6. září
Svátek má Boleslav.
2025 – zemřel Christoph von Dohnányi, německý dirigent (narodil se 8. září 1929). Hudbu studoval v Mnichově a na Floridě u svého dědečka, skladatele Ernö von Dohnányiho. První profesionální zkušenosti získal jako asistent dirigenta Georga Soltiho ve Frankfurtu. Už v sedmadvaceti letech se stal nejmladším generálním hudebním ředitelem v Německu, když převzal vedení divadla v Lübecku. Postupně vedl významné hudební instituce v Kasselu, Kolíně nad Rýnem a Frankfurtu, kde si vydobyl pověst inovátora a propagátora současné hudby. Významnou etapu jeho života představovalo působení v Hamburské státní opeře, kde v letech 1977 až 1984 působil jako intendant a šéfdirigent. V roce 1984 stanul v USA na dvě desetiletí v čele Cleveland Orchestra, kerý pod jeho vedením dosáhl světové proslulosti. Vedle toho byl dlouholetým hlavním dirigentem londýnského Philharmonia Orchestra. Podílel se rovněž na speciálních projektech Bostonských symfoniků a Newyorské filharmonie a hostoval v operních divadlech jako Covent Garden, Teatro alla Scala, Metropolitní opera a opery v Berlíně, Vídni, Paříži, Curychu, Chicagu nebo San Franciscu. Často hostoval u Vídeňských filharmoniků a na Salcburském festivalu. Stal se symbolem inspirativního dirigenta, který dokázal spojit tradici s moderním pohledem na hudbu.
2024 – zemřela Lucine Amara, americká operní pěvkyně – sopranistka arménského původu (narodila se 1. března 1925), působící v letech 1950-1991 v newyorské Metropolitní opeře. Ztvárnila tam 56 rolí v 882 vystoupeních, z nichž téměř 60 bylo vysíláno v rozhlase a televizi. Vystupovala mimo jiné také v Glyndebourne, na Edinburském festivalu, ve Vídeňské státní opeře nebo v Rusku a v Číně. Mezi jejími nahrávkami je Musetta v Bohémě, Elsa v Lohengrinovi, Nedda v Komediantech a Verdiho Messa da Requiem. Ve sboru Sanfranciské opery začínala na konci 40. let jako altistka.
2020 – v kompozici s názvem As Slow as Possible (Co nejpomaleji) Johna Cagea (1912–1992) nastala po sedmi letech další změna akordu. Skladba, neřízená počítačem, zní v Halberstadtu od 5. září 2001. Hrají ji varhany. Mezi jednotlivými proměnami tónů a občas i akordů jsou zhruba roční pauzy. Koncert má mít délku 639 let, má tedy skončit 4. září 2640.
2018 – zemřel Claudio Scimone, italský dirigent (narodil se 23. prosince 1934). Byl zakladatelem souboru I Solisti Veneti (s nímž vznikla většina jeho nahrávek), byl čestným dirigentem Gulbenkianova orchestru v Lisabonu. Získal mezinárodní reputaci jako dirigent i skladatel, oživil mnoho barokních a renesančních děl. Jeho diskografie obsahuje přes 150 titulů. Podílel se na objevení významu Vivaldiho divadelních děl, počínaje prvním moderním uvedením opery Orlando furioso s Marilyn Horne a Victorií de Los Angeles. Ve znovuzrozeném benátském divadle La Fenice uvedl první moderní obnovu benátské verze Maometta Seconda od Rossiniho. Uvedl rovněž moderní premiéry oper Mojžíš v Egyptě a Edipo a Colono od Rossiniho a Poslední soud od Salieriho.
2017 – zemřel Derek Bourgeois, britský skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 16. října 1941). V letech 1971 až 1984 přednášel na Bristolské univerzitě a v letech 1984 až 1993 byl ředitelem Národního mládežnického orchestru. V roce 1980 začal dirigovat dechový orchestr Sun Life Band, pozdjší Stanshawe Band of Bristol. V roce 1994 byl jmenován hudebním ředitelem na St Paul’s Girls School v Londýně… Byl plodným skladatelem zejména pro dechové nástroje. Na Royal College of Music studoval skladbu u Herberta Howellse a dirigování u Adriana Boulta.
2008 – poslední koncert po 53 letech existence odehrálo Beaux Arts Trio (klavírní trio, v té době účinkující ve složení Menahem Pressler, Daniel Hope a Antonio Meneses). Uskutečnil se v Lucernu. Poslední americký koncert se předtím konal 21. srpna 2008 v Tanglewoodu v Lenoxu ve státě Massachusetts, kde soubor 13. července 1955 v Tanglewood Music Center debutoval, tehdy na hudební přehlídce Berkshire Music Festival. Po celou dobu existence trio držel pohromadě zakládající klavírista Menahem Pressler, obsazení zbylých dvou nástrojů se několikrát proměnilo.
2007 – zemřel Luciano Pavarotti, italský operní pěvec – světoznámý umělec, jeden z nejuznávanějších tenoristů všech dob, přezdívaný jako „Král vysokých C “ (narodil se 12. října 1935). Jeho idolem byl Giuseppe Di Stefano, hluboce ho ovlivnil také Mario Lanza. V roce 1955 zažil první úspěch, když s mužským sborem Corale Rossini z Modeny, v němž zpíval spolu s otcem, získali první cenu na Mezinárodním sboru Eisteddfod v Llangollenu ve Walesu… Debutoval v roce 1961 v roli Rudolfa v Pucciniho Bohémě v Teatro Municipale v Reggio Emilia pod taktovkou Francesca Molinariho-Pradelliho. Ve Verdiho Traviatě debutoval 23. února 1963 ve Vídeňské státní opeře. V roce 1963 také debutoval v londýnské Covent Garden, když v roli Rudolfa nahradil indisponovaného Giuseppe Di Stefana. V únoru 1965 debutoval v USA v Donizettiho Lucii di Lammermoor, a to v Miami. Následně 28. dubna debutoval v La Scale v Bohémě režiséra Franca Zeffirelliho, a to po boku Mirelly Freni a pod taktovkou Herberta von Karajana. Jeho první vystoupení v roli Tonia v Donizettiho opeře Dcera pluku se konalo v Covent Garden 2. června 1966: byl prvním, kdo v árii „Ah! mes amis“ zazpíval devět přirozených vysokých C. Ve stejné roli zaznamenal triumf 17. února 1972 v newyorské Metropolitní opeře… Účinkoval pak v prvním televizním přenosu Live from the Met v březnu 1977, kdy se dávala Bohéma…. Jeho televizní koncert v londýnském Hyde Parku přilákal rekordních 150.000 posluchačů, v červnu 1993 se na jeho bezplatném vystoupení v newyorském Central Parku shromáždilo více než 500.000 posluchačů a miliony dalších po celém světě sledovaly vystoupení v televizi. Ve stínu Eiffelovy věže v Paříži zpíval o rok později pro 300.000 lidí… Posledním vystoupením bylo jeho ikonické dílo, árie Nessun dorma z Pucciniho Turandot, na zimních olympijských hrách 2006 v Turíně. Árie Nessun dorma dosáhla díky němu už dávno předtím statusu popové hudby… Prodal více než 100 milionů desek. První nahrávka Tří tenorů – koncertu Pavarottiho, Plácida Dominga a Josého Carrerase během mistrovství světa ve fotbale v roce 1990 – se stala nejprodávanějším klasickým albem všech dob. V závěru kariéry spolupracoval i s ikonami populární hudby. Jeho kamarádkou z dětství byla Mirella Freni.
1997 – premiéru měla Song for Athene, skladba Johna Tavenera (1944–2013), jeho nejznámější dílo, provedené sborem Westminsterského opatství na pohřbu Diany, princezny z Walesu. Zhudebňuje texty Matky Thekly, pravoslavné jeptišky.
1979 – zemřel Ronald Binge, britský skladatel (narodil se 15. července 1910). Jednou z jeho nejslavnějších skladeb je Elizabethan Serenade (Alžbětinská serenáda). Napsal ji po válce už jako skladatel BBC. Poprvé tak zazněla v rozhlasovém vysílání v provedení Mantovaniho orchestrem v roce 1951, v té době však ještě pod názvem Andante Cantabile. Název Elizabethan Serenade získala po nástupu Alžběty II. na britský trůn v roce 1952. V českém prostředí je známá jako vánoční píseň s textem od Zdeňka Borovce nazpívaná Karlem Gottem.
1962 – zemřel Hanns Eisler, rakousko-americký skladatel (narodil se 6. července 1898). Složil hymnu Německé demokratické republiky, dlouhá léta byl umělecky spojen s Bertoltem Brechtem a proslul hudbou pro film. Pocházel z Lipska, v kompozici byl vídeňským žákem Arnolda Schönberga a od roku 1925 žil v Berlíně, kde se stal aktivním stoupencem Komunistické strany Německa. Jeho a Brechtova Píseň solidarity se stala populární militantní hymnou zpívanou na pouličních protestech a veřejných shromážděních po celé Evropě. Po roce 1933 nacistická strana zakázala Eislerovu hudbu a Brechtovu poezii. Eisler v roce 1938 emnigroval do USA, kde se dostal k práci profilm Za studené války tam byl obviněn, že je hlavním sovětským agentem v Hollywoodu. 26. března 1948 byl deportován do Evropy a usadil se nakonec ve Východním Berlíně…
1961 – zemřel Jaroslav Jankovec, dirigent a skladatel (narodil se 26. dubna 1896). Napsal na 60 operet a zpěvoher, vedle Josefa Stelibského a Járy Beneše byl jedním ze zakladatelů lidové operety 20. století. V mládí se živil jako korepetitor u kočovných divadelních společností a nějaký čas působil i v Maďarsku. V letech 1920 až 1933 byl kapelníkem smíchovské Arény, kde dosáhl také prvního kompozičního úspěchu hudbou k revui Evropa o nás ví. Pak působil ve Švandově divadle a v divadle U Nováků. Od roku 1938 byl potom po dvě desetiletí dirigentem Tylova divadla v Praze-Nuslích, dnešního divadla Na Fidlovačce. Mnohé jeho písně zlidověly. Z jeho prací pro film je nejznámější hudba k filmu Pepina Rejholcová. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na varhany u Karla Steckra a Josefa Kličky a skladbu u Jaroslava Křičky.
1945 – zemřel Bohumil Tomáš, dirigent a skladatel (narodil se 31. ledna 1871), v letech 1907 až 1940 ředitel chrámového kůru v Jičíně, kde rovněž učil zpěv na středních školách a s místními ochotníky nastudoval několik oper a operet. Po studiu na Varhanické škole v Praze působil nejprve v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a zpíval v operním sboru Národního divadla. V roce 1895 se stal kapelníkem ve společnosti P. Švandy, s níž vystupoval po dva roky v brněnském Národním divadle. Poté byl kapelníkem v Sibiu v Sedmihradsku, u Lacinovy společnosti v Ostravě, znovu v Brně, u Zölnerovy společnosti v Lublani, ve Vídeňském Novém Městě, v Lázních Bělohrad… Jeho syn Zdeněk Tomáš se stal sbormistrem a dirigentem. Společně založili a řídili Rakovnickou operu.
1932 – narodil se Josef Vobruba, dirigent, hudební režisér a aranžér (zemřel 13. srpna 1982), absolvent Pražské konzervatoře. V roce 1963 začal spolupracovat s tehdy nově se formujícím Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Poté, co roku 1968 emigroval jeho kapelník Karel Krautgartner, se stal kapelníkem. Po Vobrubově předčasné smrti převzal vedení TOČRu saxofonista a klarinetista Felix Slováček.
1929 – v Národním divadle měl premiéru balet Babička pokračuje s hudbou Járy Beneše. Vznikl jako přímé pokračování populárního baletu Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala. Beneš vsadil na melodickou přístupnost a líbivé taneční rytmy.
1928 – narodil se Jevgenij Světlanov (Evgeny Svetlanov), ruský a sovětský dirigent, skladatel a pianista (zemřel 3. května 2002). Od roku 1955 dirigoval ve Velkém divadle v Moskvě, kde se v roce 1962 stal šéfdirigentem. Od roku 1965 do roku 2000 byl šéfdirigentem Státního symfonického orchestru SSSR (nyní Ruský státní symfonický orchestr). V roce 1979 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Byl také v letech 1992 až 2000 hudebním ředitelem Residentie Orchestra v Haagu a v 90. letech působil i ve Švédském rozhlasovém symfonickém orchestru. Dirigoval celou škálu ruské hudby od Glinky až po současnost. Byl však i jedním z mála ruských dirigentů, kteří dirigovali kompletní tvorbu Gustava Mahlera.
1890 – narodil se Manfred Gurlitt, německý operní skladatel a dirigent (zemřel 29. dubna 1972). Od roku 1914 byl dirigentem a od roku 1924 generálním hudebním ředitelem v brémském Městském divadle. V roce 1920 založil v Brémách Společnost pro novou hudbu. Jeho první opera Die Heilige, odehrávající se v Japonsku 12. století, měla premiéru v Brémách v roce 1920. Jeho opera Vojcek podle hry Georga Büchnera měla premiéru v Brémách 22. dubna 1926, čtyři měsíce po opeře stejného názvu od Albana Berga. Opera Nana podle románu Émila Zoly s libretem Maxe Broda měla premiéru až v roce 1958 v Dortmundu. Většinu další kariéry strávil v Japonsku, kam emigroval v roce 1939. V roce 1940 se stal hudebním ředitelem Tokijské filharmonie a po válce tam založil Gurlittovu operní společnost, se kterou, často v japonských premiérách, produkoval, dirigoval a někdy i režíroval hlavní díla evropského repertoáru. Byl bratrancem muzikologa Wilibalda Gurlitta a prasynovcem skladatele Corneliuse Gurlitta.
1888 – narodil se Bohuslav Leopold, houslista, kapelník, hudební skladatel a aranžér (zemřel 12. května 1956). Jeho talent rouzpoznal skladatel Julius Fučík, který ho vzal jako patnáctiletého do své plukovní hudby a umožnil mu studium na Hudební akademii v Budapešti. Byl koncertním mistrem několika divadelních orchestrů, po válce členem Šakovy filharmonie, ale v roce 1920 založil vlastní orchestr. Byl s ním na turné po Německu, Francii a Egyptě, kde se podílel na založení Českého komorního kvarteta. Hrál v něm v letech 1922–1923. V roce 1928 založil v Praze nakladatelství Edition Continental zaměřené na vydávání skladeb zábavné hudby a úpravy skladeb starších i současných umělců pro salonní a dechové orchestry. Stalose jedním z největších evropských svého druhu. Jako aranžér dosáhl úspěchu úpravami skladeb českých klasiků od Dvořáka, Fibicha a Smetany po Nedbala, Janáčka a Ježka. Vytvářel také oblíbené směsi z oper a operet a směsi lidových písní různých národů, známých i v zahraničí.
1791 – premiéru měla La clemenza di Tito, předposlední opera Wolfganga Amadea Mozarta. Byla objednána českými stavy a zazněla v pražském Stavovském divadle při příležitosti korunovace Leopolda II. na českého krále. Děj opery o císaři Titovi se odehrává roku 79 n. l. v Římě.
1781 – narodil se Anton Diabelli, rakouský skladatel a hudební nakladatel (zemřel 7. dubna 1858). Na přání rodičů se měl stát knězem. Přesto ale pokračoval v komponování a stal se známým díky spolupráci s Michaelem Haydnem, který byl jeho učitelem a zároveň ho i podporoval. Ve Vídni učil klavír a kytaru a spřátelil se také s Josephem Haydnem a s Beethovenem, který později napsal „Diabelliho variace“, své poslední velké klavírní dílo. S Peterem Cappim společně provozovali obchod s hudebninami a nakladatelství, stalo se hlavním vydavatelem Franze Schuberta. Psal všechno, klavírní skladby pro dvě a čtyři ruce, cvičení na klavír a kytaru, orchestrální i komorní díla, operety, opery, kantáty… Vysoce ceněna je jeho chrámová hudba, některé mše jsou stále často uváděny. Hudební spolek salcburského chrámu ho jmenoval čestným členem, vyznamenání získal i od rakouského císaře. Pohřben je na hřbitově sv. Marxe ve Vídni.
1704 – zemřel Francesco Provenzale, italský barokní skladatel (narodil se 15. září 1624). Je považován za zakladatele neapolské operní školy – byl prvním neapolským skladatel, který se věnoval opeře. V roce 1654 byla v Neapoli uvedena jeho opera Teseo. V Benátkách byla toho roku uvedena jeho opera s názvem Il Ciro. Je však pozoruhodné, že část hudby napsal Francesco Cavalli… Byl úspěšný, ale až v roce 1704 (bohužel jen několik dní před smrtí) byl konečně jmenován hlavním mistrem královské kaple. Místo zdědil Gaetano Veneziano, jeho hvězdný student. Provenzale byl také učitelem slavného kastráta ‚il cavaliere Nicolo Grimaldi, zvaného Nicolini.
1656 – narodil se Johann Caspar Ferdinand Fischer, skladatel a kapelník (zemřel 27. srpna 1746). Byl nazýván „bádenským Bachem“, do německé hudby přivedl francouzský vliv, reprezentovaný například Jeanem Baptistou Lullym. Nahradil klasickou francouzskou předehru a přizpůsobil pro cembalo principy orchestrální suity. Působil v Ostrově na Karlovarsku, později v bádenském Rastattu. Přes svoje postavení dvorního kapelníka prožil část života v chudobě, když vedle starosti o početnou rodinu vydával svoje díla na vlastní náklady. Velká část jeho prací se ale nezachovala. Z dnešního pohledu mají největší význam jeho skladby pro klávesové nástroje, varhanní cyklus Ariadne Musica tvoří preludia a fugy ve dvaceti různých tóninách. Současné městské fanfáry Ostrova vycházejí z jeho tvorby a jeho jméno nese regionální hudební festival.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1931 – z pražského rozhlasového studia se vysílala první rozhlasová opera. Šlo o Dvořákovu komickou operu Tvrdé palice.
1791 – pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský korunoval v chrámu sv. Víta na Pražském hradě císaře Leopolda II. za českého krále
1673 – byl položen základní kámen ke stavbě chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně
3761 před n. l. – první den židovského kalendáře