18. červenec
Svátek má Drahomíra a Arnold.
1980 – zemřel Josef Blatný, hudební skladatel (narodil se 19. března 1891). Byl otcem hudebního skladatele Pavla Blatného a bratrem překladatele a dramatika Lva Blatného. Vyrůstal v rodině varhaníka Vojtěcha Blatného. Studoval u Leoše Janáčka, Viléma Kurze, Miroslavy Dvořáčkové. Psal hlavně instruktivní skladby, etudy.
1975 – narodil se Tomáš Netopil, dirigent a houslista. V letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla v Praze a mezi roky 2013–2023 hudebním ředitelem a šéfdirigentem operního divadla Aalto-Theater a jeho orchestru v Essenu. V sezónách 2018–2024 byl spolu s Jakubem Hrůšou hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a roku 2021 se stal prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Od sezony 2025/2026 se stal šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V rodné Kroměříži v roce 2018 založil a stal se uměleckým ředitelem mezinárodní Letní hudební akademie Academy Kroměříž. Je také uměleckým vedoucím rezidenčního souboru Letní hudební akademie Kroměříž Collegium Colloredo, se kterým vystupuje i jako hráč na barokní housle. Po absolutoriu studia hry na housle na kroměřížské konzervatoři vystudoval na pražské AMU dirigování a sbormistrovství a další vzdělání pak absolvoval na Královské akademii ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Je nejen symfonickým, ale i vyhledávaným operním dirigentem. Opakovně hostoval v Saské státní opeře v Drážďanech, ve Vídeňské státní opeře, v Nizozemské opeře, v opeře v Ženevě, Kolíně nad ýnem a Tokiu a v lednu 2026 v Lyrické opeře v Chicagu. Hostoval u řady evropských orchestrů i v Sydney a Hong-kongu. Opakovaně dirigoval orchestr dobových nástrojů Concentus Musicus Wien a v tuzemsku zahájil spolupráci s barokním orchestrem a sborem Silentrium! Ensemble. Ve volném čase rád pilotuje malá letadla.
1931 – narodil se Jurij Mazurok, ruský operní pěvec ukrajinského původu – barytonista (zemřel 1. dubna 2006). Ve Velkém divadle v Moskvě slavně debutoval v roce 1963 v titulní roli Čajkovského opery Evžen Oněgin, která se stala jeho životní. Vystupoval na nejvýznamnějších scénách světa, včetně Metropolitní opery, londýnské Royal Opera House Covent Garden a Vídeňské státní opery.
1930 – narodil se Siegfried Kurz, německý dirigent, který výrazně ovlivnil hudební scénu v rodných Drážďanech (zemřel 8. ledna 2023). Po téměř tři desetiletí působil od roku 1960 jako dirigent tamní Státní opery a jako profesor dirigování na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera. Předtím byl po celá padesátá léta pověřen vedením dramatické hudby ve Státním divadle v Drážďanech a hudební kariéru zahájil jako trumpetista. Od roku 1984 byl Kapellmeister ve Staatsoper Unter den Linden – šéfdirigent v Německé státní opeře ve východním Berlíně. Jeho pravděpodobně nejznámější kompozicí je Trubkový koncert. Vedle vlivu Paula Hindemitha lze v jeho hudbě zaznamenat i ozvěny jazzové hudby.
1927 – narodil se Kurt Masur, německý dirigent (zemřel 19. prosince 2015), vnímaný jako jeden z posledních mistrů starého stylu. Proslul zejména jako šéf lipského tělesa Gewandhausorchester Leipzig v letech 1970 až 1996 a jako šéfdirifgent Newyorské filharmonie v letech 1991 až 2002. Je připomínán pro podporu pokojných demonstrací proti východoněmecké vládě během demonstrací v Lipsku v roce 1989, které byly součástí událostí vedoucích k pádu Berlínské zdi. S Orchestrem lipského Gewandhausu provedl na oslavě znovusjednocení Německa v roce 1990 Beethovenovu Devátou symfonii… V roce 2000 se na sedm let stal šéfdirigentem Londýnského filharmonického orchestru a v roce 2002 na šest let hudebním ředitelem Orchestre National de France. V mládí dirigoval rovněž Drážďanskou filharmonii a pracoval v Komické opeře ve východním Berlíně. Dirigování, skladbu a hru na klavír studoval v Lipsku, ale už v 21 letech mu bylo nabídnuto místo korepetitora v operním divadle v Halle an der Saale.
1905 – narodil se Vladimír Jedenáctík, operní pěvec – basista a pedagog (zemřel 9. srpna 1980). Od roku 1926 působil v brněnské opeře Zemského divadla, v roce 1942 přešel do pražského Národního divadla, kde byl v jednatřicet let. Kromě velmi dobré pěvecké techniky oplýval i velkým hereckým nadáním, které uplatnil v československém filmu, vytvořil přes dvacet rolí, a později i v Československé televizi. V letech 1952 až 1959 vyučoval hereckou výchovu na katedře operní režie a zpěvu na HAMU. Za svůj život nastudoval téměř dvě stě operních rolí, z toho přes polovinu v pražském Národním divadle.
1873 – zemřel Ferdinand David, německý houslový virtuóz a skladatel (narodil se 19. června 1810). Narodil se v Hamburku, v témže domě, kde se o rok dříve narodil Felix Mendelssohn-Bartholdy. Byl žákem Louise Spohra a Moritze Hauptmanna. Stal se houslistou Královského městského divadla v Berlíně, působil jako první houslista v kvartetu barona Carla Gottharda von Liphardt v Dorpatu, dnešním estonském městě Tartu, podnikal koncertní turné do Rigy, Petrohradu i do Moskvy, stal se koncertním mistrem v orchestru lipského Gewandhausu, kde působil společně s Josephem Joachimem a Mendelssohnem, a pak profesorem houslové hry na lipské konzervatoři. V Lipsku měla také premiéru jeho jediná opera Hans Wacht. Spolupracoval s Mendelssohnem při práci na jeho houslovém koncertu e-moll a také ho uvedl v premiéře v roce 1845. Kromě koncertní činnosti pracoval jako editor. Editoval vydání houslových děl Veraciniho, Locatelliho a Goldberga. Pro nakladatelství C. P. Peters připravil k vydání kompletní Beethovenova klavírní tria a Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle.
1849 – narodil se Hugo Riemann, německý hudební teoretik a historik i skladatel (zemřel 10. července 1919), jeden ze zakladatelů moderní muzikologie. Působil v Bielefeldu, Brombergu, Wiesbadenu a Hamburku, ale nakonec od roku 1895 na univerzitě v Lipsku, kde byl v roce 1901 jmenován profesorem a kde se v roce 1914 stal ředitelem Hudebního institutu. Mezi jeho nejznámější díla patří Musik-Lexikon, poprvé vydaný roku 1882, Dějiny hudební teorie v 9. – 19. století, Handbuch der Harmonielehre (Nauka o harmonii) a Lehrbuch des Contrapunkts, podobné dílo o kontrapunktu. Zavedl některé dodnes používané termíny, například funkční harmonie, tónika, dominanta, subdominanta. Pocházejí od něj i termín a teorie metrické a rytmické fráze.
1670 – narodil se Giovanni Bononcini, italský skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog (zemřel 9. července 1747). Stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě. Jeho dílo zahrnuje desítky oper, serenády, oratoria a řadu dalších skladeb. Už v patnácti letech publikoval tři instrumentální sbírky a v roce 1686 byl přijat za člena prestižní Boloňské filharmonické akademie, stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice San Petronio, kapelníkem v kostele San Giovanni in Monte v Bologni, hrál v orchestru kardinála Benedetta Pamphilia v Miláně, působil v Římě ve službách vévody Filipa II. Colonny, stal se také členem dvou exkluzivních římských uměleckých společností, hudební Accademia Nazionale di Santa Cecilia a literární Accademia degli Arcadi, a proslul i jako pedagog. Pak odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. a stal se oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského, poté odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712.
1591 – zemřel Jacobus Handl Gallus, skladatel slovinského původu (narodil se 3. července 1550), představitel protireformačního směru. Krátce působil v císařské dvorní kapele ve Vídni, pak se stal v Olomouci biskupským kapelníkem ve službách Stanislava II. Pavlovského. Z té doby se dochovalo několik skladeb, které jsou dnes uloženy v hudebním archivu kroměřížského zámku. Od roku 1586 až do konce života pak působil v Praze jako kantor a kapelník v kostele svatého Jana Křtitele Na zábradlí. Na domě na nároží Anenského náměstí a ulice Na zábradlí je pamětní deska s jeho podobiznou. Byl plodným skladatelem, prokázaně je autorem více než pěti set skladeb. Tvořil ve smíšeném, eklektickém stylu, kombinoval vlivy pozdně renesanční franko-vlámské a benátské školy, užíval vícesborovou techniku zvanou coro spezzato, psal duchovní i světskou vokální polyfonii. Jeho nejvýznamnějším dílem je šestidílná sbírka 374 motet Opus musicum z roku 1587 vytištěná v Praze v tiskárně Jiřího Nigrina, který rovněž publikoval šestnáct z jeho dvaceti dochovaných mší.
1013 – narodil se Heřman z Reichenau (Hermann von Reichenau), německý benediktinský mnich a světec, kronikář, učenec, básník a skladatel (zemřel 24. září 1054), známý také jako Herman Contractus. Připisovaly se mu dva tucty hudebních kompozic a velké křesťanské sekvence Alma redemptoris mater a Salve regina. Autentičnost autorství však není prokazatelná. Jeho spis De Musica vychází z Boethia a položil základy pro středověkou modální teorii. Heřman v něm také na základě byzantské notace vyvinul vlastní zápis hudby, který však v kontextu pozdějšího vývoje nenašel výraznou odezvu. Jeho křesťanská světová kronika Chronicon je popisem nejvýznamnějších událostí v dějinách světa od narození Krista po rok 1054. Rozmanitá jsou jeho matematická a astronomická díla. Od narození trpěl nevyléčitelnou chorobou. Fyzicky byl velmi slabý, nedokázal sám chodit. Život prožil v klášteře na ostrově v Bodamském jezeře.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1881 – v Brně se začalo stavět divadlo Na Hradbách (dnes Mahenovo divadlo Národního divadla) podle architektonického návrhu vídeňské kanceláře tehdy velmi mladých architektů Ferdinanda Fellnera ml. a Hermanna Helmera, kteří se specializovali na projektování divadelních budov; včetně projekčních prací trvala stavba pouhých 18 měsíců a 31. října 1882 se konalo slavnostní uložení závěrečného kamene