8. květen
Den vítězství a státní svátek.
2017 – zemřel Robert Gutter, americký dirigent a pedagog (narodil se 16. června 1938). V letech 1970 až 1986 byl hudebním ředitelem a dirigentem Springfieldského symfonického orchestru, největšího profesionálního orchestru ve státě Massachusetts mimo Boston. Byl rovněž dirigentem a hudebním ředitelem Fayetteville Symphony a Greensboro Philharmonic. Pohostinsky řídil orchestry a operní soubory po celém světě, od Buenos Aires přes Madrid a Vídeň po Kyjev a Kazachstán. V roce 1996 založil Mezinárodní institut pro dirigenty, vzdělávací program pro profesionály, se sídlem v Rumunsku, Řecku a Bulharsku. Zemřel v Moldavsku.
2016 – zemřel Philippe Beaussant, francouzský muzikolog a spisovatel (narodil se 6. května 1930), expert na francouzskou barokní hudbu. Spolu s Vincentem Berthierem de Lioncourt založil roku 1988 Centre de musique baroque de Versailles (Centrum barokní hudby Versailles), do roku 1996 byl jeho uměleckým poradcem. V roce 1992 napsal knihu Lully ou le musicien du soleil (česky: Lully, hudebník Slunce), podle které byl v roce 2000 natočen film Král tančí.
2000 – zemřel Karl-Rudi Griesbach, německý skladatel, libretista, dramaturg a hudební kritik (narodil se 14. června 1916). Ve své generaci byl spíše konzervativním autorem, jeho hudba se vyznačovala stručnými formami, úspornými rytmy a drsnějšími tóny. Značný úspěch zaznamenala jeho Africká symfonie. Pracoval jako dramaturg ve Státní opeře v Drážďanech, kde také v letech 1952 až 1981 učil na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera. Za války sloužil v armádě; v roce 1944 byl zajat Sověty, propuštěn byl až v roce 1949.
1996 – zemřel Celedonio Romero, španělsko-americký kytarista (narodil se 2. března 1913), v roce 1960 zakladatel a do konce života člen kytarového kvarteta Los Romeros. To vytvořil se svými třemi syny poté, co v roce 1957 rodina emigrovala ze Španělska do USA. Natočil množství nahrávek, sólových i s Romeros. Napsal také přes 100 skladeb pro kytaru, včetně tuctu koncertů. Jeho učitelem byl Joaquín Turina.
1990 – zemřel Luigi Nono, italský skladatel avantgardní vážné hudby (narodil se 29. ledna 1924). Studoval na benátské konzervatoři, práva na univerzitě v Padově a skladbu u Bruna Maderny. V rámci Benátského bienále v roce 1948 navštěvoval kurz dirigování vedený Hermannem Scherchenem. Byl pravidelným účastníkem Darmstadtských letních kurzů pro Novou hudbu, kde bylo provedeno celkem sedm jeho skladeb. Spolu s Karlheinzem Stockhausenem a Pierrem Boulezem je považován za jednoho z hlavních představitelů nového směru seriální hudby, tzv. Darmstadtské školy. V roce 1955 se oženil s Nurií Schoenbergovou, dcerou skladatele Arnolda Schönberga. V roce 1952 Nono vstoupil do Komunistické strany Itálie, ve které pak působil na místní i celostátní úrovni po celý život. Prostřednictvím vlastních kompozic se pokoušel šířit i své politické myšlenky a ideály. Ve skladbách používal texty ultralevicových filosofů a revolucionářů, jako například Che Guevary, Fidela Castra nebo Julia Fučíka. V 60. letech začal zkoušet elektronické prostředky v hudbě. Je pohřben na benátském hřbitově San Michele vedle Igora Stravinského, Sergeje Ďagileva a dalších osobností.
1988 – narodila se Lise de la Salle, francouzská klavíristka s ruskými předky. Na klavír začala hrát ve čtyřech letech, v jedenácti zahájila studium na Pařížské konzervatoři. V říjnu 2003 získala první cenu soutěže European Young Concert Artists v Paříži a v lednu 2004 první cenu na soutěži Young Concert Artists International Auditions v New Yorku. Etablovala se jako mezinárodně uznávaná sólistka, vystupuje se světovými orchestry. Její nahrávku Bacha a Liszta, pořízenou v šestnácti, vybral v roce 2005 časopis Gramophone Magazine jako „nahrávku měsíce“. V roce 2008 vzbudila podobnou pozornost nahrávkou prvních klavírních koncertů Liszta, Prokofjeva a Šostakoviče. V roce 2013 byla (vedle Emanuela Axe, Dénese Várjona a Lukáše Vondráčka) v první čtveřici umělců, kteří otevřeli první ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, nově pořádaného Pražským jarem.
1985 – zemřel Karl Marx, německý skladatel a dirigent (narodil se 12. listopadu 1897). Formativní pro něj bylo setkání s Carlem Orffem, u kterého po první světové válce měl soukromé hodiny kompozice. Úspěch zaznamenal ve 30. letech zejména s motetem Werkleute sind wir na Rilkeho text, s Klavírním koncertem a s Violovým koncertem. Před válkou vyučoval na Akademie der Tonkunst v Mnichově. Protože nepatřil k nacistické straně, neměl tam však nakonec žádnou další profesní budoucnost a přesídlil do Rakouska. V letech 1946 až 1966 vyučoval harmonii, kontrapunkt a skladbu na Státní vysoké škole hudby ve Stuttgartu.
1982 – narodil se Anthony Roth Costanzo, americký pěvec – kontratenorista, generální ředitel a prezident Opery ve Filadelfii. V roce 2009 se stal vítězem velkého finále konkurzů Metropolitní opery, v roce 2012 získal první místo v soutěži Operalia. V newyorské Metropolitní opeře mimo jiné ztvárnil titulní roli v opeře Achnaton Philipa Glasse, ve keré vystoupil také v English National Opera a v Los Angeles Opera. Pracoval rovněž jako filmový herec, producent a kurátor. Je generálním ředitelem a prezidentem Opery ve Filadelfii.
1971 – narodila se Barbara Hannigan, kanadská pěvkyně (sopranistka) a dirigentka, známá zejména interpretacemi hudby 20. a 21. století. První světovou premiéru měla v sedmnácti, od té doby uvedla už stovku nových soudobých skladeb, včetně několika kompozic Johna Zorna. Patří k nim i opery Louise Andriessena, Geralda Barryho, Jana van de Putteho. Spolupracovala na inscenacích oper Toshio Hosokawy a Pascala Dusapina. Je známá interpretacemi opery Mysteries of the Macabre (koncertní verze scény z opery Le Grand Macabre) od György Ligetiho; v roce 2011 začala dílo kromě zpěvu i dirigovat. Získala uznání kritiky za svůj výkon v opeře Lulu Albana Berga Lulu, který zahrnoval i tanec na špičkách… V roce 2026 debutovala s Newyorskou filharmonií, se kterou provedla svou jedinečnou koncertní verzi Poulencova operního monodramatu Lidský hlas, kdy zpívala jedinou roli díla a zároveň dirigovala… V roce 2019 ji jmenoval Göteborský symfonický orchestr svou hlavní hostující dirigentkou přinejmenším do sezóny 2027–2028. V květnu 2024 ji Islandský symfonický orchestr jmenoval šéfdirigentkou a uměleckou ředitelkou na tříleté funkční období počínaje rokem 2026. Po tři sezóny byla od roku 2022 Première Artiste Invitée Orchestre philharmonique de Radio France. Je také přidruženou umělkyní Londýnského symfonického orchestru a hlavní hostující dirigentkou Orchestre de Chambre de Lausanne. Vystudovala Torontskou univerzitu, studovala na Banff Centre for Arts and Creativity, ve Steans Institute for Young Artists na festivalu Ravinia, v Centre d’arts Orford a na Královské konzervatoři v Haagu. Roku 2022 se stala umělkyní roku časopisu Gramophone, v roce 2025 získala cenu Polar Music Prize. Žije v regionu Finistère v Bretani na severozápadním pobřeží Francie.
1960 – zemřel Hugo Alfvén, švédský pozdně romantický skladatel a dirigent (narodil se 1. května 1872). Složil pět symfonií a řadu dalších skladeb, nejznámější je jeho Švédská rapsodie č. 1, op. 19 zvaná Midsommarvaka čili Svatojánská noc. Skladatelův synovec Hannes Alfvén získal roku 1970 Nobelovu cenu za fyziku.
1948 – zemřel Alfred Holý, český harfista a skladatel (narodil se 5. srpna 1866). Byl členem orchestru Nového německého divadla v Praze a berlínské Královské kapely, v době Gustava Mahlera členem orchestru vídeňské Dvorní opery a Vídeňských filharmoniků, byl harfistou Bostonského symfonického orchestru a vyučoval v Bostonu na New England Conservatory. Hrál rovněž na wagnerovských slavnostech v Bayreuthu, působil však i u vojenské hudby Karla Komzáka staršího. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na harfu u Václava Aloise Staňka a skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera a Františka Zdeňka Skuherského. Byl autorem čtyřiceti dvou opusů pro harfu, z nichž téměř všechny vyšly tiskem.
1947 – narodila se Felicity Lott, britská sopranistka (zemřela 15. května 2026). Operní debut absolvovala na City of London Festival v roce 1974 v roli Seleuce v Händelově Tolomeovi. Následující rok se objevila v Mozartově Kouzelné flétně v English National Opera, v roce 1976 zpívala v premiéře Henzeho opery We Come to the River (Wir erreichen den Fluss, Přicházíme k řece) v Royal Opera House Covent Garden a zahájila dlouhodobou spolupráci s festivalem v Glyndebourne. Během své kariéry vystupovala na nejvýznamnějších světových scénách včetně Metropolitní opery v New Yorku, Vídeňské státní opery, Bavorské státní opery a pařížské Opery Bastille. Je spojována s díly Richarda Strausse i s klasickými operetami, ale ještě víc s písňovými recitály. Dlouhá desetiletí spolupracovala s pianistou Grahamem Johnsonem a byla zakládající členkou souboru Songmakers’ Almanac, který se zaměřoval na objevování méně známé písňové literatury. Zvláštní vztah měla k londýnské Wigmore Hall, kde pravidelně vystupovala a později působila i ve vedení instituce.
1945 – narodil se Keith Jarrett, americký jazzový klavírista a skladatel s německými a slovinskými předky. Od začátku 70. let 20. století byl vůdčí osobností v jazzu a jazz fusion, jeho improvizace čerpaly z tradic jazzu a dalších žánrů, včetně západní klasické hudby, gospelu, blues a etnické folkové hudby. Stal se jedním z nejprodávanějších jazzových umělců v historii. Paralelně udržoval kariéru klasického skladatele a pianisty usilujícího o syntézu mezi komponovanou a improvizovanou hudbou. Někdy hrál také na cembalo, varhany, sopránsaxofon a bicí, ale nakonec se soustředil pouze na akustický klavír.
1944 – zemřela Ethel Smyth, anglická skladatelka (narodila se 22. dubna 1858), zázračné dítě, absolventka Vysoké školy hudební a divadelní v Lipsku u Carla Reineckeho. Její tvorba obsáhla písně, komorní hudbu, klavírní i orchestrální a sborová díla. Její druhá opera Der Wald (Les), která měla premiéru v roce 1901 v Berlíně, byla v roce 1903 uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. Až do roku 2016 (do uvedení L’Amour de loin – Lásky na dálku – od Kaiji Saariaho) to byla jediná opera inscenovaná v tomto divadle, jejíž autorkou byla žena. Znala se s Dvořákem, Griegem, Čajkovským a Brahmsem i s Clarou Schumannovou… Byla členka hnutí za volební právo žen a v roce 1910 složila píseň The March of the Women (Pochod žen) – hymnu sufražetek (organizace Women’s Social and Political Union). Když skládala silnou, rytmicky vitální hudbu, říkalo se, že její tvorbě chybí ženské kouzlo; když psala jemné a melodické skladby, byla obviňována, že nedosahuje uměleckých standardů svých mužských kolegů…
1936 – narodila se Marta Boháčová, česká operní pěvkyně (zemřela 12. srpna 2014), v letech 1970–1991 členka souboru Národního divadla v Praze. Jejím hlavním oborem byl koloraturní soprán, ale zpívala i v českém repertoáru. Vyučovala na Pražské konzervatoři, na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem a byla docentkou na pražské Hudební fakultě AMU. Začínala v roce 1958 jako členka Pěveckého sboru Československého rozhlasu. Studovala na AMU u Přemysla Kočího.
1931 – narodil se Charles M. Wilson, kanadský skladatel, sbormistr, varhaník a pedagog (zemřel 13. června 2019). Působil v Guelphu v Ontariu, kde v roce 1955 založil a do roku 1974 vedl a dirigoval soubor Guelph Light Opera and Oratorio Company, pozdější Guelph Opera and Concert Singers. Dirigoval také Bach-Elgar Choir v Hamiltonu. Napsal oratorium Andělé Země a řadu oper. Komponoval také pro pro Kanadský dětský operní sbor, pro Festival Singers of Canada, Kanadský žesťový orchestr a Dalhousie University.
1930 – narodila se Heather Harper, severoirská operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 22. dubna 2019). Mezinárodně se proslavila, když v roce 1962 účinkovala při světové premiéře Brittenova Válečného requiem. V letech 1956 až 1975 byla členkou English Opera Group. Její první rolí v Královské opeře Covent Garden byla Helena ve Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena v roce 1962. Rozloučila se tam v roce 1981 jako Ellen v Brittenově Peteru Grimesovi. V letech 1967 a 1968 se objevila v roli Elsy ve Wagnerově Lohengrinovi. V Metropolitní opeře debutovala roku 1977 jako hraběnka Almaviva v Mozartově Figarově svatbě. Zpívala také v Sanfranciské opeře a Teatro Colón v Buenos Aires.
1924 – premiéru měl Pacific 231, orchestrální skladba Arthura Honeggera, podle názvu pocta známé parní lokomotivě, ale ještě víc než popis jejího chodu je to především abstraktní koncept – vyvolání dojmu matematického zrychlení rytmu, ale zpomalení pohybu – a mistrovská kontrapunktická kompoziční práce. Honegger byl nicméně veřejně znám jako velký železniční fanoušek, který se nechal slyšet, že jsou pro něj lokomotivy „živá stvoření, která miluje, jako ostatní milují ženy nebo koně.”
1914 – narodil se František Smetana, violoncellista (zemřel 25. listopadu 2004). V roce 1934 se stal s klavíristou Josefem Páleníčkem a houslistou Alexandrem Plockem spoluzakladatelem Smetanova tria. Dále založil s houslistou Bruno Bělčíkem a klavíristou Františkem Rauchem Pražské trio. Byl také členem Českého noneta a Československého kvarteta. V říjnu 1948 byl za údajnou protistátní činnost zatčen a odsouzen k půldruhému roku vězení, což mu znemožnilo návrat k pedagogické činnosti. Na počátku 60. let emigroval do USA. V Richmondu, hlavním městě Virginie, působil pak na hudební fakultě Virginia Commonwealth University. Vystupoval aktivně v Amatia triu a Virginia triu, které bylo později přejmenováno na Smetanovo trio. Poslední tři roky života strávil v České republice.
1885 – zemřel Pavel Křížkovský, skladatel, sbormistr, violista, klavírista, klarinetista, varhaník, hudební pedagog a katolický kněz (narodil se 9. ledna 1820), od roku 1845 řeholník v augustiniánském klášteře v Brně. Zasloužil se o reformu církevní hudby, komponoval sborové zpěvy vycházející z lidové písně a podílel se na vzniku spolků, které byly základem kulturního života především na Moravě. Mezi jeho žáky patřil Leoš Janáček. Zajímavé je, že Křížkovského si v Neplachovicích na Opavsku všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec Leoše Janáčka. V semináři byl profesorem Křížkovského sběratel českých lidových písní a národní buditel František Sušil. Životním úspěchem Křížkovského se stala kantáta komponovaná k velehradským slavnostem v roce 1863, pořádaným k oslavě tisíce let od příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu.
1863 – narodila se Cesira Ferrani, italská sopranistka (zemřela 4. května 1943). Zpívala v Teatro Regio v Turíně hlavní role při premiérách dvou Pucciniho oper – Manon Lescaut 1. února 1893 a Mimi v Bohémě 1. února 1896. Byla také první italskou Mélisandou v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
1846 – narodil se Oscar Hammerstein I, německo-americký podnikatel, výrobce doutníků, divadelní impresário a skladatel (zemřel 1. srpna 1919), dědeček vlivného dramatika, režiséra a textaře Oscara Hammersteina II. Působil v New Yorku, kde postavil několik divadel: Harlem Opera House na 125. ulici, Columbus Theatre na stejné ulici a na 34. ulici první manhattanskou operu, která se však neprosadila a byla využívána k pořádání estrádních představení. V roce 1895 otevřel divadlo Olympia na Longacre Square, které bylo o devět let později přejmenováno na Times Square a oblast se díky jeho úsilí stala prosperující divadelní čtvrtí. Postavil tam další tři divadla: Victoria, Theatre Republic a Lew Fields. Potom postavil částečně uzavřené střešní zahradní divadlo Venetian Terrace Garden, později Paradise Roof Garden. Nespokojen s produkcemi Metropolitní opery, otevřel v roce 1906 své osmé divadlo, druhou operu na Manhattanu, aby s ní úspěšně konkuroval. Produkoval soudobé opery a uvedl americké premiéry oper Louise, Pelléas a Mélisanda, Elektra, Thaïs a Salome. Deváté dovadlo bylo ve Filadelfii, své desáté divadlo, London Opera House, postavil v Londýně jako konkurenta Covent Garden. Jedenáctým a posledním divadlem se stal Lexington Opera House v New Yorku. Hammersteinův syn Arthur postavil na jeho počest v roce 1927 na Broadwayi Hammersteinovo divadlo, nyní Ed Sullivan Theater.
1829 – zemřel Mauro Giuliani, italský kytarista, violoncellista, zpěvák a skladatel (narodil se 27. července 1781), přední kytarový virtuóz počátku 19. století. Jako kytarový skladatel měl velký úspěch zejména s formou tématu a variací. Od roku 1806 působil ve Vídni a koncertoval po Evropě, stal se hudební celebritou, ale roku 1819 se vrátil do Itálie. Roku 1813 hrál na violoncello v orchestru při prvním provedení Beethovenovy Sedmé symfonie.
1806 – narodil se Jan Bedřich Kittl (Johann Friedrich Kittl), skladatel, dirigent, klavírista, pedagog a organizátor hudebního dění (zemřel 20. července 1868), jeden z prvních českých romantiků. První autorský koncert uskutečnil s velkým úspěchem 8. května 1836. Skladatelsky se zaměřoval na písně a sbory a na opery, ale i na díla pro klavír a komorní a orchestrální tvorbu. Měl německé vzdělání, ale vokální skladby tvořil i na české texty s vlasteneckými náměty. Jeho opera Bianca und Giuseppe patřila mezi nejúspěšnější v předsmetanovském období. Roku 1843 nastoupil po Bedřichu Diviši Weberovi na místo ředitele pražské konzervatoře. Realizoval tam řadu reforem: zavedl výuku hry na klavír jako sólového nástroje, hry na pozoun a na harfu, výuku intonace a francouzského a italského jazyka. Neúspěšně prosazoval vyučování v českém jazyce. Koncerty školního orchestru, který řídil, patřily mezi nejpokrokovější v Praze. Mezi jeho žáky patřili například Vilém Blodek a Josef Richard Rozkošný. V roce 1865 odešel do polského Lešna, kde působil jako soukromý učitel.
1742 – narodil se Jan Křtitel Krumpholtz (Jean-Baptiste Krumpholz), někdy se uvádí také 5. srpna 1747; český harfista a skladatel usazený v Paříži (zemřel 19. února 1790). Tam v mládí studoval a tam se v kontaktu s výrobci harf už jako známý umělec a učitel zabýval zdokonalováním pedálového mechanismu. Především pro svůj nástroj také komponoval: napsal pět desítek sólových sonát, šest koncertů s orchestrem a četné drobnější skladby pro harfu a různé nástrojové kombinace. Pedagogické zkušenosti shrnul ve Škole pro harfu, vydané až posmrtně… Jeho otec byl hobojista a bratr Václav Krumpholtz houslista ve službách hraběte Filipa Kinského. On sám byl po studiích nějakou dobu, před definitivním návratem do Paříže, členem kapely knížete Esterházyho, kde se setkal s Josephem Haydnem. Ve Francii se oženil s žačkou, ta však uprchla do Londýna s klavíristou a skladatelem Janem Ladislavem Dusíkem. Krumpholtz pak v Paříži z nešťastné lásky spáchal sebevraždu – život ukončil skokem do Seiny.