Studio Švandova Divadla na Smíchově uvedlo 22. září 2026 ve svých katakombách recitál lehce kontroverzního komponisty Haštala Hapky, sborového pěvce, fonetika, lingvisty a doktoranda Hudební Akademie múzických umění v Praze.  Byl to zahajovací koncert 33. sezóny Cyklu soudobé hudby ve Studiu a Hapkovu hudbu prezentovali vybraní členové orchestru Prague Philharmonia pod vedením hostujícího dirigenta Michaela Housy. V programu koncertu se objevila i skladba Hapkova pedagoga Slavomíra Hořínky.

Haštal Hapka (ročník 1997) je skladatel orchestrální, komorní, divadelní i filmové hudby a příležitostně i hudby populární. Jeho skladby se hrály na festivalech Pražské jaro, Ostravské dny a Dny nové opery Ostrava nebo na koncertech Orchestru BERG. Komponování začal studovat nejdříve na Konzervatoři Jaroslava Ježka u Jiřího Churáčka, následně přešel na Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění, kde získal magisterský titul ve třídě Slavomíra Hořínky. Tamtéž pokračuje v doktorském studiu, ve kterém se věnuje odkazu skladatele Vojtěcha Saudka, a je činný v akademickém senátu. Mimo to je absolventem oborů fonetika a obecná lingvistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a účinkuje jako sborový zpěvák na koncertech Pražského filharmonického sboru. Napsal instrumentální koncerty pro fagot a housle, jednoaktovou komorní operu Až tu všichni budou pro mezinárodní festival NODO, skladbu pro jazzový big band s názvem Aigeiros a cyklus dětských skladeb pro čtyřruční klavír Stromy.  Stal se vítězem soutěže Reading Lessons v projektu Prague Offspring.  Na objednávku Pražského jara napsal skladbu A Lay in the Dive. Hrál ji orchestr Ensemble Modern v DOXu v roce 2025. Téhož roku premiéroval Orchestr BERG jeho skladby Chlapec s šedivými řasami a Epilog. Jeho skladbu premiéroval také soubor Klangforum Wien.

Mladý Haštal Hapka je synem legendární renesanční osobnosti Petra Hapky, českého hudebníka, skladatele populární a filmové hudby, zpěváka, dirigenta a studenta herectví u Oldřicha Nového. Jeho matkou je Ingeborg Radok Žádná, muzikoložka, vysokoškolská učitelka, překladatelka a manažerka, kdysi violoncellistka a hráčka na violu da gamba, na kterou hrála v několika souborech staré hudby. Mimo jiné také v souboru Musica Antiqua Praha, který vedl zvěčnělý muzikolog, klavírista a jazzový trumpetista a mystik Pavel Klikar.

Setkání se jmenovanými, mně milými osobnostmi, bych nazval „blízká setkání třetího druhu“, natolik mimozemsky se mi jevili. S Petrem Hapkou jsem se setkal jednou jedinkrát. Stalo se tak na půdě Českého rozhlasu, kam přišel s kolegou textařem Horáčkem cosi tvořit. V jediném okamžiku jsem nahlédl do hlubokého člověčenství geniálního písničkáře, které mi neokázale daroval. Paní Ingeborg Žádnou jsem kdysi navštívil za účelem rozhovoru pro rozhlasový pořad o staré hudbě a nezapomenutelně jsme mluvili o podivuhodnostech hry na violu da gamba. A teď, když jsem se ocitl na koncertě Haštala Hapky, seznal jsem, proč šli Petr a Ingeborg společnou cestou. A když jsem přidal do textu Pavla Klikara, kdysi mého služebně staršího spolustudenta muzikologie, musím přiznat, že jsem musel vždy vynaložit mnoho úsilí, abych se vymanil ze svůdnosti jeho mystického vnímání všehomíra.   

Mladý skladatel je podoben otci v šíři aktivit, v nichž koná s podobnou mírou invence a samozřejmosti. V plodném rozhovoru s dramaturgyní a moderátorkou Cyklu soudobé hudby ve Studiu Švandova divadla, paní Hanou Dohnálková, byl báječně kontroverzní. Mnohé dotazy, okolnosti a detaily geneze svých skladeb rozporoval, uváděje mnohé na pravou míru a soustavně budil dojem jistého mystéria. Byla to svého druhu poutavá dramatické osnova doprovázející znějící skladby autora a pro publikum rozhodně přitažlivá. Paní moderátorka Dohnálková zručně kočírovala vzpínajícího se autora, byť občas s jistým úsilím o zachování svého vlastního ega. Hapka sice paní Dohnálkové jako by vyčítal, že mnohé detaily ze struktury skladeb neměla zjevit, nicméně mnohé o sobě a své hudbě už před časem předal veřejnosti v rozhovoru KlasikaPlus.

Haštal Hapka vybral pro koncert 33. sezóny Cyklu soudobé hudby ve Studiu Švandova divadla ukázky nebo celé skladby čtyř titulů bez cílené dramaturgické kompozice. První z nich byl úryvek z Koncertu pro housle a orchestr – 3. věta „Non“.  Skladba vznikla v roce 2025. Koncert věnoval památce svého strýce slovenského houslisty Petera Zelienky. Ve Studiu hráli na housle (sólo) Michal Sedláček a Hana Jarošová Kubisová, na violu Emi Sawahata, Ivana Švestková na harfu, a na bicí nástroje – vibrafon a tympány, hráli Ivan Hoznedr a Milan Dotlačil. Lingvistický exhibicionista Hapka nazval jednotlivé věty svého koncertu podle částí tempového předpisu Adagio ma non troppo – třetí věta má tedy titul Non. Podle vlastní charakteristiky této části koncertu se dozvíme, že „Non je nehybné, oproštěné od sekčních nástrojů“.  Ano, bylo tomu tak, slyšeli jsme originální meditativní hudbu konejšící sonority, kterou uzavřely významně zesílené tympány. (Záznam skladby je ke slyšení na YouTube, je to provedení z koncertu v Sále Bohuslava Martinů z 22. května 2025. Dirigoval Marco Ivanović.

Jako druhá část programu za zněla skladba s titulem V den černého melounu pro flétnu, hoboj, klarinet/basklarinet, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello, kontrabas a perkuse. Byla napsána v roce 2022 pro festival MusicOlomouc a premiéru měla v sále Uměleckého centra UPOL – Atrium v Olomouci. Hrál ji tehdy Ensemble Terrible, který řídil Patrik Kako.  V zadání festivalu bylo téma Into the Darkness, a tak autor vyšel ze své oblíbené knížky V melounovém cukru od Richarda Brautigana. Příběh pojednává o týdnu, v němž každý den svítí slunce jiné barvy, a podle toho mají barvu i melouny – ve čtvrtek rostou „černý bezzvuký melouny“.  Hapka zkomponoval minimalistický kus s černou dírou uprostřed – tedy s částí, kde hráč na bicí sype na blánu bubnu melounová jadérka a hraje si s nimi. V temném sále začal skladbu mihotavý klapot zavěšených claves, do kterého vpadl drsným skřípot houslí a hudba se dále nesla s ojedinělými vstupy zúčastněných nástrojů. Až k nástupu zjevení černého melounu, kdy byly slyšet jen titěrné zvuky jadérek melounu, občas na bláně bubnu zamíchané paličkou. Signály horny vystřídala hobojová melodie, disonance dechů a zahuštěná harmonie. Dovětkem dvanáctiminutové skladby byl „epilog“ dopadajících melounových semínek, které měly tentokrát rozezvučet sadu otevřeným crotalů na delším rameni. Pozoruhodný kompoziční útvar byl  opravdu umně proveden. Hrál soubor v sestavě Jiří Ševčík – flétna, Vladislav Borovka – hoboj, Jiří Pavliš – klarinet a basklarinet, Václav Fürbach – fagot, Mikuláš Koska – lesní roh, Balász Adorján – violoncello, Maxmilián Heinrich – kontrabas a výše jmenovaní  hráči na bicí nástroje Ivan Hoznedr a Milan Dotlačil.

Dramaturgická symetrie přinesla do řady čtyř Hapkových kusů skladbu Slavomíra Hořínky s názvem Servus Parus! – capricico pro housle z roku 2020. Zhudebnění hlasu sýkorek, které autor slýchal za doby covidu za své zahrady, hrál Michal Sedláček s espritem a elegancí po zamýšlené tři minuty.

V roce 2024 napsal Haštal Hapka Popel tří řek pro flétnu, hoboj, klarinet, housle, violu a violoncello, které provedl proslulý soubor Klangforum Wien téhož roku na veřejné zkoušce workshopu Reading Lessons v projektu Prague Offspring. Na hudebním talk show ve Studiu Švandova divadla měla tedy skladba svou koncertní premiéru. Vzhledem k tomu, že byla psána pro provedení slavným vídeňským ansámblem, stvořil Hapka interpretačně náročnou skladbu, která vzbudila zasloužený ohlas už tehdy na veřejné zkoušce. Popel tří řek uvedl sotva slyšitelný zvuk houslí Michala Sedláčka, který pak exceloval ve flaželotové exhibici. Dechové nástroje stvořily překvapivý vpád, který vyústil do  dráždivého souzvuku. V této kompozici naplnil autor svou představu o mikrointervalech, kterou popsal slovy, že ho sice nepřitahují, ale jsou pro něj zajímavé způsobem využití. Ve skladbě hráli Lenka Řeřichová – flétna, Jan Souček – hoboj, Jiří Pavliš – klarinet, Michal Sedláček – housle, Emi Sawahata – viola a Balász Adorján – violoncello.

Ve finále koncertu zazněl Hapkův Epilog pro smyčcové kvinteto a dva hráče na zvony, který vznikl v roce 2025. Byl komponován pro koncert k 25. výročí trvání Orchestru Berg, který oslovil 25 skladatelů s žádostí o napsání dvouminutové skladby. Hapka, veden okolnostmi, navázal na písňový motiv skladby Chlapec s šedivými řasami, kterou napsal pro stejný orchestr před pár měsíci. Vytvořil tak v podstatě epilog ke zmíněné skladbě, v němž dominují flažolety smyčců a ozývají se zvony kostela sv. Vojtěcha v Praze, které slýchává, když komponuje u své babičky.

Koncert členů Prague Philharmonia s hostem zahajovacího koncertu 33. sezony Cyklu soudobé hudby ve Studiu Švandova divadla Haštalem Hapkou zcela naplnila cíl, který   dramaturgyně moderátorka Hana Dohnálková zamýšlela – byla to přitažlivá a prožitá hudební talk show. 

foto: PP / Milan Mošna

Facebook X E-mail WhatsApp