17. únor
Svátek má Miloslava.
2026 – zemřel José van Dam, belgický operní pěvec – basbarytonista (narodil se 25. srpna 1940). Jeho repertoár zahrnoval široké spektrum rolí od klasických titulů po moderní operu. Ztvárnil například Falstaffa, Simona Boccanegru, Dona Giovanniho, Borise Godunova, Amfortase v Parsifalovi, Jochanaana v Salome, Scarpiu v Tosce nebo Vojcka. Významným milníkem kariéry se stala titulní role ve světové premiéře opery Saint François d’Assise od Oliviera Messiaena v Paříži a později také na Salcburském festivalu. Jeho diskografie zahrnuje řadu oceňovaných nahrávek, například opery Pelléas a Mélisanda, Faust a Markéta nebo Oedipus od George Enescu. Získal řadu mezinárodních ocenění včetně Grammy, Diapason d’Or či Ceny německé hudební kritiky. Od debutu v Pařížské opeře v roli Dona Basilia v Rossiniho Lazebníku sevillském byl pravidelně zván do předních operních domů a na významné festivaly, mimo jiné do londýnské Covent Garden, milánské La Scaly, Vídeňské státní opery, Německé operyv Berlíně, do Metropolitní opery v New Yorku nebo na festivaly v Salcburku a v Aix-en-Provence. Byl ceněn nejen jako interpret, ale také jako pedagog Queen Elisabeth Music Chapel a jako mentor mladých pěvců. Působil i ve filmu. Ztvárnil titulní roli ve snímku Le Maître de musique režiséra Gérarda Corbiaua a objevil se jako Leporello ve filmové verzi Mozartova Dona Giovanniho režiséra Josepha Loseyho.
1990 – zemřel Gustav Křivinka, český hudební skladatel (narodil se 24. dubna 1928). Studoval na Státní konzervatoři v Brně hru na housle u Františka Kudláčka a skladbu u Václava Kaprála a Viléma Petrželky. Ve studiu kompozice pak pokračoval na JAMU u Jaroslava Kvapila. 1. smyčcový kvartet, kterým absolvoval, hrálo Janáčkovo kvarteto a už za studií se na koncertech uváděly jeho skladby. V roce 1961 se stal režisérem hudebních pořadů v Československé televizi. Připravoval přímé přenosy koncertů, divadelních představení vážné i populární hudby, režíroval operní cykly i pořady o interpretech a nástrojích. Pro rozhlasové a televizní pořady komponoval i hudbu. Přispíval do odborného i denního tisku a pracoval i v tehdejším Svazu československých skladatelů a koncertních umělců. Mimořádně úspěšná je jeho kantáta-oratorium Motýli tady nežijí z roku 1963, komponovaná na básně dětí z koncentračního tábora v Terezíně.
1977 – premiéru měla skladba A Symphony of Three Orchestras od modernistického amerického autora Elliotta Cartera (1908–2012). Stalo se tak v New Yorku v provedení Newyorské filharmonie pod taktovkou Pierra Bouleze. Inspirací pro dílo byl začátek básně Most od Harta Cranea, popisující newyorský přístav a Brooklynský most.
1963 – narodil se Karel Tomek, varhaník, sbormistr, skladatel, zakladatel sboru Musica Animata a Serafín.
1944 – narodil se Karl Jenkins, velšský hudebník a skladatel, nositel Řádu britského impéria. Hudební kariéru začal jako hobojista v Národním orchestru velšské mládeže. Vystudoval Universitu Cardiff a poté postgraduálně Royal Academy of Music. Stal se nejen skladatelem, ale i známým jazzmanem (hrál na saxofon, klávesy a hoboj). V roce 1972 se stal členem rockové kapely Soft Machine. V roce 2008 premiérově provedl skladbu Stabat Mater, která vyšla i jako album.
1933 – narodil se Karel Sklenička, skladatel a varhaník (zemřel 26. března 2001). Už během studia upravoval národní písně pro Československý rozhlas a komponoval první skladby, pro Československou televizi začal psát scénickou hudbu a po jejím úspěchu komponoval i pro divadla. Podal několikrát přihlášku na HAMU, ale z politických důvodů nebyl přijat. Dlouhá léta působil jako varhaník a regenschori v pražském kostele Panny Marie Bolestné a přes léto byl stálým varhaníkem v kostele sv. Martina ve Vidimi. V roce 1972 založil soubor Musica sacra nova Pragensis, který se soustředil na novou českou duchovní hudbu. V roce 1973 pak založil soubor Musica poetica, který uváděl zhudebněná díla českých a arménských básníků.
1929 – narodil se Karel Sodomka, skladatel, dirigent a sbormistr (zemřel 25. srpna 1988). Vystudoval hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Praze u muzikologa Josefa Plavce a na Pražské konzervatoři. Absolvoval dirigentské oddělení u Aloise Klímy a skladbu u Miroslava Krejčího a Emila Hlobila. Hudební vzdělání dokončil na HAMU u Pavla Bořkovce. Byl sbormistrem a dirigentem Uměleckého souboru ministerstva vnitra a smíšeného sboru ČKD Stalingrad. Pracoval i v orgánech Svazu československých skladatelů. Byl předsedou pracovní skupiny pro dětskou a instruktivní hudební literaturu. Kromě klasiky komponoval hudbu k televizním inscenacím a seriálům, populární pochody a masové písně.
1926 – narodil se Friedrich Cerha, rakouský skladatel a dirigent (zemřel 14. února 2023). Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů Evropy. Do povědomí vstoupil dokončením Bergovy opery Lulu. Na vídeňské Univerzitě hudebních a dramatických umění studoval housle, skladbu a pedagogiku a současně s tím na Vídeňské univerzitě germanistiku, hudební vědu a filozofii. V roce 1958 založil společně s Kurtem Schwertsikem Ensemble die reihe, z něhož se stal významný nástroj pro šíření současné klasické hudby v Rakousku.
1921 – premiéru mělo Letní pastorale (Pastorale d’été) Arthura Honeggera, nedlouhá symfonická báseň pro komorní orchestr inspirovaná skladatelovou dovolenou ve švýcarských Alpách. Skladba poprvé zazněla v pařížském Salle Gaveau pod taktovkou Vladimíra Golschmanna.
1920 – zemřel Teofil Kotykiewicz, vídeňský stavitel varhan a harmonií polského původu (narodil se 27. dubna 1849). Jím vedená továrna produkovala jedny z nejlepších nástrojů nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v celé Evropě. Byly oceněny mnoha medailemi z řemeslných výstav a vysoce ceněny samotnými umělci. O jeho mládí není nic známo. Sňatkem s dcerou vídeňského stavitele varhan a harmonií Petera Titze se stal společníkem v jeho firmě a v roce 1878 ji plně převzal. Dílna i sklad se nacházely na Straußengasse 18 ve Vídni. Výrobky byly natolik kvalitní, že se firma pyšnila označením K. u. K. Hof-Harmonium Fabrik.
1904 – konala se premiéra Pucciniho opery Madama Butterfly, a to v milánském Teatro alla Scalla. Dirigoval Cleofonte Campanini. Tato původní verze ale nebyla přijata dobře. Následnou, úspěšně revidovanou verzi, která měla premiéru v Brescii 28. května 1904, dirigoval Arturo Toscanini. Autory libreta jsou Luigi Illica a Giuseppe Giacosa, námětem stejnojmenná hra Davida Belasca podle románu Johna Luthera Longa.
1903 – zemřel Joseph Parry, velšský skladatel (narodil se 21. května 1841). Studoval hudbu na Univerzitě v Cambridgi, kde byl jeho profesorem hudební skladatel William Sterndale Bennett. Ve dvaatřiceti se stal profesorem hudby na University of Wales v Cardiffu. V roce 1978 o něm byl natočen film Off to Philadelphia in the Morning, jemuž byla předlohou stejnojmenná kniha od Jacka Jonese.
1890 – narodil se Ladislav Buček, dirigent a vedoucí Pěveckého sdružení Kopřivnice (zemřel 18. ledna 1969). Stal se členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, v roce 1932 převzal po dirigentu Janu Uhlířovi vedení 36 členného souboru Pěvecké sdružení Kopřivnice, zpíval v Filharmonické besedě. Při Pěveckém sdružení založil ženský sbor a později i žákovský a smíšený.
1889 – premiéru měla Symfonie d moll, jediná symfonie francouzského romantika Césara Francka. Má cyklickou formu a charakteristická hlavní hudební témata prostupují všechny tři věty. První provedení se uskutečnilo Na pařížské konzervatoři pod dirigentským vedením Julese Garcina. V předchozím roce se s velkým ohlasem setkala Saint-Saënsova Varhanní symfonie se setkala s velkým ohlasem v předchozím roce, ale v mezinárodním orchestrálním repertoáru se předtím etablovala pouze jedna dřívější symfonie od francouzského skladatele Berliozova Fantastická symfonie z roku 1830.
1867 – narodila se Eva Chamberlain, rozená von Bülow, dcera Richarda Wagnera a jeho pozdější manželky Cosimy Wagner (zemřela 26. května 1942). Když se narodila, její matka byla ještě provdána za Hanse von Bülow. Přes matku byla také vnučkou Franze Liszta. Jako jediný člen rodiny měla povoleno chodit do rodinného archivu. Ve 20. a 30. letech 20. století se ona a její nevlastní sestra Daniela zasadily o to, aby žádná ze skladeb Richarda Wagnera nebyla modernizována. V roce 1933 získala čestné občanství města Bayreuthu. Byla také nositelkou Zlatého stranického odznaku, který jí vydala nacistická strana.
1859 – premiéru měla opera Maškarní ples (Un ballo in maschera) Giuseppa Verdiho, a to v divadle Apollo v Římě. Dílo s obdobným příběhem a libretem podle Eugèna Scribea – pod názvem Gustav III. nebo Maškarní ples – už bylo uvedeno předtím v pařížském Théâtre de l’Opéra v únoru 1833 skladatelem Danielem Auberem. Libreto pro Verdiho prošlo řadou transformací a změn názvu, způsobených kombinací cenzurních předpisů v Neapoli i Římě i politickou situací ve Francii v lednu 1858. Švédský král se musel proměnit v jinou postavu a děj musel být přenesen do Bostonu do koloniální éry.
1856 – zemřel John Braham, anglický operní pěvec, tenorista (narodil se někdy v roce 1774). Byl jednou z největších evropských operních hvězd. Stal se sirotkem ve velmi útlém mládí. Zpíval ve velké synagoze, kde si ho všiml Michaele Leoni, tenor v divadle na Covent Garden, tj. v dnešní Královské opeře. První vystoupení pak absolvoval právě tam společně s Leonim v roce 1787. Pak působil v Bathu. Zhruba v jeho čtyřiceti se stali jeho přáteli vážený hudební skladatel Stephen Storace a jeho sestra Anna, největší zpěvačka své doby známá pod přezdívkou Nancy, která v roce 1786 ztvárnila první Zuzanu v Mozartově Figarově svatbě. Začali spolu vystupovat a stali se partnery. Zpívali po celé Británii. Začali se také objevovat v Paříži, Miláně, Dublinu a mnoha dalších evropských metropolích.
1855 – premiéru měl Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur Franze Liszta. Uskutečnila se ve Výmaru s autorem u klavíru a pod taktovkou Hectora Berlioze.
1841 – zemřel Ferdinando Carulli, italský kytarista a hudební skladatel, autor školy hry na kytaru Méthode complète pour guitare ou lyre, op. 27, která je dodnes používána (narodil se 9. února 1770). Začal na violoncello. Teprve ve dvaceti letech objevil kytaru. V té době neexistoval v Neapoli žádný profesionální učitel hry na kytaru, proto si vyvinul svůj vlastní styl. Jeho koncerty se staly tak populární, že byl záhy zván na koncertní turné po celé Evropě. Nnatrvalo přesídlil do Paříže, stal se velice úspěšným učitelem hry na kytaru a také tam vyšla většina jeho skladeb. Založil i vlastní hudební vydavatelství, ve kterém kromě svých skladeb vydával i díla dalších vynikajících kytaristů včetně Filippa Gragnaniho, který se stal jeho přítelem a který mu později věnoval svá tři kytarová duetta. Také se věnoval konstrukci nástroje a ke konci svého života vyvinul ve spolupráci s pařížským loutnistou René Lacôtem desetistrunnou kytaru, tzv. Decacorde.
1818 – narodil se Jan Nepomuk Maýr, operní pěvec – tenor, skladatel, pedagog, ředitel kůru v několika pražských chrámech, kapelník Stavovského divadla, ředitel Prozatímního divadla (zemřel 25. října 1888). Zasloužil se o počátky budovaní české operní scény. Jeho manželkou byla překladatelka Emílie Ujková-Maýrová, tvořící pod pseudonymy řadu překladů italských a německých oper. S podporou rodiny Lobkoviců získal vzdělání v pražském křižovnickém konventu. Po absolutoriu dvouletého varhanického kurzu u Roberta Führera a školení u Jana Nepomuka Vitáska odešel vyučovat hudbu do šlechtických rodin ve Vídni. Do povědomí veřejnosti se napřed zapsal jako operní pěvec, debutoval zřejmě v roce 1839 v Klagenfurtu. Brzy se začal angažovat jako dirigent, svou činností zasáhl do několika hudebních institucí tehdejší Prahy. Také si vybudoval renomé výborného varhaníka a je uváděn jako jeden z nejstarších reformátorů chrámové hudby. V roce 1854 dostal povolení ke zřízení v té době třetího hudebního ústavu v Praze pro vyučování zpěvu. Jako dirigent Prozatímního divadla působil v letech 1861 až 1866, kdy na jeho místo přišel Bedřich Smetana. Maýr pak Smetanu vystřídal zas od r. 1874 a zároveň se stal ředitelem Prozatímního divadla. V r. 1880 se stal na doporučení F. L. Riegra ředitelem připravovaného Národního divadla. Roku 1883 z funkce odstoupil a vystřídal ho F. A. Šubert. Složil několik scénických hudeb, chrámových skladeb a dvě opery, s jednou se neúspěšně zúčastnil soutěže hraběte Harracha o provedení původní české opery. Soutěž vyhrál Smetana s operou Braniboři v Čechách. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
1817 – narodil se Josef Müller, varhaník skladatel a hudební pedagog (zemřel 16. dubna 1885). Po studiích na Pražské varhanické škole se stal učitelem hudby a pro svůj velký talent od roku 1862 také kůrovým varhaníkem v kostele svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze, kde setrval přes dvacet let. Vedle své koncertní činnosti byl i pilným skladatelem, kromě skladeb pro varhany napsal i Mši D-Dur a řadu dalších drobnějších liturgických skladeb, z nichž mnoho vyšlo tiskem v renomovaných nakladatelstvích tehdejší doby. Publikoval i několik teoretických článků o hře na varhany v hudebních časopisech.
1754 – narodil se Jan Jáchym Kopřiva, kantor, varhaník a hudební skladatel (zemřel 17. srpna 1792). Byl synem Václava Jana Kopřivy a starším bratrem Karla Blažeje Kopřivy. V roce 1778 vystřídal ve funkci citolibského kantora svého otce. Stal se v Citolibech u Loun varhaníkem a učitelem hudby v rodině hraběte Arnošta Pachty. Podle dochovaných skladeb nebyl tak osobitým skladatelem jako jeho otec a bratr.Jeho chrámové skladby jsou uloženy v Českém muzeu hudby.
1732 – zemřel Louis Marchand, francouzský skladatel, cembalista a varhaník (narodil se 2. února 1699). Byl varhaníkem v několika pařížských kostelech, roku 1708 se stal dvorním varhaníkem a rivalem Françoise Couperina. Svým uměním si získal přízeň krále Ludvíka XIV. V roce 1717 koncertoval v Drážďanech a měl se utkat v soutěži ve varhanní improvizaci s Johannem Sebastianem Bachem, ale traduje se, že urychleně Drážďany opustil. Dochovalo se jen málo jeho děl. Avšak varhanní skladby Grand dialogue a Fond d’orgue jsou považovány za klasická díla francouzské varhanní školy.
1728 – premiéru měla opera Siroe, re di Persia od Georga Fridricha Händela. Odehrála se v King’s Theatre v londýnském Haymarket. S Francescou Cuzzoni, Faustinou Bordoni a Francescem Bernardim, známým jako Senesino, měl skladatel k dispozici špičkové vokální sólisty proslulé po celé Evropě. Dílo dosáhlo počtu 17 po sobě jdoucích představení. Mimořádného úspěchu se však nedočkalo, především kvůli konkurenční Žebrácké opeře dávané ve stejnou dobu.
1705 – narodil se Johann Elias Bach, německý skladatel (zemřel 30. listopadu 1755). Byl synem Johanna Valentina Bacha a bratrancem Johanna Sebastiana Bacha, u kterého působil jako učitel a vychovatel jeho dětí. Dopisy z tohoto období jsou důležitým zdrojem informací o životě J. S. Bacha. Od roku 1743 působil jako kantor ve Schweinfurtu a jako inspektor církevních škol. Zkomponoval dva svazky církevních kantát, které byly jeho současníky vysoce ceněny, do naší současnosti se však nedochovaly.
1654 – zemřel Michael Lohr, německý skladatel (narodil se 23. září 1591). Učil hlavně v Drážďanech. Dochovaly se jeho „Newe teutzsche Kirchen Gesänge“ a latinská motetta. „Gesänge“ jsou pozoruhodné pro své rané basso continuo.
1653 – narodil se Arcangelo Corelli, italský barokní skladatel a houslista (zemřel 8. ledna 1713). Jeho přínosem je jednak rozvoj barokní instrumentální formy concerto grosso, kterou sice převzal od Alessandra Stradelly, ale dal jí jméno a dovedl ji k formální dokonalosti, takže se stala vzorem pro díla takových skladatelů jako byl Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach nebo Georg Friedrich Händel, a za druhé zdokonalení techniky houslové hry. Tu dále rozvíjeli jeho žáci, např. Francesco Geminiani nebo Pietro Locatelli. První velký úspěch zažil v osmnácti letech v Paříži. Strávil nějaký čas u svého přítele skladatele a houslisty Cristiana Farinelliho, strýce proslulého kastráta Farinelliho. Nějaký čas pobýval také na dvoře bavorského prince, v Římě řídil hudební produkce pro královnu Kristinu Švédskou, pracoval v Modeně pro vévodu modenského, v paláci kardinála Ottoboniho pravidelně organizoval pondělní koncerty, na nichž uváděl díla svá i svých současníků. Je pochován v římském Pantheonu. Zanechal po sobě nejen značný majetek, ale i rozsáhlou a velmi kvalitní sbírku obrazů.
1652 – zemřel Gregorio Allegri (narodil se roku 1582), významný italský barokní skladatel, kněz a zpěvák působící v Římě, známý především díky slavnému vokálnímu dílu Miserere mei, Deus. Jako člen papežského sboru napsal tuto devítihlasou skladbu pro Sixtinskou kapli, kde byla dlouho střežena jako tajemství.