„Podařilo se vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného.“

„Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.“

„Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.“

Filharmonie Hradec Králové má za sebou další olbřímí zkušenost. Dva dny před státním svátkem, ve středu 15. listopadu, uvedla v rámci svého Malého symfonického cyklu Mahlerovu Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro velký orchestr, soprán a alt sólo a smíšený sbor. Pod vedením šéfdirigenta královéhradeckého tělesa Kaspara Zehndera a za účasti empatických pěvkyň z USA a Německa a Českého filharmonického sboru Brno se návštěvníkům v Sále filharmonie dostalo precizního provedení velkolepého symfonického kolosu, s nímž se v regionech lze setkat naživo jen velmi vzácně. Mahlerův složitý a komplikovaný vnitřní svět vyjádřený hudbou nadpozemského dosahu a jedinečné krásy přinesl do východních Čech zřejmě nejsilnější posluchačský zážitek letošního roku.

Šéfdirigent Kaspar Zehnder obvykle předstupuje na začátku koncertu před orchestr s roztomilým mladistvým úsměvem, jímž počastuje hráče i auditorium. Tentokrát tomu bylo jinak. Na svůj stupínek dokráčel velmi vážně, pravděpodobně již plně soustředěn na úkol, jenž ho čekal. Od počátku svého působení v Hradci Králové v roce 2018 si nekladl malé cíle a již dnes je zřejmé, že navázat na své předchůdce, zejména Andrease Sebastiana Weisera, a přivést zdejší filharmonii do první ligy českých symfonických těles, se mu podařilo. Na zařazení Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera do dramaturgického plánu aktuální sezony se tak dalo nahlížet jako na vyvrcholení procesu, během něhož z průměrného regionálního orchestru vzniklo v poměrně krátké době špičkové uskupení schopné přijímat i ty nejtěžší výzvy, ale zároveň jako na finální zkoušku, tedy jakési „orchestrální státnice“, tuto skutečnost definitivně potvrzující. Že se tak stalo právě v období, kdy si v Česku připomínáme vzkříšení demokracie a tradičních hodnot, nepovažuji za náhodu a jsem rád, že se královéhradeckým podařilo vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného. A podle reakcí ostatního publika usuzuji, že jsem v podobných myšlenkách nebyl sám.

Dílo, nad jehož tvorbou autor strávil celkem šest let, vyžaduje naprostou koncentraci od prvního okamžiku. Týká se to všech přítomných v sále – v orchestřišti i v posluchačských křeslech. Tady se nedá nic, ale vůbec nic, markýrovat; jakékoli předstírání by mohlo způsobit katastrofu nedozírného rozsahu. Každý jedinec na pódiu má svůj úkol pevně daný v prostoru i čase. Mahlerova záliba v protikladech a jejich postupném vršení a neočekávaném rozuzlení neumožní nikomu spočinout v poklidu. Kaspar Zehnder se zaobírá každičkým detailem skladby, po příslušném pokynu se jednotlivé hráčské sekce dostávají do varu. Výsledný zvuk je fascinující, intimní pianissima i bouřlivá forte nedají vydechnout. Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.

Mezzosopranistka Silvia Hauer se objevuje na pódiu zcela nenápadně. Její interpretace Prasvětla z Chlapcova kouzelného rohu je plná empatie, podána se zvláštním ztlumením, přesto s výraznou vnitřní jiskrou naděje. Pěvkyně se zkušenostmi z předních německých operních domů disponuje pevným, nosným hlasem a schopností vycizelovat i nejniternější polohy svého partu. Americká sopranistka Betsy Horne, dostávající prostor v závěrečné větě, je rovněž dokonalým příkladem, jak se vcítit do Klopstockova a Mahlerova textu Vzkříšení a předat jeho poselství. I z jejího projevu je patrná škola německého pěveckého perfekcionismu, vyžadujícího vedle stoprocentní techniky i jedinečný interpretační vklad vlastní osobnosti.

Nástup Českého filharmonického sboru Brno je také tichý, nerušivý. Těleso se do akce zapojuje přesně tak, jak bylo lze očekávat; od odzbrojující úchvatnosti části zpívané a cappella až po závěrečný monument posledního soudu. Sbormistr Petr Fiala je v Hradci Králové, kde působí několik špičkových pěveckých uskupení, častým a vždy vítaným hostem, i tentokrát mohl odjet s pocitem skvěle vykonané práce.

Účinek Mahlerovy hudby byl podle očekávání ohromující. Po doznění posledních tónů se na tváři dirigenta konečně objevil úsměv. Soustředění mohlo opadnout, vystřídáno uvolněním a radostí. Skvostně propracované, poctivé, uměřené a vnitřně vyrovnané provedení „Vzkříšení“ vedlo pochopitelně k dlouhotrvajícímu upřímnému potlesku. Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.

******

Foto: Anna Bartolotti