PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Soubor svou stálou klarinetistku nechal doma, sestavu doplnil Jan Brabec.“

„Walter Rabl prožil větší polovinu svého života ve 20. století a stal se pozoruhodným tím, že ve třiceti přestal komponovat.“

„Ve druhé části koncertu Anna Paulová odložila basklarinet a chopila se klarinetu.“

Jedním z nejmalebnějších sálů pražských paláců je rozhodně barokní refektář Profesního domu na Malostranském náměstí. Prague Philharmonia tam pořádá své komorní koncerty a 14. října v místě koncertovalo Trio Clavio a hosté. Těmi byli klarinetista Jan Brabec a klarinetistka Anna Paulová, která hrála i na basklarinet. Na programu byla díla Waltera Rabla, Slávy Vorlové, Michaela Markowského, Srula Irvinga Glicka a Ástora Piazzolly. Šlo o vskutku atraktivní událost.

„Soubor jednověté Novákovo dílo vyklenul funkční tektonikou, představil oblíbený kus zajisté reprezentativně, ale to nejlepší mělo teprve přijít.“

„Jan Brabec působí, že není fyzicky schopen udělat chybu.“

„Někdy je Čechová nazývána ‚první dámou českého klavíru’ – asi proto, že ‚přední česká klavíristka‘ by bylo málo. Ano, to by bylo málo.“

Poslední, desátý koncert komorního cyklu organizace nově zvané Prague Philharmonia se uskutečnil 10. června opět v prostorách malostranského Profesního domu. Pozvání přijalo legendární Smetanovo trio a také klarinetista Jan Brabec, člen orchestru. Zněla osvědčená díla klasiků.

„Souhrnně vzato, vskutku úctyhodná přehlídka rodiny klarinetů.“

„Interpretační stránka večera byla na odpovídající, tedy vysoké úrovni.“

„I tak lze Janáčka hrát a i tak je jeho hudba originální.“

Na koncert komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, uspořádaný v barokním refektáři Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy…

„Hudba byla pevně v Muellerových rukou, mohla však dýchat.“

„Invence z díla prýští v takové míře, že posluchače nenechává odpočinout. Ten se nemusí nutit k pozornosti.“

„Dramatický náboj inherentně přítomný se dirigentu Muellerovi energickým gestem podařilo ještě zdůraznit.“

Orchestr s původním názvem Pražská komorní filharmonie, u jehož zrodu stál v roce 1994 již zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek, oslavil předčasně své třicáté narozeniny. Těleso s dnešním názvem PKF – Prague Philharmonia v úvodu jubilejní sezony hrálo bez externích sólistů díla 18. a 19. století; v centru večera stála hudební epocha klasicismu (s občasnými výlety do bystrých vod romantismu), vkusu tělesa patrně nejblíže. Provedení řídil rodák z Peru Christoph-Mathias Mueller.

„Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů.“

„Beethovenův Kvintet pro klavír a dechové nástroje Es dur byl do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty.“

„Téma horny v podání Mikuláše Kosky znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.“

Na druhém koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia v této sezoně vystoupil soubor Prague Philharmonia Quintet s klavíristou Ivanem Klánským. Jádrem zajímavé dramaturgie byli francouzští autoři, které doplnila skladba Ludwiga van Beethovena. Už tradičně se koncert konal v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty, v pondělí 31. října také tradičně do posledního místa zaplněný.

„Přesnost, souhra, absolutní věrnost zápisu, intonační čistota, zvuková vytříbenost i naprostá vyrovnanost všech hráčů jsou opakovaně připomínané kvality tohoto souboru.“

„Byly to až hvězdné okamžiky souhry pětice muzikantů, kteří jako by byli spolu srostlí, s chutí se nechali unášet proudem Mozartovy hudby a současně si byli vědomi jejího napětí.“

O koncertu Bennewitzova kvarteta s hostujícím klarinetistou Janem Brabcem v rámci Komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia lze mluvit jen s respektem a v superlativech. Dvouletý odklad koncertu způsobený lockdowny abonenti pořadatelům odpustili a v pondělí 6. června zaplnili Barokní refektář Profesního domu MFF UK do posledního místa. A vyslechli si vzorovou interpretaci děl Haydna, Mozarta a Dvořáka.

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.