PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve středu od 20:00 je k dispozici záznam pondělního abonentního koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Robertem Kružíkem, který využil příležitosti nastudovat velkolepou a náročnou partituru Sukova Asraela.“

„Ve čtvrtek v 20:00 si nenechte ujít přímý přenos koncertu z Hudebního fóra Hradec Králové: Arvo Pärta, Henryka Mikolaje Góreckého a Alfreda Schnittkeho.“

„V sobotu připravila Wanda Dobrovská jubilantský blok u příležitosti 100. výročí narození Luciana Beria, začíná ve 20:00 a jmenuje se Posel postmoderny.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 13. do 19. října?

„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

„Jan Malík patří svým datem narození do takzvané zlaté generace české opery, která vstupovala do praxe operních divadel v letech poválečných.“

„Jan Malík vynikl ve světovém repertoáru v obrovské šíři románského, ruského i německého repertoáru.“

„S Janem Malíkem odchází poslední ze zlaté generace pěvců, narozených ve dvacátých letech minulého století.“

Dne 18. června zemřel tenorista Jan Malík, jeden z nejlepších českých tenoristů hrdinného oboru druhé poloviny minulého století, narozen roku 1924. V loňském roce mohl ještě „v hodině dvanácté“ převzít Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Podstatu dlouhé pěvecké kariéry prožil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1953–1985. Často hostoval v Národním divadle v Praze, byl minimálně dvakrát jen krůček od angažmá ve zlaté kapličce, kam patřil svojí interpretační úrovní a vzácnou stabilitou svých výkonů…

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marian Lapšanský.

„Pokud pomineme jeho takřka objevitelský přínos v oblasti symfonické tvorby Josefa Suka, zásadní kapitolu talichovské diskografie tvoří díla Antonína Dvořáka.“

„Realizace u Supraphonu samozřejmě souvisela s exportem do zahraničí a doma vyšla v anonymních přebalech na dvou LP deskách.“

„Celá nahrávka je jakousi pozvolnou gradací od pasáží prodchnutých bolestí a bohabojností v začátku až po monumentální vítězství naděje a víry.“

Čím méně se setkáváme s nahrávkami Václava Talicha, tím více zůstáváme při jejich novém poslechu překvapeni nad jejich stále aktuální výpovědí. Navzdory technické kvalitě zůstává talichovský archiv obdivuhodně živý a inspirující. Monofonní snímky se nemají ani po sedmdesáti letech za co hanbit. Platí to i o Dvořákově kantátě Stabat mater, natočené v roce 1952. Připomínáme ji právě dnes, kdy uplynulo rovných šedesát let od dirigentova odchodu.

„Nechtěli jsme celý advent zpívat jenom koledy, ale čím víc se budeme blížit k Vánocům, tím víc program začne být vánočnější.“

„Rybova Česká mše vánoční letos na Vánoce…? Nikdo zatím neříkal, že by nějaká měla být…“

„Je s tím hodně práce, produkčně jde o náročnou věc, ale práce je evidentně nesena na společné vlně. Všichni toužíme po tom, dostat se do našeho normálního stavu, kdy hrajeme každý den.“

„Audio. Ready?“ štěkne muž za kamerou. Odkudsi se ozývá české přitakání. „Camera. Ready?“ štěkne ihned, opět anglicky, opět se stejným silným italským přízvukem. Kameraman Marco Chiodi se pohybuje v pražském Národním divadle už delší dobu…

„Už mnohokrát jsme se přesvědčili, jak umělecky skvělé jsou historické nahrávky, které byly pozdějšími stereofonními i jinými verzemi zastíněny.“

„Nahrávce nesporně dominuje v té době pravděpodobně nejlepší představitel Revírníka, legenda brněnské opery Rudolf Asmus.“

„Příhody lišky Bystroušky se staly významným mezníkem nejen umělecké dráhy dirigentovy, ale i historie naší nejvýznamnější vydavatelské firmy.“

Dnes uplynulo sto let ode dne, kdy na svět přišla budoucí dirigentská legenda a dlouholetý šéfdirigent České filharmonie, Václav Neumann. Při příležitosti tohoto významného jubilea připomínáme historicky první na LP vydanou nahrávku opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka, která vznikla v roce 1957 právě za Neumannova řízení.

„Zpívá a hraje zde neokázale majestátní postavu Vodníka tak, jak vešel v obecnou paměť.“

„Haken byl v tuzemsku pro dvě tři generace přímo ztělesněním této role.“

„Zpívá zněle, s krásnými probarvenými a srozumitelnými hloubkami i s pěkně vyklenutými a rovnoměrně rozvrženými dalšími polohami, vznešeně a velebně.“

Dvořákovu Rusalku posuzujeme většinou podle představitelky titulní role. Dnešní stodesáté výročí narození Eduarda Hakena však může být ojedinělým okamžikem, ve kterém se na jednu ze světově nejhranějších českých oper můžeme podívat z hlediska obsazení úlohy Vodníka. Legendární basista v ní figuruje jak na první tuzemské gramofonové nahrávce díla, tak v jeho prvním televizním zpracování, stejně jako i v první filmové podobě Rusalky přístupné na DVD.

„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“

„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“

„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“

Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.

„Prvotřídní nastudování českých oper byla v té době v Praze na běžném repertoáru, stala se vzorovými pro další léta a desetiletí.“

„Nejen v Edinburghu, ale i pro velkou část české hudební veřejnosti vzbudil senzaci mladý Vilém Přibyl, ještě poněkud neznámý, ale svým uměním strhující.“

„Krombholcova zvuková velkorysost a nasazení nás přenášejí velmi působivě do dramatického děje.“

Do naší sběrné rubriky NahrávkaPlus přidáváme Dalibora Bedřicha Smetany. Není to sice u příležitosti nějak zakulaceného výročí jeho premiéry, tu měl 6. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky, ale proto, že právě v těchto dnech vrcholí přípravy nové inscenace, kterou chystá Národní divadlo v Praze v režii Jiřího Nekvasila. Premiéry jsou ve čtvrtek a v sobotu, 27. a 29. června, a novinka se pak vzápětí představí i na festivalu Smetanova Litomyšl o týden později. Pro referenční nahrávku tohoto titulu jsme ovšem sáhli půl století do historie.

„Už v době vydání oslnila Smetáčkova nahrávka posluchače – pomineme-li působivou stereofonii – celkovým nasazením, šťavnatým příjemným zvukem a především výkonem jejích interpretů.“

„Beno Blachut a Zdeněk Kroupa jsou pěvecky i výrazově pravými lidovými pastýři zářícími rozšafností a projevem bez sebemenší konvence.“

„Naprosto bezkonkurenční je Pražský filharmonický sbor, strhující jednolitý celek, zářící jak zvukově, tak intonačně.“

Pokud bychom chtěli zjistit, která skladba z oblasti klasické hudby z českého repertoáru je nejčastěji prováděna – a to jak profesionály, tak amatéry, nemusíme chodit daleko. Šťastná melodická invence, ne příliš obtížná partitura – zvláště pro sborové zpívání – a především velká popularita uděluje každoročně primát České mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Odpovídá tomu i počet jejích nahrávek. Která by mohla být referenční? Ta první stereofonní – vybíráme snímek Václava Smetáčka.

„Tak dlouho se váhalo, až nebyl výkon Marie Podvalové zachycen.“

„Libuše se po urgencích poprvé na nosičích objevila až v roce 1965.“

„Libuše Naděždy Kniplové je více heroina než líbezná, milující a laskavá panovnice.“

Brněnské Národní divadlo dnes a v neděli dává poprvé na repertoár novou Smetanovu Libuši. Nastudovalo ji i Národní divadlo v Praze, kde má nová inscenace premiéru 14. září. Dobrý důvod připomenout si první kompletní nahrávku opery, která vyšla na deskách v roce 1965. Zachycuje v titulní roli Naděždu Kniplovou.