5. září
Svátek má Boris.
2021 – premiéru měla opera Electric Saint skladatele Stewarta Copelanda s libretem Jonathana Moorea, jejímž tématem je život Nikoly Tesly. První uvedení se uskutečnilo v Deutsches Nationaltheater ve Výmaru. Copeland je americký hudebník a skladatel, známý jako bubeník rockových kapel a autor filmové hudby.
2001 – v Halberstadtu začalo provedení kompozice s názvem As Slow as Possible (Co nejpomaleji) Johna Cagea (1912–1992). Skladbu z roku 1987, neřízenou počítačem, hrají varhany. Mezi jednotlivými proměnami tónů či akordů jsou zhruba roční pauzy. Koncert má mít délku 639 let, má tedy skončit 4. září 2640.
1980 – premiéru měla Satyagraha, opera skladatele Philipa Glasse a libretistky Constance DeJong. Je volně inspirovaná životem Mahátmy Gándhího, hlavního vůdce indického hnutí za nezávislost a tvůrce nenásilného odporu. Zachycuje jeho mladá léta strávená v Jižní Africe. Satjágrahu, filozofii „trvání na pravdě“, specifickou formu odporu, Gándhí poprvé úspěšně uplatnil při hájení práv jihoafrické indické menšiny a později v boji za nezávislost Indie na britské nadvládě. Text z Bhagavadgíty je v opeře zpíván v původním sanskrtu. D9lo uvedla Nizozemská opera v Rotterdamu pod taktovkou Bruce Ferdena. V Severní Americe měla opera premiéru v Artparku v Lewistonu ve státě New York 29. července 1981 a tamní inscenace byla uvedena později téhož roku v Brooklynské hudební akademii.
1956 – premiéru měl Klavírní koncert č. 4 B dur, op. 53 Sergeje Prokofjeva. Neoklasické dílo pro levou ruku a orchestr si objednal jednoruký klavírista Paul Wittgenstein a bylo dokončeno v roce 1931. Sólista však koncert nehrál a za skladatelova života nebyl nikdy proveden. Premiéru měl až se Siegfriedem Rappem a Západoberlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem pod taktovkou Martina Riche. Premiéra ve Spojených státech se konala v roce 1958 v podání Rudolfa Serkina a Filadelfského orchestru pod taktovkou Eugena Ormandyho.
1924 – narodil se Jiří Novák, houslista (zemřel 10. září 2010), od roku 1947 do roku 1989 primárius Smetanova kvarteta. Před válkou ho učili primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann, zakladatel Českého noneta Emil Leichner a Jindřich Feld. Na AMU byl po válce žákem Jaroslava Pekelského, v letech 1945-1947 hrál v Talichově komorním orchestru jako koncertní mistr. V letech 1969–1992 vyučoval na AMU, kde k jeho žákům patřili mimo jiné Jiří Panocha (primárius Panochova kvarteta), Leoš Čepický (primárius Wihanova kvarteta), Jan Kvapil (sekundista Talichova kvarteta) nebo Hana Kotková, výrazná sólistka.
1924 – zemřel Karel Komzák III, rakouský kapelník a skladatel (narodil se 20. května 1878). Byl vnukem Karla Komzáka staršího (1823–1893), v jehož pražské kapele hrál mladý Antonín Dvořák, a synem Karla Komzáka mladšího (1850–1905), vojenského kapelníka a skladatele působícího v Innsbrucku, Vídni a Badenu. Založil si vlastní orchestr a cestoval po Rakousku i Německu. Za svůj skutečný domov považoval Vídeň, ale žil také v Hamburku a Mnichově a navštívil Anglii. Psal převážně valčíky, z nichž nejoblíbenější je Münchner Kindl.
1912 – narodil se John Cage, americký experimentální skladatel (zemřel 12. srpna 1992), jedna z předních osobností poválečné avantgardy. Byl průkopníkem neurčitosti v hudbě a v nestandardním užívání hudebních nástrojů i průkopníkem elektroakustické hudby. Patří mezi nejvlivnější skladatele 20. století. K myšlence hudby ovládané náhodou, kterou začal komponovat v roce 1951, ho přivedlo studium indické filozofie a zenového buddhismu. V přednášce Experimentální hudba popsal v roce 1957 hudbu jako „bezúčelnou hru“. Byl mimo jiné průkopníkem preparovaného (připraveného) klavíru, jehož zvuk je pozměněn předměty umístěnými mezi strunami, na strunách nebo na kladívkách. Ve své hudbě místo sebevyjádření přinesl koncept otevřeného hudebního projevu, ve kterém posluchač, namísto aby byl bombardován skladatelovými záměry, má možnost najít své vlastní centrum. Zvuk přestal ilustrovat hudební fenomény a začal být sám sebou. Pauzy a ticho se staly stejně důležitými jako zvuk a hudební tóny dostaly stejnou důležitost jako hluky… Jeho nový koncept času a zvuku přinesl radikální odklon od tradičního hudebního myšlení. Disciplínu v hudbě definoval jako proces, ve kterém „všechno je možné“, ve kterém člověk nedělá, co chce. Například John Cage Organ Project Halberstadt prezentuje jeho kompozici Organ2/ASLSP (Co nejpomaleji), jejíž provedení většinou trvalo několik desítek minut. V Halberstadtu byla osmistránková partitura připravena pro varhanní koncert mající délku 639 let; koncert má skončit 4. září 2640… Jeho nejznámější skladbou je 4’33”, kompozice skládající se z trojího otevření a zavření víka klavíru v přesně určených časových úsecích, aniž by za celou dobu byl zahrán jediný tón. Díky tomu, že jeho partnerem byl po většinu života choreograf Merc Cunningham, sehrál Cage také klíčovou roli v rozvoji moderního tance. Ve 30. letech dva roky studoval u Arnolda Schoenberga.
1909 – narodila se Marie Podvalová, česká operní pěvkyně, sopranistka (zemřela 16. května 1992), v letech 1937 až 1978 sólistka Opery Národního divadla v Praze, která se proslavila především jako vynikající představitelka titulní role v opeře Libuše Bedřicha Smetany. S mimořádným ohlasem však ztvárňovala řadu dalších úloh – Miladu v Daliboru, Anežku ve Dvou vdovách, Hedviku z Čertovy stěny, Fibichovu Šárku a Beatrice v Nevěstě messinské, Janáčkovu Kostelničku a Elinu Makropulos, Dvořákovu Marinu v Dimitriji, Cizí kněžnu v Rusalce, Julii v Jakobínu a Armidu, ze světových oper Sentu v Bludném Holanďanu, Mascagniho Santuzzu v Sedláku kavalírovi, Leonoru v Beethovenově Fideliovi, Amélii ve Verdiho Maškarním plesu, Maddalenu de Coigny v Giordanově André Chénierovi, Verdiho Aidu, Pucciniho Toscu… Její hlasový projev se skvěle hodil pro náročné dramatické role a vzácně se snoubil s výrazným hereckým nadáním a působivým osobním zjevem. Působila nejprve v brněnské opeře, ale roku 1937 odtamtud z podnětu dirigenta Václava Talicha přešla do pražského Národního divadla. Tam byla spojena především s érou Talichovou a Chalabalovou, ale pak i Vogelovou a Krombholcovou. V roce 1960 obdržela titul národní umělkyně.
1857 – premiéru měla ve Výmaru pod autorovou taktovkou Faustovská symfonie (Eine Faust-Symphonie in drei Charakterbildern), vokálně-instrumentální dílo Franze Liszta. Skladatel nevyprá ví Goethův příběh, ale ve třech částech (Faust, Gretchen, Mefistofeles) vytvořil hudební portréty jeho tří hlavních protagonistů. Závěrečný mužský sbor a tenorové sólo jsou až v revidované verzi díla, která měla první provedení pod vedením Hanse von Bülow v roce 1861.
1791 – narodil se Giacomo Meyerbeer (rodným jménem Jacob Liebmann Beer), německý skladatel působící v Paříži (zemřel 2. května 1864). Stal se hlavním představitelem francouzského žánru velké opery (grand opéra), psal vynalézavě a efektně a bezpečně dokázal gradovat dramatický účinek. Jeho opery v sobě spojovaly tehdejší umělecký vkus Francie, Itálie a Německa. Současně existující odpor proti Meyerbeerovi byl živen výhradami vůči jeho hudebnímu a dramatickému pojetí ze strany Richarda Wagnera a také antisemitskými názory, které byly živé až do doby nacismu, kdy byla jeho hudba zakázána. V repertoáru dnes žijí především čtyři jeho díla – vedle Hugenotů z roku 1836 také Robert ďábel (1831), Prorok (1849) a Afričanka (poprvé uvedená až posmrtně v roce 1865).
1735 – narodil se Johann Christian Bach (zemřel 1. ledna 1782), německý skladatel a varhaník období klasicismu, nejmladší syn Johanna Sebastiana Bacha. Po pobytu v Berlíně se vydal do Itálie, kde byl jmenován varhaníkem v milánské katedrále. V roce 1762 se nakonec stal skladatelem v King’s Theatre v Londýně; napsal tam řadu úspěšných italských oper a stal se známým jako „anglický Bach“. Je také zodpovědný za vývoj osobitého klasického hudebního žánru známého jako Sinfonia concertante.
1733 – premiéru měla La serva padrona (Služka paní), komická operní jednoaktovka Giovanniho Battisty Pergolesiho, vlastně dvoudílné intermezzo napsané jako lehká scénická zábava a určené k odehrání o dvou přestávkách mezi dějstvími Pergolesiho vážné opery Il prigionier superbo. Premiéra se uskutečnila v neapolském divadle Teatro San Bartolomeo a La serva padrona se okamžitě stala hitem a samostatně uváděným dílem.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1972 – členové palestinské teroristické skupiny Černé září na mnichovských olympijských hrách zajali a později zavraždili 11 izraelských atletů
1876 – narodil se zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík
1723 – Karel VI. byl slavnostně korunován českým králem