirigentem symfonického orchestru Sächsische Staatskapelle Dresden a zasloužil se o obnovu tamního operního a koncertního života. M.j. pořídil vůbec první kompletní nahrávku opery Rusalka od Antonína Dvořáka. Vedle toho byl v letech 1948 až 1951 vedoucím dirigentem Staatskapelle Berlin. Od roku 1950 až do své smrti byl šéfdirigentem Bamberger Symphoniker, kteří vznikli zejména z členů bývalého Keilberthova pražského orchestru, současně zastával funkci šéfdirigenta Hamburské filharmonie a roku 1959 se stal nástupcem Ference Friscaye na posu šéfdirigenta Bavorské státní opery v Mnichově. Dirigoval mimo jiné i otevření rekonstruované budovy Státní opery v roce 1963, řadu rozhlasových operních představení a koncertů nebo skoro šest desítek představení na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. Je jediným dirigentem, který stál v čele dvou vůdčích orchestrů Bavorska současně. Zemřel za dirigentským pultem během slavnostního představení Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichovském národním divadle. Je pochován na lesním hřbitově v Grünwaldu u Mnichova. Joseph-Keilberth-Saal v „Konzerthalle Bamberg“ je od roku 1993 novým domovským působištěm Bamberských symfoniků.
1903 – narodil se Rae Jenkins, velšský houslista a skladatel (zemřel 29. března 1985). Ve čtyřech začal hrát na housle, pak studoval na londýnské konzervatoři Royal Academy of Music violu pod vedením Lionela Tertise a dirigování pod vedením Henryho Wooda. V letech 1942 až 1946 dirigoval orchestr BBC Midland Light Orchestra, následně BBC Variety Orchestra a v letech 1950 až 1965 BBC Welsh Orchestra. Byl nositelem Řádu britského impéria. Ke konci života žil ve Skotsku, kde se věnoval rybaření.
1892 – narodila se Germaine Tailleferre, francouzská skladatelka, jediná žena v Pařížské šestce (zemřela 7. listopadu 1983). Na pařížské konzervatoři zvítězila v několika soutěžích a napsala 18 krátkých skladeb Petit livre de harpe de Madame Tardieu pro Carolinu Tardieuovou, asistující profesorku hry na harfu, setkala se s Louisem Dureyem, Francisem Poulencem, Dariem Milhaudem, Georgem Auricem a Arthurem Honeggerem. Stala se členkou Pařížské šestky, jejíž členové vydali společné album klavírních skladeb (slavné „Album des Six“). Psala orchestrální i komorní hudbu, koncerty, balety, opery, vytvořila také hudbu k několika filmům a řadě dokumentů. Je pochována v Quincy-Voisins, Seine-et-Marne.
1878 – zemřel Władysław Tarnowski, polský šlechtic, klavírista, skladatel a básník (narodil se 4. června 1836).
Studoval v Paříži, v Lipsku a v Římě. Byl žákem Moschelesovým a Lisztovým. S úspěchem koncertoval po Evropě, vydal i několik skladeb. Psal také pod pseudonymem Ernest Buława. Zemřel u břehů Kalifornie na zpáteční cestě kolem světa.
1876 – zemřel Samuel Sebastian Wesley, anglický varhaník a skladatel (narodil se 14. srpna 1810), profesor hry na varhany na Královské hudební akademii. Komponoval téměř výhradně pro anglikánskou církev. V roce 1832 byl jmenován varhaníkem v katedrále v Herefordu, roku 1835 v katedrále v Exeteru, později v Leedsu, od roku 1849 ve Winchesterské katedrále a v roce 1865 v katedrále v Gloucesteru. Narodil se v Londýně jako nejstarší dítě ve druhé rodině skladatele Samuela Wesleyho (1766–1837), mezi jehož předky byl John Wesley, zakladatel metodistické církve.
1798 – narodil se František Glaeser, rakousko-dánský skladatel (zemřel 29. srpna 1861). Ve Vídni se stal neobyčejně populárním. Napsal více než sto dvacet různých scénických děl, singspiely, opery, deset kantát, sedm slavnostních předeher, mši, Te Deum a několik sešitů písní a sborů. Už ve dvanácti se stal zpěvákem dvorní kapely v Drážďanech, studoval na Pražské konzervatoři housle a skladbu, ve Vídni se živil jako hudební aranžér. Zásadní zlom v jeho životě znamenala zakázka z Leopoldstädter Theater na hudbu k romantickému dramatu Bärenburgs Sturz, premiéra 22. srpna 1817 měla obrovský úspěch. Stal se dirigentem ve slavném vídeňském divadle Theater in der Josefstadt, seznámil se tam s Ludwigem van Beethovenem, který mu pomáhal radou i přátelstvím. Od roku 1828 byl dirigentem v Theater an der Wien. V Berlíně se v roce 1832 odehrál jeho největší úspěch, premiéra opery Des Adlers Horst. Ta byla vřele přijata v Kodani a zajistila mu v roce místo šéfdirigenta Královské opery. Působil také jako dirigent hudební společnosti, byl jmenován dvorním kapelníkem, povýšen do šlechtického stavu a stal se titulárním profesorem.
1774 – premiéru měla opera Ifigénie v Aulidě, první dílo Christopha Willibalda Glucka pro pařížské jeviště. Libreto napsal François -Louis Gand Le Bland Du Roullet na motivy tragédie Jeana Racina s názvem Ifigénie, která byla založena na hře Ifigénie v Aulidě od Euripida. Inscenaci připravila Pařížská opera v sále Palais-Royal. Další uvádění bylo přerušeno šestitýdenním uzavřením divadla kvůli smrti Ludvíka XV. V mírně přepracované verzi byla obnovena v následujícím roce. Během dalších padesáti let byla opera v Paříži při každoročním obnovení uvedena více než čtyřistakrát. Německou verzi s významnými úpravami vytvořil pak v roce 1847 Richard Wagner.
1736 – narodil se Georgius Juraj Zrunek, slovenský františkánský mnich, varhaník a skladatel narozený na Slovácku (zemřel 3. června 1789), rodným jménem Josef Zrunek. Sestavil několik hudebních sborníků, do kterých sám přispěl; na některých spolupracoval s Edmundem Paschou (14. ledna 1715 – 6. května 1772). Je patrně autorem slovensko-latinské Vánoční mše F dur v Paschově žilinském sborníku Harmonia pastoralis.