8. květen
Den vítězství a státní svátek.
2016 – zemřel Philippe Beaussant, francouzský muzikolog a spisovatel (narodil se 6. května 1930), expert na francouzskou barokní hudbu. Spolu s Vincentem Berthierem de Lioncourt založil roku 1988 Centre de musique baroque de Versailles (Centrum barokní hudby Versailles), do roku 1996 byl jeho uměleckým poradcem. V roce 1992 napsal knihu Lully ou le musicien du soleil (česky: Lully, hudebník Slunce), podle které byl v roce 2000 natočen film Král tančí.
2000 – zemřel Karl-Rudi Griesbach, německý skladatel, libretista, dramaturg a hudební kritik (narodil se 14. června 1916). Ve své generaci byl spíše konzervativním autorem, jeho hudba se vyznačovala stručnými formami, úspornými rytmy a drsnějšími tóny. Značný úspěch zaznamenala jeho Africká symfonie. Pracoval jako dramaturg ve Státní opeře v Drážďanech, kde také v letech 1952 až 1981 učil na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera. Za války sloužil v armádě; v roce 1944 byl zajat Sověty, propuštěn byl až v roce 1949.
1996 – zemřel Celedonio Romero, španělsko-americký kytarista (narodil se 2. března 1913), v roce 1960 zakladatel a do konce života člen kytarového kvarteta Los Romeros. To vytvořil se svými třemi syny poté, co v roce 1957 rodina emigrovala ze Španělska do USA. Natočil množství nahrávek, sólových i s Romeros. Napsal také přes 100 skladeb pro kytaru, včetně tuctu koncertů. Jeho učitelem byl Joaquín Turina.
1990 – zemřel Luigi Nono, italský skladatel avantgardní vážné hudby (narodil se 29. ledna 1924). Studoval na benátské konzervatoři, práva na univerzitě v Padově a skladbu u Bruna Maderny. V rámci Benátského bienále v roce 1948 navštěvoval kurz dirigování vedený Hermannem Scherchenem. Byl pravidelným účastníkem Darmstadtských letních kurzů pro Novou hudbu, kde bylo provedeno celkem sedm jeho skladeb. Spolu s Karlheinzem Stockhausenem a Pierrem Boulezem je považován za jednoho z hlavních představitelů nového směru seriální hudby, tzv. Darmstadtské školy. V roce 1955 se oženil s Nurií Schoenbergovou, dcerou skladatele Arnolda Schönberga. V roce 1952 Nono vstoupil do Komunistické strany Itálie, ve které pak působil na místní i celostátní úrovni po celý život. Prostřednictvím vlastních kompozic se pokoušel šířit i své politické myšlenky a ideály. Ve skladbách používal texty ultralevicových filosofů a revolucionářů, jako například Che Guevary, Fidela Castra nebo Julia Fučíka. V 60. letech začal zkoušet elektronické prostředky v hudbě. Je pohřben na benátském hřbitově San Michele vedle Igora Stravinského, Sergeje Ďagileva a dalších osobností.
1988 – narodila se Lise de la Salle, francouzská klavíristka s ruskými předky. Na klavír začala hrát ve čtyřech letech, v jedenácti zahájila studium na Pařížské konzervatoři. V říjnu 2003 získala první cenu soutěže European Young Concert Artists v Paříži a v lednu 2004 první cenu na soutěži Young Concert Artists International Auditions v New Yorku. Etablovala se jako mezinárodně uznávaná sólistka, vystupuje se světovými orchestry. Její nahrávku Bacha a Liszta, pořízenou v šestnácti, vybral v roce 2005 časopis Gramophone Magazine jako „nahrávku měsíce“. V roce 2008 vzbudila podobnou pozornost nahrávkou prvních klavírních koncertů Liszta, Prokofjeva a Šostakoviče. V roce 2013 byla (vedle Emanuela Axe, Dénese Várjona a Lukáše Vondráčka) v první čtveřici umělců, kteří otevřeli první ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, nově pořádaného Pražským jarem.
1960 – zemřel Hugo Alfvén, švédský pozdně romantický skladatel a dirigent (narodil se 1. května 1872). Složil pět symfonií a řadu dalších skladeb, nejznámější je jeho Švédská rapsodie č. 1, op. 19 zvaná Midsommarvaka čili Svatojánská noc. Skladatelův synovec Hannes Alfvén získal roku 1970 Nobelovu cenu za fyziku.
1947 – narodila se Felicity Lott, britská sopranistka. Operní debut absolvovala na City of London Festival v roce 1974 v roli Seleuce v Händelově Tolomeovi. Následující rok se objevila v Mozartově Kouzelné flétně v English National Opera, v roce 1976 zpívala v premiéře Henzeho opery We Come to the River (Wir erreichen den Fluss, Přicházíme k řece) v Royal Opera House Covent Garden a zahájila dlouhodobou spolupráci s festivalem v Glyndebourne. Je spojována s písňovými recitály, s díly Richarda Strausse i s klasickými operetami.
1945 – narodil se Keith Jarrett, americký jazzový klavírista a skladatel s německými a slovinskými předky. Od začátku 70. let 20. století byl vůdčí osobností v jazzu a jazz fusion, jeho improvizace čerpaly z tradic jazzu a dalších žánrů, včetně západní klasické hudby, gospelu, blues a etnické folkové hudby. Stal se jedním z nejprodávanějších jazzových umělců v historii. Paralelně udržoval kariéru klasického skladatele a pianisty usilujícího o syntézu mezi komponovanou a improvizovanou hudbou. Někdy hrál také na cembalo, varhany, sopránsaxofon a bicí, ale nakonec se soustředil pouze na akustický klavír.
1944 – zemřela Ethel Smyth, anglická skladatelka (narodila se 22. dubna 1858), zázračné dítě, absolventka Vysoké školy hudební a divadelní v Lipsku u Carla Reineckeho. Její tvorba obsáhla písně, komorní hudbu, klavírní i orchestrální a sborová díla. Její druhá opera Der Wald (Les), která měla premiéru v roce 1901 v Berlíně, byla v roce 1903 uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. Až do roku 2016 (do uvedení L’Amour de loin – Lásky na dálku – od Kaiji Saariaho) to byla jediná opera inscenovaná v tomto divadle, jejíž autorkou byla žena. Znala se s Dvořákem, Griegem, Čajkovským a Brahmsem i s Clarou Schumannovou… Byla členka hnutí za volební právo žen a v roce 1910 složila píseň The March of the Women (Pochod žen) – hymnu sufražetek (organizace Women’s Social and Political Union). Když skládala silnou, rytmicky vitální hudbu, říkalo se, že její tvorbě chybí ženské kouzlo; když psala jemné a melodické skladby, byla obviňována, že nedosahuje uměleckých standardů svých mužských kolegů…
1930 – narodila se Heather Harper, severoirská operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 22. dubna 2019). Mezinárodně se proslavila, když v roce 1962 účinkovala při světové premiéře Brittenova Válečného requiem. V letech 1956 až 1975 byla členkou English Opera Group. Její první rolí v Královské opeře Covent Garden byla Helena ve Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena v roce 1962. Rozloučila se tam v roce 1981 jako Ellen v Brittenově Peteru Grimesovi. V letech 1967 a 1968 se objevila v roli Elsy ve Wagnerově Lohengrinovi. V Metropolitní opeře debutovala roku 1977 jako hraběnka Almaviva v Mozartově Figarově svatbě. Zpívala také v Sanfranciské opeře a Teatro Colón v Buenos Aires.
1924 – premiéru měl Pacific 231, orchestrální skladba Arthura Honeggera, podle názvu pocta známé parní lokomotivě, ale ještě víc než popis jejího chodu je to především abstraktní koncept – vyvolání dojmu matematického zrychlení rytmu, ale zpomalení pohybu – a mistrovská kontrapunktická kompoziční práce. Honegger byl nicméně veřejně znám jako velký železniční fanoušek, který se nechal slyšet, že jsou pro něj lokomotivy „živá stvoření, která miluje, jako ostatní milují ženy nebo koně.”
1885 – zemřel Pavel Křížkovský, skladatel, sbormistr, violista, klavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz (narodil se 9. ledna 1820), od roku 1845 řeholník v augustiniánském klášteře v Brně. Zasloužil se o reformu církevní hudby, komponoval sborové zpěvy vycházející z lidové písně a podílel se na vzniku spolků, které byly základem kulturního života především na Moravě. Mezi jeho žáky patřil Leoš Janáček. Zajímavé je, že Křížkovského si v Neplachovicích na Opavsku všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec Leoše Janáčka. V semináři byl profesorem Křížkovského sběratel českých lidových písní a národní buditel František Sušil. Životním úspěchem Křížkovského se stala kantáta komponovaná k velehradským slavnostem v roce 1863, pořádaným k oslavě tisíce let od příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu.
1863 – narodila se Cesira Ferrani, italská sopranistka (zemřela 4. května 1943). Zpívala v Teatro Regio v Turíně hlavní role při premiérách dvou Pucciniho oper – Manon Lescaut 1. února 1893 a Mimi v Bohémě 1. února 1896. Byla také první italskou Mélisandou v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
1742 – narodil se Jan Křtitel Krumpholtz (Jean-Baptiste Krumpholz), někdy se uvádí také 5. srpna 1747; český harfista a skladatel usazený v Paříži (zemřel 19. února 1790). Tam v mládí studoval a tam se v kontaktu s výrobci harf už jako známý umělec a učitel zabýval zdokonalováním pedálového mechanismu. Především pro svůj nástroj také komponoval: napsal pět desítek sólových sonát, šest koncertů s orchestrem a četné drobnější skladby pro harfu a různé nástrojové kombinace. Pedagogické zkušenosti shrnul ve Škole pro harfu, vydané až posmrtně… Jeho otec byl hobojista a bratr Václav Krumpholtz houslista ve službách hraběte Filipa Kinského. On sám byl po studiích nějakou dobu, před definitivním návratem do Paříže, členem kapely knížete Esterházyho, kde se setkal s Josephem Haydnem. Ve Francii se oženil s žačkou, ta však uprchla do Londýna s klavíristou a skladatelem Janem Ladislavem Dusíkem. Krumpholtz pak v Paříži z nešťastné lásky spáchal sebevraždu – život ukončil skokem do Seiny.