„Hudební život se v Praze té doby vyznačoval větší národnostní tolerancí mezi hudebníky, než nám bylo před rokem 1989 namlouváno.“
„Jako vynikající klavírista a zároveň dirigent byl schopen mladým operním adeptům vtisknout pečeť profesionality možná nejlépe ze všech tehdejších dirigentů v Met.“
„Bez česko-německé stopy – připomeňme Dvořáka, Mahlera, Stránského… –by se dostávaly dnes slavné americké orchestry a operní domy na světovou úroveň mnohem déle.“
Životopis Hanse Georga Schicka připomíná film Jára Cimrman ležící, spící. Seznam osobností, které doprovázel jako vyhledávaný klavírista nebo které dirigoval, ať už v Novém německém divadle, nebo v Metropolitní opeře, a k tomu množství nahraných standardních a později i dlouhohrajících desek, to vše je dechberoucí. V rozhovorech pro časopis Opera News nebo rakouský rozhlas ORF o sobě vždy hovořil jako o československém dirigentovi z Prahy. Tak o něm ostatně psával i deník New York Times. Schickova úctyhodná aktivní kariéra skončila právě před padesáti lety odchodem na odpočinek z pozice prezidenta newyorské konzervatoře Manhattan School of Music.
25 minut čtení Číst dál…