16. únor
Svátek má Ljuba.
2025 – zemřel Vladimír Válek, dlouholetý šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu (narodil se 2. září 1935), v jehož čele setrval od roku 1985 až do svých 76 let. Původně studoval hru na pozoun a na violu na kroměřížské konzervatoři, dirigování se věnoval u Ľudovíta Rajtera na VŠMU v Bratislavě a v dirigentských studiích pokračoval na pražské AMU. V roce 1970 založil Dvořákův komorní orchestr. Kariéru zahájil u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a u Severočeské filharmonie Teplice. V roce 1975 nastoupil do Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 1996 byl deset let také dirigentem České filharmonie, v sezóně 2002/03 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem Ósackých symfoniků, v letech 2004 až 2007 působil jako šéfdirigent Slovenské filharmonie. U rozhlasových symfoniků přispěl k výrazné obměně tělesa, které původně fungovalo zejména v nahrávací sféře a veřejně vystupovalo sporadicky. Zavedl abonentní cykly, angažoval řadu nových hráčů a rozšířil repertoár. Zapsal se do historie i řady dalších českých a zahraničních těles, se kterými procestoval takřka celý svět a vytvořil desítky úspěšných nahrávek. Jeho diskografie čítá přes tisíc snímků pro různé evropské rozhlasové stanice a přes stovku titulů pro české i zahraniční nahrávací společnosti. Komplet klavírních koncertů Erwina Schulhoffa s Janem Simonem a rozhlasovými symfoniky získal cenu světové hudební kritiky na MIDEM Classic v Cannes 1996. Za výrazný přínos pro rozvoj Symfonického orchestru Českého rozhlasu obdržel v říjnu 2010 medaili Za zásluhy.
2015 – zemřel Ladislav Daniel, hudební pedagog, amatérský nástrojař a hudebník (narodil se 29. května 1922), autor široce rozšířené třídílné Školy hry na sopránovou zobcovou flétnu. Je autorem metodiky, která obsahuje celé učivo hudební výchovy podle učebních osnov, napsal učebnice a metodické příručky pro učitele 1. až 5. ročníku základních škol a vytvořil koncepci hudebního vyučování pro hlasový, rytmický a intonační výcvik a pro improvizace. Je současně autorem tonální písňové metody pro výuku zpěvu a první programované učebnice nauky o intervalech v Evropě. Navrhl software pro výuku zpěvu not na počítači, propracoval problematiku elementární nástrojové výuky, prosazoval podle Orffovy metody využívání hudebních nástrojů při výuce, vytvořil řadu učebních pomůcek pro hudební výchovu, a to s novou koncepcí preferující dětskou bezprostřednost. Napsal řadu škol – učebnic hry – pro různé nástroje… Vedle toho působil jako hlavní porotce celostátních soutěží ve hře na zobcovou flétnu a znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, nizozemštiny a dánštiny užíval na mezinárodních kongresech pro hudební výchovu. Vystudoval na univerzitách v Praze a Olomouci obor angličtina-hudební výchova. Na olomoucké pedagogické škole vyučoval deset let hudební výchovu, v letech 1961 až 1972 byl pak vedoucím katedry hudební výchovy na Pedagogickém institutu, který byl v roce 1964 přeměněn na univerzitní pedagogickou fakultu.
2012 – zemřela Ethel Stark, kanadská houslistka, dirigentka a hudební pedagožka (narodila se 25. srpna 1916). V roce 1940 založila Montrealský ženský symfonický orchestr, který dirigovala až do roku 1960. V roce 1947 se tak stala první ženou, která dirigovala orchestr v newyorské Carnegie Hall. Po mnoho let vyučovala na konzervatoři v Montrealu.
1954 – zemřel Vojtěch Blatný, sbormistr a varhaník (narodil se 24. dubna 1864). Působil jako choralista brněnské katedrály svatých Petra a Pavla, byl varhaníkem kostela svatých Janů a později kostela svatého Tomáše. Jako sbormistr vedl v Brně sbor Cyrilské jednoty a další tělesa. V letech 1886 až 1888 studoval na varhanické škole u Leoše Janáčka.
1939 – zemřel Ferdinand Vach, hudební skladatel, dirigent a sbormistr (narodil se 25. února 1860), zakladatel Pěveckého sdružení moravských učitelů. Po studiích v Praze a po vystřídání několika učitelských míst, včetně dvouletého působení v srbském Banátě, se v roce 1886 stal ředitelem hudební školy spolku Moravan v Kroměříži a sbormistrem jeho pěveckého sboru. Byl současně ředitelem kůru v chrámu sv. Mořice a dirigoval orchestr Spolku ochotnických divadel. S Moravanem provedl velká vokální díla Dvořáka, Smetanova, Blodkova, Novákova a Janáčkova. V Kroměříži také začal komponovat zejména chrámové skladby a scénickou hudbu k divadelním představením. Později učil na Učitelském ústavu v Brně a na tamní Varhanické škole a mezi válkami na brněnské konzervatoři… Sbor, který se stal základem slavného Pěveckého sdružení moravských učitelů, založil v roce 1903. Byl s ním i na řadě úspěšných zahraničních zájezdů. Roku 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelek, který byl v roce 1956 přejmenován Vachův sbor moravských učitelek. Svou činnost dirigenta PSMU ukončil rozhlasovým koncertem 27. září 1934 a veřejné činnosti se ze zdravotních důvodů vzdal 2. února 1935.
1938 – narodil se John Corigliano, americký skladatel, držitel Pulitzerovy ceny za Symfonii č. 2 z roku 2001. Klarinetový koncert z roku 1977 se stal součástí standardního repertoáru. Známá je jeho Symfonie č. 1, která byla reakcí na epidemii AIDS. Mimořádně zaujal v roce 1997 hudbou k filmu Červené housle, kterou následně v roce 2003 adaptoval do Houslového koncert, věnovaného Joshuovi Bellovi. Na objednávku Metropolitní opery napsal úspěšnou operu Duchové Versailles, která v roce 1992 získala cenu International Classical Music Awards za skladbu roku. Další kompozice mu přinesly celkem pět cen Grammy. Učil na Manhattan School of Music, na Lehman College a na Juilliard School. Jeho otec John Paul Corigliano byl 23 let koncertním mistrem Newyorské filharmonie.
1936 – narodil se Elijahu Inbal, izraelský dirigent, který v sezóně 2009/2010 nastoupil po Zdeňku Mácalovi na místo šéfdirigenta České filharmonie a byl jím do roku 2011. Během kariéry byl v letech 1974 až 1990 šéfdirigentem Symfonického orchestru Hesenského rozhlasu ve Frankfurtu nad Mohanem, v letech 1984 až 1987 šéfdirigentem benátského divadla Teatro La Fenice, od roku 1996 do roku 2001 šéfdirigentem Orchestra Nazionale della RAI v Turíně, mezi lety 2001 a 2006 šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru a v letech 2008 až 2014 jako šéfdirigent Tokijského metropolitního symfonického orchestru. . V srpnu 2019 zahájil tříleté působení jako šéfdirigent Tchajpejského symfonického orchestru na Tchaj-wanu… Studoval v Jeruzalémě a v Paříži, v roce 1962 vyhrál v Novaře první ročník mezinárodní dirigentské soutěže Guida Cantanelliho.
1936 – narodil se Petr Růžička, skladatel (zemřel 31. července 2007). Hlavní oblastí jeho kompoziční práce se stala scénická hudba. V souladu s režiséry dovedl vystihnout myšlenky divadelní hry, a to v žánru dramatickém i komediálním. Od 70. do začátku 90. let působil jako šéf orchestru a dirigent v pražském Divadle na Vinohradech.
1930 – premiéru měla skladba Three Places in New England (Tři místa v Nové Anglii) od Charlese Ivese, amerického nonkonformisty, který svou nekonvenční a svéráznou tvorbou výrazně předběhl dobu. Tři symfonické věty, komponované od roku 1903 a revidované v roce 1929, jsou inspirovány památnými místy a jejich atmosférou, americkou historií nebo osobním autorovým dojmem a prožitkem. První se věnuje bostonskému pomníku plukovníka Shawa a jeho prvního ryze černošského regimentu. Také druhá věta je spojena s vojenskými tradicemi vztahujícími se k bojům za nezávislost. Nese jméno podle tábora generála Israela Putnama, zachovaného nedaleko Reddingu. Třetí věta se pak vztahuje k básnické venkovské scéně situované k řece Housatonic u Stockbridge, jejíž verše skladatel propojil privátním zážitkem z pěšího výletu do této oblasti… Nezaměnitelný americký idiom jeho hudby čerpá z patriotismu a religiozity, jeho skladby vyrůstají z konkrétních zážitků a situací a z jeho přísně tradicionalistických kořenů a zázemí. Pocházel z Connecticut, z jednoho z původních třinácti států nově vzniklých Spojených států amerických, z území osídleného na počátku sedmnáctého století anglickými puritány.
1922 – zemřel Theodor Tomášek, dirigent a hudební skladatel (narodil se 18. dubna 1840). V roce 1860 se stal kapelníkem ostrostřelecké hudby v Litomyšli, kde spolupracoval na vzniku místního pěveckého spolku Vlastimil. Po roce 1862 sloužil u husarského pluku v Klatovech, účastnil se pražského hudebního života, působil jako ředitel kůru pravoslavného chrámu ve Vršaci v Srbsku a řídil vojenské kapely v Prostějově a Vídni. Nakonec se stal hudebním ředitelem orchestru v Mariánských Lázních, se kterým pozvedl úroveň kulturního života lázní. Působil tam 25 let až do roku 1892. V tom roce se rozhodl usadit v Petrohradě, kde se stal ředitelem Vyšší hudební školy, řídil orchestr vojenských škol a soukromě vyučoval ve šlechtických rodinách. Byl pověřen sestavením orchestru z českých hudebníků pro nově založený Národní dům. Vypuknutí světové války ho zastihlo na návštěvě v Čechách. Do Ruska se po bolševické revoluci už nevrátil.
1919 – zemřel Karel Slavkovský, klavírista a proslulý učitel hry na klavír (narodil se 25. ledna 1846). Stal se propagátorem českých skladatelů, zejména Dvořáka, Tomáška, Voříška, Skuherského a dalších. Často účinkoval v Umělecké Besedě. Na své koncerty pravidelně zařazoval novinky.
1910 – zemřel Albert Heinrich Zabel, německý skladatel a harfista (narodil se 22. února 1834). Od roku 1855 byl hlavním harfistou Císařského baletu v Mariinském divadle v Petrohradu. Při založení tamní konzervatoře v roce 1862 ho Anton Rubinstein zaměstnal jako profesora hry na harfu. Studovat hru na harfu na Královském institutu církevní hudby v Berlíně umožnilo v mládí Zabelovi stipendium od Giacoma Meyerbeera.
1905 – narodil se José Muñoz Molleda, španělský skladatel a politik (zemřel 26. května 1988), známý neoromantickými skladbami prodchnutými andaluskými lidovými prvky. V Římě studoval u Ottorina Respighiho. Psal koncertní, filmovou i populární hudbu.
1892 – premiéru měla opera Werther od Julese Masseneta. Stalo se tak ve Vídni po tamním úspěchu jeho Manon. Dílo komponoval Massenet už v letech 1885-1887 a nabídl je k uvedení v pařížské l’Opéra-Comique. Bylo však tehdy odmítnuto pro příliš závažný námět. Libreto vzniklo podle sto let starého románu Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goetha. Němci v českých zemích – v Brně a Olomouci – zpracování příběhu nepřijali: Massenetův Werther byl podle nich sentimentální mladý Francouz. Nové německé divadlo v Praze operu neuvedlo nikdy. Národní divadlo však ano – pod taktovkou Karla Kovařovice už 13. ledna 1901.
1865 – narodil se František Jílek, dirigent a skladatel (zemřel 25. ledna 1911). Na Pražské konzervatoři byli jeho učiteli Antonín Bennewitz na housle a Zdeněk Fibich na klavír a v kompozici. Začal jako první houslista v orchestru Národního divadla. Jako operní dirigent debutoval u německého divadla v Opavě. Pak působil u divadelní společnosti Ladislava Chmelenského a Vendelína Budila. V roce 1893 řídil řadu představení Smetanovy Prodané nevěsty v divadle Unter den Linden v Berlíně. Ke stému výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta uvedl poprvé v Brně symfonický koncert orchestru Národního divadla (na programu bylo Requiem a Symfonie Jupiter). Pak působil jako operní dirigent v Sarajevu a od roku 1894 vyučoval na konzervatoři v Záhřebu housle, komorní hru a operní zpěv. V roce 1903 vystoupil na pozvání Karla Kovařovice v Národním divadle v Praze a o dva roky později tam byl trvale angažován. Skladatelské dílo není moc rozsáhlé a nesklidil za ně žádný větší úspěch. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
1864 – zemřel Václav Jindřich Veit (Wenzel Heinrich Veit), český skladatel a pedagog (narodil se 19. ledna 1806). Ve své době patřil k nejpopulárnějším autorům. Hudbou se ale neživil. Vystudoval práva a jako hlavní povolání zastával různé úřednické posty. Tvořil pro zábavu svou i svého okolí; chtěl, aby jeho hudba připravila co nejvíc příjemných chvil hráčům i posluchačům. Žil v Praze a potom v Chebu a Litoměřicích, kde vznikly jeho nejlepší chrámové skladby. Veitův syn August Emanuel (1856–1931) byl v letech 1899–1922 dirigentem německého divadla v Brně.
1854 – premiéru měla symfonická báseň Orpheus od Franze Liszta, čtvrtá mezi dvanácti díly této formy napsanými ve Výmaru. Zazněla pod autorovou taktovkou jako úvod k prvnímu výmarskému provedení opery Orfeo a Eurydika od Christopha Willibalda Glucka. Představení oslavilo narozeniny tamní velkokněžny Marie Pavlovny, která byla amatérskou hudebnicí a ve Výmaru horlivou Lisztovou stoupenkyní.
1829 – zemřel François-Joseph Gossec, francouzský houslista, hudební skladatel a pedagog (narodil se 17. ledna 1734). Začínal jako sborista v katedrále Notre-Dame v Antverpách. V Paříži se stal žákem Jeana-Philippa Rameaua, kterého pak vystřídal v řízení orchestru financovaného mecenášem Alexandrem Le Riche de La Pouplinière. Za cíl si vzal oživení instrumentální hudby ve Francii. Zkomponoval šest symfonií, potom monumentální Requiem(Messe des morts), které ho v roce 1760 přes noc učinilo slavným. Orchestry Louise V. Josepha de Bourbon-Condé a Louise Françoise I. de Bourbon, které řídil, přivedl na vrcholnou úroveň. V roce 1770 založil sérii koncertů Concert des Amateurs o tři roky reorganizoval tradiční pařížskou řadu koncertů Concert Spirituel. Pak se začal víc věnovat opeře. Neúspěch byl důsledkem slabých libret, ale i toho, že operní provoz v Paříži ovládali André Ernest Modeste Grétry a Christoph Willibald Gluck. Za revoluce se Gossec stal oficiálním skladatelem Francouzské republiky a autorem mnoha reprezentativních děl pro revoluční slavnosti. Spolu s Etiennem Méhulem byl dirigentem orchestru Národní gardy a v roce 1795 byl jmenován inspektorem právě založené Pařížské konzervatoře.
1803 – zemřel Jan Václav Stich, Johann Wenzel Stich, známý pod italským pseudonymem Giovanni Punto, hornista, houslista a skladatel (narodil se 28. září 1746). Studoval v Drážďanech u A. J. Hampla, hráče původem z Prahy, a osvojil si jím vyvinutou techniku krytí, kterou později rozvinul a zdokonalil. V roce 1764 však byl nucen vrátit se do dvorní kapely hraběte Thuna. Nesmířil se s údělem sluhy a v roce 1768 se třemi kolegy ze služby uprchl. Thunem vyslaní špehové ho vypátrali v Augšpurku, ale unikl jim do Itálie. Pak působil v Mohuči, ve Würzburgu a v Paříži. Vedle kariéry houslisty získal věhlas virtuosa na lesní roh. V roce 1777 byl pozván do Anglie, aby techniku krytí naučil hráče tamního královského orchestru.
1796 – zemřela Caterina Gabrielli, italská pěvkyně (narodila se 12. listopadu 1730), nejvýznamnější koloraturní sopranistka své doby. Její první významná pěvecká sezóna byla v Benátkách v letech 1754 až 1755. Měla dlouhodobá angažmá ve Vídni, Petrohradu a Londýně, tedy ve třech nejprestižnějších operních centrech své doby
1753 – zemřel Giacomo Facco, barokní skladatel, dirigent a houslista (narodil se 4. února 1676), jehož zapomenuté dílo bylo objeveno až v roce 1962. K roku 1720 je doložen na dvoře španělského krále, učil prince hrát na klavichord. Postupně však kvůli dvorním intrikám ztratil pozici. Složil pět oper, kantáty, duchovní a instrumentální hudbu. V Amsterodamu vydal v letech 1716 a 1718 dvě knihy koncertů pro strunné nástroje s doprovodem varhan Pensieri Adriarmonici.
1690 – zemřel Philipp Jakob Rittler, římskokatolický kněz a hudební skladatel světské i chrámové hudby (narodil se 1637). Studoval na jezuitském gymnáziu v Opavě, kde se seznámil s Pavlem Josefem Vejvanovským a Heinrichem Ignazem Biberem. V letech 1669 až 1673 působil jako duchovní a dvorní kapelník na zámku Eggenberg ve Štýrském Hradci. Pak se stal kaplanem na dvoře olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna v Kroměříži a v roce 1678 ředitelem kůru a sbormistrem katedrály svatého Václava v Olomouci.
1684 – narodil se Bohuslav Matěj Černohorský, hudební skladatel, kněz a varhaník (zemřel 1. července 1742). Po studiu v jezuitském semináři na pražské univerzitě vstoupil do františkánského řádu a žil v minoritském konventu u svatého Jakuba na Starém Městě. Roku 1710 odešel do Říma, kde ho vrchní představený řádu jmenoval hlavním varhaníkem baziliky sv. Františka v Assisi. Z Prahy byl nicméně potrestán deseti lety vyhnanství, protože do Itálie odešel bez souhlasu nadřízených. Později působil jako regenschori v bazilice svatého Antonína v Padově, kde mezi jeho žáky patřil Giuseppe Tartini; ten tehdy pod jeho uměleckým dohledem zkomponoval slavnou Sonátu g moll Il Trillo del Diavolo (Ďáblův trylek). Dalšími působišti Černohorského byly Florencie, Bologna, Neapol a Benátky. Po návratu do Prahy pokračoval ve skladatelské a pedagogické činnosti. Mezi jeho žáky byl pozdější významný skladatel František Ignác Tůma. Od roku 1731 působil opět v Padově. Na sklonku roku 1741 se kvůli zhoršujícímu zdraví rozhodl vrátit se do Čech, ale během cesty ve Štýrském Hradci zemřel. Byl ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka díky vlivu na další generace skladatelů i díky vrcholné úrovni polyfonie a svébytného pojetí melodiky a rytmiky. K Černohorského nejlepším dílům patří velikonoční dvousborová antifona Regina coeli, offertorium Laudetur Jesus Christus pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Jeho umělecké schopnosti dokazují i dvě mše.