PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pražské jaro svěřilo provedení Mše h moll souboru, který tehdy vlastně ještě neexistoval, a to čistě na základě důvěry v mou kompetenci, co tehdy ale ještě nebyla ničím prokázaná.“

„V člověku to vyvolává určitou pokoru, když si uvědomí, jak málo toho vlastně víme.“

„Našemu pražskému publiku v Rudolfinu můžeme nabídnout prakticky cokoliv a posluchači přijdou.“

Vybudoval mezinárodně respektovaný soubor specializující se na interpretaci staré hudby; do Prahy přinesl Bacha a Zelenku. Dnes již ikona českého starohudebního světa Václav Luks letos slaví dvacáté výročí existence svých souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Jak se z hrstky nadšených hudebníků stal renomovaný soubor, jak nakládá s dramaturgií koncertů a co nás čeká v nadcházející jubilejní sezoně Luks prozradil při posezení po jedné ze zkoušek na zahajovací koncert sezony, který se uskuteční 8. října v drážďanském Annenkirche a o den později v pražském Rudolfinu.

„Český filharmonický sbor Brno je těleso disponující vyrovnaným, kompaktním zvukem, ve kterém se jednotlivé hlasové sekce doplňují bez zbytečné dominance.“

„Francouzština v rukou rodilých mluvčích zněla přirozeně, lehce, bez cizích akcentů, takže publikum mohlo vnímat melodii jazyka v její původní kráse.“

„Svatováclavský hudební festival není jen koncertní přehlídka, ale značka kvality nesoucí konkrétní kulturní poslání.“

Když se v neděli 28. září rozezněly první tóny Massenetova oratoria Ève v ostravské katedrále Božského Spasitele, bylo zřejmé, že závěr 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu bude opět výjimečnou událostí. Festivalový koncert tentokrát nabídl českou premiéru málo uváděného díla, které stojí na pomezí mezi lyrikou a dramatem, mezi kontemplací a výpovědí, mezi světem Boha a světem člověka. Interpretovali Český filharmonický sbor Brno, brněnská filharmonie a sólisté vedení Philippem Bernoldem.

„Gustav Mahler se nechal slyšet, že ‚dneska už umí výborně instrumentovat kdejaký idiot‘, a odmítl Pucciniho Tosku uvést ve Dvorním divadle, dokud bude stát v jeho čele.“

„Šedesát sedm let stará a stále aktuální inscenace je v kontextu světového operního provozu naprostým unikátem.“

„Generální ředitel Bogdan Roščić předstoupil před zataženou oponu a sdělil publiku, že se z technických důvodů nepodařilo postavit scénu ke druhému dějství.“

Když se 25. září letošního roku ve Vídeňské státní opeře otevřela opona na začátku 664. (!) reprízy aktuální inscenace Pucciniho Tosky, nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se na scéně odehraje ještě jiné drama než to, které pro něj vymysleli autoři libreta. Jenže znáte to: člověk míní, Pán Bůh… Než se dostaneme k odhalení onoho momentu, jež z představení v elitním obsazení pod taktovkou Piera Giorgia Morandiho učinil možná památnější večer, než jaký si kdo dokázal představit, podívejme se na historii provozování Pucciniho operního hororu z roku 1900 ve Vídni trochu komplexněji. Možná se bude jednat o drobné zdržení, ale garantuji vám, že docela napínavé.

„Když tam mají být komedianti, proč ne celý cirkus? A když je ve vsi cirkus, musí být i nějaké stánky. Proč by podnikavá Mařenka nemohla v jednom tom stánku prodávat?“

„Tomáš Hanus si dal záležet zejména na předehře, kterou podal s dynamickými i agogickými efekty a vytvořil pevný kantabilní celek, který orchestr podal jako symfonickou báseň.“

„Obecenstvo se rozdělilo na dvě poloviny, jedna tleskala a druhá bučela.“

Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany měla premiéru ve Vídeňské státní opeře. A dokonce se dočkala zcela nového německého textu. K hudebnímu nastudování byl přizván český dirigent Tomáš Hanus a hlavní role zpívali slovenští pěvci Slávka Zámečníková, Pavol Breslik a Peter Kellner. Režie se ujal německý režisér Dirk Schmeding, autorem scény byl Robert Schweer a kostýmy vytvořil Alfred Mayerhofer. Hráli a zpívali Orchester, Chor a Bühnenorchester der Wiener Staatsoper a sbormistrem byl Thomas Lang. Premiéra nové inscenace se konala ve Vídni 28. září.

„Pro Kissina, Isserlise a Bella to bylo vzpruhou pro úplné vnoření se do Šostakovičových komplikovaně polyfonních vláken, drtivých průlomů v dynamice a trpkých posunů v harmonické vrstvě díla.“

„Nastavený interpretační postoj dosáhl svého vrcholu v tematicky hybném scherzu.“

„Začátek první věty byl zpřítomněn klavírním akordickým oparem, do něhož violoncellista Steven Isserlis později vrýsoval kostru melodického tématu.“

Český spolek pro komorní hudbu druhý koncert své 131. sezony pojal ve velkém stylu, a to jak personálně, tak dramaturgicky. Během úterního večera 29. září přivítalo publikum pražského Rudolfina za bouřlivého potlesku trojici legendárních hráčů patřících k tomu nejlepšímu, co světová muzikantská obec může nabídnout. Joshua Bell, Steven Isserlis a Jevgenij Kissin předvedli na programově sceleném repertoáru čítajícím díla Šloma Rozovského, Dmitrije Šostakoviče a Petra Iljiče Čajkovského špičkové a na technické efekty bohaté výkony, které okouzlily nejen vynikající souhrou, o niž se každý z muzikantů zasloužil stejnou měrou, ale také nevídanými ponory do forem jednotlivých skladeb.

„Žádný poslech sebelepší nahrávky nenahradí koncertní zážitek. Je to pro sbor obrovský impuls do dalšího snažení.“

„Na pódiu vidíte andílky, vejdete do zákulisí a tam hejno ďáblíků.“

„Jako mužské plémě neradi dáváte najevo, že jsme vám byli užiteční. Až po dlouhé době a jen někdo dokáže nahlas vyslovit, že je za tu zkušenost rád.“

Téměř synonymem chlapeckého sborového zpívání je v České republice jméno Zdena Součková. Stovky hudbymilovných kluků, například včetně známého herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, jí prošly pod rukama až k dnešnímu dni, kdy jsou na stole půlkulatiny Pueri Gaudentes. Součkovou založený sbor „radostných chlapců“ své narozeniny oslaví koncertně 4. října v Dvořákově síni Rudolfina a právě tato příležitost je motivací historicky prvního rozhovoru sbormistryně a pedagožky Zdeny Součkové pro portál KlasikaPlus.cz.

„Už v roce 1975 používal Savall francouzské barokní ozdoby jako samozřejmou součást hudební fráze“ 

„Savall v Liberci jako obvykle kolem sebe skromně a soustředěně šířil krásu z hudební komnaty, od které má klíče jen on sám a možná pár podobně vyvolených“

„Nejsem si jist, jestli divákům v zadní části kostela vynahradila přítomnost legendy fakt, že sdělení programu zůstalo pro jejich uši většinou nedostupné“ 

Jedním z vrcholů letošního festivalu Lípa Musica byl bezesporu koncert souboru Hesperion XXI pod vedením legendárního gambisty Jordiho Savalla. Mezi středečním koncertem v Athénách a sobotním v Métách se v pátek představil publiku v libereckém arciděkanském kostele. Jeho pětihlasý gambový konsort s loutnou a dvěma sólovými hlasy připravil program složený z madrigalů a canzonet alžbětínské Anglie. 

„Brněnská inscenace je vzácným příkladem toho, že lze operu v její původní podobě nepodceňovat a že ji lze zpřítomnit i bez režisérského přeznačování.“

„Scéna silně a zdařile evokuje starověký Egypt.“

„Verdiho hudbu dirigent bezpečně rozprostřel pod drama vyvěrající z velkých citů a velkých ideálů.“  

Opera Aida je titulem, který se může jako divácky přitažlivý držet na repertoáru po řadu sezón, a to i tehdy, když neláká na vymoženosti, jako kdysi bývali živí sloni na jevišti. Národní divadlo Brno uvedlo Verdiho mistrovské dílo, staroegyptské drama, jako úvodní premiéru sezóny. Inscenace láká kvalitním hudebním nastudováním, atraktivní vizuální podobou plnou zlaté barevnosti a rozumnou režií bez výstředností. Poslední zářijový páteční večer byl v Janáčkově divadle díky spolehlivé působivosti příběhu a jeho hudební a divadelní podoby veskrze úspěšný.

„Mahler je rozhodně někdo, s kým se nehodlám minout.“

„Vždyť právě v tom spočívá magie hudby – v jednou neopakovatelném momentu.“

„Naší prací je zživotnit ty neuvěřitelné věci, které nám skladatelé zanechali, a umožnit publiku, aby je prožili.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu bude od jeho sté sezóny, od podzimu 2026, německo-japonský umělec Elias Grandy. Setkali se zatím jen jednou, v březnu 2025 při jeho záskoku na pražském abonentním koncertě… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Grandy své hudební zázemí, uvažuje o umělecké práci a o hudbě Gustava Mahlera a odpovídá také na otázku, zda a jak dobře se zná s Petrem Popelkou, jehož čtyřleté období ve funkci se uzavírá příští rok v létě a na něhož bude navazovat.

„Interpretace nikdy nesmí být pasivní! Velcí skladatelé toho do své hudby tolik vložili!“

„Od roku 2028 mám v plánu si mezi sezónami brát dva měsíce volna.“

„Občas mi mladí pianisté chodí zahrát i soukromě. Ale nestává se to tak často.“

Rozhovor s Jevgenijem Kissinem se uskutečnil 12. srpna u něj doma v Praze, v době jeho desetidenního volna po návratu z koncertního turné. Kissin je rezidenčním umělcem 130. sezóny České filharmonie: vystoupí v rámci klavírního tria, třikrát po sobě zahraje s orchestrem Prokofjevův První klavírní koncert a nabídne i sólový recitál.

„Smetanova hudba ve Vídni vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět.“

„Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn; je svůj, originální…“

„Mojí poslední inscenací v Cardiffu bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera.“

Tomáš Hanus patří k našim dirigentům, kteří mají velké úspěchy v zahraničí a do České republiky zavítají dirigovat jen svátečně. Přesto nedá na Českou republiku, a zejména na českou hudbu dopustit a diriguje ji vždy velmi rád. V létě se ukázal na skok ve svém rodném v Brně a bylo tedy možné si s ním promluvit o jeho nejbližších plánech.

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.

„Krása a malebnost mariánského poutního areálu nad údolím řeky Ploučnice poutníka přímo udeří do očí.“

„Všechny aspekty koncertu utvořily vzácnou jednotu: mariánský kostel, Michnova mariánská hudba, Collegium Marianum a Hana Blažíková v dlouhém bílém rouchu…“ 

„Hana Blažíková předvedla, že dovede bravurně odlišit různé polohy textů a dovést tím diváka právě k té emoci, kterou hudba nese.“

Festival Lípa Musica nezastavuje ani nepolevuje. Ve vlahém nedělním podvečeru přichystal lahůdkový program v prostředí, které snad už nemohlo být pro danou tématiku vhodnější. V mariánském kostele v Horní Polici předvedla Hana Blažíková spolu s Collegiem Marianum, že mariánskému kultu v raně barokní hudbě rozumí velmi dobře. Z oltáře na ně dohlížela zázračná soška Panny Marie v požehnaném stavu, kterou dle legendy vyplavila řeka Ploučnice v roce 1523. Vzhledem k okolnostem není vyloučeno, že přicházející bouřka, která zavřela oponu za letošním létem, byla také mariánská.

„Česká filharmonie s dirigentem Robinem Ticciatim ztvárnila partituru v souladu s autorovým popisem.“

„Dirigent Robin Ticciati vedl orchestr v Schumannově houslovém koncertu s klidem, vyrovnaností, bez romantických gest.“

„Provedení Fantastické symfonie se tak jevilo jako báječná exkurze programem, který stvořil geniální Berlioz v mimořádném tvůrčím zjevení.“

Mezinárodní festival klasické hudby Dvořákova Praha nabídl v pozdní části svého programu lákavý koncert norské houslové virtuosky Vilde Frang a České filharmonie s progresívním dirigentem Robinem Ticciatim. Konal se 19. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Vilde Frang hrála tajuplný houslový koncert Roberta Schumanna a filharmonie uvedla legendární Fantastickou symfonii Hectora Berlioze. Očekávání mimořádného zážitku se naplnilo.

„Hrůša programem prokázal, že to myslí v britské metropoli vážně, to znamená umělecky náročně.“

„Právě tyto kontrasty se svým oddaně a vášnivě hrajícím orchestrem v Bartókovi podpořil a vyzdvihl.“

„Jedinečné, vpravdě sváteční provedení učinilo ze Svatebních košil hudebně-dramatický skvost.“

Koncertní program, kterým se v sobotu Jakub Hrůša ujal v Londýně funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden, nebyl ani trochu laciný. Bartók a Dvořák spolu kontrastovali a jejich díla – Podivuhodný mandarín a Svatební košile – umožnila uvažování o různých podobách dramatičnosti a divadelnosti. Navíc však také šlo o rozeznění skladeb, které se neuvádějí tak často.

„Schiff jen znovu potvrdil, že je mozartovským interpretem par excellence.“

„Od prvních tónů nebylo pochyb, že před sebou máme soubor nejvyšších kvalit.“

„Éterická pianissima už snad ani nebyla z tohoto světa.“

V pondělí 15. září nabídl festival Dvořákova Praha mimořádně lákavý koncert. V Rudolfinu vystoupil světově proslulý Evropský komorní orchestr a spolu s ním hvězdný klavírista András Schiff. Na programu byla díla Mozarta a Dvořáka, skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí. A umělec si do Rudolfina přivezl svůj vlastní nástroj – překrásného Bösendorfera.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.

„Když se hodně soustředíte na jednoho autora, pochopíte jeho hudební řeč.”

„Citové prožívání skladby přirozeně vytlačí trému.”

„Často mívám dojem, že skvělý student bez kariéry mi dává víc než světová hvězda.”

Jan Jiraský nepůsobí jen jako koncertní klavírista, ale též se stará o nastupující generaci umělců jako pedagog a jako předseda akademického senátu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.  V rámci Dvořákovy Prahy proběhne 18. září v Artiu na Bořislavce Klavírní podvečer s Janem Jiraským, po jehož boku se představí i vynikající studenti Matej Šabík, Jan Kmenta a Kento Satsuma z JAMU a brněnské konzervatoře. Zazní nejen skladby od Leoše Janáčka, ale také od skladatelských velikánů romantismu Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna, a diváci uslyší i díla dvacátého století od George Gershwina, Maurice Ravela a Alexandra Skrjabina.

„Radost vyvěrala z opojení kolektivní souhrou.“ 

„Yibai Chen se prezentoval nejen jako suverén s bezchybnou technikou, ale zároveň coby vyzrálá osobnost imponující především přemýšlivostí.“

„Vahan Mardirossian vyzdvihl celou škálu Mozartových geniálních nápadů a nesmlouvavými, vždy zcela akurátními gesty zdůraznil monumentální charakter první věty Jupitera.“

Stylově zahájil v pondělí 15. září svůj inaugurační koncert, jímž Komorní filharmonie Pardubice zároveň otevřela 57. sezonu, šéfdirigent Vahan Mardirossian. Do Sukovy síně Domu hudby vkráčel s cinkající holí v ruce a odřídil s ní úvodní kousek v nové pozici. Po Lullyho barokní muzice následovali Dvořák a Čajkovskij a večer završil Mozart. Podmanivým výkonem si publikum získal mladý čínský violoncellista Yibai Chen.

„Nemohl jsem si za svoje studium přát lepší profesory a profesorky…“

„Diváci, tedy i děti, musí pochopit, o čem opera je a kde se v příběhu nacházejí. K tomu chci přispět.“

„Čím méně se toho na představení povede, tím větší je to pro mladého dirigenta zkušenost.“

To jméno bude vhodné si pamatovat, i když… mnozí už ho znají. Zdeněk Červinka je mladým dirigentem, který má zkušenosti s Komorní filharmonií Pardubice či pražským orchestrem Prague Philharmonia. Student pražské HAMU právě v prostorách její dvorany poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz, který se však týká zejména jeho libereckého působení. Po spolupráci na uvedení Čajkovského opery Evžen Oněgin tam aktuálně připravuje o poznání roztomilejší produkci, operní pohádku Porucha na lodi Nautilus z pera skladatele Lukáše Hurníka. V Divadle F. X. Šaldy bude prvně uvedena 19. září. Tato hudební „verneovka“ měla premiéru loni v létě na Hudebním festivalu Znojmo.

„Adamova nás od začátku očarovala svými pověstnými medovými hloubkami…“

„Závěrečná píseň Feldeinsamkeit byla v podání Kněžíkové strhující a dovoluji si tvrdit, že byla i uměleckým vrcholem večera.“

„David Švec by si ke své pěkné hře bezesporu zasloužil lepší nástroj, než měl toho večera k dispozici.“

V sobotu 12. září v režii festivalu Dvořákova Praha ožila Sukova síň Rudolfina tóny písní. V programu nazvaném Poetismus časů Dvořákových zazněly skladby samotného Dvořáka i jeho současníků, v podání sopranistky Kateřiny Kněžíkové a mezzosopranistky Belly Adamové. Jejich zpěv v písních i dvojzpěvech doprovázel na klavír David Švec.

„Na jeho koncerty chodila paní Hoffmannová, vdova po majiteli obřího farmaceutického komplexu La Roche. Sacher se s ní oženil a stal se boháčem.“

„Začal objednávat nové skladby – celkem přes dvě stě. Všechny dobře zaplatil a se svými tělesy provedl.“

„Za všechny dobré skutky připomeňme jeden: zaplatil Martinů a paní Charlottě lodní lístky, díky nimž se za války dostali do bezpečí, do USA.“

Paul Sacher byl po celá devadesátá léta dvacátého století uváděn na třetím místě v žebříčku nejbohatších lidí na světě. A taky se o něm ví, že dirigoval a sponzoroval vážnou hudbu. No, aby ne, když měl ty miliardy, říká si našinec. Jenomže celá věc je zajímavější.

„Raná Beethovenova sonáta pod jeho rukama nezněla titěrně, vtiskl do ní důstojně hmotný a tělesný rozměr.“

„Hudební řeč Larcherovy sonáty je pianisticky atraktivní, často závažná, neskrývaně mnohými ovlivněná.“

„Bez velikého množství prolité krve mohou Brahmsova Intermezza snadno působit rozvláčně.“

Jediný klavírní recitál letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha se odehrál 10. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Paul Lewis, protagonista večera, spojil ve svém programu raného i pozdního Beethovena s Brahmsem a nově vzniklou skladbou Thomase Larchera.

„Kateřinu Kněžíkovou mi charakterizuje ze všech nejlépe slovo profesionalita.“

„Z dirigenta Roberta Jindry vyzařuje jistota.“

„Projevy SOČRu nesly znaky rutiny, hluboce podceněný byl kontakt s publikem.“

Dvořákova Praha v pondělí 8. září načala programovou řadu nejstarostlivěji pečující o odkaz titulního skladatele. Její kurátorka, sopranistka Kateřina Kněžíková byla u toho, a to i interpretačně. Spolu s ní se v Rudolfinu představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou a byť koncertní večer ke svému závěru gradoval, hlubokou stopu v paměti festivalu nezanechá.

„Způsob, jakým je poprvé provedena nová skladba, má vliv na její další uvádění.“

„Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru v momentě, kdy Kristus svěřuje své utrpení do rukou Božích.“

„Od počátku své kariéry jsem věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.“

Marek Šedivý patří k nejvýraznějším českým dirigentům své generace. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 2020 působí jako hudební ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu významných operních i symfonických projektů. V minulosti byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě. Debutoval také na scéně Národního divadla v Praze a spolupracoval s předními českými i zahraničními tělesy, mimo jiné ve Vídni, s Canadian Opera Company v Torontu a s BBC Symphony Orchestra v Londýně. Pro Svatováclavský hudební festival nyní připravuje Lisztovo monumentální oratorium Christus, které zazní 18. září v Ostravě.

„Specifičnost města Ostravy mě nijak neomezila – naopak, sžil jsem se s ní. V dobrém slova smyslu. A to je možná to, co mě tu drží.“

„Vždy jsem se snažil být umělecky nekompromisní, s přibývajícími léty je pro mě tato priorita ještě silnější.“

„Zásadním faktorem pak je tým lidí, který se kolem vás pohybuje a s kterým pracujete. Jeho síla je to, co vám ve finále umožní věnovat se koncepční činnosti, strategiím a rozvoji.“

Po umělecky úspěšném 75. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka se začíná psát jeho nová kapitola — kapitola s názvem Jan Žemla. Jak uvažuje stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava, muž, který nyní zároveň usedá i do čela tohoto etablovaného festivalu? Osobnost, kterou nelze snadno zaškatulkovat ani přehlédnout, a právě proto s ní lze vést smysluplný a podnětný rozhovor.

„Gautier Capuçon zvukově ani vizuálně nepřehání výrazovou okázalost a rapsodičnost. Hraje uměřeně a kultivovaně, aniž by jakkoli potlačoval emotivní romantický náboj hudby.“

„Dvořákova hudba s plnou logikou dýchala, rozvlnění dynamiky a agogiky bylo zřetelné a přesvědčivé, orchestr prokázal schopnost hrát sytě a naplno i jemně a sóla dechových nástrojů byla promyšleně pozorná i krásná.“

„Právě v takovém pohostinském provedení vychází najevo, jak geniální kompozicí je Novosvětská symfonie.“

Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, těleso veřejnoprávního rozhlasu šestimilionové německé spolkové země Hesensko, není v Praze poprvé. Zahajovacím koncertem osmnáctého ročníku festivalu Dvořákova Praha potvrdil, že jeho opakované zvaní dává smysl, i to, že sdíleným světovým majetkem dokáže být odkaz Antonína Dvořáka s naprostou přirozeností.