18. červenec

Svátek má Drahomíra a Arnold.

1975 – narodil se Tomáš Netopil, dirigent a houslista. V letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla v Praze a mezi roky 2013–2023 hudebním ředitelem a šéfdirigentem operního divadla Aalto-Theater a jeho orchestru v Essenu. V sezónách 2018–2024 byl spolu s Jakubem Hrůšou hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a roku 2021 se stal prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Od sezony 2025/2026 se stal šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V rodné Kroměříži v roce 2018 založil a stal se uměleckým ředitelem mezinárodní Letní hudební akademie Academy Kroměříž. Je také uměleckým vedoucím rezidenčního souboru Letní hudební akademie Kroměříž Collegium Colloredo, se kterým vystupuje i jako hráč na barokní housle. Po absolutoriu studia hry na housle na kroměřížské konzervatoři vystudoval na pražské AMU dirigování a sbormistrovství a další vzdělání pak absolvoval na Královské akademii ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Je nejen symfonickým, ale i vyhledávaným operním dirigentem. Opakovně hostoval v Saské státní opeře v Drážďanech, ve Vídeňské státní opeře, v Nizozemské opeře, v opeře v Ženevě, Kolíně nad ýnem a Tokiu a v lednu 2026 v Lyrické opeře v Chicagu. Hostoval u řady evropských orchestrů i v Sydney a Hong-kongu. Opakovaně dirigoval orchestr dobových nástrojů Concentus Musicus Wien a v tuzemsku zahájil spolupráci s barokním orchestrem a sborem Silentrium! Ensemble. Ve volném čase rád pilotuje malá letadla.

1931 – narodil se Jurij Mazurok, ruský operní pěvec ukrajinského původu – barytonista (zemřel 1. dubna 2006). Ve Velkém divadle v Moskvě slavně debutoval v roce 1963 v titulní roli Čajkovského opery Evžen Oněgin, která se stala jeho životní. Vystupoval na nejvýznamnějších scénách světa, včetně Metropolitní opery, londýnské Royal Opera House Covent Garden a Vídeňské státní opery.

1930 – narodil se Siegfried Kurz, německý dirigent, který výrazně ovlivnil hudební scénu v rodných Drážďanech (zemřel 8. ledna 2023). Po téměř tři desetiletí působil od roku 1960 jako dirigent tamní Státní opery a jako profesor dirigování na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera. Předtím byl po celá padesátá léta pověřen vedením dramatické hudby ve Státním divadle v Drážďanech a hudební kariéru zahájil jako trumpetista. Od roku 1984 byl Kapellmeister ve Staatsoper Unter den Linden – šéfdirigent v Německé státní opeře ve východním Berlíně. Jeho pravděpodobně nejznámější kompozicí je Trubkový koncert. Vedle vlivu Paula Hindemitha lze v jeho hudbě zaznamenat i ozvěny jazzové hudby.

1927 – narodil se Kurt Masur, německý dirigent (zemřel 19. prosince 2015), vnímaný jako jeden z posledních mistrů starého stylu. Proslul zejména jako šéf lipského tělesa Gewandhausorchester Leipzig v letech 1970 až 1996 a jako šéfdirifgent Newyorské filharmonie v letech 1991 až 2002. Je připomínán pro podporu pokojných demonstrací proti východoněmecké vládě během demonstrací v Lipsku v roce 1989, které byly součástí událostí vedoucích k pádu Berlínské zdi. S Orchestrem lipského Gewandhausu provedl na oslavě znovusjednocení Německa v roce 1990 Beethovenovu Devátou symfonii… V roce 2000 se na sedm let stal šéfdirigentem Londýnského filharmonického orchestru a v roce 2002 na šest let hudebním ředitelem Orchestre National de France. V mládí dirigoval rovněž Drážďanskou filharmonii a pracoval v Komické opeře ve východním Berlíně. Dirigování, skladbu a hru na klavír studoval v Lipsku, ale už v 21 letech mu bylo nabídnuto místo korepetitora v operním divadle v Halle an der Saale.

1670 – narodil se Giovanni Bononcini, italský skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog (zemřel 9. července 1747). Stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě. Jeho dílo zahrnuje desítky oper, serenády, oratoria a řadu dalších skladeb. Už v patnácti letech publikoval tři instrumentální sbírky a v roce 1686 byl přijat za člena prestižní Boloňské filharmonické akademie, stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice San Petronio, kapelníkem v kostele San Giovanni in Monte v Bologni, hrál v orchestru kardinála Benedetta Pamphilia v Miláně, působil v Římě ve službách vévody Filipa II. Colonny, stal se také členem dvou exkluzivních římských uměleckých společností, hudební Accademia Nazionale di Santa Cecilia a literární Accademia degli Arcadi, a proslul i jako pedagog. Pak odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. a stal se oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského, poté odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712.

1591 – zemřel Jacobus Handl Gallus, skladatel slovinského původu (narodil se 3. července 1550), představitel protireformačního směru. Krátce působil v císařské dvorní kapele ve Vídni, pak se stal v Olomouci biskupským kapelníkem ve službách Stanislava II. Pavlovského. Z té doby se dochovalo několik skladeb, které jsou dnes uloženy v hudebním archivu kroměřížského zámku. Od roku 1586 až do konce života pak působil v Praze jako kantor a kapelník v kostele svatého Jana Křtitele Na zábradlí. Na domě na nároží Anenského náměstí a ulice Na zábradlí je pamětní deska s jeho podobiznou. Byl plodným skladatelem, prokázaně je autorem více než pěti set skladeb. Tvořil ve smíšeném, eklektickém stylu, kombinoval vlivy pozdně renesanční franko-vlámské a benátské školy, užíval vícesborovou techniku zvanou coro spezzato, psal duchovní i světskou vokální polyfonii. Jeho nejvýznamnějším dílem je šestidílná sbírka 374 motet Opus musicum z roku 1587 vytištěná v Praze v tiskárně Jiřího Nigrina, který rovněž publikoval šestnáct z jeho dvaceti dochovaných mší.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1881 – v Brně se začalo stavět divadlo Na Hradbách (dnes Mahenovo divadlo Národního divadla) podle architektonického návrhu vídeňské kanceláře tehdy velmi mladých architektů Ferdinanda Fellnera ml. a Hermanna Helmera, kteří se specializovali na projektování divadelních budov; včetně projekčních prací trvala stavba pouhých 18 měsíců a 31. října 1882 se konalo slavnostní uložení závěrečného kamene