8. únor
Svátek má Milada.
2020 – zemřel Václav Vacek, pražský houslař národního podniku Cremona a Národního divadla (narodil se 2. června 1941), syn houslisty Václava Vacka (1918–1992). Postavil také několik historických nástrojů a stavěl a opravoval rovněž koncertní harfy.
2007 – zemřel Jan Truhlář, český hudební skladatel, kytarista a pedagog (narodil se 6. července 1928). Vyučoval na konzervatoři v Praze a v Košicích, v Prešově byl korepetitorem baletu v Divadle Jonáše Záborského. Roku 1981 emigroval do Rakouska, kde vyučoval v Linci. Komponoval hlavně pro kytaru a pro akordeon.
2006 – zemřel Akira Ifukube, japonský skladatel (narodil se 31. května 1914). Proslavil se zejména hudbou k nejdelší nepřetržitě běžící filmové sérii o obřím monstru Godzille, natáčené od roku 1954. Během pěti desetiletí složil více než 250 filmových soundtracků.
1983 – zemřel Alfred Wallenstein, americký violoncellista a dirigent (narodil se 7. října 1898). V dětství koncertoval jako „The Wonder Boy Cellist“. Rodina byla rakouského původu, do USA emigrovala v 80. letech 19. století. Dva roky studoval v Lipsku, po návratu do USA se stal violoncellistou Chicagského symfonického orchestr a v roce 1929 violoncellistou Newyorské filharmonie. Později dirigoval orchestr Wallenstein Sinfonietta a v rozhlase na stanici WOR vysílal klasiky i současné americké autory. V roce 1943 se přestěhoval do Los Angeles a nahradil nemocného Otto Klemperera ve funkci hudebního ředitele tamní filharmonie. Později vyučoval na Peabodyho institutu Univerzity Johnse Hopkinse, na soukromá hudební a taneční konzervatoři a přípravné škole v Baltimore v Marylandu.
1977 – zemřel Josef Schelb, německý klavírista a skladatel (narodil se 14. března 1894). Jeho kompoziční odkaz zahrnuje symfonie, koncerty, komorní hudbu, klavírní, varhanní a akordeonová díla, písně, sborové skladby, balety, scénickou a rozhlasovou hudbu i hudbu duchovní hudby – kantátu De Sancta Trinitate z roku 1930. Většina jeho písní je věnována sopranistce a koncertní pěvkyni Lotte Scheib, jeho manželce. Stylově se pohybuje v rozmezí od pozdního romantismu přes impresionismus a expresionismus až po modernismus.
1953 – narodil se Irvine Arditti, britský houslista, nejprve koncertní mistr London Symphony Orchestra a pak primárius souboru Arditti Quartet založeného v roce 1974. Vystupoval také sólově.
1949 – zemřel Franco Leoni, italský skladatel (narodil se 24. října 1864). Proslavil se operou L’oracolo napsanou pro Královskou operu Covent Garden v Londýně a s úspěchem hranou také v Metropolitní opeře v New Yorku. Napsal rovněž několik kantát a oratorií a mnoho balad a dalších písní. Pracoval také jako dirigent v Londýně.
1949 – zemřel Leonid Polovinkin, ruský dirigent a skladatel (narodil se 13. července 1894). Od roku 1926 až do smrti byl hudebním ředitelem Ústředního dětského hudebního divadla v Moskvě. Složil devět symfonií, klavírní koncert, komorní hudbu včetně čtyř smyčcových kvartetů, pět klavírních sonát a další klavírní skladby a písně.
1947 – zemřel Ernest Williams, americký skladatel a hráč na kornet (narodil se 27. září 1881), po celý život působící v armádních kapelách a také jako sólotrumpetista Filadelfského orchestru. V roce 1922 založil Hudební školy Ernesta Williamse v Brooklynu ve státě New York. Komponoval pro velké dechové orchestry.
1946 – premiéru měl Klavírní koncert č. 3 od Bély Bartóka. Skladba vznikla v roce 1945 v americkém exilu v posledních měsících skladatelova života jako dárek ke 42. narozeninám pro jeho druhou manželku Dittu Pásztory-Bartók, které slavila 31. října. Bartók však zemřel 26. září. Premiéra se konala ve Filadelfii 8. února 1946 pod vedením maďarského dirigenta Eugena Ormandyho a se sólistou György Sándorem.
1942 – premiéru měla orchestrální skladba Danses Concertantes z pera Igora Stravinského. Uskutečnila se v Los Angeles pod autorovou taktovkou. Šlo o abstraktní balet pro koncertní provedení, objednaný objednal Orchestrem Wernera Janssena, ale dílo bylo i tak mnohokrát choreograficky zpracováno.
1935 – narodil se Josef Klán, operní pěvec, basista (zemřel 11. prosince 2012). První angažmá získal ve Slezském divadle v Opavě a v Moravském divadle Olomouc, od roku 1965 až do roku 2000 působil v Janáčkově opeře Národního divadla Brno. Nastudoval 128 operních rolí.
1933 – narodila se Elly Ameling, nizozemská sopranistka známá zejména svými písňovými recitály a prováděním děl Johanna Sebastiana Bacha. Po profesionálním debutu v Rotterdamu v roce 1953 vystupovala více než čtyřicet let prakticky ve všech významných kulturních centrech světa, a to především jako koncertní umělkyně. V opeře zpívala zejména Mozarta. Po ukončení aktivní dráhy vyučovala na Institutu Franze Schuberta.
1932 – narodil se John Williams, americký skladatel filmové hudby, známý zejména díky filmům Hvězdné války, Čelisti, Indiana Jones, E.T., Schindlerův seznam nebo Harry Potter. Složil hudbu k více než stovce filmů, z toho k osmi z dvaceti nejvýdělečnějších amerických filmů všech dob. Má 25 cen Grammy a několik Oscarů, na které byl nominován více než padesátkrát. Vytvořil také znělku pro letní olympijské hry v Los Angeles v roce 1984. Na Kalifornské univerzitě byl jeho mentorem skladatel Mario Castelnuovo-Tedesco.
1930 – narodil se Manuel Castillo, španělský andaluský klavírista a skladatel (zemřel 1. listopadu 2005). Vyučoval hru na klavír a skladbu na sevillské konzervatoři, kde v letech 1964 až 1978 byl ředitelem. Napsal mnoho skladeb pro klavír a varhany i orchestrálních a komorních děl a v roce 1992 oficiální hudbu pro Světovou výstavu v Seville. Komponoval umírněnou, ale nikoli konzervativní hudbu bez přesahů do avantgardy nebo experimentů. Hlubokou empatii projevil v dílech pro kytaru.
1927 – narodil se Zdeněk Zouhar, český skladatel, muzikolog a sbormistr (zemřel 18. listopadu 2011). Pracoval jako vedoucí hudebního oddělení Univerzitní knihovny v Brně a dramaturg brněnské redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu, od roku 1962 vyučoval na JAMU. Byl propagátorem díla Bohuslava Martinů, a to i v době, kdy bylo jeho jméno v Československu zapovězeno. V Poličce řídil 7. ledna 1956 světovou premiéru jeho kantáty Otvírání studánek. V roce 1977 byl jedním ze zakladatelů Společnosti Bohuslava Martinů. V závěru života působil jako vedoucí katedry dirigování a kompozice na Akademii múzických umění v Banské Bystrici. Je autorem téměř 150 skladeb pro nejrůznější obsazení.
1926 – začalo hrát Osvobozené divadlo, pražská avantgardní divadelní scéna, nejprve divadelní sekce Devětsilu. Počátkem roku 1927 v něm poprvé vystoupili Jan Werich a Jiří Voskovec se svou hrou Vest pocket revue a 26. února s klavírními improvizacemi i Jaroslav Ježek. S autorskou dvojicí intelektuálních slovních klaunů Jiřího Voskovce a Jana Wericha, ke které se záhy přidal i Jaroslav Ježek a režisér Jindřich Honzl, bylo divadlo úzce spjato v letech 1927 až 1938.
1925 – narodil se Alvin Brehm, americký kontrabasista, dirigent a skladatel (zemřel 22. listopadu 2014). Vystupoval s předními komorními soubory, interpretoval současnou hudbu a byl uměleckým členem Lincoln Center Chamber Music Society, jeho skladby se hrály v USA i v Evropě. Působil také jako děkan konzervatoře v kampusu Purchase na Státní univerzitě v New Yorku, jako předseda Národního panelu komorní hudby Nadace pro umění a jako předseda celostátního hudebního panelu Newyorské státní rady pro umění.
1922 – narodil se Manuel Oltra, španělský skladatel světské i duchovní hudby (zemřel 25. září 2015). Vedl Městskou konzervatoř v Barceloně od roku 1959 až do jejího zrušení v roce 1987.
1912 – narodil se Šimon Jurovský, slovenský skladatel (zemřel 8. listopadu 1963). Pracoval ve Slovenském rozhlase, byl ředitelem Slovenského lidového uměleckého kolektivu a od roku 1956 uměleckým šéfem Opery Slovenského národního divadla. Byl autorem baletů, včetně jednoho z prvních slovenských baletů Rytířská balada, autorem zpěvoher i komorní, scénické a filmové hudby.
1909 – zemřel Mieczysław Karłowicz, polský skladatel, představitel pozdně romantického hnutí (narodil se 11. prosince 1876) a také tatranský horolezec, fotograf a publicista. Než se rodina v roce 1887 definitivně usadila ve Varšavě, žil v Heidelbergu, v Praze a v Drážďanech. Do roku 1901 studoval v Berlíně. Zasazoval se za přítomnost soudobé polské hudby v repertoáru nově založené Varšavské filharmonie, podporoval hnutí Mladé Polsko, v rámci Varšavské hudební společnosti založil a vedl smyčcový orchestr a komponoval. Po Houslovém koncertu a Symfonii Znovuzrození napsal v letech 1904 až 1909 šest symfonických básní a Věčné písně. Zahynul v Tatrách pod lavinou během sólového lyžování.
1908 – premiéru měla Symfonie č. 2 e moll, op. 27 Sergeje Rachmaninova. Majestátní i jemná, rozezpívaná i extatická, rozsáhlá a široce rozmáchlá skladba, podle jedné z moderních kritik „luxusně romantická“, vznikala v době, kdy se Rachmaninov po dvou dirigentských sezónách ve Velkém divadle v Moskvě chtěl už zase víc věnovat komponování. Přestěhoval se s rodinou na tři roky do Drážďan, ale léta trávili v jižním Rusku u aristokratických příbuzných. A byla to právě úspěšná petrohradská premiéra mistrovské 2. symfonie v Mariinském divadle, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí, pochroumané v mládí během roků bolestivého uměleckého hledání a nejistoty.
1907 – premiéru měla Komorní symfonie č. 1, op. 9 Arnolda Schönberga. Skladba zazněla ve Velkém sále vídeňského Musikvereinu v podání souboru Rosé-Quartett a členů orchestru Vídeňské dvorní opery. Dílo označuje konec raného, pozdně romantického a tonálního tvůrčího období a připravuje cestu pro jeho pozdější přechod k volné atonalitě. Komorní symfonie je považována za klasiku moderní hudby a inspirovala řadu skladatelů 20. století.
1906 – narodil se Artur Balsam, polsko-americký pianista a pedagog (zemřel 1. září 1994). V roce 1932 podnikl turné po Spojených státech s houslistou Yehudi Menuhinem, s nástupem nacistů v Německu se usadil v New Yorku. Natáčel Mozarta a Beethovena, spolu s Genou Rapsovou nahrál ve čtyřruční podobě Dvořákovy Slovanské tance. Působil na Eastman School of Music, Bostonské univerzitě a Manhattan School of Music. Mezi jeho významné žáky patří Emanuel Ax nebo Murray Perahia.
1904 – narodil se Igor Fjodorovič Belza, hudební historik a skladatel (zemřel 5. 1. 1994). V letech 1925 až 1941 byl pedagogicky činný na kyjevské konzervatoři, potom na konzervatoři v Moskvě. Tam byl také šéfredaktorem Státního hudebních vydavatelství. Stal se obětí ždanovovské vlny boje proti kosmopolitismu a formalismu, ale v letech 1954 až 1961 pak působil v Ústavu dějin umění a později vedl oddělení kultury Ústavu slavistiky a balkanistiky Akademie věd Sovětského svazu. V roce 1954 získal na základě disertace o české hudbě titul doktora věd o umění a roku 1967 čestný doktorát Univerzity Karlovy.
1904 – premiéru měl Houslový koncert d moll, op. 47 Jeana Sibelia. Sólistou helsinského koncertu byl Viktor Nováček (1873–1914), maďarský houslový pedagog českého původu, který tehdy učil na Helsinském hudebním institutu, provedení řídil autor. Nová verze měla premiéru 19. října 1905 v Berlíně, Richard Strauss řídil Berlínský dvorní orchestr a sólistou byl Karel Halíř.
1900 – narodil se Guy Warrack, skotský skladatel, hudební pedagog a dirigent (zemřel 12. února 1986). Vyučoval na Royal College of Music, v letech 1936 až 1945 byl šéfdirigentem Skotského symfonického orchestru BBC a poté hudebním ředitelem baletu Sadler’s Wells Theatre Ballet. Komponoval koncertní hudbu, ale složil rovněž hudbu k mnoha dokumentárním filmům. Jeho učiteli byli v Londýně skladatelé Gustav Holst a Ralph Vaughan Williams a dirigent Adrian Boult. V roce 1947 vydal knihu Sherlock Holmes a hudba.
1889 – narodil se Hugo Klement Mrázek, skladatel (zemřel 28. prosince 1916). Studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Karlově a skladbu u Vítězslava Nováka. Po promoci se stal profesorem na gymnáziu v Brně. Padl v 1. světové válce.
1849 – zemřel François-Antoine Habeneck, francouzský houslista a skladatel (narodil se 22. ledna 1781). Byl dirigentem Pařížské opery, kde mimo jiné nastudoval premiéry oper Robert ďábel, Hugenoti od Meyerbeera a Benvenuto Cellini od Berlioze. Vedle toho se v roce 1828 stal zakládajícím dirigentem Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire.
1828 – narodil se Antonio Cagnoni, italský skladatel (zemřel 30. dubna 1896). Zkomponoval řadu oper uváděných pravidelně v milánských divadlech. Působil jako dirigent v Marseille a jako sbormistr katedrály ve Vigevanu a v Bergamu. V roce 1868 ho Giuseppe Verdi, vedle dalších, pozval k účasti na komponování Messa per Rossini, zádušní mše, která měla být provedena na den výročí úmrtí Gioacchina Rossiniho 14. listopadu 1869 v Bologni. Mše však zazněla až v roce 1988.
1821 – zemřel Paul Wineberger, německý violoncellista, varhaník, hudební pedagog a skladatel (narodil se 7. října 1758). Byl učitelem hudby a varhaníkem Velkého dvorního kostela v Mannheimu, koncertním mistrem dvorní kapely ve Wallersteinu a nakonec violoncellistou a učitelem hudby v Hamburku.
1810 – narodil se Norbert Burgmüller (zemřel 7. května 1836). Velmi slibný talent, autor raně romantických dvou symfonií, klavírního koncertu, písní a několika smyčcových kvartetů. Utopil se během epileptického záchvatu. Robert Schumann napsal, že od předčasné smrti Franze Schuberta nebyla žádná smrt žalostnější než smrt Norberta Burgmüllera.
1797 – zemřel Johann Friedrich Doles, německý skladatel, žák. J. S. Bacha (narodil se 23. dubna 1715). Po působení ve Freibergu se v roce 1756 vrátil do Lipska jako kantor na Thomasschule, tedy na místě, kde do své smrti v roce 1750 působil Bach. Napsal rukopisné pojednání o zpěvu, považované za možný pramen k Bachovým uměleckým názorům.
1789 – narodil se Ludwig Wilhelm Maurer, německý skladatel a houslista, který po většinu života působil v Rusku (zemřel v říjnu 1878). Začínal jako dirigent orchestru hraběte Vsevolžského v Moskvě a od roku 1835 byl dirigentem a ředitelem Francouzské opery v Petrohradu. Hrál sólový part při prvním provedení Beethovenova houslového koncertu v Rusku.
1764 – narodil se Joseph Leopold von Eybler, rakouský skladatel, vzdálený bratranec Josepha Haydna a Mozartův přítel (zemřel 24. července 1846). Studoval skladbu u Johanna Georga Albrechtsbergera a působil po většinu života ve vídeňském Skotském klášteře (Schottenkloster). Byl také kapelníkem u císařského dvora. Po Mozartově smrti ho vdova Constanze požádala, aby dokončil jeho Requiem, úkol se však nakonec odhodlal splnit Mozartův žák Franz Xaver Süßmayr.
1741 – narodil se André Ernest Modeste Grétry, belgický hudební skladatel (zemřel 24. září 1813). Složil několik desítek, z větší části komických, komponoval i díla pro dechový orchestr, hudbu k baletům, vokální díla (včetně revolučních písní) i sakrální skladby. Jako chlapec zíval v rodném Lutychu ve sboru kostela sv. Denise a studoval v Lutyšském kolegiu v Římě. Po studiích se usadil nejdříve v Ženevě, ale pak už natrvalo v Paříži, když tam zaznamenaly úspěch dvě jeho opery. Roku 1795 byl jmenován inspektorem konzervatoře a o rok později se stal členem prestižního Institut de France. Byl oblíbeným skladatelem Napoleonovým.
1735 – v Charlestonu v Jižní Karolíně se baladická opera s názvem Flora zapsala do historie jako první opera jakéhokoli druhu uvedená v Severní Americe. Následující rok byla uvedena na novém jevišti ve stejném městě s názvem Dock Street Theater. Šlo o žánr mluveného divadla a zpěvu, který v roce 1728 vytvořil v Anglii svou Žebráckou operou John Gay; napsal tehdy dialogy a texty písní, hudba však byla převzata z jiných zdrojů, od populárních melodií až po Händelovy opery. Klíčovou roli ve vyprávění příběhu hrály písně. Popularita žánru v Londýně trvala jen asi deset let, přesto anglická baladická opera ovlivnila vše od singspielu v Německu přes komickou operu ve Francii až po broadwayský muzikál.
1715 – narodil se Pasquale Cafaro, italský hudební skladatel a pedagog (zemřel 25. října 1787), v letech 1759 až 1781 kapelník neapolské konzervatoře a vedle toho mimořádný královský kapelník a učitel zpěvu a hry na cembalo neapolsko-sicilské královny Marie Karolíny. Později vystřídal Johanna Christiana Bacha na pozici konzultanta královských divadel a stanul v čele divadla San Carlo. Napsal řadu oper, oratorií i světských vokálních děl a množství chrámové hudby.
1709 – zemřel Giuseppe Torelli, italský skladatel, jeden z prvních tvůrců sólového houslového koncertu (narodil se 22. dubna 1658). Vynikl v kompozičním vývoji formy concerta grosso a skladbami pro smyčcové nástroje a pro trubku. Jeho tvorba zahrnuje sedm opusových řad s celkem 84 známými díly. Byl houslistou boloňské Accademia Filarmonica di Bologna. Kolem roku 1700 byl činný ve Vídni, ale pak se vrátil do Bologne. Jedním z jeho nejlepších žáků byl Francesco Manfredini.
1708 – narodil se Václav Jan Kopřiva, český skladatel a varhaník (zemřel 7. června 1789) patřící do citolibské kompoziční školy, umělecky vyspělé komunity barokních a klasicistních muzikantů evropské úrovně zaměstnaných na pachtovském panství v Citolibech u Loun. Hudební vzdělání získal od svého kmotra Martina Antonína Galliny, v té době citolibského kantora, a od Františka Josefa Dollhopfa, varhaníka u křižovníku v Praze na Starém Městě. V roce 1730 se vrátil do Cítolib. Ve funkci kantora a varhaníka tehdy nahradil Gallinu. Kantorem v citolibské škole byl Kopřiva dlouhých 48 let. Jeho syn Karel Blažej Kopřiva (1756–1785) byl nejnadanějším člen citolibské školy. Z odkazu V. J. Kopřivy jsou známy dvě cenné pastorální mše, půvabné trojí loretánské litanie, kantáta Rorate coeli, Offertorium de sancto Joanne Baptista „Vox clemantis in deserto“, Offertorium pastorale in D “Hodie Christus natus est“, Missa brevis in C, Alma Redemptoris Mater, několikeré rozsáhlé nešporní útvary a další duchovní díla. Představují estetický ideál dorůstající z prvotního pozdě barokního základu k tvarům raného klasicismu, jak se postupně vytvářel na českém hudebním teritoriu. Skladby podepisoval humanistickým latinským pseudonymem Urtica. Právě objev hesla „Urtica“ (Kopřiva) v Dlabaczově lexikonu českých umělců ze začátku 19. století přivedl v polovině 20. století muzikologa a skladatele Zdeňka Šestáka k objevu citolibských skladatelů a kantorů. Celoživotní úsilí pak věnoval oživování jejich tvorby a k popsání celého kontextu venkovské hudební kultury.
1707 – zemřel Giuseppe Aldrovandini, italský skladatel (narodil se 8. června 1671). Zkomponoval nejméně 35 jevištních děl. Byl členem Boloňské filharmonické akademie, čestným skladatelem vévody z Mantovy a maestro di cappella (kapelníkem) Accademie dello Spirito Santo ve Ferraře. Proslul rovněž jako učitel zpěvu.
1617 – zemřel Hans Christoph Heyden (Haiden), německý skladatel, varhaník a básník (narodil se 12. února 1572). Publikacemi Gantz neue lustige Täntz und Liedlein a Postiglion der Lieb kultivoval vokální a vokálně-instrumentální společenské umění své doby, zejména typ německé polyfonní písně v její italské podobě, a to na vrcholné úrovni předních skladatelů tohoto žánru v německy mluvícím prostoru. V roce 1591 se stal nástupcem varhaníka Isaaka Haßlera v norimberském špitálním kostele. V únoru 1596 byl jmenován varhaníkem v kostele sv. Sebalda, hlavním kostele Norimberku.
1586 – narodil se Jacob Praetorius, německý skladatel (zemřel 22. října 1651), jeden z nejvýznamnějších varhaníků a nejuznávanějších pedagogů severoněmecké tradice před Johannem Sebastianem Bachem. Dochovala se zejména moteta a varhanní skladby. Jeho kompoziční styl zahrnuje tradiční i progresivní prvky. Působil jako varhaník v Petrikirche v Hamburku. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Matthias Weckmann. V rodině Jacoba Praetoria figuruje několik dalších skladatelů: byli jimi jeho otec Hieronym, dědeček Jacob Praetorius starší i bratr Johann. Nejsou příbuzní se svým významným současníkem Michaelem Praetoriem.