Hudební ansámbl Musica Florea a Helena Kazárová, historička, režisérka a choreografka, připravují pro letošní letní sezónu obnovenou premiéru dvou baletů z poloviny 18. století. Na prkna převozního barokního divadla Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce, sídla Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, se 15. července vrátí Čarovná girlanda Josepha Starzera a Don Juan aneb Kamenná hostina Christopha Willibalda Glucka. V inscenacích vystoupí tanečníci souborů Hartig Revival a Epochal Dances.

Čarovná girlanda (La Guirlande enchantée) Josepha Starzera byla poprvé uvedena v roce 1757 v Burgtheatru ve Vídni v choreografii baletního mistra Franze Hilverdinga. Notový materiál se dochoval v hudebních archivu zámku v Českém Krumlově, dochovalo se i neobvyklé množství ikonografických a písemných materiálů. Čarovná girlanda spadá do období rokoka, v inscenační praxi tohoto díla se pracovalo s celou řadou divadelních efektů. Veškerá předepsaná jevištní kouzla Florea Theatrum sice nenabídne, avšak dramaturgie, choreografie a režie Heleny Kazárové, specialistky na baletní repertoár (nejen) 18. století, je příslibem barvité inscenace. S orchestrem Musica Florea vedeným Markem Štrynclem profesorka Kazárová spolupracuje již téměř dvacet let. Taneční složka díla vychází z detailního studia barokního a rokokového pohybového materiálu, stylu a estetiky spolu s dobovou inscenační praxí. „V předklasické době jevištní tanec rozvíjel spolu s dekorací a mašinerií divadelní obrazy, které nebylo možné slovně vyjádřit. Důraz byl kladen na hudební stránku díla a ‚bel composto‘. Takového druhu byly patrně i Hilverdingovy vrcholné rokokové baletní pantomimy. Tlumočení literárního obsahu nebylo ještě jejich hlavním záměrem,“ přibližuje Helena Kazárová.

Příběh Čarovné girlandy je relativně jednoduchý a rokokově pohádkový. Dvě pastýřky, Florina a Dorina, zabloudí v hlubokém, tajemném lese, kde spatří chýši a skalisko. Dorina, smělejší z nich, zaťuká na dveře, nikdo jí však neotvírá. U skaliska se objeví čaroděj, který dívkám představuje čarovnou girlandu a její moc splnit jakékoli přání a uspokojit každé srdce.

Gluckův Don Juan je dílem jiného žánru. Premiéru měl v roce 1761 v choreografii Gaspara Angioliniho a byl již dítětem velké baletní reformy té doby. Jednalo se totiž o první balet s tragickým koncem, který předznamenal novou vlnu nastupující klasicistní formy tzv. ballet d’action. Gluck spolu s Angiolinim vytvořili příběh o nenapravitelném svůdníkovi plný soubojů, temperamentních tanců včetně španělského fandanga a závěrečné démonické hřbitovní scény. „Don Juan je v baletní historii skutečně přelomovým titulem, o jeho původní jevištní podobě však máme jen velmi málo informací. Dochována je pouze krátká synopse,“ vysvětluje režisérka a choreografka Helena Kazárová výzvy, před kterými inscenátoři v tomto případě stojí.

Musica Florea s Helenou Kazárovou tento balet poprvé uvedli v roce 2021 (s tanečním souborem Hartig Ensemble). Ačkoliv je Gluckova hudba k Donu Juanovi občas uváděna koncertně, pro jevištní inscenaci bylo třeba se hlouběji zamyslet nad charakterem jednotlivých hudebních čísel, z nichž jsou některá určena k herecko-pantomimické akci, jiná k čistému tanci, další k obojímu. Don Juan byl totiž prvním baletem, ve kterém se jeho tvůrci, Gluck a Angiolini, opravdu snažili o plné prolnutí vyprávění příběhu s tancem.

Obnovená premiéra obou baletů se odehraje 15. července na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze od jedenadvaceti hodin, předcházet jí bude od dvaceti hodin dramaturgický úvod Heleny Kazárové v Klubu HAMU.

Už zítra Florea Theatrum na témže místě ožije španělskou zarzuelou Válka obrů, jak KlasikaPlus.cz informovala ZDE. S jednou z hlavních protagonistek vedla rozhovor ZDE.

Foto: Tereza Hrubá, Ivo Dankovič, Libor Sváček

Facebook X E-mail WhatsApp