Ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku v Kroměříži se v neděli 16. srpna konal Slavnostní koncert. Spolu s orchestrem Moravské filharmonie Olomouc, který vedl Tomáš Netopil, se představili dva mladí umělci loni ocenění na Academy Kroměříž: David Pěruška hrál Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Josefa Haydna a poté ještě nezletilý Filip Fehér okouzlil přednesem Cikánských melodií op. 20 Pabla de Sarasateho v úpravě Miroslava Kolacii.

Slavnostní koncert Academy Kroměříž je vždy významnou událostí. Je to příležitost, na které se schází místní elita a zástupci municipalit spolu se sponzory, milovníci krásné hudby i účastníci kurzů a užívají si hudbu nesoucí se krásným prostředím zámku. Děkování podporovatelům i pořadatelům se ujala spolu s uvedením koncertu půvabem lehce afektovaného motýla moderátorka Klára Farníková a poté již pódium patřilo hudbě. 

Koncert zahájil Serenádou pro smyčcový orchestr Es dur, op. 6 Josefa Suka, který ji složil jako osmnáctiletý mladík. Kdo měl program, musel se zasmát kouzlu nechtěného, neboť šotek odňal skladateli ze jména na konci písmenko a z Josefa se stal rázem José. Navozená dobrá nálada pokračovala po celou dobu trvání koncertu a hudba se odvíjela s patřičnou lehkostí a espritem. 1. Andante con moto se rozlilo něžně a sladce a pokračovalo v sólovém vstupu prvních houslí koncertního mistra Víta Mužíka, které převzala violoncella, vedená Nikitou Ruzhavinskiim. 2. Allegro ma non troppo e grazioso bylo rozverně špičaté a po dramatickém vybočení se opět ztišilo do radostné nálady. 3. Adagio zahájilo violoncello, převzaly první a druhé housle a melodie se roztáhla do měkkého oblouku. 4. Allegro giocoso, ma non troppo presto se rozběhlo vylehčeně a spěchalo v accelerandu do dramatického forte. Po návratu do úvodní melodie se rozběhla hudba ve svěžím tempu. Tomáš Netopil dirigoval celým tělem, kdy se zdálo, že tančí, a motivoval orchestr k radostné interpretaci. 

K prezentaci na Slavnostním koncertě jsou vybíráni ti nejlepší interpreti, kteří se publiku představují při hře s orchestrem. Toto privilegium si letos vysloužil mladý violoncellista David Pěruška, pro kterého už není taková zkušenost nová. Jako laureát tuzemských i zahraničních soutěží již hrál například s Janáčkovou filharmonií Ostrava, nebo dokonce vystoupil v Carnegie Hall v New Yorku, když studoval na Juilliard School v New Yorku či na Kronberg Academy. V Kroměříži ho vede violoncellistka Michaela Fukačová a považuje ho za výjimečně nadaného hudebníka. Vedla ho i v minulém roce, kdy získal Zvláštní cenu Academy Kroměříž. 

Letos přednesl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 D dur Josepha Haydna 1. Allegro moderato zahájil orchestr pevným vstupem, melodii převzalo violoncello, podpořené orchestrem, lehkým, čistým tónem a vycizelovanou technikou. Poněkud romantizující pojetí dirigenta korespondovalo s přednesem sólisty, který si melodiku užíval a hrál vylehčeným tónem. 2. Adagio zahájilo procítěnou melodií ve violoncellu, kterou převzal orchestr v měkkém pianu. 3. Rondo se rozběhlo ve svěžím rytmu a dalo prostor sólistovi k předvedení technického umění. V Allegru sólista předvedl technickou ekvilibristiku a skladba skončila se suverenitou. 

Jako poslední vystoupil mladičký, ještě třináctiletý houslista Filip Fehér. Byl objevem už v roce minulém, kdy mu byl udělen na Academy Kroměříž titul laureáta. Letos mu byla dána příležitost, aby poprvé v životě vystoupil před publikem s orchestrem. A to se skladbou, která nepatří zrovna ke snadným, naopak, Pablo de Sarasate napsal své Cikánské melodie op. 20 (které hrál houslista v úpravě Miroslava Kolacii) jako efektní skladbu pro prezentaci techniky sólisty.

Nástup orchestru byl hutný a uvedl houslistu ihned do potřebné nálady. Zahájil 1. Moderato pevným a znělým tónem, s patřičnou vášní v hloubkách a s táhlou, tesknou melodií. Housle zněly v 2. Lento s patřičným tmavým zabarvením a nechyběly jiskřivé výšky. Chlapec dokázal dát do pomalé melodie i adekvátní výraz. 3. Un poco più lento vystavěl Fehér do klenutých oblouků, samozřejmě výraz mladého umělce byl ještě nevyzrálý, ale cítí hudbu pěkně. 4. Allegro molto vivace je i pro ostříleného matadora výzvou, sólista si s běhy pohrával lehce a zdálo se, že mu to dělá dobře. Dirigent visel na chlapci očima a vypadalo to, že s ním i dýchá, jak hlídal každou notu. I orchestr viditelně držel chlapci palce a ten vyhrál každou notu s přesností i lehkostí. 

Na závěr se ozval výbuch nadšení a úlevy a spolu s publikem aplaudoval Filipu Fehérovi i orchestr. Zejména houslisté dokázali ocenit odvahu a technickou zdatnost ještě žáka základní školy ze slovenské Galanty, který hraje na housle již od svých tří let. Je to však také žák lektora Academy Kroměříž a houslisty Dalibora Karvaye, pedagoga na vídeňské univerzitě. Má tedy všechny předpoklady ke skvělé umělecké kariéře a dělá vše pro to, aby příležitosti využil. Jeho vystoupení v Kroměříži bylo dalším kamínkem mozaiky budoucí hvězdné umělecké kariéry.

Foto: Vítek Šmahel, Pavel Petruška

Facebook X E-mail WhatsApp